Dalajlama
Dobré srdce
Buddhistický pohled na Ježíšovo učení

2.. vyd. 2019, ISBN 978-80-7436-100-5, Brož., 218 str.

doporučená cena: 288 Kč
naše cena
: 230
ušetříte: 58
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | obsah | o autorovi | Kap. 2. Miluj své nepřátele (Matouš 5:38-48) | Kap. 3. Kázání na hoře: Blahoslavenství (Matouš: 5:1-10) | Kap. 9. Vzkříšení (Jan 20:10-18)

Kap. 9. Vzkříšení (Jan 20:10-18)

A tak se ti učedníci vrátili zpět. Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Zeptali se : „Proč pláčeš, ženo? „Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,odpověděla. Po ch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). „Proč pláčeš, ženo?zeptal se jí Ježíš. Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, a já si ho vezmu.Ježíš jí řekl: „Marie!Obrátila se a zvolala: „Raboni!(což znamená Učiteli). „Nedrž mě,řekl jí Ježíš. Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k m bratrům a řekni jim: ,Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a že jí řekl tyto věci.

(Jan 20:10–18)

Tato pasáž se ideálně hodí jako téma pro ukončení tohoto semináře. Buddhova parinirvána neboli konečná nirvána je pokládána za poslední důležitý čin jeho života a citované verše z Janova evangelia mají zjevně stejný význam.

Pokud před člověkem, jenž věří v reinkarnaci, hovoříte o smrti, mluvíte zároveň o novém zrození. Reinkarnace může nastat pouze tehdy, pokud jí předchází smrt. Již jsme dnes na toto téma krátce hovořili – to, co se zdá t společné většině velkých světových náboženských tradic, je skutečnost, že životy mistrů, kteří je zakládali, demonstrují důležitost toho, že na sebe vzali prožitek utrpení a poznali jeho hodnotu.

V diskusi, kterou jsme vedli dnes v průběhu dne, zmínil otec Laurence, že otec Bede Griffith mluvil o rozdílech mezi fyzickým tělem, jemným tělem a duchovním tělem v souvislosti s Ježíšem. Ježíšovo tělo je před jeho smrtí tělem fyzickým; v průběhu Vzkříšení, před Nanebevstoupením, se jedná o tělo jemné; a po Nanebevstoupení se jedná o tělo duchovní. Mezi buddhisty se vedou rozsáhlé diskuse o různých typech vtělení, jakými jsou tělo jemné, tělo mentální a tělo duchovní. Existuje ale velký rozdíl mezi jemným tělem Ježíšovým a tím, jež je popisováno v buddhistických textech. V buddhistických popisech stupňů jemného odlišení individuálního vtělení se uvádějí úrovně duchovního rozvoje jedince, počínaje stavem jednoduchého bytí a pokračuje až k plnému probuzení, zatímco v případě Ježíše hovoříme o kom, kdo je jedinečný, kom, kdo je Synem Božím. Zmíněný postupný voj tu proto neplatí. Ježíš Kristus neprochází sérií duchovních stadií, není to tak?

Otec Laurence: Ne, Vzkříšení není reinkarnací.

Dalajlama: Nemluvíme tu o reinkarnaci. Mluvíme o individuálním adeptovi duchovní cesty. Jak jeho duchovní pokrok pokračuje, dokonce i jeho fyzické vtělení se stává jemnější a jemnější.

Otec Laurence: Ježíš se před svou smrtí ukázal svým učedníkům a světu určitým způsobem; a po své smrti je na světě přítomen způsobem odlišným. Jeho historická přítomnost na světě, například jeho setkání s Marií, je něčím, co musíme přijmout. Adept na duchovní cestě musí zapojit nový druh vnímání, aby rozpoznal novou Ježíšovu přítomnost. V evangeliu čteme o mezistavu mezi jeho smrtí a jeho Vzkříšením a Nanebevstoupením. A způsob, kterým je Ježíš v současnosti přítomen ve světě, se odlišuje od tohoto popisu. Dnes bychom mohli říci, že je přítomen prostřednictvím Ducha svatého.

Dalajlama: V případě buddhismu existují opět různé pohledy na to, jak chápat Buddhovu konečnou nirvánu. Jeden směr myšlení – zvláště to platí pro starou indickou školu vaibhášikatkví v tom, že Buddhova nirvána je závěrem jeho existence. Stejně jako bylo jeho narození historickým faktem, byla m i jeho smrt: Buddhův život tak začal a skončil. Konečná nirvána je vnímána jako poslední vyšlehnutí plamene. Když udusíte plamen, je to jeho konec; zbude jen totální nicota. Dokonce i pokračování Buddhova vědomí ustane. Stoupenci vaibhášiky jsou udržovateli tohoto vědomí. koli je bez počátku, má konec. Může přestat existovat.

