Yongey Mingyur Rinpočhe
Radost ze života
Štěstí jako vědecká disciplína

2. vyd. 2017, ISBN 978-80-7436-083-1, Brož., 286 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 209
ušetříte: 139
SLEVA: 40 %
Obsah stránky:
Anotace | Obsah | Pochvalná slova o knize Radost ze života | O autorovi | Předmluva | 1. Cesta začíná | 2. Vnitřní symfonie | 3. Za myslí, za mozkem | 9. Nalezení rovnováhy

3. Za myslí, za mozkem

/.../

Seznamování se svou přirozenou myslí

"Kdyby pod domkem chudáka byl zakopaný nezměrný poklad, ten člověk by to nevěděl a poklad by nepromluvil, aby mu řekl: Tady jsem!" - Maitréja, Uttaratantra šástra (Mahayana Uttaratantra Shastra, přel. Rosemarie Fuchs)

Buddha často přirovnával přirozenou mysl k vodě, která je ve své podstatě vždycky čistá a průzračná. Bahno, usazeniny a další nečistoty mohou vodu dočasně zakalit nebo znečistit, ale to vše je možno odfiltrovat a znovu dosáhnout přirozené čistoty. Kdyby voda nebyla přirozeně čistá, pak sebevětší množství filtrů by nikdy nepomohlo k její průzračnosti.

První krok k rozpoznání kvalit přirozené mysli zachycuje dávný příběh, jenž kdysi Buddha vyprávěl. Je o starém muži, který žil v polorozpadlé chatrči. Neměl ani tušení, že zdi a podlaha jeho příbytku jsou posázeny stovkami drahokamů. Přestože tento muž vlastnil takové bohatství, nechápal jeho hodnotu a žil jako žebrák - trpěl hladem a žízní, řezavým chladem v zimě a spalujícím sluncem v létě.

Jednou se ho jeden přítel otázal: "Proč žiješ jako největší nuzák? Nejsi chudý. Jsi opravdový boháč."

"Zbláznil ses?" odpověděl muž. "Jak můžeš něco takového říct?"

"Podívej se kolem sebe," odpověděl mu přítel, "tvůj dům je plný drahokamů - smaragdů, démantů, safírů, rubínů."

Stařec mu zprvu odmítal uvěřit. Po nějaké době u něj ale zvítězila zvědavost, a tak vyňal ze zdi jeden malý kámen a šel jej do města prodat. K jeho překvapení mu obchodník vyplatil slušný obnos. Stařec si za ty peníze koupil nový dům a vzal do něj s sebou všechny kameny, které v chatrči našel. Pořídil si pak hezké šaty, naplnil kuchyni potravinami, najal služebnictvo a začal žít velmi pohodlným životem.

A teď se zeptám: kdo je bohatší - muž, který žil v chatrči obklopený drahokamy, aniž by o tom věděl, nebo někdo, kdo zná hodnotu svého majetku a žije v naprostém komfortu?

Stejně jako v případě předešlé otázky o kusu zlata zní odpověď: oba. Oba jsou stejně bohatí. Jediný rozdíl je v tom, že po mnoho let jeden z nich nebyl s to své bohatství poznat. Teprve když zjistil, co má, zbavil se chudoby a bolesti.

S námi se všemi je to stejné. Pokud nejsme schopni uvidět svou skutečnou přirozenost, trpíme. Když ji rozpoznáme, zbaví nás to utrpení. Ať už o ní ale víme či nikoli, na jejích kvalitách se nic nemění. Pokud ji však ve svém nitru začnete odhalovat, změníte se vy i váš život. Věci, o nichž jste nikdy ani nesnili, se začnou uskutečňovat.

Mysl, biologie nebo obojí

"Buddha prodlévá ve vašem vlastním těle..." - Samputa tantra, přel. Elizabeth M. Callahan

To, že něco nebylo prokázáno, ještě neznamená, že to neexistuje. Už jsme se s takovou situací setkali při pokusu jednoznačně lokalizovat mysl. Přestože mentální činnost prokazatelně existuje, žádný vědec nebyl schopen potvrdit existenci mysli samé. Stejně tak zatím žádný vědec nedokázal přesně definovat povahu a vlastnosti prostoru na té nejzákladnější úrovni. A přesto víme, že máme mysl, tak jako nemůžeme popřít existenci prostoru. Mysl a prostor jsou koncepty hluboce zakořeněné v naší kultuře. Tyto pojmy pro nás nejsou nijak cizí. Zdají se být normální a do jisté míry dokonce docela obyčejné.

