Jean Liedloffová
Koncept kontinua
Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti


Recenze: Marie Haisová, 7.1.2008, www.blisty.cz | Pavlína Brzáková, Respekt 25/2008
1. vyd. 2007, ISBN 978-80-86685-79-3, vázaná, 176 str.

doporučená cena: 198 Kč
naše cena
: 158
ušetříte: 40
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | O autorce | O rodičovských skupinách | Obsah knihy | O dítěti ve středu pozornosti a o liberálních rodičích | Kap. 2. Koncept kontinua | Kap. 3. Počátek života (část 1) | Kap. 3. Počátek života (část 2)

Pavlína Brzáková, Respekt 25/2008

Návrat blízkosti

Když se novinářka Jean Liedloffová poprvé vypravila na expedici k venezuelskému indiánskému kmeni Yequánů, netušila, nakolik ji pobyt mezi nimi na následující léta ovlivní. Ocitla se v drsném ráji; zdejší obyvatelé žili na úrovni doby kamenné a vztahy mezi nimi byly prosté a prodchnuté hřejivým pocitem sounáležitosti.

Každý v něm znal své místo, nikdo se necítil opuštěn a všichni se zdáli být šťastni. Vzniklo tak téma na hluboké přemýšlení. Ve srovnání s vyspělým světem Západu tu bylo něco, co vyvolávalo neodbytnou otázku: Co západní svět přehlédl, že jeho obyvatelé nejsou zdaleka tak šťastní? Kdy došlo ke zpřetrhání přirozených mezilidských vazeb, které vyvolalo dalekosáhlou citovou deprivaci?

Po dalších expedicích začala Liedloffová příčiny vnitřních nespokojeností a pocitu vykořeněnosti lidí ze Západu postupně odhalovat. Brzy pochopila, že utváření vnitřních jistot pramení z harmonického dětství a zažití "fáze v náruči". Pustila se do srovnávání způsobů péče o novorozence u Yequánů a vytvořený model porovnávala s mechanismy péče o děti používanými na Západě. Indiánská miminka na rozdíl od těch západních byla jiná: užívala si blízkosti matky, jejího těla, a podněty pro svůj vývoj získávala díky všemu, čím se tato jejich "aktivní nejbližší bytost" zabývala. Miminka na Západě musela neustále bojovat o přítomnost své matky - čelit všemožným civilizačním produktům: kočárkům, postýlkám, kde opuštěná čekala, až si jich někdo "skutečně všimne". Svou nespokojenost pak projevovala křikem, pláčem a propínáním tělíčka, a frustrovaní rodiče se ptali pediatrů, jak je utišit. Jediná odpověď, kterou od nich získali, byla, že časem je to přejde.

PO RADOSTI NUDA

Koncept kontinua odhaluje téma, jímž se začne zaobírat každá matka: po počáteční radosti z narození dítěte musí začít čelit nucené izolaci, do které jí společnost zatlačí. Její aktivita se z většiny omezí pouze na domácnost a "stejně postižené kamarádky". Ačkoliv se všemožně snaží, aby svou frustraci na dítě nepřenesla, příliš se jí to nedaří, neboť mu většinou nedokáže zabezpečit dostatečný přísun přirozených podnětů, aby se i ono nenudilo. "Musíme si uvědomit," poznamenává k tomuto problému Liedloffová, "že pokud budeme s miminky zacházet tak, jak se to dělo po tisíciletí (zde naráží na svou zkušenost s Yequány ), budou z nich klidná, vyrovnaná stvořeníčka. Jen tak se mohou matky zbavit krutého konfliktu vycházejícího ze střetu zájmů: buď pracovat, nebo sedět doma, izolované, znuděné a bez jakéhokoli kontaktu s dospělými osobami. Děti, které vezmete do práce, jsou tam, kde mají být - s maminkou. A maminky jsou tam, kde mají být - mezi sobě rovnými. Náplní jejich práce není starat se o miminka, ale činnost hodná inteligentního dospělého." Poté se ještě autorka jaksi okrajově zmiňuje o pokusu časopisu Ms, který se snažil zavést do praxe "miminko v kanceláři" a který přinesl jen nezdar. Miminka si totiž tělesného kontaktu neužívala, ležela v kočárku vedle stolu. Tady podle mého soudu koncept kontinua poněkud pokulhává a matky, které ke své práci potřebují počítač, o tom vědí své. Intelektuální, fyzicky nehybnou činnost miminko nesnese a dává to patřičně najevo.

Jak tedy pomoci frustrovaným a izolovaným matkám? Je tu jediné východisko, které se nabízí: je čas začít měnit společnost. Proto jsou tolik důležitá hnutí žen a matek, bojujících za svou aktivitu a právo žít smysluplný život, kde dítě není středobodem, na který jedině se má jejich pozornost upínat.

