Michael Harner
Cesta šamana
Jak probudit svůj vnitřní potenciál


Recenze: | | Pavlína Brzáková: Cvičím svého ducha
1. vyd. 2010, ISBN 978-80-86685-81-6, Váz., 200 str.

doporučená cena: 258 Kč
naše cena
: 206
ušetříte: 52

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah | Ukázková miniknížka

Pavlína Brzáková: Cvičím svého ducha

Po knihách Carlose Castanedy a jeho cvičení magických pohybů tensegrita k nám přichází další metodologická příručka: Cesta šamana z pera amerického antropologa Michaela Harnera. Kniha s podtitulem Jak probudit svůj vnitřní potenciál odhaluje skryté duchovní krajiny domorodých kmenů, které civilizace zatlačila až na samou hranici přežití, a předkládá čtenáři jejich pradávné způsoby komunikace se spirituelním světem. Základy šamanismu, které si lze četbou a následnou praxí osvojit, mají sloužit k získání vnitřní síly a k upevnění zdraví. „Někdo se může zeptat, zda se dá šamanismu naučit z knih,“ píše v úvodu Harner. „Například mezi Koniby z horní Amazonie je „učení se od stromů“ považováno za lepší než učení se od druhého šamana. Poněvadž však naše kultura disponuje literaturou, (…) základní metodologické informace vám může poskytnout psaný průvodce.“

Cesta šamana zdánlivě připomíná učebnici pro samouky. Její čtivost však umocňují Harnerovy vzpomínky na jeho první šamanské iniciace, které mu otevřely jeho vlastní šamanskou cestu. Ta začíná šamanským putováním, kdy nás provádí rozličnými stavy vědomí, jež završuje získání silových zvířat a předmětů síly. Harner upozorňuje zejména na křišťály, které hrají v šamanismu velkou roli. Když chce šaman probudit ducha křišťálu a získat jej jako cenného pomocníka, vezme velký krystal a buší jím do skály. Musí tlouci opatrně, protože, kdyby ho rozbil, „ukončil by svět“ a přišel by přitom o život.
Harner také nabádá k opatrnosti při léčbě druhého člověka: „Posílejte sílu pouze jeho zvířeti. Neposílejte ji přímo druhé osobě, protože by jí to mohlo ublížit. Nechť síla bezpečně proniká skrze jejího vlastního ochránce, neboť přímo lze pomoci pouze silovému zvířeti. Také se vyvarujte toho, abyste posílali svou vlastní energii na pomoc druhé osobě. Pouze vás to vyčerpá a zjistíte, že už nemáte dost sil pokračovat v práci směřované na pomoc pacientovi.“
Knihu uzavírají bohaté odkazy na odbornou literaturu, ale také propagaci Harnerových workshopů a činnosti nadace Foundation for Shamanic Studies, kterou Harner spolu se svými příznivci založil.
Šamanismu se začal aktivně věnovat od roku 1956, kdy navštívil ekvádorský indiánský kmen Chívarů a kde také prošel prvním zasvěcením. Později pobýval u původních etnik v horní Amazonii, Mexiku, západní části Severní Ameriky, v kanadské Arktidě a Laponsku, a jeho badatelská práce ho vynesla na post profesora antropologie na Yaleově, Kolumbijské a Kalifornské univerzitě. Od roku 1961 praktikuje šamanské léčení a od 70. let učí tyto metody na svých seminářích po celém světě. Kniha Cesta šamana je v tomto ohledu důmyslným nástrojem sloužícím k výuce šamanismu tam, kde má dosud naději na přežití – paradoxně v civilizovaných zemích, kde byl v minulosti vymýcen.
Harner otevírá šamanskou mysl jako rozlehlou neoranou půdu a předkládá ji zájemci o šamanství, aby ji svou každodenní pílí a systematickým úsilím zúrodnil. Cvičení se děje vleže v uzavřené, temné místnosti bez nábytku, v bezpečí před rušivými zvuky a vlivy, v doprovodu skutečného bubnování, nebo nahrávky bubnu na CD. Proč ale zavřené dveře místnosti a sluchátka na uších, když je šamanismus spojený s přírodou a jejími zvuky? V tomto ohledu Harnerův koncept „esenciálního šamanismu“, který je takto vyjmutý z různých kulturních kontextů a předložený Zápaďanům bez skutečné přírody, z níž ostatně vzešel, poněkud pokulhává. Harner se tak svou činností zasazuje o rozvíjení tzv. městského šamanismu navzdory tomu, že sám došel k zasvěcení v jeskyni na nedostupném místě.
(recenze byla publikována v Respektu 20/2010)