Terence McKenna: Pokrm bohů<br> <span class='sub-title'>Hledání původního stromu poznání</span>

Terence McKenna
Pokrm bohů
Hledání původního stromu poznání

1. vyd. 1999, ISBN 80-85905-67-0, Váz., ilustr., 400 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 179
ušetříte: 119

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o knize | Úvod: Manifest nového postoje k drogám | pasáže z kapitol | Doslov J. Horáčka

pasáže z kapitol

     Halucinogeny jako pravý chybějící článek řetězu

V této knize budeme zkoumat předpoklad, že určitá skupina aktivních chemických látek, konkrétně indolové halucinogeny, sehrála hlavní úlohu při rozvoji základu naší lidskosti, tj. schopnosti sebereflexe. Proto je důležité vědět, co tyto látky jsou a jakou roli hrají v přírodě. Tyto halucinogeny určuje jejich struktura. Všechny mají pětistranný pyrolový cyklus s vazbou na obvyklé benzenové jádro. Díky těmto cyklickým systémům jsou indoly vysoce chemicky reaktivní, a proto jsou ideálními molekulami pro metabolickou aktivitu ve vysoce energeticky nabitém organickém světě.

Halucinogeny mohou být psychologicky i fyziologicky aktivní a mohou působit na mnoho tělesných systémů. Některé indoly jsou endogenní, například serotonin. Daleko častěji jsou indoly exogenní: můžeme je nalézt v přírodě i v rostlinách, které jíme. Některé se chovají jako hormony a regulují růst nebo rychlost sexuálního dospívání, jiné ovlivňují naše nálady a stav vědomí.

Indoly, které jsou silnými halucinogeny, se nalézají v rostlinách. Dělí se do čtyř skupin:

1. Látky typu LSD

Halucinogeny typu LSD jsou v přírodě vzácné. Nacházejí se v třech příbuzných rodech povíjnice a v námelu. LSD je z halucinogenů nejznámější bezpochyby proto, že v 60. letech byly vyrobeny a prodány milióny dávek. LSD je sice psychedelická látka, avšak k vyvolání halucinogenního paradis artificiel jsou nutné poměrně značné dávky, aby vyprovokovalo intenzivní a realitu zcela přesahující (transmundane) halucinace, jaké DMT a psilocybin vyvolávají v běžných dávkách. Mnoho výzkumníků nicméně u LSD a jiných psychedelik kladlo důraz právě na nehalucinogenní efekty, tj. pocit rozšíření mysli a zrychleného myšlení, schopnost chápat a uvědomovat si komplexní podstatu našeho chování, modelů života i složitých struktur vzájemně propojených rozhodovacích procesů.

LSD se stále vyrábí a prodává ve větším množství než jakýkoliv jiný halucinogen. Ukázalo se, že pomáhá v psychoterapii a v léčení chronického alkoholismu. "Kdekoliv ve světě vyzkoušeli LSD, výzkum dokázal, že se jedná o velmi zajímavé léčení jedné z nejstarších nemocí. Žádný jiný lék se nemůže pochlubit takovým seznamem zachráněných životů, ztrápených alkoholem. Pomáhá přímo jako lék nebo nepřímo jako zdroj cenných informací." O skutečném potenciálu LSD se však kvůli hysterii v médiích bohužel asi nikdy nedovíme.

2. Tryptaminové halucinogeny, zvláště DMT, psilocybin a psilocin

Tryptaminové halucinogeny se nacházejí ve velké skupině vyšších rostlin, například v čeledi bobovitých, psilocin a psilocybin se nacházejí převážně v houbách. DMT je rovněž syntetizováno přímo v lidském mozku (tzv. endogenní produkce). Z tohoto důvodu by se o DMT asi vůbec nemělo mluvit jako o droze, nicméně intoxikace DMT je nejhlubší a vizuálně nejefektnější ze všech halucinogenů, pozoruhodná krátkou dobou trvání, intenzitou a netoxicitou.

3. Beta-fenoláty

Beta-fenoláty, jako jsou harmin a harmalin, bývají halucinogenní v dávkách, které se blíží otravě. Pro vizionářský šamanismus jsou důležité z toho důvodu, že inhibují enzymatický systém (tzv. monoaminooxidáza, MAO), který by jinak snižoval účinky halucinogenů typu DMT. Proto se beta-fenoláty používají společně s DMT, aby prodloužily a zintenzivněly vizuální halucinace. Tato kombinace je základem halucinogenního vývaru známého jako ayahuasca neboli yagé, který je používán v Amazonii. Beta-fenoláty jsou legální a až donedávna byly veřejnosti zcela neznámé.