Termíny jako "přirozená mysl" nebo "přirozený klid" se stejné míře obecného povědomí zdaleka netěší a mnoho lidí k nim tedy přistupuje s jistou dávkou skepse. Měli bychom si tady ale říct, že při užití stejných deduktivních postupů a přímé zkušenosti lze dosáhnout alespoň minimální obeznámenosti s přirozenou myslí. Buddha učil, že skutečnost přirozené mysli lze demonstrovat prostřednictvím určitých znaků, jež jsou formou otázky a odpovědi srozumitelné všem. Otázka zní: "Co je obecně vzato jediným společným zájmem všech lidí?"

Když se takto ptám na veřejných přednáškách, dostávám od lidí řadu různých odpovědí. Někteří uvádějí, že hlavním zájmem je zůstat naživu, být šťastný, vyhnout se utrpení nebo být milován. Jiné odpovědi zahrnují mír, pokrok, jídlo nebo dýchání, zachování všeho beze změn či zlepšení životních podmínek. Ještě další přidali život v harmonii se sebou samým i s ostatními, porozumění smyslu života nebo strach ze smrti. Odpověď, kterou pokládám za zvlášť vtipnou, zní: "Já!"

Všechna tato vyjádření jsou naprosto správná. Představují jen různé aspekty základní odpovědi: prapůvodním předmětem zájmu všech bytostí - lidí, zvířat i hmyzu - je touha být šťastný a vyhnout se utrpení.

Ačkoli každý z nás může používat různé postupy, ve výsledku nám všem jde o stejný cíl. Dokonce i mravenci se ani na chvilku nezastaví, ani na vteřinu. Celou dobu běhají sem a tam, shánějí potravu či budují nebo rozšiřují své mraveniště. Proč si působí tolik starostí? Aby dosáhli jisté míry štěstí a vyhnuli se utrpení.

Buddha prohlásil, že touha dosáhnout trvalého štěstí a vyhnout se utrpení je jedním z nezaměnitelných znaků přítomnosti přirozené mysli. Existuje samozřejmě mnoho dalších ukazatelů, ale jejich vyjmenování by pravděpodobně zaplnilo celou novou knihu. Takže proč Buddha připisoval takový význam právě tomuto konkrétnímu znaku?

Protože přirozená podstata všech živých tvorů již je zcela prosta utrpení a je obdařena dokonalým štěstím. Hledáním štěstí a vyhýbáním se utrpení, ať na to jdeme jakkoli, jen vyjadřujeme podstatu toho, čím jsme.

Touha po trvalém štěstí, kterou většina z nás pociťuje, je tím "tichým, klidným hláskem" přirozené mysli, který nám připomíná, jaké jsou skutečné možnosti našeho prožívání. Buddha tuto touhu dokumentoval na případu ptačí matky, která vylétla z hnízda. Ať bylo místo, kam letěla, jakkoli krásné, ať byly věci, které tam viděla, jakkoli nové a zajímavé, ji to neustále táhlo zpátky do hnízda. Stejné je to s námi. Ať je jakkoli strhující zamilovat se, dosáhnout úspěchu nebo získat "skvělou" práci - nenaplněná potřeba úplného, nepřerušovaného štěstí je stále stejně silná.

V jistém smyslu umíráme steskem po své skutečné přirozenosti.

