Pchu Sung-ling
Zkazky o šesteru cest osudu

2. opravené. vyd. 2004, ISBN 80-86685-35-7, Váz., dobové dřevořezy, 306 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 238
ušetříte: 60
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | o překladateli | Obraz na zdi | Taoista na Hoře námahy | Pomalovaná kůže | Sen doktora Cenga | Báseň jako předmět doličný | Doslov Olgy Lomové

Báseň jako předmět doličný

      Jistý Fan Siao-šan z Kuej-čou se živil prodejem štětců. Tehdy odešel za obchodem a dosud se nevrátil. Bylo to v polovině čtvrtého městce a jeho manželka paní Che spala sama doma. Do domu vnikl nějaký loupežník a zabil ji.

      Té noci slabě pršelo a v blátě ležel pohozen vějíř, na němž byla napsána báseň. Podle podpisu nějaký Wang Šeng ji věnoval Wu Fej-čchingovi. Kdo byl ten Wang Šeng, nepodařilo se zjistit, ale Wu Fej-čching byl zámožný člověk z I-tu a pocházel ze stejné vesnice jako Fan Siao-šan. Byl znám jako člověk značně lehkomyslný a všichni ve vesnici byli přesvědčeni, že on je pachatelem. Úřady ho zatkly, ale Wu tvrdošíjně zapíral a nepřiznal se. Vznikl z toho náramný proces, více než deset úředníků znovu a znovu přešetřovalo celý případ a spisy chodily od čerta k ďáblu. Všichni však soudili, že viníkem je Wu Fej-čching, a on sám byl přesvědčen, že nadešla jeho poslední hodinka. Přikázal své manželce, aby prodala vše, co měli, a pomáhala za to vdovám a sirotkům. Nechť každému, kdo přijde k jejich vratům a tisíckrát provolá jméno Buddhovo, daruje bavlněné kalhoty, a tomu, kdo bude opakovat jméno Buddhovo desettisíckrát, měla dát bavlněnou kazajku.

      Od té chvíle scházely se k nim zástupy žebráků, takže to tam vypadalo jako o trhu, a hlasy provolávající jméno Budhovo bylo slyšet na deset mil kolem. Jeho rodina tím přišla docela na mizinu; denně prodávali polnosti, aby mohli krýt tyto výdaje.

      Wu Fej-čching pak podplatil žalářníka, aby mu opatřil jed. V noci však snil, že mu nějaký bůh řekl: "Synu, nepropadej zoufalství! Dříve vně ti hrozilo zlo, uvnitř tě čeká štěstí!"

      Když pak znovu usnul, opět slyšel tato slova. Proto upustil od svého úmyslu.

      Zanedlouho pan Čou Jüan-liang byl jmenován dozorčím komisařem nad oním krajem. Když přezkoumával trestní záležitosti, narazil i na Wuův případ. Pročetl si akta a pak najednou jako by se zamyslil. Zeptal se potom, jaké mají důkazy, že Wu Fej-čching se dopustil této vraždy. Fan Siao-šan mu podal onen vějíř. Pan Čou si vějíř prohlédl a vyptával se dál, kdo je onen Wang Šeng. Když mu Fan říkal, že neví, znovu se zahloubal do spisů týkajících se tohoto případu. Potom poručil, aby Wu Fej-chingovi sňali pouta, a dal ho převést z vězení pro těžké zločince do šatlavy.

      Fan Siao-šan ostře proti tomu protestoval, ale pan Čou se na něho hněvivě rozkřikl: "Vezmeš si na svědomí, že zahubíš nevinného člověka, a nebude ti vůbec vadit, vzbudíš-li si smrtelnou zášť?"

      Všichni soudili, že pan Čou straní Wuovi, ale nikdo se neodvážil mu odporovat.

      Pan Čou vystavil rudý předvolávací lístek, aby mu okamžitě předvedli jednoho hostinského z jižního předměstí. Hostinský se vylekal, neboť neměl potuchy, oč běží. Když byl předveden, pan Čou se ho zeptal: "Z které doby pochází ona báseň na zdi u tebe v hostinci, kterou napsal Li Siou z Tung-kuanu?"

      "Z minulého roku, když zkušební komisař zavítal k nám do města. Tehdy asi dva nebo tři bakaláři se u mne opili a napsali tam ty básně. Jenomže nevím, kde bydlí."

      Nato pan Čou poslal zřízence do okresu Ž'-čao, aby mu okamžitě přivedli bakaláře Li Sioua. Po několika dnech byl bakalář předveden k soudu.

      Pan Čou se na něho hněvivě obořil: "Jsi bakalář, vzdělaný člověk, jak ses tehdy mohl dopustit úkladné vraždy?"