4. Skupina látek blízkých ibogainu

Tyto látky se nacházejí ve dvou příbuzných rodech stromů Tabernanthe a Tabernamontana, vyskytujících se v Africe a Jižní Americe. Tabernanthe iboga je malý keř se žlutými květy, příbuzný kávovníku, jenž je používán jako halucinogen v tropické západní Africe. Jeho aktivní prvky jsou stavebně příbuzné beta-fenolátům. Ibogain je ovšem známější spíše jako silné afrodisiakum než jako halucinogen. Nicméně ve velkých dávkách je schopen probouzet silné vizionářské a emotivní zážitky.

Tyto čtyři odstavce pravděpodobně obsahují nejdůležitější a nejvíce vzrušující informace, které lidstvo o přírodě shromáždilo od dávno zapomenutého zrodu vědy. Znalost faktu, že určité rostliny a látky odemykají zapomenuté dveře do světů bezprostřední zkušenosti, která stála u zrodu vědy a spoluvytváří i nás samé, je cennější než zprávy o antineutrinech a pro lidstvo nadějnější než objevy nových kvasarů. Tyto informace, správně pochopené a použité, se mohou stát kompasem, který nám ukáže cestu zpět do ztracené zahrady našeho původu...

Vliv rostlin na evoluci kultury a vědomí zatím nebyl do hloubky prozkoumán, pouhá zárodečná forma této představy se objevuje v knize R. G. Wassona Cesta do Eleusis (The Road to Eleusis). Wasson však nepojednává o vzniku sebereflexe u hominidů, nýbrž uvažuje o halucinogenních houbách jako o příčině zrození duchovně probuzených lidských bytostí a vzniku náboženství. I on tvrdí, že všežraví a zvídaví lidé museli dříve nebo později přijít do styku s halucinogenními houbami nebo jinými psychoaktivními rostlinami ve svém prostředí:

Během vývoje člověka z primitivních počátků musel nastat zlom v evoluci jeho vědomí, kdy objev houby (nebo to byla vyšší rostlina?) a jejích zázračných vlastností pro něj musel být zjevením, absolutním otřesem jeho duše, jenž v ní probudil pocity úžasu a zbožné úcty, jemnosti a lásky až k nejvyššímu stupni, jehož je lidstvo schopno dosáhnout. Všech těchto ctností a citů si lidstvo od té doby cení jako největšího vzepětí svého druhu. Člověk uzřel, co smrtelné oko nemůže vidět. Řekové dobře věděli, proč střežit toto Mystérium, tento doušek elixíru, v tajnosti a pod dozorem! ... Možná že my s celou svou moderní vědou už božskou houbu nepotřebujeme. Nebo ji naopak potřebujeme daleko více než kdy jindy? Někomu může připadat šokující, že dokonce i počátek náboženství může být redukován na pouhou drogu. Ať je to jakkoliv, ona droga zůstala stejně tajemná, jako vždy byla, "...jako vánek, který přichází, nevíme kdy a proč". Díky pouhé droze se objevuje Nepopsatelné a přichází extáze. Není to jediný příklad z historie lidstva, kdy přízemní a profánní dalo vzniknout božskému.

R. Gordon Wasson, Albert Hoffmann a Carl Ruck, The Road to Eleusis (New York: Harcourt Brace Jovanovich, 1978), str. 23.

Stručná historie psychedelik

Psychedelické rostliny a zážitky evropská civilizace nejprve potlačila, aby potom upadly do zapomnění. Čtvrté století bylo svědkem represe mysterijních náboženství -- kultů Bakcha a Diany, Attida a Kybely. Bohatý synkretismus, tak typický pro helénistický svět, se stal záležitostí minulosti. Křesťanství triumfovalo nad gnostiky, valentiniány, markionisty a jinými sektami, které byly posledními baštami pohanství. Toto represivní období ve vývoji západního myšlení účinně zabouchlo dveře ke komunikaci s gaianským vědomím. Hierarchicky organizované náboženství a později i hierarchicky rozdělená věda vytlačily všechny techniky vedoucí k přímému zážitku vědomí přírody.

