Jak se prodavač papíru stal buddhou
Korejské buddhistické legendy

48. Kim Hjon a tygřice

      V království Silla bylo zvykem obcházet každou noc v době od osmého do patnáctého dne druhého lunárního měsíce pagodu v klášteře Hungnjunsa v Kjongdžu a přitom se modlit za splnění svých přání.

      V době panování krále Wonsonga (785-798) žil v Sille mladý muž ze vznešené rodiny jménem Kim Hjon. Také Kim Hjon jednou za hluboké noci obcházel pagodu a vroucně se modlil. Najednou ve tmě spatřil jakousi dívku. Recitovala Buddhovo jméno a chodila kolem pagody jako on. Padli si vzájemně do oka, a když skončili s modlitbami, odešli spolu na odlehlé místo a oddali se lásce.

      Potom chtěl Kim Hjon dívku doprovodit k jejímu domu, ale ona zdvořile odmítala. Přesto se jí vnutil a šel za ní. Vešli do domku s drnovou střechou na úpatí hory západně od města. Stařena, která byla uvnitř, se zeptala dívky: Kdo to je? Dívka odpověděla po pravdě. To je sice hezké, bývalo by však lepší si s ním nezačínat, řekla stařena. Ale už se stalo. Co naděláme? Přece ti nebudu nadávat. Honem, musíme ho někam schovat, aby mu tví bratři neublížili!

      Sotva Kim Hjona schovali v rohu, ticho noci prořízlo řev tří tygrů. Tygři vtrhli dovnitř a jeden z nich lidským hlasem zvolal: Cítím tu člověčinu. To je skvělé, vyhládlo nám...

      Máte špatný čich. Nic k jídlu tu není, okřikly tygry stařena s dívkou. V té chvíli se nebe ozval hlas: Jeden z vás musí zahynout. Tak budete po zásluze potrestáni za to, že jste zabili tolik živých bytostí. Tygři se vyděsili. Dívka řekla: Bratři, vezmu trest na sebe. Zmizte někam hodně daleko. Tygři se zaradovali. Svěsili hlavy, zavrtěli ocasy a utekli.

      Dívka se obrátila ke Kim Hjonovi: Nejdřív jsem se styděla vzít vás k nám domů, a tak jsem nechtěla, abyste mne doprovodil. Ale ted už není co skrývat. I když nejsem lidská bytost, těšila jsem se z vaší lásky a stala se vaší ženou. Nebesa však už mají dost násilí mých bratří. Rozhodla jsem se, že trest vezmu na sebe. Ráda bych tedy zahynula vaším mečem. Tak se vám odvděčím za vaši lásku. Dobře mne poslouchejte. Zítra ráno vtrhnu do města a budu ohrožovat lidi. Nikdo v celém království se mne neodváží zabít. Král slíbí velkou odměnu tomu, kdo mne uloví. Vy mne neohroženě zaženete do lesa na sever od města. A já tam budu čekat na ránu vašeho meče.

      Kim Hjon řekl: Lidé žijí s lidmi a zvířata žijí se zvířaty. Ale co se stalo, nemůže se odestát. Asi mi tě seslala nebesa jako dar. Ne, neprodám tvůj život za společenské postavení. Cožpak můžu zabít svou milovanou, i když není lidskou bytostí?

      Ach, to neříkejte, odpověděla. Moje smrt v rozpuku mládí je vůlí nebes a mým přáním a stane se štěstím pro vás, požehnáním pro mou rodinu a radostí pro celý národ. Smrt jedné jediné tygřice prospěje tolika bytostem... to přece nemůžete brát na lehkou váhu! Po mé smrti vybudujete klášter a budete tam předčítat sútry a konat dobré skutky, ano? Budu vám velmi vděčná. Rozloučili se v slzách.

      Druhého dne se ve městě opravdu objevila divoká tygřice a ohrožovala lidi. Nikdo neměl dost odvahy, aby se jí postavil na odpor. Král Wonsong slíbil významný úřad tomu, kdo tygřici uloví. Kim Hjon vešel do paláce. Já ji ulovím, slíbil panovníkovi. Král mu udělil úřad předem, aby ho povzbudil.

      Kim Hjon se opásal mečem a běžel do lesa. Tam už na něj čekala tygřice ve své dívčí podobě a s radostným úsměvem mu řekla: Nikdy, prosím, nezapomeňte na naši lásku. A lidem, kterým jsem dnes ublížila, řekněte, ať si škrábance potřou sójovou omáčkou z kláštera Hungnjunsa. Když přitom budou poslouchat klášterní zvon, rány se jim zahojí. Pak popadla Kim Hjonův meč, vrazila si ho hluboko do hrdla a zhroutila se k zemi. Kim Hjon vyšel z lesa a volal: Ulovil jsem tygřici! Nikomu neřekl, co se mu vlastně přihodilo. Poraněným poradil, jak si mají počínat, a všem se rány zahojily. Tento lék na podrápání tygrem lid používá i dnes.

      Kim Hjon tedy získal významný úřad. Poblíž západního potoka nechal postavit klášter Howonsa (Klášter tygrova přání) a předčítal tam Sútru o absolutní síti (skt. Brahmadžálasútra). Tak vedl duši tygřice na onen svět a splácel jí vděčnost za to, že svou smrtí umožnila jeho společenský úspěch. Nikdy na ni nezapomněl. Krátce před smrtí Kim Hjon znovu s hlubokým dojetím vzpomínal na své tajemné setkání s tygří dívkou a sepsal Vyprávění z tygřího lesa. A tak se lidé dozvěděli o jeho dobrodružství.