Džátaky
Příběhy z minulých životů Buddhy

Jak Bódhisatta vyléčil krále ze žalu

Kdysi v minulosti vládl ve městě Pótali v kášijské říši král jménem Assaka. Měl milovanou první choť, která se jmenovala Ubbarí a byla půvabná, spanilá a krásná na pohled a měla pleť světlejší než lidé, i když ne tak jasnou jako bohové. Ta pak umřela. Následkem jejího úmrtí byl král překonaný žalem, zarmoucen a skleslý na duchu. Nechal vložit její tělo do truhly a pomazat sezamovým olejem, lehl si pod máry, nejedl, plakal, naříkal a tak tam ležel. Rodiče, ostatní příbuzní, přátelé, rádci, bráhmani, hospodáři a jiní lidé mu marně připomínali: "Nermuť se, příteli, život je pomíjivý." Nedokázali ho utěšit. Takto strávil v nářku sedm dní.

Bódhisatta byl tehdy asketou, který získal pateré poznání a osmero zázračných schopností. Pobývaje v himálajském kraji, rozhlédl se po světě, svým božským zrakem shlédl na Džambudvípu, a když spatřil onoho krále takto naříkajícího, řekl si, že mu musí pomoci, svou zázračnou silou vzlétl do povětří, sestoupil na zem v královském parku a jako zlatá socha usedl na obřadní balvan.

Jistý bráhmanský mladík, obyvatel města Pótali, který si vyšel do parku, uviděl Bódhisattu, pozdravil ho a posadil se. Bódhisatta ho vlídně oslovil a zeptal se ho: "Je král spravedlivý, mladý muži?" "Ano, vznešený pane, král je spravedlivý, ale zemřela mu manželka a on dal uložit její tělo do truhly a leží tam naříkaje už sedmý den. Proč krále z toho žalu nevysvobodíš? Slušelo by se, aby ctnostní a vědoucí jako ty sdíleli jejich žal s nimi."

"Neznám krále, mladý muži, ale kdyby přišel za mnou a zeptal se mě na to, řekl bych mu, kde se znovunarodila, a nechal ji na krále promluvit." "Pak tedy zůstaň sedět tady, vznešený pane, dokud krále nepřivedu," pravil mladík, a když mu to Bódhisatta slíbil, šel za králem, pověděl mu o tom a vyzval ho: "Měl bys za tím tvorem s božským zrakem zajít."

Král se zaradoval nad tím, že bude moci spatřit Ubbarí, nasedl na vůz, jel za Bódhisattou, pozdravil ho, usedl stranou a zeptal se: "Je to pravda, že víš, kde se královna znovunarodila?" "Ano, velekráli." "Jak se tedy narodila?" "Byla, velekráli, opojena svou krásou, ztratila bdělost, nekonala dobré skutky a narodila se znovu v tomto parku jako hovnivál." "Nevěřím ti." "Tak ti ji ukáži a nechám ji s tebou promluvit." "Dobrá, udělej to!"

Bódhisatta poručil svou zázračnou silou: "Nechť přijdou před krále ti dva, kteří tu valí kuličku kravského trusu!" A oni skutečně přišli. Bódhisatta na ně ukázal: "Tady je, velekráli, tvá choť Ubbarí. Opustila tě a jde teď za tímto hovniválem - podívej se i na něho." "Nevěřím tomu, vznešený pane, že se Ubbarí znovunarodila jako hovnivál." "Mám ji nechat promluvit, velekráli?" "Udělej to, vznešený pane!"

Bódhisatta ji svou zázračnou silou nechal promluvit a oslovil ji: "Ubbarí!" "Co je, vznešený pane?" zeptala se lidským hlasem. "Kým jsi byla ve svém minulém životě?" "Byla jsem Ubbarí, první manželka krále Assaky, vznešený pane." "A kdo je ti teď milejší - král Assakó nebo hovnivál?" "To bylo, vznešený pane, v mém minulém zrození, tehdy jsem se s ním procházela v tomto parku a uspokojovala svůj zrak, sluch, čich, chuť i hmat. Čím však je mi od té doby, co jsem přešla do jiného života? Teď bych krále Assaku zabila a krví jeho hrdla pomazala nohy svého manžela hovnivála." A uprostřed shromážděných lidí přednesla lidským hlasem tyto sloky:

"S tímto králem Assakou jsem kdysi se tu procházela
jako se svým milovaným a mne milujícím chotěm.
Starý žal a staré štěstí nové nyní nahradily,
proto je mi nyní můj brouk dražší nežli král Assaka."

Když to slyšel král Assaka, zalitoval svého jednání, na místě přikázal její mrtvolu odstranit, umyl si hlavu, pozdravil Bódhisattu, vstoupil do města, zvolil si jinou první choť a spravedlivě vládl. Bódhisatta, poučiv krále a zbaviv ho žalu, odešel zpět do Himálaje.