Jedy křesťanské dominanční kultury, ať už se jedná o rostliny, nebo syntetické látky, jsou bez výjimky stimulanty nebo narkotika, tedy jednak drogy pobízející do práce, jednak látky utišující bolest a utrpení. Drogy 20. století slouží už výhradně medicíně nebo rekreaci. Avšak dokonce i Západ si uchoval tenkou nitku vzpomínky na archaické, hierofantické a extatické schopnosti některých rostlin.

Evropské čarodějnictví se svými rituály, spjaté s užíváním psychoaktivních rostlin a přežívající celá staletí, dokazuje, že gnosis vstupu do paralelních rozměrů chemickými změnami v mozku ve skutečnosti nebyla nikdy zcela ztracena. Rostliny evropského čarodějnictví -- především durman, mandragora a rulík -- sice neobsahují indolové halucinogeny, jsou nicméně schopné navozovat velice intenzivní stavy změněného vědomí. Archaický vztah feminismu k riskování a moci v magické rovině středověká církev jasně vnímala jako hrozbu.

Fakt, že tyto rostliny byly užívány pro vstup do jiných rozměrů, je důsledkem relativní nedostupnosti jiných druhů rostlin obsahujících halucinogeny na evropském kontinentu.

Halucinogeny Nového světa

Rostlinné indolové halucinogeny a jejich kulty nacházíme především v tropech a subtropech Nového světa, neuvěřitelně bohatých na halucinogenní rostliny. Podobné ekosystémy v tropech jihovýchodní Asie a Indonésie se s Novým světem, co se týče množství rostlin s indolovými halucinogeny, nemohou porovnávat. Proč nejsou tropy Starého světa, zvláště Afriky a Indonésie, stejně bohaté na halucinogenní flóru? Nikdo zatím nebyl schopen odpovědět na tuto otázku, ale ze srovnání vyplývá, že Novému světu dávají silnější halucinogenní rostliny přednost. Ačkoliv je známo, že se psilocybin nachází i v evropských druzích zakrslých hub rodu lysohlávka (Psilocybe), nikdy nebylo prokázáno, že by byl součástí evropského šamanismu nebo lidového léčitelství, zatímco šamanské využití v mexickém Oaxace je nejméně tři tisíce let staré. Nový svět hostí rovněž jediné přežívající kulty založené na dimethyltryptaminu (DMT), na beta-fenolátové skupině včetně harminu a na ergotaminovém komplexu v povíjnici nachové.

V důsledku téměř výhradního výskytu halucinogenů v Novém světě západní medicína objevila jejich existenci až poměrně pozdě. To vysvětluje, proč se psychedelika v západní psychiatrii používají jen vzácně. Díky vlivu hašiše a opia na imaginaci romantiků se opojení hašišem a opiový sen staly paradigmatem působení nových "mentálních drog", které fascinovaly bohémské literáty od konce 18. století. A moderní západní psychoterapeuti si všimli halucinogenů hlavně díky jejich schopnosti napodobovat psychózy.

V 19. století se badatelé vraceli ze svých cest se stále přesnějšími zprávami o zvycích domorodců. V 50. letech 19. století botanikové Richard Spruce a Alfred Russel Wallace cestovali v povodí Amazonky. Na horním toku Rio Negro byl Richard Spruce svědkem, jak si indiáni připravovali neznámý halucinogen. Všiml si, že hlavní surovinou pro přípravu tohoto intoxikantu byla dřevitá plazivá liána, kterou pojmenoval Banisteria caapi. O několik let později, při putování západním Ekvádorem, si povšiml, že stejnou rostlinu domorodci používají k přípravě halucinogenu zvaného ayahuasca.

Ayahuasca je až do dnešní doby součástí duchovního života mnoha kmenů z horských deštných pralesů Jižní Ameriky. Přistěhovalci do Jižní Ameriky si na ayahuasku také zvykli a vytvořili si svůj vlastní etnobotanicko-lékařský systém pro využívání psychedelických vizí, které vzbuzuje, k podpoře léčení.