Je-li tomu opravdu tak, vyvolává to otázku, jaký smysl má pro Buddhovy stoupence, aby jej uctívali a modlili se k němu? Co z toho mají? Jaký smysl má dělat něco takového, když Buddha už neexistuje? Dotyčná škola uvádí, že Buddha dosáhl plného probuzení v důsledku nahromadění zásluh a zdokonalování své mysli v průběhů nesčetných eónů. V tomto čase Buddha rozvíjel a kultivoval velmi mocný altruistický záměr t ku prospěchu a užitku všem. Síla této energie a pravdy přetrvává. A právě tato síla pomáhá a posiluje toho, kdo Buddhu uctívá. At' je to jakkoli, co se historické osoby jménem Buddha týče, byl to skutečný konec.

To ovšem není stanovisko mnoha jiných buddhistických škol, včetně buddhismu tibetského. Podle tibetské buddhistické tradice by mělo t buddhovství neboli plné probuzení spíše chápáno v kontextu doktríny trikáji, trojího vtělení. Z tohoto hlediska byl Buddha Šákjamuni historickou postavou – žil v určitém čase a určitém prostoru, v určitém kontextu, v určitém prostředí – a jeho konečná nirvána v Kušinagaře byla historickou skutečností. Ale Buddhovo vědomí a tok jeho mysli pokračovaly a jsou trvale přítomné. Buddha v emanační formě lidské bytosti možná odešel navždy, ale je neustále přítomen ve formě známé jako sambhógakája, stav dokonalé bdělosti mysli. A neustále emanuje a projevuje se v různých formách, jež jsou těmi nejvhodnějšími a nejprospěšnějšími pro jiné cítící bytosti. Z tohoto hlediska, přestože Buddha Šákjamuni jako historická postava přestal existovat, je zde neustále přítomen. Z úhlu pohledu této tradice je vědomí z hlediska kontinuity zároveň bez počátku i bez konce.

Pro praktikujícího buddhistu má konečná Buddhova nirvána velmi symbolický význam, protože poslední Buddhova slova se týkala doktríny nestálosti a pomíjivé povahy všech věcí. Prohlásil, že všechny věci a události jsou pomíjivé, nestálé a nepřetrvávají. Dále uvedl, že tělo plně probuzené bytosti, tj. buddhy neboli tathágaty, je taktéž nestálé a podléhá stejným konům. S těmito slovy na rtech odešel navždy. Takže pro praktikujícího buddhistu Buddhova konečná nirvána, historická skutečnost jeho smrti, posiluje význam cvičení na téma nestálosti.

V evangeliu mě zaujala Ježíšova věta: „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci.Zajímalo by , jak Nanebevstoupení vykládá křesťanská teologie.

Otec Laurence: V jedné ívější pasáži Janova evangelia Ježíš říká:

Vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Popisuje svůj život, své poslání jako návrat ke zdroji, z něhož vzešel. i mnoha příležitostech uvádí:

„Vzešel jsem ze svého Otce… Jeho Nanebevzetí je reintegrací plně rozvinutého lidství, jehož zdrojem je jeho Otec, Bůh. V jistém smyslu je Nanebevzetí plnou integrací Ježíšova božství a lidství.

Dalajlama: Buddhisté se domnívají, že existuje zvláštní vztah mezi emanací a silou, jež ji zrodila. Myslí si také, že emanace zaniká, když naplní svůj osud. Existuje názor, že emanace se znovu spojí se svým zdrojem, i když některé emanace mizí samy o sobě. Například v případě historického Buddhy Šákjamuniho zůstalo jeho tělo po konečné nirváně zjevně všem na očích; Buddhovo tělo bylo spáleno a každý to mohl vidět. Praktikující buddhista by řekl, že Buddhovo vědomí, jeho transcendentní mysl, se vrátila či znovu se spojila se stavem dharmakáji. V některých buddhistických textech najdeme také zmínky ještě o jiném fenoménu – vysoce vyvinutých duchovních bytostech, které byly průkazně schopny vstupovat do různých čirých sfér, aniž opustily svá fyzická těla.

Otec Laurence: Ve slova jsou nádherným, moudrým a inspirujícím nom způsobem pohledu na to, jak obohatit Nanebevstoupení v křesťanském pojetí. Myslím si, že křesťanské chápání Nanebevstoupení zahrnuje i vesmírnou dimenzi. Ježíš je Vtělením Boha v lidské formě a prostřednictvím Slova Božího, stvoření či vesmíru, začal existovat. Když ale Ježíšova lidská forma zemře, nastává proces, který naznačuje, co se stane s celým vesmírem. Lidská tělesná forma Ježíše se í svou tělesnou energií a formou se znovu spojí se zdrojem vesmíru, s Bohem. To se nakonec stane i s celým vesmírem. Všechno ve vesmíru vzešlo z Boha, je emanací Boha a opět se s Bohem spojí. Myslím si tedy, že v případě Nanebevstoupení jsme svědky transformace hmoty zpět do svého vodního zdroje. Děje se to Ježíšovi v jeho lidské formě – těle, mysli a duchu – ale zároveň je to předzvěst toho, co se stane s celým vesmírem, až nastane čas na konci věků.