Rebeca Wildová
Svoboda a hranice, láska a respekt
Co od nás děti potřebují


Recenze: recenze Pavlíny Brzákové v Respektu 10.5.2010
1. vyd. 2010, ISBN 978-80-7436-005-3, brož., 196 str.

doporučená cena: 248 Kč
naše cena
: 198
ušetříte: 50

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorce | Ukázková miniknížka v pdf

recenze Pavlíny Brzákové v Respektu 10.5.2010

 

Hranice patří k životu života
Podle odborníků přibývá v současné době stále více rodičů, kteří si s výchovou svých dětí nevědí rady. Příčin může být celá řada: nedostatek sebedůvěry ve vlastní rodičovské schopnosti, velká pracovní zaneprázdněnost obou rodičů a jejich následná únava, nebo přílišný ostych při stanovování hranic, co dítě dělat může a co již nesmí, neboť hranice jsou bolestivé a okamžitou reakcí na ně je dětský pláč. Německá pedagožka Rebeca Wildová (71) vytvořila pro tyto nejisté rodiče účinnou pomoc v podobě knihy Svoboda a hranice, láska a respekt, do níž vtiskla svou více než třicetiletou praxi. Výsledkem jejího soustředěného úsilí je jakási „rukověť“, jíž se mohou řídit rodiče, kteří se snaží o respektující výchovu a hledají nové, nevyšlapané cesty pro sebe i své děti. Tato „pravidla“, jak Wildová svou metodologii nazývá, jsou určena těm, kteří hledají nové možnosti výchovy odlišné od tradičních modelů a protože jsou již věčným experimentováním unavení, nejraději by se vrátili ke starým tradičním normám. Je však víc možností než tyto dvě krajní polohy, kdy na jedné straně stojí naprostá svoboda s absencí pravidel (např. ne dobře pochopená teorie kontinua) a na straně druhé direktivní přístup, kdy se dítě nachází v pozici „podřízeného“. Životní filosofií Rebeky Wildové a jejího přístupu ve výchově je umění stanovit hranice, v nichž se děti pohybují a jsou aktivní. Tyto hranice ve smyslu „co je přípustné a co již ne“ by měly být dětem vštěpovány již od nejranějšího věku – např. zamezím kojenci, aby mě při kojení štípal bolestivě do prsu, a o několik měsíců později stanovím místo určené k jídlu, ke spánku a k volné činnosti.
Výstižný je příklad, v němž Wildová říká, že když dítěti vymezujeme hranice, měli bychom si dát tu práci a na chvíli se vzdát naší činnosti i pohodlné polohy a postavit se k němu tak, aby z nás cítilo jistotu a ochranu. „Pokud jde o malé dítě, snížíme se, navážeme oční nebo fyzický kontakt, a teprve potom začneme mluvit: S tužkami tě nenechám si hrát!“ Přijetí hranice je tak pro dítě mnohem přijatelnější, vnímá, že se v této situaci nenachází samo a cítí, že je navzdory svému narušování hranic respektováno. A nemusí se přitom jednat zrovna o tužky, ale třeba o náš drahý a potřebný počítač. Vštěpení pravidel a respektování hranic pak umožní dítěti přijmout „nová“ pravidla při přechodu do mateřské školky, kde se na ně dítě rozpomene a opět začne akceptovat „výsledky společné dohody“: po skončení hry si uloží hračky na své místo, materiál, který používá někdo jiný, mu nebere, odpadky uklízí do koše, uvnitř budovy neběhá, neskáče a nekřičí apod.
Jednotlivé kapitoly knihy Svoboda a hranice, láska a respekt autorka řadí tak, aby mohl čtenář postupně rozkrývat přirozené zákonitosti vztahování se rodiče k dítěti a dítěte ke světu, neboť jedno podmiňuje druhé. Opakovaně klade důraz na připravené prostředí a vtiskává stěžejní myšlenky do názvů kapitol: Žít znamená být ohraničen, Jsou hranice poučné?, Svoboda a hranice, Láska, Respekt, Hry, a opět Hranice a pravidla, či dokonce Hranice pro dospělé, neboť chceme-li, aby naše děti hranice (pravidla) respektovaly, musíme je také sami dodržovat. Díky Wildové metodě získává rodič nejen důležitý návod, jak svému dítěti vytvořit dostatečný rámec a přitom jej vést ke svobodě, ale také potřebný impulz k sebedůvěře, která je nezbytná k tomu, aby byl svému dítěti oporou.
Vedení dětí způsobem, aby si svět objevovaly samy, je důležité pro jejich rozvoj k samostatnosti a k budování jejich vlastního . V opozici k tomuto procesu stojí jejich vysedávání před televizorem, které nadbytečně zahlcuje dětský mozek spoustou obrazů, jež dítě nedokáže zpracovat. Dítě tak ovšem přichází o příležitosti objevitele prostoru, a kdyby místo pasivního sledování raději tříbilo fantazii ve hře „na něco“, jeho mozek by samostatně přecházel do dalších vývojových úrovní a dítě by tak docházelo k novým poznáním. Je tudíž zapotřebí dosáhnout rovnováhy. „Jednu hodinu před televizorem nahradíme dvěma hodinami volné hry „na něco“, doporučuje Wildová, ale pak dodává, že je mnohem lepší tento přenašeč obrazů z domácnosti vyřadit.
Wilddová vystudovala kromě germanistiky a hudební pedagogiky v Německu také pedagogiku podle pedagožky a dětské psycholožky Marie Montessori na univerzitách v Mnichově, New Yorku a Portoriku. Začátkem šedesátých let se odstěhovala do Ekvádoru, kde společně se svým mužem založila v roce 1977 školu zvanou Pesta (Centro Experimental Pestalozzi). Wildová vtahuje do jejího prostoru i rodiče, kdy se škola na jeden den v týdnu otevírá návštěvám. I ty však musejí přijmout pravidla školy, aby svými vstupy její fungování příliš nenarušily. Rodiče se tak mohou prakticky seznámit s principy, z nichž tento způsob zacházení s dětmi vychází. „Znovu a znovu se snažíme vysvětlovat, že si děti netroufáme vychovávat nebo ´vylepšovat´. Odolat takovému pokušení se nám povede jen tehdy, pokud si připomínáme naši zodpovědnost – a tou je pouze stanovit takové hranice, aby bylo prostředí pro děti uvolněné. Zdržíme se tedy toho, abychom na dítě nějak působili.“
Pokud je ale dítě natolik plné vnitřního tlaku, že se neustále chová nerespektujícím způsobem, pak si pozve rodiče, aby společně hledali rušivé faktory, nedostatek náklonnosti nebo jiné důvody špatného životního pocitu dítěte.
Kniha Svoboda a hranice, láska a respekt je určena nejen pro pedagogy, kterým bezpochyby poskytne pozoruhodný úhel pohledu na volnou výchovu dětí, ale také rodičům, jimž nabízí účinné a adekvátní prostředky, jak svému potomkovi s respektem a láskou říci NE. Je psána poutavě a živě, doplňují ji výstižné příklady z praxe, které vedou k hlubšímu porozumění a tudíž i řešení situací, při nichž rodiče těžce hledají řešení, nebo kdy nejvíce chybují. Wildová nabízí nejcennější směr, který jistě stojí za pokus – ohraničenou cestu ke svobodě a k porozumění dítěti.
PAVLÍNA BRZÁKOVÁ
Autorka je etnoložka a spisovatelka
Rebeca Wildová, Svoboda a hranice, láska a respekt, překlad Šárka Vašíčková, DharmaGaia 2010, s. 195
Publikováno v Respektu XXI/10.-16.5. 2010.
 
