Joan Borysenko: Cesta ženy k Bohu
Joan Borysenko: Cesta ženy k Bohu

Joan Borysenko
Cesta ženy k Bohu

1. vyd. 2006, ISBN 80-86685-14-4, váz., 291 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 179
ušetříte: 119

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o autorce | Síla medvědice: Přemýšlení o vlastní cestě | Síla medvědice | úvod | 3. kapitola: Intuice a rozum: Jákobův žebřík a Sářin kruh | Vlastní mozek pro vlastní cestu | Ženská moudrost: intuice propojená v síť | Ženská vztahovost: empatie je naší přirozeností

Ženská vztahovost: empatie je naší přirozeností

      Ženy jsou experty na vztahy. Milujeme společnost a hovor. Nečiní nám potíže cítit s druhými a vnitřně prožívat jejich skutečnost jako svou vlastní. Podobně jako Naomi, která okamžitě poznala, že se něco děje, ač jsem nic nedala najevo, máme takřka zázračnou schopnost vyčíst velejemné odstíny vnitřního stavu lidí. Emočně zdravá žena dokáže uzpůsobit své reakce vnitřnímu světu jiné osoby. Výsledkem je potom hluboká a významná interakce.

      Studie publikovaná v prestižním časopise Nature, které se následně chytily mezinárodní tiskové agentury, se zabývá tím, zda lepší senzitivita žen vůči vztahově a komunikačně relevantním náznakům, jako je výraz obličeje a modulace hlasu, je výsledkem působení přírody, nebo výchovy. Britský psychiatr David Skuse se v londýnském Institutu pro zdraví dětí zabýval výzkumem Turnerova syndromu. Podrobil pečlivému prozkoumání asi osmdesát dívek a mladých žen s touto genetickou poruchou, při níž mají ženy namísto dvou chromozomů X jenom jeden. Mladé ženy, jež svůj jediný chromozom X zdědily po otci, mají normální sociální vazby, zatímco ty, které jej zdědily po matce, neustále druhé lidi dráždí, zraňují jejich city a mají potíže s tím, udržet si trvalé přátelství. Tyto skutečnosti vyplývaly z dotazníků, zodpovězených rodiči a spolužáky postižených dívek.

      Důvodem je podle Skusy a jeho kolegů předpokládaný gen na chromozomu X, který přenáší kódy vztahů. Tito vědci jsou přesvědčeni, že tento gen je aktivován neboli působí v otcovském chromozomu X, ale nepůsobí v mateřském chromozomu X. Ženy s normální genetickou výbavou, které zdědily chromozom X od obou rodičů, mají přirozenou schopnost vytvářet a pěstovat vztahy. Muži, kteří mají jednoduchý chromozom X od matky s neaktivním genem a chromozom Y od otce, tuto přirozenou schopnost nemají. A jak dokazuje výzkum, nemají ji ani ženy s Turnerovým syndromem, jimž chybí otcovský chromozom s aktivovaným genem. O mužích Skusa tvrdí: Sociálním dovednostem se musíme učit, zatímco ženám jsou prostě dány.

      Domnívám se, že Skusovým komentářem lze vysvětlit některé z rozdílů mezi mužskou a ženskou cestou k Bohu. Šplhání po Jákobovu žebříku v různých náboženských tradicích umožňuje mužům racionálně a postupně se naučit schopnosti vytvářet si a pěstovat vztahy, jež je ženám vrozená. Téměř každé náboženství podtrhuje například důležitost etiky ve vztazích jako prvního a nezbytného kroku, základního předpokladu pro dosažení Boha a svatosti. Tyto etické úvahy vycházejí z empatického vnímání, jež bylo ženám dáno zásluhou onoho chromozomu, jež Skuse a jeho skupina zkoumali.