KDE JE STŘEDOBOD

A tady narážíme na velký omyl v pečování o novorozence, který se na Západě běžně děje. "Miminko očekává, že se bude nacházet v centru života aktivní osoby a bude s ní v neustálém tělesném kontaktu. Během "fáze v náručí" má za úkol být pasivní a pozorovat. Ale jeho základní náplní práce je vstřebávat činnosti, jednání i okolí osoby, která o ně pečuje, ať je to dospělý či dítě. Tyto informace je připravují na to, aby jednou zaujalo místo mezi svými. Pomáhají mu pochopit, co se děje. Miminko očekává silnou, aktivní centrální osobu, na jejíž periferii je jeho místo." Dalšími škodlivostmi v péči, které na to navazují, je neustálé tázání se nespokojeného dítěte, co by vlastně chtělo. Co si přeje jíst? Co pít? Jak si hrát? Těmito dotazováními se frustrace potomka pouze zvyšuje. Dítě potřebuje vidět a zažívat "příklad", a pokud pláče, dává tím najevo svůj požadavek, "aby byla situace okamžitě napravena". Chce to, aby byl změněn přístup k němu samému. Potřebuje totiž podněty: potkávat lidi, zažívat nejrůznější činnosti a situace, které jsou smysluplné a ne zabíjející "ničím nenaplněné hodiny a dny čekání, až z toho všeho vyroste..."

Přestože Liedloffová hovoří o "věcech normálních", které cítí ve svém srdci každá matka, je koncept, který přináší, pro naši společnost převratný. Upozorňuje na příčiny nejrůznějších problémů a ukazuje, proč jsou lidé frustrováni a proč frustrující situace, v nichž se nacházejí, často ani měnit nechtějí. "Člověk má tendenci ovlivňovat všechny své odlišné zážitky tak, aby se podobaly těm původním, těm, které jej formovaly, ať už k horšímu či k lepšímu. Dokonce i navyklý stupeň strachu má tendenci být zachován. Náhlá ztráta "toho, čeho se strachovat" může způsobit daleko hlubší a nepopsatelně horší formu strachu. Pro toho, jehož životní prostor se nachází na pokraji katastrofy, je krok do bezpečí tak nepřijatelný jako samotné uvědomění si toho, z čeho všeho má strach. Původně měla tato tendence udržovat to, co mělo být na počátku života prožito jako vysoký stupeň blaha," odhaluje autorka další příčinu "našeho neštěstí".

LÁSKA V PRAXI

Krátce po svém vyjití (1975) získala kniha velký ohlas a setkala se s pozitivní kritikou. Byla přeložena do třinácti světových jazyků a na její bázi vznikla nejrůznější sdružení lidí, kteří podle ní začali praktikovat. Dnes je na internetu několik webových adres, kde se můžete informovat o způsobu pečováni o miminko a získat kontakty na lidi a specialisty, kteří vám v tomto ohledu poskytnou podporu. K takovým také patří česká překladatelka této knihy Bora Berlinger, trojnásobná matka, která se s knihou seznámila před lety v Německu a své děti podle konceptu kontinua vychovala. "Moje děti jsou ve srovnání s dětmi v okolí jiné," tvrdí s úsměvem. "Většinou si toho každý všimne na první pohled. Jsou klidné a přirozené. Můžu v jejich přítomnosti pracovat a nikdy jsem předtím nebyla aktivnější než teď."

Na zadní obálce Konceptu kontinua si můžeme přečíst slova, jejichž autorem je John Holt: "Pokud by vůbec mohla kniha zachránit svět, byla by to tato kniha." Je to šikovný obchodnický tah? Možná. Ale jsou tu reálné matky a jejich zkušenosti, které nelze přehlédnout. Dřív než o knize začnete vážně pochybovat, je lepší si něco z ní prakticky vyzkoušet.

Pavlína BRZÁKOVÁ

Autorka je etnoložka

Hodnocení knihy

ohodnoťte knihu  

nenapadlo by mě, že mohu své dítě vychovávat dle vlastních pocitů,...
Další naše knížky
DharmaGaia mj. vydala:

Meredith F. Smallová: Naše děti, naše světy. Jak biologie a kultura ovlivňují naše rodičovství

Ingrid Bauerová: Bez plenky. Laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat

Regina Masaracchiová a Ute Taschnerová : Už to vím! 2. Máme doma miminko

Regina Masaracchiová a Ute Taschnerová : Už to vím! 1. Maminčino bříško

M. Mrowetz, I. Antalová a G. Chrastilová : Bonding - porodní radost. Podpora rodiny jako cesta k ozdravení porodnictví a společnosti?

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta. Přechodové rituály a posvátná moudrost pro dospívající

Peggy Joy Jenkinsová: Jak rozvíjet dětskou spiritualitu. Jednoduchá praktická cvičení

Rebeca Wildová: Svoboda a hranice, láska a respekt. Co od nás děti potřebují

Joan Borysenko: Cesta ženy k Bohu

Gary McLain: Indiánská cesta. Učení o tom, jak rozprávět s Matkou Zemí

Caroline Myssová: Anatomie ducha. Sedm úrovní síly a léčení

Carol Schaefer: Pro příštích sedm generací. Rada starých moudrých žen představuje svou vizi budoucnosti Země

Bonnie Greenwellová: Energie transformace. Průvodce procesem probouzení Kundaliní

Jyoti: Anděl zavolal mé jméno. Příběh transformativní energie, která přebývá v těle

Miranda Gray: Rudý měsíc. Jak chápat a používat tvůrčí, sexuální a spirituální dary menstruačního cyklu

Michael Harner: Cesta šamana. Jak probudit svůj vnitřní potenciál

Připravujeme:

Dillonová, Mary a Barclayová, Shinan: Rozkvétající žena. Příběh zasvěcení dívky v ženu