      Li Siou svěsil hlavu a poděšeně začal dokazovat, že se ničeho takového nedopustil. Pan Čou mu hodil vějíř a dodal:

      "Je to přece jasně tvůj výrobek, tak proč ho tedy falešně vydáváš za dílo nějakého Wang Šenga?"

      Li Siou si pečlivě prohlédl vějíř a pravil: "Tu báseň jsem opravdu složil já, ale není to můj rukopis."

      "Když báseň pochází od tebe, pak ji musil na vějíř napsat nějaký tvůj známý. Kdo to psal?"

      "Podle rukopisu bych soudil, že to byl Wang Cuo z I-čou," odpověděl Li Siou.

      Poslali tedy zřízence, aby ihned zatkli Wang Cuoa. Jakmile byl přiveden a začali ho vyslýchat, Cuo potvrdil výpověď Li Siouovu. Prohlásil, že obchodník s železem Čang Čcheng z I-tu ho požádal, aby mu báseň napsal na vějíř. Řekl mu tehdy, že Wang Šeng je jeho bratranec.

      "Tak už jsme lotra dopadli," řekl pan Čou.

      Když přivedli Čang Čchenga a udeřili na něho, okamžitě se přiznal. Kdysi spatřil paní Che, která byla velmi krásná, a rozhodl se, že ji musí dostat. Bál se však, že to třeba nepůjde hladce, a proto ho napadlo, že by to mohl svést na Wua, protože tomu jistě každý uvěří. Proto si dal zhotovit onen vějíř a s falešným věnováním. Vzal ho s sebou a vydal se k paní Che. Byl připraven, že nebude-li žena klást odpor, dá se jí poznat, bude-li se však bránit, že to svede na Wua. Ve skutečnosti neměl vůbec v úmyslu ženu zabít. Přelezl tedy zeď, vnikl dovnitř a chtěl ženu znásilnit. Protože však žena bývala často sama doma, měla při sobě vždy dýku, aby se mohla bránit. Probudila se, chytila Čanga za šat a s dýkou v ruce se na něho vrhla. Čang Čcheng dostal strach, vyrval jí dýku, ale žena se ho držela jako klíště a žádnou mocí ho nechtěla pustit. Nadto se dala ještě do křiku a to už Čang Čcheng ztratil docela hlavu a zavraždil ji. Potom tam pohodil vějíř a utekl.

      Proces, který se vlekl tři roky, byl v jediném jitru rozřešen do posledního puntíku. Všichni vychvalovali geniální prozíravost pana Čoua. Wu také pochopil, co znamenala ona slova, která zaslechl ve snu, že "nyní uvnitř ho čeká štěstí", neboť jméno Čou se píše znakem "štěstí" umístěným uvnitř obruby. Nemohl však pochopit, jak pan Čou připadl na toto řešení.

      Jednou nějaký patricij využil vhodné příležitosti a zeptal se na to pana Čoua. Ten se toliko zasmál a řekl, že to byla nejsnadnější věc na světě: "Pročetl jsem si pečlivě zprávu o tomto zločinu a tu jsem si povšiml, že zločin byl spáchán na počátku Čtvrtého měsíce. Té noci k tomu ještě pršelo, takže musilo být značně chladno. Rozhodně vějíř tehdy nemohl být žádnou nezbytností. Nadto když má někdo krajně naspěch, nebude se přece vláčet s vějířem, který by jen překážel. Z toho jsem usoudil, že vějíř nás měl svést na falešnou stopu. Jednou jsem se v jižním předměstí uchýlil před deštěm do nějakého hostince a tam jsem na zdi spatřil báseň, která se naprosto shodovala s básní na vějíři. Proto jsem naoko obvinil bakaláře Lia a tak se mi podařilo vypátrat pravého viníka. Měl jsem prostě štěstí, že mi to vyšlo."

      Všichni přítomní si obdivně povzdychli.

      Kronikář podivných příběhů praví: Ten, kdo pronikne až na kořen všem věcem tohoto světa, je s to využít jich zcela nebývalým způsobem. Básnictví a výtvory poesie slouží především k výchově mládeže a ke kulturnímu rozkvětu říše, ale pan Čou použil básnictví, aby jím rozpoznal charakter šlechticů tohoto světa. Není pochyby, že takový Sun Jang, který na první pohled ocenil vlastnosti každého koně, také náležel k těm, kdož v tomto oboru pronikli až na kořen věci. Ale nevypráví se o něm, že by byl uplatnil umění rozeznat charakter šlechticů i na soudní případy. O tom Čouovi věru platí slova Knihy proměn: "Dovedl pohotově užít svého ducha."

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu  

Další naše knížky