Ayahuasca je kečuánské slovo, které se dá zhruba přeložit jako "víno mrtvých" nebo "víno duší". Tento termín neodkazuje jenom k připravenému nápoji, ale také k jeho hlavní složce, dřevité liáně. Tkáň této rostliny, dnes nazývané Banisteriopsis caapi, je velmi bohatá na alkaloidy beta-fenolátového typu. Nejdůležitější z nich, harmin, je sice rovněž indol, ale je halucinogenní až v dávkách, které jsou považovány za toxické. Avšak dosti hluboko pod touto hladinou harmin působí jako účinný a rychlý inhibitor monoaminooxidázy (IMAO). Takto se například halucinogen DMT, který by byl za normálních okolností při orálním požití neúčinný, stává vysoce psychoaktivním, je-li požit společně s harminem. Domorodí obyvatelé Amazonie během vytváření technik k přístupu do magických rozměrů, které jsou pro šamanismus nezbytné, velice bystře odhalili tato fakta. Tím, že v ayahuasce zkombinovali rostliny obsahující DMT a IMAO, odedávna využívají farmakologický mechanismus inhibice monoaminooxidázy, na který západní věda přišla až v 50. letech našeho století.

V přítomnosti harminu se DMT stává vysoce psychoaktivní látkou, která vniká do krevního oběhu a následně se dostává i přes mozkomíšní bariéru do centrálního nervového systému. V mozku velice efektivně soutěží se serotoninem o vazebná místa na synaptických spojeních. Tento zážitek pomalého uvolňování DMT trvá čtyři až šest hodin a je základem magického nebo šamanského pohledu na realitu, který je charakteristický pro ayahuasqueros a jejich kruh zasvěcenců. Neangažované nebo takzvaně objektivní styly antropologického výzkumu měly tendenci podceňovat kulturotvorný význam, který měly změněné stavy vědomí na kmenová amazonská společenství.

Zkušenost požívání ayahuasky -- organického DMT spolu s liánou Banisteriopsis -- má celou řadu charakteristických vlastností, které ji odlišují od zážitku s kouřením DMT. Ayahuasca je jemnější a působí mnohem déle. Obsahy halucinací se vztahují k organickému a přírodnímu světu rozdílných od titánských, cizorodých a nepozemských motivů, charakteristických pro kouřené DMT. Nikdo se zatím nezabýval otázkou, proč existují tak velké rozdíly mezi látkami, které jsou strukturálně podobné. Vlastně celý vztah určitých druhů vizí k látkám, které je podněcují, není dodnes dobře pochopen. V oblastech jejího původu berou ayahuasku jako všelék a říká se jí la purga, tj. očistný elixír. Je prokázána schopnost ayahuasky vymýtit střevní parazity, ve stadiu výzkumu je její schopnost léčit malárii. A její dlouhou historii účinného šamanského použití v lidové psychiatrii zdokumentovali Claudio Naranjo, Marlene Dobkin de Riosová, Luna a jiní...

LSD a psychedelická 60. léta

Abychom si uvědomili úlohu, jakou LSD sehrálo v 60. letech, je třeba si vzpomenout na předchozí pasáže o prehistorii a na důležitost, jakou pro první lidské bytosti mělo rozpouštění hranic ve skupinových rituálech, založených na požívání halucinogenních rostlin. Účinek těchto látek je především psychologický a je jen částečně kulturně podmíněn -- tyto látky totiž ve skutečnosti rozpouštějí jakoukoliv kulturní podmíněnost! Podporují rozkladný proces reforem společenských hodnot. Na takové látky bychom proto měli nahlížet jako na aktivní nositele nepodmíněnosti, protože odhalováním relativity všech konvenčních hodnot se z nich stává významná síla i v politickém boji o kontrolu vývoje sociálních vzorů. Jak jsem již naznačil, to je ostatně jedním z hlavních důvodů odporu úřadů vůči psychedelickým látkám obecně.

Náhlé zjevení tak mocného nositele přeměn, jako je LSD, zapříčinilo hromadné opouštění společenských hodnot, hlavně těch, které stojí na dominanční hierarchii, zvyklé potlačovat myšlení a vědomí.