      Po Desateru přikázání následují v knize Exodus obsáhlé návody, jak si počínat v těch nejrůznějších případech. Je tu také oddíl věnovaný spravedlivému nakládání s otroky kupovanými i prodávanými. Když muž prodá svou dceru za otrokyni, nebude s ní nakládáno jako s otroky mužského pohlaví. Jestliže se znelíbí svému pánu, který si ji vzal za družku, dovolí ji vyplatit, ale nemá právo prodat ji cizímu lidu Jestliže ji dal za družku svému synovi, bude s ní jednat podle práva dcer. Jestliže on si vezme ještě jinou, nesmí ji zkrátit na stravě, ošacení a manželském právu. Jestliže jí nezajistí tyto tři věci, smí ona odejít bez zaplacení výkupného.

      A pokračuje se dlouhým seznamem trestů za neetické chování, trestů, jež mají udržet na uzdě mužskou agresivitu. Kdokoli ukradne otroka, je odsouzen k smrti, a stejně se stane každému, kdo bude bít své rodiče. Dojde-li ke rvačce, vítěz musí zaplatit poraženému náhradu za čas, po který nemohl kvůli svým zraněním pracovat. Zbijí-li muži těhotnou tak, že jí způsobí potrat, její manžel nechť stanoví přiměřenou pokutu. Jestliže muž svede pannu, musí jejímu otci nabídnout svatební dar a vzít si ji. Jestliže ho otec za svého zetě odmítne, musí svůdce zaplatit ještě víc. Zákony týkající se modliteb jsou formulovány podobně. Je-li kdokoli přistižen, jak obětuje nějakému jinému bohu, dostane trest smrti, stejně jako každá čarodějnice . Většina z oněch zákonů by se dala shrnout označením zákony soucitu . Tolik tedy o ženské intuici v patriarchální společnosti.

      Nechci tvrdit, že ženy jsou vždy laskavějšími, jemnějšími a soucitnějšími bytostmi než muži. Matriarchální kultury, jako byly například předkolumbovské kultury Jižní a Střední Ameriky, neměly potřebu zákonů přikazujících spravedlivé a čestné chování. A přece byli jejich muži stejně tvrdými válečníky jako muži kdekoli jinde. Platilo tu ale určité zlaté pravidlo , jež nedovolovalo zkřivit vlas ženám, dětem ani starcům nepřátelských kmenů. Všichni dobyvatelé, Kryštofem Kolumbem počínaje a anglickými, francouzskými a holandskými kolonisty konče, zanechali zprávy o otevřeném a přátelském chování indiánů. Byli často šokováni ochotou, s jakou jim tito lidé dávali veškerý svůj majetek. Jejich přirozená spiritualita nebyla žebříkem, nýbrž kruhem, v němž je určující vztah k ostatním, k zemi, zvířatům, cyklům i ročním obdobím. Tito indiánští muži a ženy se sice navzájem biologicky lišili v počtu chromozomů X, přesto však působilo prostředí a vychování na jejich muže tak, že se chovali téměř jako ženy.

      Psycholožka Janet Surrey ze Stone Center for Women s Research na Wellesley College píše o tom, že ženy dozrávají jiným způsobem než muži. Muži si vypěstují smysl pro vlastní já díky své autonomii a oddělení od matky. Je to pro ně jakási psychologická Deklarace nezávislosti. Freud si myslel, že se tímto způsobem vyvíjejí všechny lidské bytosti. Podle jeho názoru jsou ženy méněcenné, neboť u nich k tomuto procesu nedochází. Tvrdil, že jelikož jim chybí mužské pohlavní orgány, nevzniká se u nich oidipovský komplex, na základě kterého se mladí chlapci odtahují od svých matek ze strachu, že budou vykastrováni otcem, pro ně příliš silným rivalem na to, aby se mu mohli postavit. Naproti tomu my ke svým matkám lneme a učíme se být vytvářet a pěstovat vztahy. Snad i proto nazvala Elizabeth Cady Stanton a její kolegyně své provolání Deklarací citů, jako protiváhu k mužské Deklaraci nezávislosti.

