Egon Bondy
Útěcha z ontologie
Filosofické dílo, sv.
I.
- jde o zbývající knihy odřené na obálkách, jde o výprodej, nelze reklamovat vzhled

3. (v DG 2.). vyd. 2007, ISBN 978-80-86685-21-2, váz., 316 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 149
ušetříte: 149
SLEVA: 50 %
Obsah stránky:
Anotace | Podrobný obsah | Meditace | Kap. I. - část 1. | Kap. I. - část 2. | Kap. I. - část 3. | Kap. II

Meditace

Když chce člověk začít něco psát, všechny myšlenky se mu schovají a jen zpod stolu, zpod židle, seshora, ze skříně na něj dělají dlouhý nos. Nejlépe by snad bylo nepsat vůbec nic, zůstat ležet v posteli a čekat na další jídlo, až se ozve hlad, na chuť k projití se, na náladu ke styku s lidmi nebo na spánek, na zítřejší den, na nutnost jít do zaměstnání, na dítě, až přijde a bude se dožadovat zábavy, nebo na cokoli jiného, co přijde samo od sebe, prostým chodem "přirozenosti věcí". Není pak ale život právě jen epifenoménem metabolických procesů v buňkách, jen důsledkem setrvačné chuti buněk projevovat se, nesejít vyhladověním, zastavením biochemických procesů a co já vím? Není pak právě lidský život jen vynuceným průvodním jevem samoblaženství buněk, které zcela neproblematicky hodlají využít krátké možnosti procesování se až do dna, a čerta vědí o nehoráznosti, již takto způsobují? Či není pak lidský život -- což je pouze v nepatrné modifikací totéž -- jen nesvéprávným a zhola nesamostatným článkem a prostředkem celého biologického procesu a pohybu -- těžko říci hned vývoje -- jenž je sám pro sebe a nebere žádný zřetel ke svým jednotlivým článkům?

Snad tedy by bylo lépe přece jen něco napsat, něco tvořit, něco prostě dělat, nějak vůbec aktivně naplnit čas, než být jen pasivní hlínou, z níž, na níž se odehrává vlastní dění, dění buněk, dění rodu, dění života. Činnosti se mohu stát z pasivního nositele aktivním spolučinitelem. Mohu dokonce napnout své úsilí určitým směrem, a tak ovlivnit rod, život, vesmír, bytí samo. Z kanálu, jímž se řine, jímž komunikuje dění v nezjistitelném časovém rozpětí odkudsi kamsi, mohu se stát ontotvornou, bytí spoluurčující, bytí přetvářející, bytí dokonce tvořící veličinou. Být oním kanálem může být za určitých předpokladů velice "vznešené" (a maximálně významné), ale být ontotvornou jednotkou je zřejmě ještě "vznešenější".

Avšak mám-li něco dělat, neřku-li tvořit, mám-li se ontotvorně potýkat, dříve či později dospěji k otázce, proč to mám dělat. Zde elán, který hvězd se dotýkal, je vsakován vbrzku zoufalstvím jako veletok pískem a nevíme ani, zda vytvoří alespoň podzemní Nil.

Tak ať ležím, ať v potu tváře pracuji, prostě v každé situaci a v každé vteřině života potkávám proč, nač a k čemu a cítím, že bez odpovědi na ně přestává být lidský život lidským životem.