LSD je mezi drogami jedinečné svým dávkováním. Je v lidském těle zjistitelné již při nepatrné dávce padesáti mikrogramů, tedy 5/100000 gramu. Neznáme žádnou jinou látku, která by měla nějaký účinek při dávce nižší. To znamená, že teoreticky by se dalo získat z jednoho čistého gramu deset tisíc dávek o sto mikrogramech. Tento neuvěřitelný nepoměr mezi hmotností a obchodní hodnotou (více než jakýkoliv jiný aspekt této drogy) vysvětluje meteorický vzestup jejího požívání i její následné potlačení. LSD je bez barvy a bez zápachu, může být vmícháno do tekutin, stovky dávek se mohou skrýt pod poštovní známku. Vězeňské zdi nejsou pro LSD překážkou stejně jako státní hranice. LSD lze vyrobit na jakémkoliv místě s potřebným technickým vybavením a okamžitě převézt jinam. Malá skupinka lidí proto může vyrobit milióny dávek LSD. Kolem těchto zdrojů zásob se rychle vytvořily pyramidální trhy a rychle následoval kriminální syndikalismus, předstupeň fašismu. Ale LSD je daleko více než pouhé zboží -- je to komodita, která zároveň ničí sociální mašinérii, v níž se pohybuje. Tento účinek zmátl všechny strany, které se snažily využít LSD k vytvoření či podpoře nějakého politického programu.

Z psychologického hlediska je látka bořící všechny podmínky ve své podstatě protiprogramová. Jakmile si to uvědomily různé strany, které se snažily ovládnout situaci, byly schopné se dohodnout na jedné jediné věci: LSD musí být zastaveno. Jak a kdo toho dosáhl, to je velice živý příběh, který byl již dobře vyprávěn, nejzajímavěji v knihách Bouřlivé nebe Jay Stevense a v Kyselinových snech Martina Leea a Bruce Shlaina. Tito autoři jasně ukazují, že úspěšné metody koloniálních mocností, šmelících s opiem v 19. století, aplikovala CIA na tajnou manipulaci s myšlením Američanů v 50. a 60. letech. Amerika se tak dostala nebezpečně blízko okamžiku, kdy celý ten psychosociální bordel mohl vyletět do povětří.

Lee a Shlain o tom napsali:

Užívání LSD mezi mládeží dosáhlo v USA vrcholu koncem 60. let, krátce potom, co CIA iniciovala řadu tajných operací, které měly novou levici rozložit, diskreditovat a neutralizovat. Byla to pouhá historická shoda okolností, nebo zpravodajská služba skutečně podnikla nějaké kroky k podpoře nelegálního obchodu s kyselinou? Není divu, že mluvčí CIA takový názor okamžitě smetli ze stolu. "Neděláme si cíl z amerických občanů," řekl bývalý ředitel CIA Richard Helms Americké společnosti vydavatelů novin v roce 1971. "Národ musí věřit, že my, ktěří vedeme CIA, jsme čestní lidé, oddaní službě národu."

Helmsova opětovná ujištování jsou sotva uspokojitelná ve světle jeho vlastní role jako hlavního strůjce operace MK-ULTRA, která využívala nic netušící Američany jako pokusné králíky při testech LSD a dalších látek měnících vědomí. Během Helmsova úředního období na postu ředitele CIA vedla zpravodajská služba masivní ilegální domácí kampaň vůči protiválečnému hnutí a dalším disidentským živlům v USA...

Ukazuje se, že téměř všechny drogy, které se v 60. letech objevily na černém trhu -- marihuana, kokain, heroin, PCP, amylnitrát, houby, DMT, barbituráty, rajský plyn, speed (metamfetamin) a mnoho dalších -- byly předtím zkoumány, testovány a v některých případech připravovány vědci z armády a CIA. Ale ze všech technik, které zpravodajská služba ve svém nákladném pětadvacetiletém úsilí o ovládnutí lidské mysli zkoumala, se žádné nedostalo tolik pozornosti a tolik entuziasmu jako LSD-25. Jednu dobu byli pracovníci CIA tímto halucinogenem úplně posedlí. Ti, kteří na počátku padesátých let LSD poprvé testovali, byli přesvědčeni, že udělají úplný převrat ve špionážním byznysu.

Lee a Shlain, Sny vědomí (Praha: Volvox Globator, 1996).

Výsledkem Helmsovy úspěšné kampaně bylo roztříštění nové levice v době jeho odchodu ze CIA v roce 1973. Většina oficiálních záznamů o projektech kontroly drog a vědomí byla hromadně zničena na Helmsův rozkaz těsně předtím, než úřad opustil. Záznamy byly skartovány vzhledem k "vzrůstajícím problémům s papírem", jak nám to pěkně vysvětlil dr. Sidney Gottlieb, ředitel technických služeb CIA. V tomto procesu se ztratilo mnoho dokumentů o operačním použití halucinogenů, včetně všech existujících kopií přísně tajného manuálu CIA s názvem LSD: Některé nepsychedelické důsledky (LSD: Some Un-Psychedelic Implications).