      Surrey také přišla na to, že empatii a vztahovost necítí žena jako jednou danou a neměnnou věc, ale jako kontinuální proces vztahování se k sobě samé. Vědomí vlastního já u nás pochází z upřímné touhy poznat druhého, postavit se na jeho místo a empaticky zakusit svět jeho prostřednictvím. Surrey popisuje, jak se osobnost dívek a žen individuuje ve vztazích na základě toho, jak jsou přijímány a jak se odráží v druhých a jak druhé přijímají a odrážejí ony. Všechny jsme to přece zažily. Během nějakého důvěrného hovoru nás najednou napadne myšlenka, na kterou bychom jinak nepřišly. Na základě interakce tak vyjde najevo nová část našeho já. Surrey to popisuje jako případ, kdy celek je víc než pouhý součet jeho částí.

      V důvěrných hovorech, v zakoušení sebe sama prostřednictvím vztahu, ve vědomí toho, že jsme přijímány, respektovány a milovány, nacházíme bezpečí. Vztahujeme-li se k sobě samým, je ten posvátný Druhý naší spřízněnou duší, naší spojnicí s duchovnem. John O Donohue popisuje hluboké přátelství, zkušenost sebe ve vztahu, ve své poetické knize o keltské spiritualitě nazvané Anam Cara. Tato láska vás bere a chápe takové, jací jste, bez přetvářek a masek. Vše povrchní a vnější odpadá, shazujete masku společenských polopravd a lží. Můžete být sami sebou. Láska dá vysvitnout porozumění a porozumění je drahocenné. Doma jste tam, kde vám rozumějí. Kde si lidé rozumí, tam si navzájem patří. Když opravdu víte, že vám někdo rozumí, uvolníte se a vydáte se s důvěrou v úkryt duše toho druhého.

      Muži jsou schopni uzavírat hluboká přátelství stejně jako ženy. Jsou-li však Skusovy výzkumy správné, musí si citlivost vůči svému já ve vztahu teprve postupně vypěstovat, kdežto ženám je tato vnímavost vrozená. Naše otevřenost, vydání se všanc druhému, jsou cestami našeho duchovního růstu. Jsou nám ženám tak přirozené jako dýchání, a není-li tomu tak, musíme se vydat do hloubek vlastních duší, abychom je zacelily. Zakusíme-li vlastní hloubku, bolest a uzdravení, vyjdeme ven zacelené a otevřené. O tom podle mého názoru mluví také Hillman a Moore, když popisují růst mužské duše jako vnor do jejích hlubin.

      Sářin kruh je vztahovým, intuitivním modelem bytí. Zlaté pravidlo je biologicky vrozeným darem empatie. A tak na rozdíl od mužů nemusejí emocionálně zdravé ženy studovat etické postupy jako sled příček na žebříku duchovna. Na rozdíl od mužů nepotřebují ženy všeobecně zakoušet temné noci duše, které by je měly uvést do jejich vlastních hlubin. Děláme to jedna pro druhou během každodenní interakce.

      My, které kráčíme v Sářině kruhu, se však potřebujeme naučit důvěře. Důvěře ve vlastní intuici, Vnitřní světlo, důvěře v nelogické a iracionální záblesky, které nás vedou na cestě. Ve společnosti ovládané levou mozkovou hemisférou, jejímž měřítkem je Jákobův žebřík a jeho postupný pokrok, byly tyto schopnosti devalvovány. Ženy se rodí se zázračným nadáním ke vztahům. Pro naše pohlaví je žebřík nadbytečný. Ale muži se během výstupu po tomto žebříku mohou učit vztahům a také se jim učí. Vztahy jsou dokonalou mapou jejich putování. Naproti tomu nechť ženy oslavují a velebí to, co jim bylo dáno ctností povahy. Jestliže s ochotou vstoupíme do světa toho druhého, ten druhý zase vstoupí do nás. I dech se nám sjednotí. Spojujeme se, abychom byly skrze vztah něčím víc, než jsme sami. Pokládáme přítomnost toho druhého uvnitř sebe za požehnání tam doma, v zahradách našich duší.

Hodnocení knihy