Hodnocení knihy

ohodnoťte knihu  

Nejlepší kniha o výchově dětí, na kterou jsem zatím narazila. Jako...
Knihu Rebeccy Wildové bych doporučil jako povinnou četbu a to nejen...
Další naše knížky
DharmaGaia mj. vydala:

Rebeca Wildová: Učit se žít s dětmi. Bytím k výchově

Helle Heckmannová: Pomalé rodičovství. Vědomá péče o děti - inspirativní přístup školky Nokken

Jean Liedloffová: Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti

Julia Dibbernová: Miminka v bezpečí. Průvodce pro odvážné rodiče

Dillonová, Mary a Barclayová, Shinan: Rozkvétající žena. Příběh zasvěcení dívky v ženu

Andreas Weber s Emmou & Maxem: Blbinky a bláto. Akční knížka vhodná do velkoměst & pro stavbu domečků na stromech

Regina Masaracchiová a Ute Taschnerová : Už to vím! 1. Maminčino bříško

Peggy Joy Jenkinsová: Jak rozvíjet dětskou spiritualitu. Jednoduchá praktická cvičení

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta. Přechodové rituály a posvátná moudrost pro dospívající

Jane Bennettová: Požehnání, ne prokletí. Průvodce pro matky a jejich dospívající dcery

Kristi Meisenbach Boylanová: Sedm posvátných fází menarché. Spirituální cesta dospívající dívky

Regina Masaracchiová a Ute Taschnerová : Už to vím! 2. Máme doma miminko

Ingrid Bauerová: Bez plenky. Laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat

Gary McLain: Indiánská cesta. Učení o tom, jak rozprávět s Matkou Zemí

Miranda Gray: Rudý měsíc. Jak chápat a používat tvůrčí, sexuální a spirituální dary menstruačního cyklu

Bret Stephenson: Co dělá z chlapců muže. Duchovní přechodové rituály ve věku nevšímavosti

Carol Schaefer: Pro příštích sedm generací. Rada starých moudrých žen představuje svou vizi budoucnosti Země

Geomancie a integrální kultura. O novém vztahu k naší domovské planetě

Yongey Mingyur Rinpočhe: Radost ze života. Štěstí jako vědecká disciplína

Aldous Huxley: Ostrov

Bija Bennettová: Emoční jóga. Jak tělo může uzdravit mysl

Caroline Myssová: Anatomie ducha. Sedm úrovní síly a léčení

Jack Zimmerman, Virginia Coyleová: Cesta poradního kruhu. Umění otevřené komunikace