Už tak neobvyklou dobu navíc tedy komplikovaly fantasmagorie těch, kteří se ji snažili kontrolovat. Šedesátá léta bychom skoro mohli posuzovat jako dobu, kdy se dvě farmakologická paradigmata vědomí střetla v atmosféře bezmála válečné. Na jedné straně se mezinárodní heroinové syndikáty snažily narkotizovat americká černošská ghetta a zároveň se snažily získat podporu střední vrstvy pro válečné dobrodružství. Na druhé straně nezávislé kriminální gangy vyráběly a prodávaly desítky miliónů dávek LSD a zároveň vedly otevřenou undergroundovou kampaň na podporu jejich samozvané psychedelické kryptoanarchie.

Výsledek tohoto střetnutí se může jevit jako určitý druh úniku. Válka v jihovýchodní Asii sice byla katastrofální porážkou amerického establishmentu, ale paradoxně pouze střípek psychedelických utopických vizí přežil toto střetnutí. Zakázány byly všechny psychedelické drogy, dokonce i tak neznámé jako ibogain či bufotenin. Západ zažil neutuchající restrukturalizaci hodnot: v 70. a 80. letech to vypadalo, jako kdyby potřeba zbavit se dopadu 60. let byla vynucena masovou obsesí. Během 70. let se vyjasnil nový program. Heroin ztratil něco ze svého lesku, budeme tedy mít televizi pro chudé a kokain pro bohaté.

V důsledku toho byl na konci 60. let zlikvidován veškerý psychedelický výzkum, a to nejen ve Spojených státech, ale po celém světě. A stalo se tak i přes ohromné nadšení, které tyto objevy vyvolaly mezi psychology a dalšími výzkumníky lidského chování. Jejich nadšení se blížilo vzrušení fyziků po prvních zprávách o rozbití atomu. Avšak zatímco dominanční establishment fascinovala síla atomu, kterou šlo využít jako zbraň hromadného ničení, psychedelický zážitek se mu jevil jako samo peklo.

Nová éra potlačování přišla přesto, že mnoho vědců používalo LSD k léčbě psychických problémů, které byly předtím považovány za nevyléčitelné. Kanadští psychiatři Abram Hoffer a Humphrey Osmond porovnali výsledky jedenácti nezávislých studií o alkoholismu a došli k závěru, že stav čtyřiceti pěti procent pacientů se zlepšil v důsledku aplikace LSD. Slibné výsledky přineslo LSD rovněž při léčbě schizofreniků, autistických dětí a těžkých depresí. Poté, co LSD bylo postaveno mimo zákon, bylo sice mnoho těchto výzkumných programů kritizováno, ale nikdo nikdy nedosáhl lepších výsledků jinou cestou a vzhledem k ilegalitě tohoto postupu už nebylo možné jej zopakovat. Příslib, který pro psychiatrii znamenalo užívání LSD při léčbě bolesti, alkoholismu a dalších závislostí či deprese při smrtelných onemocněních, tak vyšel naprázdno a další výzkum byl odložen na neurčito.

Rozšíření vědomí

Před lety, dříve než Humphrey Osmond začal razit termín "psychedelika", se běžně užíval fenomenologický popis psychedelik a říkalo se jim "vědomí rozšiřující drogy". Myslím si, že to je velice dobrý termín. Berme v úvahu naše dilema na této planetě. Pokud v budoucnosti nedokážeme rozšířit své vědomí, co to pak bude za budoucnost? Podle mého názoru propsychedelický postoj ohrožuje establishment zásadním způsobem, protože je to (za předpokladu, že je plně a logicky domyšlen) postoj namířený proti drogám a proti závislostem. Není divu: jedná se o drogy. Jak zdrogovaní máme být? Nebo, jinými slovy, jak vědomí máme být? Kdo má být vědomý a kdo nevědomý?