Bytí sebou samým

"Musíme rozpoznat svůj základní stav." - Tsoknyi Rinpočhe, Bezstarostně a důstojně

(Carefree Dignity, přel. Erik Pema Kunsang a Marcia Binder Schmidt)

Podle Buddhových slov lze základní přirozenost mysli přímo zakoušet jednoduše tak, že mysli dovolíme spočinout v přirozeném stavu. Jak něco takového dokážeme? Vraťme se k příběhu o generálovi, pověřeném přestěhováním králových pokladů z jedné budovy do druhé během jediného dne a vzpomeňme si, jak uvolněný a spokojený byl, když svou práci dokončil. Jak tak po koupeli seděl na polštářích, jeho mysl dokonale odpočívala. Myšlenky stále probublávaly na povrch, ale on je spokojeně nechával vyvstávat a mizet, aniž aby kterékoli z nich věnoval pozornost či se jí nechal strhnout.

Nejspíš jste už něco podobného zažili po zvládnutí dlouhého a obtížného úkolu, ať už vyžadoval fyzickou práci či mentální úsilí, potřebné k sepsání výsledné zprávy nebo dořešení nějaké finanční analýzy. Když takovou práci dokončíte, vaše mysl i tělo přirozeně spočine ve stavu šťastné vyčerpanosti.

Zkusme si tedy malé cvičení ve spočinutí mysli. Není to cvičení v meditaci. Upřímně řečeno, je to cvičení v "ne-meditaci" - což je velmi stará buddhistická praktika, jež, jak vysvětloval můj otec, odstraňuje stres z pocitu, že musíte dosáhnout nějakého cíle nebo zakusit nějaký velmi zvláštní stav. V ne-meditaci prostě jen pozorujeme, co se děje, aniž bychom do toho jakkoli zasahovali. Jsme jen zaujatí pozorovatelé, účastníci jakéhosi introspektivního experimentu a nezáleží na tom, jak tento experiment dopadne.

Samozřejmě, že když jsem se tohle dozvěděl, byl jsem ještě dítětem pořádně posedlým zdoláváním cílů. Chtěl jsem, aby se pokaždé, když usednu v meditaci, stalo něco nádherného. Takže mi nějakou dobu trvalo, než jsem pochopil, co znamená jen tak spočívat, jen tak pozorovat a vzdát se při tom jakýchkoli výsledků.

Napřed vyhledejte pozici, v níž se vaše páteř drží zpříma a tělo je uvolněné. Když se pohodlně usadíte, nechte svou mysl asi tři minuty jen tak spočívat. Prostě ji nechte, ať si dělá, co chce, jako byste právě dokončili dlouhý a namáhavý úkol.

Cokoli se stane, třeba když se objeví myšlenky nebo emoce, když si všimnete nějakého tělesného nepohodlí, když vnímáte zvuky či vůně kolem vás nebo je vaše mysl zcela prázdná, nechte to všechno být. Cokoli se stane - nebo nestane - je zkrátka pouze součástí experimentu, při kterém vědomě necháváte svou mysl spočívat.

Takže teď prostě jen relaxujte a pozorujte při tom, co prochází vaší myslí...

Jen odpočívejte...

Jen odpočívejte...

Po třech minutách se sami sebe zeptejte: jaký to byl zážitek? Neposuzujte to, nepokoušejte se to vysvětlit. Jen si proberte, co se stalo a jak jste se cítili. Možná jste pocítili prchavý okamžik klidu či otevřenosti. To je dobré. Nebo jste si třeba uvědomovali milion různých myšlenek, pocitů a vjemů. To je taky dobré. Proč? Protože ať tak nebo tak, pokud jste si udrželi holé uvědomování toho, na co myslíte či co cítíte, dosáhli jste alespoň záblesku zkušenosti, v níž jste nahlédli, jak vaše mysl vykonává své přirozené funkce.

Jediným rozdílem mezi meditací a běžným procesem myšlení, pociťování a vnímání je přítomnost prostého, holého uvědomování, které se dostavuje, když necháte svou mysl spočinout takovou, jaká je - bez následování myšlenek a podléhání rušivému vlivu pocitů a vjemů.

Trvalo mi velmi dlouho, než jsem přišel na to, jak je meditace vlastně snadná. Je tak prostá, tak blízká každodenním návykům mého vnímání, že jsem si to nedokázal přiznat. Stejně jako mnoho lidí, které teď potkávám na přednáškových cestách, i já jsem se domníval, že přirozená mysl musí být něco jiného, něco odlišného nebo lepšího než to, co už prožívám.

