Dilgo Khjence Rinpočhe: Poklad v srdci probuzených<br> <span class='sub-title'>Praxe náhledu, meditace a jednání</span>

Dilgo Khjence Rinpočhe
Poklad v srdci probuzených
Praxe náhledu, meditace a jednání

2.. vyd. 2019, ISBN 978-80-7436-097-8, Brož., 266 str.

doporučená cena: 338 Kč
naše cena
: 270
ušetříte: 68

SLEVA: 20 %

PŘIPRAVUJEME
Obsah stránky:
Anotace | obsah | Předmluva anglických překladatelů | Úvod: Správná motivace pro obdržení a studium učení | Část první: Nedostatky naší úpadkové doby

Část první: Nedostatky naší úpadkové doby

     5. Běda lidem v této temné době!
     Zdravé, pravdivé jádro mysli odumírá a lidé žijí ve lžích,
     jejich myšlenky jsou proto zvrácené a jejich řeč pokroucená,
     dovedně svádějí ostatní kdo jim může věřit?

     Ve zlatém věku, době dokonalosti, nebylo třeba sluneční záře ani svitu měsíce, protože lidé zářili světlem svých vlastních těl. Mohli se zázračně pohybovat vesmírem a nepotřebovali k životu hmotnou stravu. Všechny bytosti se přirozeně řídily deseti ctnostmi. Ale během času si začaly ubližovat, začaly být ovládány svými touhami, začaly krást a lhát. Ztratily svou přirozenou zář a staly se závislými na Slunci. Ztratily schopnost létat, pevná strava se stala nutností, a když nakonec přišly i o samovolnou úrodu a hojnost dobytka,27 musely se začít lopotit, aby si zajistily potravu. Dnes zbyly z kvalit zlatého věku jen drobty, jako nevábné odhozené zbytky z nádherné hostiny. Každý moudrý člověk, když vidí bídný stav lidí v této temné době, musí cítit veliký soucit.

     V této konfliktní době jsou lidé nepoctiví a plní lsti. Kladou sami sebe na první místo a neuvažují o potřebách druhých. Každého, kdo jim lichotí, považují za přítele a každého, kdo je s nimi v rozporu nebo jim oponuje, za nepřítele. Protože tento postoj postupně pokřivuje všechny jejich činy, slova a myšlenky, stávají se stále zkaženějšími a zvrácenějšími jako pokroucený starý strom, až se nakonec jejich mentalita může zvrhnout natolik, že ztrácejí jakýkoli pojem dobra a zla.

     Žijeme v době, kdy hněv, touha, ctižádost, hloupost, pýcha a žárlivost jsou na denním pořádku. V době, kdy slunce dharmy již zapadá za úbočí západního pohoří, většina velkých učitelů odešla do jiných říší, praktikující se dostali ve své meditaci na scestí a ani laikové, ani lidé vysvěcení nejednají podle dharmy. Možná jsme vyznáváním dnešních zavádějících hodnot získali určité dočasné výhody, ale v konečném důsledku jen podvádíme sami sebe.

     Jedovaté emoce, které v této temné době naplňují lidskou mysl, jsou hlavní příčinou našeho putování v nekonečném kruhu samsáry. Abychom dokázali s těmito emocemi pracovat, potřebujeme si udržovat neustálou bdělou pozornost, následujíce příkladu mistrů Kadampy, kteří praví:

     Ozbrojen bdělou pozorností budu střežit brány mysli,
     a až budou hrozit emoce,
     také jim pohrozím,
     a jedině až uvolní své sevření, uvolním také já své.

     10. Ač sloužíš svým nadřízeným, nikdy nebudou potěšeni;
     ačkoli se staráš o své podřízené, nikdy nebudou spokojeni;
     ačkoli pečuješ o druhé, oni o tebe pečovat nebudou.
     Přemýšlej o tom a učiň pevné rozhodnutí.

     Ať děláte cokoli, nikdy se nezavděčíte. Mocní tohoto světa se neliší od obyčejných lidí i když jim budete sloužit a ze všech sil se snažit, abyste je uspokojil, nikdy to skutečně neocení. A co víc, snadno je rozčílí nějaká malá chybička a vás budou trestat, bít a věznit. Ti, kteří jsou na vás závislí, ti také nebudou nikdy úplně spokojeni, i když o ně budete pečovat, jak nejlépe umíte. A budete li se řídit radami svých přátel, pak ačkoli mohou mít ty nejlepší úmysly, budete se ve většině případů jen stále více zaplétat do pavučin samsáry. Válčení s protivníky a péče o vlastní nemá nikde konce. Je to jen plýtvání časem. Abyste mohli pomoci všem, musíte nejprve zdokonalit sami sebe, a abyste sami sebe zdokonalili, musíte rozetnout tři pouta: poslušnost vůči důležitým lidem, zaplétání se do marných pokusů pomáhat druhým a závislost na tom, co lidé říkají.