Potřebujeme proto funkční definici termínu "droga". Droga je něco, co je příčinou neprozkoumaného, obsesivního a habituálního chování. Obsesivní chování nijak nezkoumáme, prostě se tak chováme. Nic si nenecháme vstoupit do cesty za uspokojením. Takový způsob života nám vnucují na všech úrovních. Dívat se, konzumovat a dívat se a konzumovat o něco více. Psychedelická možnost je zatlačena do kouta, nikdy se o ní nemluví, ale přesto představuje jediný protiproud namířený proti tendenci, která lidi zanechává v předem navrženém stavu vědomí. Nejedná se o jejich vlastní návrhy, ale o návrhy z Madison Avenue, Pentagonu a korporací Fortune 500. Toto není metafora, opravdu se nám to děje.

Když se tak dívám na Los Angeles z letadla, nikdy se nevyhnu domněnce, že pohlížím na tištěný obvod: všechny ty mimoúrovňové křižovatky a nekonečné ulice se stále stejnými moduly instalovanými jeden vedle druhého. Dokud si lidé budou předplácet Reader's Digest a pouštět televizi, zůstanou tyto moduly navzájem zaměnitelnými součástkami v ohromném stroji. To je ona hrůzná realita, kterou předpovídali Marshall McLuhan a Wyndham Lewis i další: přeměna veřejnosti v pouhé stádo. Veřejnost nemá dějiny ani budoucnost, veřejnost žije ve zlaté éře, kterou vytváří kreditní systém. Ten ji pevně váže do sítě iluzí, které nejsou nikdy vystaveny kritice. Toto je konečný důsledek rozbití symbiotického vztahu ke gaianské planetární matrix. Je to důsledek nedostatku partnerství, je to dědictví nerovnováhy mezi pohlavími, je to konečná fáze dlouhého úpadku do nesmyslna a toxického existenciálního zmatku.

Náš vděk proto náleží skupince zapomenutých hrdinů, botaniků a chemiků, lidí, jako jsou Richard Schultes, manželé Wassonovi či Albert Hofmann, kteří nám do bezbranných rukou vložili prostředky, jimiž se lze této hrůze bránit. Díky nim jsme se v tom nejchaotičtějším ze všech století naučili této katastrofě alespoň trochu čelit. Psychologie na druhé straně bohužel mlčela a byla apatická. Psychologové se padesát let dokázali spokojit s vytvářením behavioristických teorií, přestože hluboko v duši věděli, že ignorováním potenciálu psychedelik způsobují zřejmě fatální škodu lidské důstojnosti.

Válka proti drogám

Právě dnes nastává čas k tomu, abychom si navzájem naslouchali, věděli o sobě a vyjasnili si postoje k těmto otázkám. Již nějakou dobu jsme svědky soustředěného útoku na Listinu práv pod heslem takzvané války proti drogám. Z nějakého důvodu jsou drogy pro veřejné stádo ještě hrůzostrašnější a proradnější, než byl komunismus.

Rétorická kvalita mluvy psychedelické komunity se proto musí radikálně zlepšit. Pokud se tak nestane, promarníme příležitost proklamovat svá práva a veškeré možnosti výzkumu psychedelické dimenze se uzavřou. Ironií osudu by se tato tragédie mohla udát jako pouhá poznámka pod čarou při potlačování syntetických a návykových narkotik. Proto jsme nuceni neustále opakovat jedno a totéž: problém psychedelik je problémem občanských svobod. Je to problém, který se dotýká nejzákladnějších lidských práv, a to práva na vyznání a práva na soukromé vědomí.

Říkávalo se, že ženám nelze poskytnout volební právo, protože by to zničilo společnost. Ještě předtím nešlo krále zbavit absolutní moci, protože by to vyústilo v chaos. A teď nám cpou do hlavy, že drogy nemůžeme legalizovat, protože by se rozpadla společnost. To je ovšem infantilní nesmysl! Jak jsme viděli, lidské dějiny lze rovněž popisovat jako sérii vztahů mezi lidmi a rostlinami, vztahů, které jsme různým způsobem nastolovali a pak opět rozbíjeli. V této knize jsem se zabýval mnoha způsoby, jakými se navzájem míchaly rostliny, drogy a politika: od role cukru v merkantilismu po vliv kofeinu na moderního úředníka, od britského vnucování opia čínskému obyvatelstvu až po intriky CIA, která používala heroin v ghettech, aby umlčela disent a všeobecnou nespokojenost.

