Tung-šan: Paradoxy čchanového mistra

Tung-šan
Paradoxy čchanového mistra

1. vyd. 2004, ISBN 80-86685-20-9, Váz., 134 str.

doporučená cena: 158 Kč
naše cena
: 95
ušetříte: 63

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | Lucie Olivová: Předmluva (část) | Hovory čchanového mistra (část) | Lucie Olivová: O čchanové malbě (část)

Lucie Olivová: Předmluva (část)

[...] Tung-šan, celým jménem Tung-šan Liang-ťie, patří mezi významné čchanové mistry. Pocházel z města Kchuej-ťi v dnešním Če-ťiangu. V mládí neúnavně putoval a navštěvoval známé čchanové mistry, nejdříve mistra Nan-čchüana. Ten byl stoupencem patriarchy Ma-cu Tao-i, jenž nepovažoval meditaci za zásadní cestu k probuzení. Při výuce uplatňoval křik a bití. Proslul výrokem, že "právě mysl je Buddha", a učil, že je třeba neustálého soustředění, aby žák neuklouznul ke lpění v jakékoli formě, včetně lpění na meditaci a lpění na probuzení. Později Tung-šan pobýval u následovníků mistra Š'-tchou Si-čchiena. Ti naopak kladli důraz na meditaci a v ní spatřovali zásadní metodu jak dosáhnout prozření. Také Tung-šan byl zastáncem meditace, navíc pozitivně přijímal i jevy z běžných životních situací. Nepomíjel ani nevěrce (ičchantiká), neboť i je považoval za způsobilé vnímat buddhistické učení. Tvrdil, že i neživé (necítící) bytosti jsou schopny porozumět dharmě a vykládat ji, a učil se jejich výkladu naslouchat. V šedesátých letech 9. století se usadil na hoře Tung-šan v okrese Jü-čang, podle které přijal jméno a kde učil řadu žáků. Nejznámějším je Jün-ťü Tao-jing, který často v dialozích s mistrem vystupuje. Setrval u Tung-šana podstatně déle než Cchao-šan Pen-ťi, který u mistra pobýval pouze jako novic, a to přibližně v letech 865-868. Avšak byl to Cchao-šan, kdo později šířil Tung-šanův nový přístup k sebezdokonalování, rozlišující pět stupňů (pět poloh) na cestě vedoucí k probuzení. Cchao-šan se zabýval též dialektikou vztahu mezi pravostí a odchylkou a sepsal vlastní výklad zmíněných pěti stupňů. Oba tak stojí u zrodu jedné z nejvýznamnějších čchanových škol, která nese jejich jména: Cchao-Tung (japonsky Só-Tó). Tato škola zastávala jednotu relativního a absolutního, tedy běžných životních jevů a transcendentních stavů. K učení o pěti stupních se váže i meditační způsob, který založil mistr Chung-š' (1091-1157) a nazval jej "meditace tichého osvícení" (čínsky mo-čao-čchan, japonsky mokušo zen). Při ní může adept dosáhnout probuzení i tak, že klidně sedí a na nic určitého se nezaměřuje. Tung-šanovo učení bylo v rámci čchanového buddhismu uvedeno již v první polovině 7. století do Koreje; do Japonska je uvedl v 13. století mistr Dógen (1200-1253).