Lubor Hájek: Bambusy<br> <span class='sub-title'>v tušové malbě ze Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze</span>

Lubor Hájek
Bambusy
v tušové malbě ze Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze

1. vyd. 2002, ISBN 80-85905-94-9, brožovaná, 122 str.

doporučená cena: 228 Kč
naše cena
: 137
ušetříte: 91

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Úvod autora | Studie tří obrazů | Biografie LH | Bibliografie Lubora Hájka

Úvod autora

      Bambus je rostlina velice dávná a skladebně jednoduchá. Je to fosilní druh travin, který se odštěpil od časného prototypu trav, ustrnul ve vývoji a představuje ukončenou vývojovou větev. Skládá se z kořínků, duté, dřevnaté, článkovité a vytrvalé lodyhy hojně větvené a z párovitých listů, jejichž štíhlé, podlouhlé čepele snadno odpadávají. Bambus může existovat jako bylina, jako keř i jako strom až 40 m vysoký. Často roste pospolitě a tvoří uzavřené formace; to je dáno už tím, že zřídka kvete a množí se většinou odnožováním. Odnož vyráží křehkými (jedlými) výhonky, v jejichž šiškovité struktuře je zárodek všech složek dospělé rostliny. Dospělá struktura se pak nemění bez ohledu na roční období a povětrnostní podmínky, takže i staré přeražené kmeny mají potenci rašit novými zelenými listy. Životní cyklus rostliny se tak pohybuje v jednoduchém systému kruhů, neboť i nejmladší výhonek obsahuje dospělost a starý kmen potenci mládí. Jestliže tedy bambus činíme předmětem zamyšlení a umělecké interpretace, jsme konfrontováni s dávnými a elementárními principy života, vznikání, růstu a trvání.

      Malíři východní Asie, kteří učinili bambus jedním z prioritních námětů svého výtvarného umění a svých filosoficko-estetických úvah, nedefinovali své záměry vysloveně v těchto kategoriích. Také ho však nezvolili proto, že by nějak výrazně charakterizoval jejich krajinu, tak jako na příklad některé krajiny charakterizuje palma, pinie nebo smrk. Po pravdě řečeno, na první pohled bambus v subtropických krajinách sotva postřehneme. Existuje slabá možnost, že za svou prioritu svědčí bambus své výtvarnosti: pohyblivá síť jeho stonků, prutů a listů tvoří nekonečné variace fascinujících abstraktních arabesek - jako sklíčka v kaleidoskopu. Ale to je jen východisko pro dekorativní ornament - což se skutečně přihodilo v japonském keramickém a textilním umění. Uvažovalo se také o možnosti, že přestavováním kratších a delších článků bambusu do věštebních trigramů a hexagramů, jak je v 64 permutacích uvádí čouská klasická Kniha proměn (I-ťing), povýšilo tuto rostlinu do říše raných mýtů. Někteří badatelé však soudí, že původní inspirací těchto praktik bylo střídání sudých a lichých stébel řebříčku obecného. Jestliže se bambus stal jedním z výsostných námětů čínského malířství, bylo to asi zásluhou skutečnosti, že čínské písmo (s výjimkou písma kurzívního a konceptního) vychází z obdobně jednoduché soustavy přímek, teček a šavlovitých křivek jako tvar a obraz bambusu. Čínští vzdělanci obdařili tuto rostlinu zdvořilostními epitety, například "gentleman", "pan někdo", "čistý", "osamělý" a podobně. To budí podezření, že symbolika bambusu postihuje jen životní postoje a zájmové okruhy intelektuální elity. Ani ostatní obyvatelstvo však nebylo analfabetické, jak dokazuje slavný Čang Ce-tuanův obraz z počátku 12. století, který zachycuje život hlavního města Kchaj-fengu. Každý dům a obchod zdobí korouhev s popisem jeho služeb, a ten musel být srozumitelný i pro procházející davy. Také symbolika bambusu poukazuje k obecně platným životním postojům a situacím. Tato nervózně se chvějící rostlina, zdánlivě útlá a přecitlivělá, přijímá nepřízeň prostředí a nehody - které jsou nezbytným údělem každého života - se vzácnou vyrovnaností, po věky delší než většina existujících živých forem. Zároveň se poddává i vzdoruje, vystavuje se i uhýbá, nezoufá a trvá. Ještě jako vyvrácený starý pahýl se zasnubuje se životem několika zelenými listy, téměř tak, jako se zasnuboval se životem v noci před popravou hrdina Camusova Cizince.

      Díky možnosti přepisování se slovo může zachovat déle než věc. Ovšem s rizikem komolení; také nepoukazuje přímo ke skutečnosti jako výtvarné zpodobení, ale jen k náhodnému seskupení hlásek (například "stůl"). Nicméně zásluhou životaschopnosti slova máme o starších fázích čínského malířství více slovních údajů než konkrétních památek. Ovšem údajů nepřesných. Například literatura nám dochovala zprávu o Sedmi mudrcích z Bambusového háje, skupině neotaoistických bohémů, filosofů a literátů 3. století po Kr., kteří se stali vzorem pozdějších svobodomyslných umělců. Roku 1960 objevili čínští archeologové u Nankingu hrobku ze 6. století po Kr. vyzdobenou reliéfními cihlami s námětem Sedmi sedících bohémů Jsou navzájem odděleni různými stromy, z nichž jeden představuje bambus. Jeho zpodobení je však tak zjednodušeno a geometricky stylizováno, že v něm tuto rostlinu nepoznáváme. Ostatně sídelní město Luo-jang leží cca na 35. stupni severní šířky, tedy za hranicí přirozeného výskytu bambusu, a jestliže oblíbené výletní místo dostalo jméno po této rostlině, je možné, že dostalo jméno po tomto "exotu".