     Pokusy vyhovět důležitým lidem vedou jen k emocionálnímu zatížení. Pokusy pomáhat lidem s jejich momentálními problémy jen přilévají olej do ohně samsáry. V nejlepším případě, přinesou li tyto vaše snahy někomu uspokojení, bude to pouze uspokojení dočasné. Nikomu nepomůže v okamžiku smrti. Toto je ve skutečnosti chybné pojetí soucitu. Pravý soucit vždy vede bytosti k nesmrtelnému blahu dokonalého buddhovství.

     Jsouce chyceni do pasti samsáry, měli byste se cítit jako vězeň v žaláři, který nemyslí na nic jiného než na to, jak uniknout. Mistři Kadampy, rozpoznávající marnost běžné životní náplně, praví:


     Založ svou mysl na dharmě,
     svou dharmu založ na skromném životě,
     svůj skromný život na myšlence smrti,
     svou smrt na jeskyni na opuštěném místě.

     Pobývat na odlehlých místech, zbaveni rozptylování, je ten nejlepší způsob, jak zajistit, že budete skutečně praktikovat dharmu. Neměli bychom o tom všem přemýšlet a pracovat na svém zdokonalení? Je to první krok k tomu, jak opravdu pomoci ostatním.

     13. Všechny jevy jsou jako magické iluze, pravili buddhové;
     dnes jsou však tyto iluze ještě neskutečnější než kdy jindy,
     podvody vykouzlené pochybnými iluzionisty
      buď si vědom, že cesty této úpadkové doby nikam nevedou.

     Všechny nesčetné jevy samsáry a nirvány jsou jako magické iluze. Nikde v celém vesmíru nenaleznete jedinou trvale, skutečně existující entitu. Nikdy zde nebyl král, který by měl své království navždy, nikdy se nenarodil člověk, který by nezemřel, nikdy nevznikl mrak, který by se nerozplynul. Vše je jako drama, ve kterém herci sehrávají války, vášně a smrt. Vše je jako sen, někdy dobrý a někdy zlý jako noční můra.

     V této době úpadku jsme však dosáhli vrcholu iluze. Lidé už dávno zapomněli na čistotu zlatého věku. Neuvažují nad svou budoucností a zabývají se jen bezprostředním uspokojením. Nezodpovědně a rozmařile pohřbili dharmu pod velkou hromadou zlého a negativního jednání. Svět i lidé mění směr každým okamžikem, jako pšeničná stébla ohýbající se ve větru sem a tam. To, co bylo pravdou ráno, večer už neplatí. Nečekaný déšť, sníh, krupobití, horko a zima narušují přirozený běh ročních období. Když toto vše vidíme, musí nám být jasné, že není důvod se přehnaně radovat, když se nám děje něco dobrého, protože se to snadno může kdykoli proměnit ve svůj opak, a že není důvod být příliš sklíčen špatnými poměry, protože naše nesnáze trvají jen minutu ve srovnání s tím, co musí snášet bezpočet bytostí v nižších říších.

     Mága nikdy neoklamou jeho vlastní triky. Když vykouzlí iluzi koní, dobytka, válečných vozů nebo čehokoli jiného, jakkoli realistického, ví, že ve skutečnosti to neexistuje. A právě tak, jako se mág nenechá oklamat iluzemi, o kterých ví, že je sám vytvořil, tak ani bódhisattva, který si uvědomil prázdnotu všech jevů a rozpoznává všechny světské snahy jako iluzorní, netrpí negativními emocemi ani egoistickým lpěním, i když třeba žije jako hospodář a otec rodiny. Chápe prázdnou přirozenost světských činností a není k nim přitahován ani se jich nebojí. Nedoufá v úspěch ani se nebojí neúspěchu a má takovou důvěru ve své studium, kontemplaci a praxi, že ať dělá cokoli, vede ho to blíž a blíž k úplné svobodě.

