Jack Zimmerman, Virginia Coyleová
Cesta poradního kruhu
Umění otevřené komunikace

1. vyd. 2016, ISBN 978-80-7436-061-9, Váz., 380 str.

doporučená cena: 458 Kč
naše cena
: 366
ušetříte: 92
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | O autorech | Obsah | Ukázková miniknížka v pdf | Ukázková miniknížka v Calameo | Předmluva | Úvod | Kap. 1 - Volání poradního kruhu (část) | Kap. 8 - Rodinné poradní kruhy (část) | Poradní kruhy ve firmách | Závěrečný příběh

Poradní kruhy ve firmách

 Poradní kruhy ve firmě Continental

Jednou mi zavolal Frank Nelson z obchodní společnosti Nelson Continental na Floridě a mě vůbec nenapadlo, že by se majitel obchodu s auty mohl zajímat o poradní kruh. Hned však na mě do telefonu spustil dlouhý proud nadšené chvály o článku, který jsme s Gigi napsali do časopisu Utne Reader.

       Článek Franka zaujal z mnoha důvodů. Jeho prodejci stáli vůči jeho nápadům v opozici tak pohotově, že se často cítil na každotýdenních společných schůzích osamocen. Zajímalo ho, jestli k němu byli alespoň jedinkrát upřímní – nebo alespoň jeden k druhému. Měl pocit, že poradní kruh by pro tyto muže mohl být příležitostí setkat se, pozorně jeden druhému naslouchat a mluvit pravdu. Už nějakou dobu se domníval, že by jeho prodejci mohli mít lepší pracovní výsledky. A za stejně důležité považoval, aby si mohl čas s nimi strávený užít příjemněji.

      „Myslíte si, že by poradní kruh mohl mít efektivní dopad na prodej aut?“ zeptal se mě na konci našeho rozhovoru.

      Několik dalších měsíců jsme se snažili najít odpověď na tuto otázku a vyměňovali jsme si spoustu informací. Zjistil jsem, že Frank medituje, čas od času se zúčastní retreatu odehrávajícího se v tichu a čte překvapivé množství knih o duchovní praxi. Hodně jsem se také dozvěděl o prodeji aut. Frank získal dost informací o poradním kruhu a mohl mě pozvat na Floridu, abych tam představil poradní kruh jeho prodejcům.

      I když byl Frank zvyklý vést, stejně byl nervózní z toho, jak jeho prodejci poradní kruh přijmou. Nechtěl ztratit svůj respekt, protože „příliš ulítává“. Na cestě z letiště jsem ho ujišťoval, že se obejdeme bez bubnování, svíček a „duchařiny“. Jako mluvicí předmět Frank vybral zmenšený model klasického vozu Continental, jenž léta zdobil jeho stůl.

      Další den ráno Frank svolal svých pět manažerů, kteří měli každý pod sebou šest až sedm prodejců. Protože tým, který prodal nejvíc aut za kalendářní měsíc, dostal k standardním provizím ještě bonus navíc, těchto pět mužů a jejich týmy intenzivně soutěžili. Tři týmy většinou zmíněný bonus získávaly. Tým vedený nejmladším manažerem nevyhrál ještě ani jednou.

      Jakmile mě Frank představil a všichni se dozvěděli, proč tam jsem, někteří z pětice manažerů na mě podezřívavě pohlédli. Vysvětlil jsem jim pravidla poradního kruhu tak jednoduše, jak jsem jen dokázal.

      „Pokud člověk mluví v poradním kruhu, je třeba, aby říkal pravdu a aby jeho slova přinášela prospěch jemu i celé skupině,“ začal jsem. Řekl jsem jim, že síla kruhu vyvstává z pečlivého naslouchání při dodržování pravidla, že může mluvit jen ten, kdo drží model Continentalu. Zdůraznil jsem, že poradní kruh lze využít v případě, kdy má celá skupina před sebou důležité rozhodnutí.

      Pětice mužů po sobě začala pokukovat prohnanými pohledy a nakonec všichni prohlásili, že jsou připraveni udělat cokoli, co Frank navrhne. Byli už zvyklí na jeho bláznivé nápady na nové reklamní kampaně a další postupy, které by měly zvýšit prodeje. Tohle ale byl „úplně jiný šálek čaje“ (jak mi potom jeden z nich řekl). Viděli jsme s Frankem, že nám jenom chtějí vyhovět, ale věřil jsem, že magie poradního kruhu překoná i skepsi prodejců aut. Když jsem připravoval jejich první kruh, navrhl jsem, že by mohli odpovědět na několik otázek: „Jaké změny byste provedli, abyste ve svém týmu dosáhli vyšších prodejů? Nevytváří soutěživost mezi týmy zbytečný psychologický tlak? Jaké to je pracovat pro Franka?“

      První dvě otázky navrhl Frank sám, tou třetí jsem ho překvapil. Pětici manažerů prodeje otázka doslova potěšila a věnovali jí spoustu pozornosti.

