Patrul Rinpočhe
Slova mého dokonalého učitele
Průvodce k přípravným praxím Esence srdce neomezeného prostoru velké dokonalosti

2. opravené. vyd. 2021, ISBN 978-80-7436-111-1, váz., 563 str.

doporučená cena: 598 Kč
naše cena
: 478
ušetříte: 120
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Stručný obsah | Dilgo Khjence Rinpočhe: Předmluva | Úvod překladatelů | Ukázková miniknížka v pdf | Ukázková miniknížka v Calameo

O autorovi

O Patrul Rinpočhem

(z knihy Poklad v srdci probuzených)

Patrul Rinpočhe (1808–1887) byl probuzený mistr, který žil životem tuláka, a přesto byl jedním z nejproslulejších duchovních učitelů 19. století. Jeho památka je dodnes velmi živá a je stálým zdrojem inspirace pro všechny praktikující tibetského buddhismu.

Patrul Rinpočhe se narodil v roce 1808 v Dzačuce, nomádské oblasti Khamu na sever od klášterů Šečhen a Dzogčhen. Již v dětství vynikal bystrým intelektem, přirozenou laskavostí a mimořádnými schopnostmi. Byl rozpoznán jako tulku, inkarnace duchovního mistra jménem Palge Samten Phüncok, který žil v této oblasti a proslavil se postavením zdi ze statisíce kamenů s vyrytou mantrou óm mani padmé húm. Později v něm několik velkých lamů rozpoznalo emanaci Šántidévy a také byl považován za inkarnaci řeči Džigme Lingpy. Mladý Palge Tulku – krátce Patrul – byl pak náležitě ustaven hlavou klášterního sídla svého předchůdce.

Brzy nato potkal svého hlavního učitele, jímž byl Džigme Gjalwe Ňugu. Tento veliký mistr prožil mnoho let ve středním Tibetu jako jeden z nejpřednějších žáků Džigme Lingpy a po návratu do Khamu strávil několik let v samotě a meditaci poblíž hranice věčného sněhu v odlehlém údolí Dzama Lung. Zde žil na svahu bičovaném větry, kde se dokonce nenacházela ani jeskyně, která by mu poskytla útočiště. Jediným jeho domovem byla prohlubeň v zemi a jedinou potravou divoké rostliny a kořínky. Věhlas tohoto pozoruhodného askety se během let šířil široko daleko. Přicházely ho navštívit stovky žáků, kteří se usadili ve stanech poblíž. Byl vzorem člověka praktikujícího dharmu, který žije velmi prostě a který se jednoduše rozhodl setrvat na místě, dokud nedosáhne realizace. Od Džigme Gjalwe Ňugua obdržel Patrul Rinpočhe celkem pětadvacetkrát učení o základních praxích Longčhen ňingthig a rovněž další důležité transmise, které všechny studoval a praktikoval s velikou energií. Do svých dvaceti let strávil Patrul Rinpočhe dlouhá období putováním za svými učiteli nebo tím, že je doprovázel na jejich cestách, neboť mnozí z nich neměli žádný trvalý domov. Vedle Džigme Gjalwe Ňugua se Patrul setkal a studoval s mnoha velkými lamy oněch dnů, včetně prvního Dodrupčhena Džigme Trinle Ösera; Džigme Ngocara; Dola Džigmeho; Gjelse Šenpen Thajeho z kláštera Dzogčhen; a velkého siddhy Do Khjence Ješe Dordžeho.

Do Khjence Ješe Dordže byl inkarnací mysli Rigdzina Džigme Lingpy. Byl od přírody jasnovidný a od svého raného věku konal bezpočet zázraků. Patrul Rinpočhe cítil k tomuto neobyčejnému mistrovi silnou oddanost, vnímal ho jako samotného Buddhu. Jednoho dne, když byl Do Khjence v Dzaču, uviděl Patrula, který právě procházel kolem, a zavolal na něj: „Hej! Palge! Pojď sem! Nebo si netroufáš?“ Jakmile se Patrul přiblížil, Do Khjence ho chytil za vlasy, srazil ho k zemi a začal ho v prachu vláčet za sebou. Patrul poznal, že Do Khjence hodně pil. Jeho dech čpěl pivem. Pomyslel si: „Dokonce i tak velký a probuzený mistr jako on se může opít a chovat se tak pošetile!“ A na mysl mu přišel Buddhův popis neblahých účinků alkoholu.

V tom okamžiku Do Khjence náhle povolil sevření, pustil Patrula a divoce mu pohlédl do očí. „Pchá!“ zvolal. „Jaké to máš zvrácené, pedantské názory! Ty starý pse!“ Plivl Patrulovi do tváře, ukázal mu malíček (gesto naprostého pohrdání) a odešel. Znenadání si Patrul uvědomil: „Jsem zcela chycen v sebeklamu. Toto je hluboké poučení, ukazující nejzazší přirozenost mysli.“ Usednul do meditační pozice a náhle se mu spontánně odhalila zkušenost ničím nezkaleného prvotního vědomí, čistého jako obloha bez mráčku. Když dříve dostával poučení o prvotním vědomí od Džigme Gjalwe Ňugua, bylo to jako svítání. Tato zkušenost s Do Khjencem byla pro něho jako úplný východ slunce. Později o tom Patrul občas žertoval, řka: „Starý pes, to je tajné zasvěcovací jméno, které mi dal Do Khjence.“ Některé z Patrulových textů jsou podepsány „Starý pes“.

Po smrti synovce svého předchůdce se Patrul Rinpočhe rozhodl strávit zbytek života bez domova a majetku. Urovnal všechny záležitosti ve svém klášteře a vydal se na další cestu životem jako tulák.

Příkré a zalesněné svahy i údolí kolem kláštera Dzogčhen jsou posety skalními úkryty a převisy, kde Patrul Rinpočhe často pobýval během tohoto prvního období svého života v bezdomoví a do nichž se pak také často vracel. V Dzogčhenu obdržel mnoho učení od Gjelse Šenpen Thajeho a siddhy Mingjur Namkhai Dordžeho, čtvrtého Dzogčhen Rinpočheho. Zde také, v meditační jeskyni Jamantaka, složil slavný text Slova mého dokonalého učitele, Kunzang lame šelung.   

Toulal se po horách, žil v jeskyních, lesích a poustevnách ztracených v divočině a bez ustání meditoval o lásce, soucítění a bódhičittě – přání dovést všechny cítící bytosti ke svobodě a probuzení. Tyto považoval za samotný kořen duchovní praxe. Každému, ať chudému či vysoce postavenému, říkával: „Měj dobré srdce a jednej s laskavostí. Není nic důležitějšího.“ Jak se u něj stále více prohlubovala bódhičitta, prohlubovalo se také uskutečnění stále přítomné velké dokonalosti.

Ve věku čtyřiceti tří let se Patrul Rinpočhe vydal do provincie Amdo, aby se zde setkal s velkým mistrem Šabkar Cokdruk Rangdrolem. Během cesty se nicméně doslechl, že Šabkar zemřel. A tak šel na místo toho do Goloku, kde opět často pobýval s Gjelse Šenpen Thajem. Svým učením zde inspiroval celý kraj, dokonce přesvědčil i bandity, aby se vzdali loupení, a lovce, aby přestali zabíjet. 

Ve svém mládí Patrul Rinpočhe studoval u největších učitelů své doby a díky své mimořádné paměti se většinu učení naučil nazpaměť. Později pak dokázal celé měsíce vyučovat velmi složitým otázkám buddhistické filosofie, aniž se opíral o jedinou stranu textu. Když učil, mysl lidí se naprosto proměňovala. Každý, kdo mu naslouchal, pocítil klid a byl schopen spočinout bez úsilí ve stavu kontemplace. V jeho podání i pár jednoduchých slov dokázalo člověka otevřít celé řadě nových duchovních vhledů. Učil prostým jazykem, který měl pro lidi přímý vztah k jejich vlastní vnitřní zkušenosti. Jeho obrovské znalosti, vřelost jeho požehnání a hloubka vnitřní realizace dávaly jeho učení výjimečné kvality, odlišující je od učení jiných učitelů.

Vnějším vzezřením, oděvem a způsobem jednání s cizími lidmi se Patrul Rinpočhe nijak neodlišoval od naprosto obyčejných lidí. Ten, kdo ho potkal jen náhodou, by se nikdy nedomníval, že se jedná o velkého lamu. Stávalo se dokonce, že jej nepoznávali ani jiní lamové a učili jej jeho vlastním spisům. Patrul Rinpočhe záměrně neměl žádný majetek a nezabýval se světskými záležitostmi. Nikdy nepřijímal žádné dary. Když lidé trvali na tom, že mu chtějí dát nějaké cennosti, zlato, stříbro či cokoli jiného, jednoduše se sebral a bezstarostně odešel. To, kde se zdržoval, nebylo dáno nějakými pevnými plány, a když odcházel, neměl žádný konkrétní cíl. Prostě vzal svou hůl a odešel, v oblečení, které měl právě na sobě, a s malou plátěnou taškou, v níž nosil hliněný hrnek na vaření čaje a výtisk Šántidévovy Bódhičarjávatáry. Zastavoval se tam, kde se mu právě zalíbilo, v lesích, jeskyních nebo v naprosté pustině, aniž předem věděl, na jak dlouho.