Historie je příběhem těchto vztahů mezi lidmi a rostlinami. Poučení, které z toho plyne, může být součástí lidského vědomí, může se integrovat do sociální politiky a být využito ke vzniku lepšího a smysluplnějšího světa. Anebo také může být zavrženo, stejně jako byla potlačena diskuse o lidské sexualitě až do doby, kdy toto téma Freud a další badatelé vynesli na světlo. Tato analogie je zde plně na místě, protože rozšířený prostor kognitivní zkušenosti umožněný rostlinnými halucinogeny je lidem stejně vlastní jako sexualita. Jak rychle dokážeme vyvinout dospělou společnost, která bude schopna dívat se tyto problémy zpříma? To už závisí zcela a jenom na nás samotných.

Skromný návrh

Drogová politika, která respektuje demokratické hodnoty, by měla vzdělávat lidi tak, aby mohli činit informovaná rozhodnutí na základě svých vlastních potřeb a ideálů. Toto jednoduché řešení je nutné a bohužel přichází tragicky pozdě. Plán na seriozní řešení drogového problému Ameriky by měl zahrnovat celou řadu možností včetně následujících:

1. Na tabák a alkohol by měla být uvalena dvousetprocentní federální daň. Veškerá vládní podpora pěstování tabáku by měla být ukončena. Upozornění o škodlivosti na obalech by měla být zvýrazněna. Dvacetiprocentní federální daň by se měla vztahovat na cukr i veškeré jeho náhražky, veškerá vládní podpora pěstování cukru by měla být ukončena. Balíčky s cukrem by rovněž měly být opatřeny upozorněním o škodlivosti a pravdivé informace o cukru by se měly stát součástí povinné výuky na školách.

2. Veškeré formy konopí by měly být legalizovány a zdaněny dvousetprocentní federální daní. Informace o obsahu THC a aktuální informace o jeho vlivu na zdraví by měly být vytištěny na obalech konopných produktů.

3. Mezinárodní měnový fond a Světová banka by měly zastavit podporu zemím, které produkují tvrdé drogy. Podpora by mohla být obnovena pouze po návštěvě mezinárodní inspekce a jejím dobrozdání.

4. Přísná kontrola zbraní se musí vztahovat na výrobu i vlastnění. Právě neomezená dosažitelnost zbraní tak nerozlučně spletla dohromady násilné zločiny a zneužívání drog.

5. Musí být legalizována příroda, takže veškeré rostliny budou legální pro pěstování i vlastnění.

6. Měla by být zlegalizována psychedelická terapie a pojištění by mělo být rozšířeno tak, aby ji mohlo krýt.

7. Měly by být zesíleny bankovní a měnové kontroly a regulace. V současné době dovoluje spojení mezi bankami a kriminálními kartely praní špinavých peněz ve velkém měřítku.

8. Je bezprostředně nutné rozsáhlým způsobem podpořit vědecký výzkum všech aspektů užívání chemických látek a jejich abúzu, stejná podpora je nutná i pro veřejné vzdělávání.

9. Rok po zavedení výše zmíněných opatření by měly být dekriminalizovány všechny drogy, které by v té době byly ve Spojených státech ještě nelegální. Dealeři tak budou eliminováni a vláda by mohla prodávat drogy s dvousetprocentním ziskem a takto nabyté peněžní prostředky by mohly proudit do speciálního fondu pro financování společenských, medicínských a vzdělávacích aspektů legalizačního programu. Peníze z daní na alkohol, tabák, cukr a konopí by mohly být rovněž převáděny do tohoto fondu.

10. Po tomto jednoletém období by měla být udělena amnestie všem těm odsouzeným za zločiny v souvislosti s drogami, kteří nepoužili zbraně nebo se nedopustili vražedného útoku.

Pokud se vám tento návrh zdá příliš radikální, je to jenom proto, že jsme se příliš vzdálili ideálům, na nichž byla postavena americká společnost. V základech americké ústavy stojí, že mezi naše nezadatelná práva patří "život, svoboda a usilování o štěstí". Předstírat, že právo usilovat o štěstí v sobě nezahrnuje právo experimentovat s psychoaktivními látkami a rostlinami, znamená argumentovat v nejlepším případě velice uboze, až ignorantsky a primitivně. Jediným náboženstvím, které je něčím více než pouhým morálním kodexem posvěceným tradicí, je náboženství transu, taneční extáze a intoxikace halucinogeny. Živoucí fakt mystéria bytí leží přímo před námi a je nezadatelným náboženským právem každého člověka, aby k němu přistupoval podle svého. Civilizovaná společnost by tento princip měla právně zastřešit.