      „Někdy mi dělá potíže rychle a správně pochopit tvé nové nápady,“ řekl jeden z nich.

      „Pálí ti to tak rychle, že mám problém chápat, o co ti jde,“ souhlasil s ním další.

      Frankovi byla jejich upřímnost nejdříve trochu obtížná, zvlášť proto, že musel mlčet, dokud na něj nepřišla řada. Ke konci sezení mu ale došlo, že jejich otevřenost je přesně to, co po nich chtěl, a poděkoval jim za ni.

      Navzdory své skepsi se prodejní manažeři skvěle bavili. Dělali si z Franka legraci, že je nemůže přerušit (což zjevně často dělal při jejich pravidelných schůzích v minulosti), když oni drží mluvicí předmět. Mladý manažer nám vyprávěl, jak má špatný pocit z toho, že vždycky skončí poslední, a ostatní muži mu projevovali překvapivou míru sympatií. Dostal od nich i spoustu rad týkajících se jak jednotlivých prodejců, tak způsobu, jakým je vede. Začalo být jasné, že těch pět chlapíků jsou dobří přátelé, kteří ale zároveň mezi sebou soupeří. Na konci kruhu všichni řekli, že si přejí, aby se druhého dne konal zase. Jeden muž navrhl, abychom jako mluvicí předmět používali tenisák, protože model Continentalu byl příliš těžký a nepraktický.

      Další den, poté co žlutý míček oběhl jednou dokola, představili muži svůj plán, jak pokračovat. Když někdo domluvil, ten, kdo chtěl navázat, prostě zvedl ruku a domluvivší mu míček hodil. Brzy tenisák lítal sem a tam a k tomu se vedla seriózní debata o těžkostech života prodejního manažera. Probírali destruktivní i konstruktivní stránky soutěživého přístupu. Dali si navzájem spoustu dobrých rad a byli k Frankovi ještě upřímnější než předchozího dne. Na konci druhého poradního kruhu Frank manažerům oznámil, že uvažuje o tom, že by na ně přenesl větší zodpovědnost za organizování prodeje. Manažeři mě požádali, zda bych mohl poradní kruh představit i jejich jednotlivým týmům, než odjedu, což opět proběhlo velmi úspěšně.

      V průběhu několika následujících let jsem se na Floridu několikrát vrátil, abych Frankovi a jeho pěti manažerům pomohl vylepšit a prohloubit praxi poradního kruhu. Při třetí návštěvě jsem se Franka zeptal na ženy, které v jeho firmě pracují. (Všichni prodejci i mechanici byli muži.)

      „Ženy pracují v účetním oddělení, v reklamě a u telefonů,“ odpověděl.

      Při toulkách firmou jsem si ale všiml, že ženy nemají v podniku stejné postavení jako muži. Navrhl jsem poradní kruh pro všechny ženské zaměstnankyně – bez Franka –, abych zjistil, jak se v jeho „obchodě“ cítí.

      „Myslím, že ženy jsou tu šťastné,“ řekl mi Frank. „Ale jestli chceš, tak běž a sejdi se s nimi.“

      Ženy vzaly poradní kruh okamžitě za svůj. Dokonce jsem jim vysvětlil princip výkřiku Ah-Hó, což jsem při práci s muži vůbec nezmínil. Jejich kruh byl velmi emocionální. Několik žen řeklo, že se k nim prodejci chovají jako k druhořadým lidem. Požadují po nich, aby obstarávaly pochůzky, nosily jim jídlo a dělaly další činnosti, které vůbec nemají v popisu práce. Jiné uvedly, že je muži urážejí dvojsmyslnými narážkami a nežádoucími dotyky. Speciálně jednoho z prodejců obvinily ze sexuálního obtěžování několika žen.

      Když jsem se jich zeptal, proč s tím nešly za Frankem, jedna odpověděla: „Většina z nás je na tento způsob chování zvyklá. Takhle se muži prostě na podobných místech chovají, přestože by si doma k manželce něco takového nikdy nedovolili. Proto jsme si myslely, že by Frank naše stížnosti nebral vážně. Frank a většina mužů tady jsou v podstatě laskaví, takže se tu máme líp než v mnoha předchozích zaměstnáních.“ Poté, co domluvila, několik žen vykřiklo Ah-Hó.

      Řekl jsem jim, že mnoho problémů by se vyřešilo, kdyby Frank a ostatní věděli, jak se ony cítí. Doporučil jsem jim tedy, aby v budoucnu daly své pocity hlasitě najevo. Potom jsem je požádal o svolení, že bych Frankovi obecně vylíčil, co se v poradním kruhu dělo. (Už na začátku kruhu jsme se dohodli, že to, co budou ženy jednotlivě samy za sebe říkat, se nebude zveřejňovat.) Ženy s tím souhlasily, ačkoli moc nedoufaly, že by to mohlo mít jakýkoli efekt.