      V době dynastie Tchang byly napsány již některé významné encyklopedie malířů se stručnými biografiemi, specializací a charakteristikami. Nejvýznamnější je Záznam o slavných malířích (Li-taj ming-chua ťi) od Čang Jen-jüana a Encyklopedie slavných malířů dynastie Tchang (Tchang-čchao ming-chua lu) od Ču Ëing-süana. Obě byly sepsány ve čtyřicátých letech 9. století.

      V každé z nich je mezi specializacemi asi u půl tuctu malířů uveden bambus. Dokonce se objevuje i absurdní tvrzení, že tušové obrazy bambusů maloval nejen Mistr všech mistrů Wu Tao-c' (cca. 700-760), ale dokonce i jeho patron císař Ming-chcuang (Süan-cung, 685-762 po Kr.).

      Máme důvodné podezření, že tchangská zobrazení bambusů byla podřízena stejnému omezení jako ostatní rostlinné motivy té doby, že bylo plošné, geometricky stylizované se zdůrazněnou tendencí symetrie. Dosvědčuje to i zobrazení bambusů na památkách, které se v 7.-8. století dostaly z Číny do Japonska jako císařské dary.

      Námět bambusu dosáhl svého prvního vrcholného období až v době dynastie Severní Sung v 11.-12. století. Katalog státních sbírek éry Süan-che (1119 -1125), (Süan-che chua-pchu), vydaný roku 1120, už výslovně jmenuje mezi deseti malířskými náměty jako samostatný námět bambus. Další významnou érou pro obrazy bambusu bylo období dynastie Jüan (1279-1368). Námětu se chopil i hlavní architekt tehdejší renesance malířství a kaligrafie a jedna z nejbrilantnějších postav čínského umění Čao Meng-fu (1254-1322), jeho manželka paní Kuan a okruh jeho přátel, Li Kchan (1254-1320), Wu Čen (1280-1354) a další. Nejznámější je Li Kchanovo Podrobné pojednání o bambusu (Ču-pchu siang-lu).

      Když v letech 1619-1627 nankingský nakladatel Chu Čeng-jen vydával reprodukce barevných dřevořezů ve své Studovně deseti bambusů (Š'-ču-čaj šu-chua-pchu), věnoval jeden z osmi svazků obrazům bambusu a doprovodil ho zkrácenou parafrází na Li Kchanovo Pojednání. Když koncem téhož století jeho krajan Wang Kaj vydával dřevořezový Malířský manuál ze zahrady Hořčičného semínka (Ťie-c'-jüan chua-čuan), učinil podobně. Našim čtenářům zpřístupnil tyto texty Oldřich Král v katalogu výstavy Národní galerie Síň deseti bambusů, 1978.

      Obdobný ohlas vyvolal Wu Čenův soubor dvaceti tušových maleb velkého formátu (41,3 x 52 cm) malovaných roku 1350 a doprovázených několikařádkovými kaligrafiemi. Soubor je uveden frotáží z kamene rytého Wu Čenem podle malby Su Š'ho (1036-1101). Nachází se dosud v Palácovém muzeu na Tchaj-wanu. Ve Sbírce orientálního umění se například nachází svazek dřevořezů Katalog tušových bambusů od Wu Čena (Baidódžin mokučiku fu). Svazek (26 x 18 cm) vydal Kawačija Gisuke v Ósace roku 1751; Editor a kopista Nakajama Kójó volně parafrázoval náměty a kompozice původního alba a Wu Čenovy dlouhé nápisy nahradil několikaslabičnými charakteristikami témat, jak konstatuje Oldřich Král. (Negativně tištěné grafiky z tohoto alba slouží také jako ilustrace této publikace o bambusu, věnované jinak dílům malířským.)

      Východoasijští umělci všech generací až po dnešek se vraceli k námětu bambusu a malovali ho v různých technikách, výrazových způsobech a významových souvislostech. V našem katalogu opomineme barevné bambusy (chua-ču), které jsou malovány buď bez kontur (mo-ku), nebo jako konturované kresby (kou-luo-fa). Omezíme se na tušové bambusy (mo-ču), malované buď jen v tušových odstínech (pcho-mo), nebo v tenké obrysové kresbě (paj-miao), někdy jako spontánní výraz (sie-i), nebo jako hra s tuší (si-mo), někdy jako opilecké cákání tuše (pcho-mo), kterou proslavil schizofrenický Sü Wej (1521-1593), jindy v elegantní stylizaci, kterou dovedl ke krajnosti Čeng Sie (1693-1765).

      Obraz bambusu se často uplatňuje v symbolické skupině tří až pěti "přátel" (se švestkou a borovicí, se skálou a ptáky). Někdy se objevuje v krajinomalbě nebo ve figurální kompozici, může být uplatněn v rodovém společenství "bambusového háje" v životním koloběhu od výhonku po rašící mrtvý pařez, ale také jen jako větévka či její zlomek. Krajního zjednodušení dosáhl japonský zenistický mnich Hakuin (1685-1768), když namaloval bambus jako výraznou dlouhou čáru završenou spirálním tahem. Je to zároveň kaligrafická stylizace poloviny čínského znaku pro bambus (ču, jap. čiku, take)...

      V našem výběru uvedeme jen ty obrazy, kde bambusy jsou významotvornou složkou, naopak opomineme obrazy, kde jsou pouze sentimentálním doplňkem, jak tomu bylo u všech jihosungských akademiků.

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu