Julia Dibbernová
Miminka v bezpečí
Průvodce pro odvážné rodiče

1. vyd. 2014, ISBN 978-80-7436-046-6, brož., 206 str.

doporučená cena: 248 Kč
naše cena
: 198
ušetříte: 50
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | | Obsah | Michaela Mrowetz: Předmluva k českému vydání | Rita Messmerová: Předmluva | Julia Dibbernová: Vítejte u třetího vydání | Michel Odent o kolostrální revoluci | Podívejte se, jak knížka vypadá v službě calameo | Ukázková miniknížka

Julia Dibbernová: Vítejte u třetího vydání

If you’re holding out for universal popularity,

I’m afraid you’ll have to stay in this cabin for a very long time.

(Albus Dumbledore ve IV. dílu Harryho Pottera)

Od prvního vydání této knihy už uplynul nějaký čas. Na tomto místě bych vám ráda poděkovala za přátelské reakce, kterých se mi dostalo. Doufám, že jsem reagovala na všechny. V každém případě mě potěšily, přemýšlela jsem o nich a mnohé mě dále inspirovaly. Z některých jsem čerpala i v tomto vydání knihy.

     Toto nové vydání je trošku umírněnější. Zůstává však stále svým způsobem „extrémní“, jako bylo vydání první. A to hlavně ze dvou důvodů: umírněné literatury je na trhu přemíra. Nechtěla jsem napsat vlažnou knihu. Chtěla jsem pojmenovat věci pravými jmény tak, jak je vidím. A pak je třeba si uvědomit, že „protivník“ se taky ani na vteřinu nestydí za své extrémní postoje. Knihy, ve kterých jejich autoři se vší vážností doporučují nechat děti plakat o samotě, aby se naučily spát, dosahují půlmilionových prodejů. To je podle mě extrém. A naši společnost to staví do smutného světla.

     Miminka v bezpečí jsem nikdy nezamýšlela pojímat jako objektivní nebo „odbornou“ knihu. Není to věcný traktát ani jím nikdy neměla být. Jsem přesvědčená, že logicky můžete odůvodnit všecko, co vás napadne. Proto pro mě bylo daleko důležitější oslovit pramatku, která se v nás skrývá, pokusit se znovu naslouchat tomu, co cítíme. Jsem vlastně velice ráda, že ze mě po tolika letech bádání není odborník v klasickém slova smyslu. Na rozdíl od mých kolegů-autorů, kteří mají lékařské nebo psychologické vzdělání, jsem „bez vyznání“, nemusím se držet žádné školy a žádných předpisů — kromě toho, co mne učí mé srdce. Nemusím se bát, že si poškodím svou pověst, a proto si mohu dovolit spoustu věcí. Mohu představit skutečnosti, které nejsou potvrzeny dvojitě slepými studiemi, podívat se na různá témata z alternativního pohledu nebo zastávat ne zrovna oblíbený názor.

     Nic z toho, co píšu, nemá v nikom vyvolat špatné svědomí nebo mu jinak uškodit. Tato kniha nechce nikoho diskreditovat. Chce nabízet snadno srozumitelné myšlenky a poskytovat informace. Nemám patent na rozum. Prostě jsem jenom sepsala to, co jsem si přála tenkrát vědět, co jsem chtěla cítit, aby se mi v tom civilizačním nánosu podařilo v sobě daleko lépe nalézt pramatku.

     Samozřejmě je možné zažít krásný porod v porodnici. Samozřejmě si lze vytvořit silné pouto k dítěti i bez kojení, a ano, děti vyrostou ve zdravé dospělé — kdo by to byl řekl — i když budou nosit pleny celé první tři roky života. O to nejde. Chci vám jenom nabídnout pár nápadů, jak si rodinný život ulehčit. Vyberte si z toho to, co se vám líbí, a zbytku si nemusíte všímat.

     Ty ženy, které ještě nikdy neslyšely nic o bezplenkování, se nemohou svobodně rozhodnout, zda budou pleny používat či nikoli. Ty, které znají pouze propagandu výrobců umělého mléka tvrdící, že mateřské mléko jednoho dne „už není dost dobré“, se nemohou svobodně rozhodnout pro dlouhodobé kojení nebo proti němu. Ty, které jsou ovlivněny pouze obrazy dramatického porodu z televizních seriálů, nemají šanci prožít zrození svého dítěte svobodně. Ty, které si myslí, že nošení poškozuje dítěti záda, a nikdy neslyšely o opaku, nikdy nezažijí tu nádhernou blízkost, jež při nošení vzniká. Ty, které věří, že dítě v rodinné posteli zalehnou, nikdy nezjistí, jak je nádherné usínat s nosem zabořeným do dětských vlásků nebo se probudit vedle rozespalého miminka.

     Kdyby mi někdo před mým prvním těhotenstvím o tom všem vyprávěl, nevěnovala bych tomu pozornost. Nosit dítě? Já? Nikdy! To je strašně nemoderní… Zůstalo by to však uloženo někde v koutku mé duše, a já bych se tak vlastně mohla rozhodnout, zda něco budu dělat jinak.

     Trhá mi srdce, když si představím, kolik miminek tráví noci ve sterilních skleněných postýlkách na všech novorozeneckých odděleních této země. Nemohu mlčet. Musím se ozvat a zastat se jiného druhu péče. A když to nejde jinak, budu promlouvat i docela rázně. Pobuřuje mě a děsí, jak ti, co na mladých maminkách a jejich dětech vydělávají, jim naprosto bez skrupulí prodávají nesmyslné, nezdravé, a někdy dokonce nebezpečné zboží. A mladé rodiny, které nemají finančních prostředků na zbyt, utrácejí své těžce vydělané peníze za věci, které nejsou dobré ani pro ně, ani pro miminko. Věří však odborníkům, a navíc se to tak přece dělá…

     V jednotlivých částech této knihy dostanou slovo rodiče, kteří se se mnou podělili o své příběhy a názory. V některých oblastech rodinného života mají stejné zkušenosti jako já, ale to ještě neznamená, že je to tak ve všech směrech. Spojuje nás však pozitivní naladění vůči našim dětem.

     Rozhodnete-li se přistupovat k věcem jinak, než je obvyklé, budete se muset bránit. Je to náročné na nervy, protože jste naprosto otevření a díky této energetické symbióze bez ochrany. Když mě lidé napadali, rušili a dávali mi nevyžádané rady, přála jsem si mít velikou ceduli. Stačilo by ji zvednout, aby bylo jasno. Stálo by na ní: „Neberu ti tvůj názor, tak mi neber můj a dej mi pokoj!“ Tu divokou pramatku v sobě musíme chránit a ctít. Jenom tak se potom může naplno rozvinout a ukázat nám, co je pro nás a naše dítě nejlepší. Tato kniha je vlastně takovou velikou mentální cedulí. Nabízím vám ji jako ochranu před dobře míněnými radami příbuzných, známých a odborníků, kteří mají často velice zastaralé informace.

     Mýty a nedorozumění, které uvádím na závěr každé kapitoly v druhé části knihy, jsou opravdu autentické. Pocházejí z úst příbuzných, známých, lékařů a jiných odborníků. Zpracovala jsem opravdu veliké množství materiálu. Neuvádím zde jenom ty nejčastější smyšlenky, ale pro pobavení i ty, které byly velice kreativní.

     Tak, a teď už mi nezbývá než vám popřát příjemnou četbu. Radujme se spolu s našimi dětmi a pojďme objevovat svět.

     Od dětí a s dětmi se můžeme hodně naučit.

Julia Dibbernová, květen 2010