Tak jako většina lidí jsem i já vnášel příliš mnoho posuzování do svých prožitků. Věřil jsem, že myšlenky obsahující zlost, úzkost, strach atd., které se objevovaly v mé mysli během dne a zase mizely, byly špatné nebo neprospěšné - nebo přinejmenším v rozporu s přirozeným klidem! Buddhovo učení - a lekce skrývající se v tomto cvičení ne-meditace - nám však říkají, že když se uvolníme a učiníme mentální krok zpátky, máme naději rozpoznat, že všechny ty různorodé myšlenky jenom přicházejí a odcházejí na pozadí neomezené mysli, jež zůstává, stejně jako prostor, zcela neporušena, v hlubokém klidu, nezávislá na čemkoli, co se v ní odehrává.

Zakoušet přirozený klid je ve skutečnosti snazší než pít vodu. Abyste se mohli napít, musíte vyvinout úsilí. Musíte sáhnout po sklenici, zvednout ji k ústům, nahnout ji, aby voda mohla vtéct do vašich úst, spolknout tu vodu a pak položit sklenici na stůl. Nic z tohoto úsilí není třeba k prožitku přirozeného klidu. Všechno, co musíte udělat, je nechat spočinout svou mysl v přirozené otevřenosti. Žádný zvláštní záměr, žádné usilování.

A pokud z nějakého důvodu nedokážete nechat mysl jen tak spočívat, můžete prostě pozorovat, jak všechny ty myšlenky, pocity a vjemy vyvstávají, pár vteřin pobudou a zase zmizí, a říkat si: "Aha, tak tohle právě teď probíhá v mé mysli."

Ať jste kdekoli a děláte cokoli, je důležité přijímat svůj prožitek jako něco prostého, jako přirozený výraz vaší skutečné mysli. Pokud nezastavíte ten pohyb, ale budete ho prostě jen pozorovat, začne postupně přicházet obrovské uvolnění, pocit neohraničené otevřenosti, jež je ve skutečnosti vaší přirozenou myslí, přirozeným nerušeným pozadím, na němž se objevují a zase mizí různé myšlenky. Zároveň se tím budou probouzet nové neuronové cesty, které, až zesílí a hlouběji se propojí, rozšíří vaši schopnost přijímat vodopád myšlenek, jenž se řítí myslí v daném okamžiku. Ať vyvstanou jakékoli rušivé myšlenky, stanou se katalyzátory, stimulujícími vaše uvědomování přirozeného klidu, který tyto myšlenky oklopuje a prostupuje, stejně jako prostor obklopuje a prostupuje každou částečku jevového světa.

Nastal ale čas opustit obecný úvod do problematiky mysli a věnovat se podrobnějšímu zkoumání jejích vlastností. Možná se ptáte, proč je nezbytné vědět cokoli víc o přirozené mysli. Což obecné pochopení nestačí? Nemůžeme teď prostě rovnou přejít ke cvičením?

Podívejte se na to takhle: kdybyste řídili auto v naprosté tmě, nebyli byste raději vybaveni mapou okolního terénu namísto hrubé představy, kam jedete? Bez mapy a bez směrových ukazatelů, které by vás naváděly, se ztratíte. Budete špatně zahýbat na křižovatkách, pojedete po nevhodných bočních cestách, jízda se tak prodlouží a bude komplikovanější, než je nezbytné. Mohli byste také skončit ježděním v bludném kruhu. Jistě, možná nakonec dorazíte do svého cíle, ale celé by to bylo mnohem snazší, kdybyste věděli, kudy máte jet. Takže si představte následující dvě kapitoly jako mapu, soubor vodítek a ukazatelů, které vám pomohou mnohem rychleji dospět tam, kam chcete.

Další informace o autorovi

The Yongey Foundation
Yongey Buddhist Center
Chokling Tersar Foundation

Různá videa s přednáškami Mingyur Rinpočheho najdete i na You Tube.

Hodnocení knihy

ohodnoťte knihu  

další z naprosto skvělých vydavatelských počinů nakladatelství...
Další naše knížky