      Jakmile si Frank vyslechl můj report, okamžitě k sobě zavolal pět manažerů prodeje a Mariu, vedoucí účetního oddělení. Rozhodli se, že usednou do poradního kruhu. Souhlasil jsem, že jim budu dělat svědka, pokud Frank kruh povede. Ten souhlasil, i když tvrdil, že se ještě necítí připravený. Pětice manažerů byla nejdříve přesvědčená, že ženy dělají „z komára velblouda“, ale když si vyslechli Mariin popis jejích pocitů z práce ve firmě, změnili názor. Souhlasili, že se svými podřízenými promluví. Frank řekl, že si osobně pohovoří s mužem, který byl obviněn ze sexuálního obtěžování. Na konci kruhu jsem všem poblahopřál, že byli schopni pozorně naslouchat druhým, výrazně jsem ocenil Frankův způsob vedení a zdůraznil jsem, jak je důležité, aby komunikační kanály zůstaly ženám otevřené.

      Frank byl nadšený naším úspěchem a impulzivně se rozhodl, že bychom měli uspořádat poradní kruh také pro veškeré zaměstnance servisu. Pak se ale na chvíli zamyslel.

      „Mohli by si myslet, že jsem se zbláznil,“ řekl. „Ani si neumím představit nějaké vhodné téma… Tohle může být daleko těžší než s prodejci.“

      Navrhl jsem mu, že by mohl nejdříve něco říct o poradním kruhu a zmínit jeho dosavadní přínos pro firmu, a potom bychom mohli kruh řídit společně.

      Už jsme byli všichni shromáždění v konferenčním sále a já jsem pořád nedostal nápad na žádné téma. Pak jsem ale zaslechl, jak ti muži mezi sebou i s Frankem plaše žertují, a něco mě přece jen napadlo.

      Frank skončil svůj chvalozpěv na poradní kruh a já jsem jen řekl: „Někteří z vás mají koníčky nebo zájmy, které s touto firmou nesouvisejí. Nikdy jste o nich v práci s nikým nemluvili – nebo skoro s nikým. Pokud se vám ten nápad líbí, poradní kruh by mohl být dobrou příležitostí se o tuhle součást vašeho života podělit.“

      Někteří muži vypadali trochu zaraženě, a tak se Frank rozhodl osobně kruh zahájit. Vyprávěl o svém zájmu o meditaci. O téhle důležité součásti jeho života vědělo ve firmě jen několik málo nejbližších spolupracovníků. Jeho otevřenost prolomila ledy.

      V kruhu zaznělo mnoho překvapivých a dojemných příběhů. Jeden muž vyprávěl o své nedávné svatbě a popisoval, jaké to pro něj je být ženatý. Jiný mluvil o své rybářské vášni a o tom, jak úžasné je sedět v pramici a být propojený s přírodou. Další přiznal, že vlastně nemá v životě nic jiného než práci ve firmě a občas pár piv s kamarády. Několik mužů uvedlo, že je hodně zaměstnává jejich rodinný život, a tak jim na sebe moc času nezbývá. Spousta jich s povděkem konstatovala, že pracovat ve Frankově firmě je skvělá věc.

      Na konci poradního kruhu mi šéf autoservisu řekl: „Konečně mám způsob, jak jednat se svými lidmi, když nastanou nějaké problémy.“

      Postupně jsem přestal do Frankovy firmy jezdit, ale oni sami i nadále používali formální poradní kruh hlavně při rozhodování o důležitých věcech a k hledání nových nápadů. Duch poradního kruhu ve firmě Nelson Continental vládl dál. Frank a jeho prodejci si daleko pozorněji naslouchali při pravidelných schůzích, ženy zaznamenaly změnu chování u mužů a prodejce obviněný ze sexuálního obtěžování musel po důkladném vyšetřování z firmy odejít. Mladý manažer, jehož tým nikdy nezvítězil, o rok později dospěl k rozhodnutí, že prodej aut prostě není práce pro něj. Po jeho odchodu Frank nabídl ostatním čtyřem vedoucím týmů možnost stát se finančními partnery ve firmě.

Další informace

www.ojaifoundation.org — webová stránka Ojai Foundation: informace, výcvik poradního kruhu a časový program retreatů

www.councilinschools.org — poradní kruhy ve školách

www.schooloflostborders.org — podstata poradního kruhu: seznámení s jeho kořeny, s tím, co znamená žít poradní kruh, výcvik vedoucího a jeho ini­ciace pro vedení poradního kruhu, aplikace poradního kruhu v různých prostředích i jako součásti přechodového rituálu

www.council-network.eu — European Council Network (Evropská síť po­radních kruhů)

www.council.cz — Cesta poradního kruhu v České republice

https://www.facebook.com/councilvevazce/

 

Hodnocení knihy