Každý, kdo s ním strávil nějaký čas, vyprávěl, že jediné, o čem Patrul Rinpočhe hovořil, byla dharma. Buďto vyučoval, nebo třeba vyprávěl příběhy ze života velkých lamů. Nikdo ho však nikdy neslyšel mluvit o běžných světských záležitostech. Ve skutečnosti vůbec hovořil jen zřídka, a když už, tak velmi přímo a otevřeně, dosti nepříjemně pro každého, kdo očekával nějaké lichotky. Jeho přítomnost vzbuzovala bázeň a úctu, zpočátku dokonce strach, a jen lidé, kteří měli skutečnou potřebu jeho duchovního vedení, našli odvahu se k němu přiblížit. Ale všichni ti, kdo vytrvali, se s ním nakonec jen velmi těžko dokázali rozloučit.

Dnes si všichni věhlasní učitelé připomínají Patrul Rinpočheho jako vynikajícího mistra kontemplace, který bezpochyby dosáhl realizace absolutní skutečnosti. Jeho Svatost dalajlama často na veřejnosti vyzvedává jeho učení o bódhičittě, které sám potvrzuje a předává. Dilgo Khjence Rinpočhe se o Patrul Rinpočhem vyjádřil jako o dokonalém příkladu člověka praktikujícího náhled, meditaci a jednání dzogčhenu neboli atijógy.

Patrul Rinpočhe znal prakticky nazpaměť slavných Sedm pokladů i jiné práce Gjalwa Longčhenpy, mistra ze 14. století, kterého považoval za absolutní autoritu v oblasti všech rozličných úrovní buddhistické stezky. Čas od času se uchýlil do samoty jeskyně nebo prosté poustevny a sepsal vlastní text. Většina z těchto hlubokých a originálních pojednání byla později sebrána do šesti svazků. Jeho nejznámější práce, Slova mého dokonalého učitele (Kunzang lame šelung), popisuje velmi břitkým a výstižným stylem, bohatým na anekdoty, základní praxe tradice Ňingma, tak jak jim vyučoval Džigme Gjalwe Ňugu, a je vysoce ctěna učiteli i žáky všech škol tibetského buddhismu.

Patrul Rinpočhe vyučoval nezaujatě následovníky všech škol a – spolu s Džamgon Kongtrül Lodrö Thajem, Džamjang Khjence Wangpem a Lamou Miphamem – sehrál zásadní roli v rozvoji nesektářského hnutí rime, které se vzedmulo v 19. století a přineslo oživení tibetského buddhismu v jeho celistvosti, v čase, kdy se mnoho vzácných linií a praxí ocitlo na pokraji zániku. Jako silný zastánce a propagátor radosti plynoucí ze samoty a klášterní prostoty Patrul Rinpočhe neustále zdůrazňoval marnost světských cílů a snah.

V roce 1885, ve věku sedmdesáti sedmi let, se Patrul Rinpočhe vrátil do svého rodiště v Dzagčuce a zůstal zde až do své smrti v roce 1887. Poslední hodiny jeho života popsal Sonam Cering, který o něj tehdy pečoval:

„Sedmnáctého trochu pojedl a odrecitoval Tantru vyznání. Potom provedl několik poklon, pětičetné jógické cvičení a cvičení vedoucí k rozvázání srdečních průchodů. Časně zrána následujícího dne snědl kousek tvarohu a vypil trochu čaje. Když vyšlo slunce, svlékl si šaty, posadil se zpříma, zkřížil nohy v pozici vadžry a položil si ruce na kolena. Když jsem mu znovu oblékl některé části oděvu, neřekl nic. Byli jsme v jeho přítomnosti tři – Kungjam, lékař a já. Po nějaké chvíli se zahleděl přímo do prostoru, luskl prsty na obou rukou, složil je pod šaty v mudře meditace a vstoupil do velkého, zářivého vnitřního prostoru prvotní čistoty, dokonalé sublimace smrti.“

Mezi mnoho významných žáků Patrul Rinpočheho patřili Dodrupčhen Rinpočhe, Ňošul Lungthok Tenpe Ňima, Adzom Drugpa, Mipham Rinpočhe, Tertön Sogjal, pátý Dzogčhen Rinpočhe, druhý Katok Situ Rinpočhe, Khenpo Kunzang Pelden, Khenpo Jonga a Khenpo Šenga. Řada dnešních velkých lamů jsou přímí držitelé linie učení Patrul Rinpočheho, od něhož je dělí jen jedna či dvě generace. Sám Dilgo Khjence Rinpočhe získal jako malé dítě požehnání od Mipham Rinpočheho a obdržel učení od několika z těchto přímých žáků Patrul Rinpočheho. Učení Patrul Rinpočheho, jeho požehnání a síla inspirovat jsou proto i dnes stále s námi.