     Dnes je ovšem takové porozumění vzácné. Klam střídá klam a rychle se šíří, jako pitvoření opic, napodobujících jedna druhou. Došlo to tak daleko, že je pro nás těžké nalézt z toho všeho cestu ven. Ztratili jsme vidění pravé povahy věcí, a tak nevíme, jak žít, abychom svůj život nepromarnili. Ale jak v minulosti pravili buddhové: Všechny jevy jsou složené, vše složené je nestálé a nestálost je utrpením. Proto bychom měli rozpoznat pravou povahu světských hodnot. Přestaňme myslet na bohatství, jídlo a oblečení, přestaňme druhé využívat a snažme se sjednotit svou mysl s dharmou. Jestliže dokážeme opustit způsoby uvažování, na které jsme v běžném životě zvyklí, naše praxe dharmy pokročí přímo k cíli. Praxe dharmy a pozitivní jednání rovněž nejsou o nic skutečnější než iluze a sny, ale skrze tyto iluzorní ctnosti a z nich plynoucí zásluhy dosáhneme snového plodu osvícení.

     Musíme uvažovat o povaze všeho ve světle dvou druhů pravdy, relativní a absolutní. Stručně řečeno, polem působnosti relativní pravdy je svět manifestujících se jevů, které vznikají kombinací různých příčin a podmínek jako sled vzájemně na sobě závislých událostí. Protože všechny jevy jsou propojeny tímto způsobem, v říši relativní pravdy platí nutně zákon příčiny a následku: pozitivní jednání nevyhnutelně vede ke štěstí, negativní jednání ústí nevyhnutelně v utrpení. Pokud jsou přítomny příčiny a podmínky, nic nedokáže zabránit tomu, aby se dostavily následky, stejně tak jako se objeví květy a plody, pokud byla na jaře zaseta semena, slunce hřálo a déšť přinášel vláhu. Proto bychom si měli být vždy vědomi významu každého, byť sebenepatrnějšího skutku. Také bychom si měli uvědomit, jak vzácná a drahocenná je příležitost praktikovat dharmu. Nyní máme tuto příležitost ve svých rukou, ale smrt nás o ni může každým okamžikem připravit. Nesmíme plýtvat časem. Trvalé uvědomování si pomíjivosti by nás mělo podněcovat k praxi. Jak pravil vznešený Buddha: Největší ze všech stop je stopa slona, nejpřednější ze všech úvah připomínka nestálosti.

     Pochopení nestálosti je také klíčem k poznání prázdné podstaty všech jevů. To je absolutní pravda, která může být pochopena jen těmi, kdo dosáhli plného probuzení. V konečné analýze jsou absolutní a relativní pravda chápány jako jediná pravda v jednotě projeveného světa a prázdnoty.

     O klamu verbálních jevů původní verše říkají:

     14. Všechna slova jsou jako ozvěna, pravili buddhové,
     ale dnes je to spíše ozvěna ozvěny.
     Co ozvěny říkají a co znamenají, není totéž,
     ponech tedy bez povšimnutí tato zrádná slova ozvěn.

     Všechna slova a postoje lidí samsárického života, příjemná i nepříjemná, laskavá i kritická, jsou jen ozvěnami prázdnoty. Kdybyste směrem k útesu zakřičel urážky nebo poklony a ozvěna vám tato slova vrátila, měl byste důvod cítit se ponížen nebo polichocen? Zvuky vesmíru oheň, vítr, voda, křik zvířat, lidská řeč nemají žádnou reálnou podstatu. Jsou jen neuchopitelnou prázdnou ozvěnou.

     Debaty o minulosti, přítomnosti a o plánech do budoucnosti jsou z větší části výrazem nesmyslné připoutanosti nebo odporu. Slova přicházejí a odcházejí, nemají žádný skutečný základ, nezanechávají žádnou stopu. Slyšíte, jak je ráno někdo chválen a týž den odpoledne ostře kárán. Lidé říkají sladké věci, i když jejich myšlenky jsou ve skutečnosti nepřátelské, a naopak, přestože jejich úmysly mohou být dobré, jejich slova jsou často krutá. Jestliže takovým řečem věnujete pozornost, je to značně zavádějící. Takže ignorujte běžné světské řeči a místo toho pronášejte modlitby a mantry a čtěte si nahlas posvátné texty.

     Štěstí i utrpení vyvolané chválou či kritikou je pomíjivé. A tak když vám skládají pocty, místo toho, abyste byli pyšní, mějte k této chvále vztah, jako by to bylo něco, co jste slyšeli ve snu nebo ve fantazii. Říkejte si, že to nejste vy, kdo je chválen, ale dobré vlastnosti, kterých jste možná nabyli duchovní praxí. Ve skutečnosti si chválu plně zaslouží jen ti, kdo dosáhli svobody. [ ]