Tändzin Gjamccho dalajlama
Úvod do buddhismu

ukázka z 20. kapitoly

20. Bódhičitta

Nejen člověk sám, ale všechny vnímající bytosti jsou postiženy strastí. Musíme myslet nejen na své vlastní blaho, ale i na blaho všech. Naše myšlenky a činy by měly být altruistické. Nemluvě o bytostech vyšší úrovně, dokonce i nejnižší stvoření zakoušejí utrpení a neštěstí, a proto se mu vyhýbají. Jak řekl filosof mádhjamiky Árjadéva:

"Duševní strast souží bytosti vznešené,
tělesná strast souží bytosti nízké.
Duševní a tělesná strast
věčně hubí tento svět."

Živoucí bytosti touží po míru a štěstí a chtějí se strasti vyhnout. A přece jsou bezmocné, protože nevědí, jak hledat štěstí a jak se zbavit strasti. V kontextu této všeobecné bezmoci musí člověk tvrdě pracovat, aby bytosti odloučil od toho, co je příčinou jejich utrpení, a uvedl je do štěstí a pohody. Je samozřejmé, že má-li se odstranit strast a dosáhnout štěstí, pak bytost sama musí vyvíjet úsilí, aby odstranila příčinu své strasti a určila příčinu svého štěstí. Kromě této cesty neexistuje žádná jiná.

Jak řekl Vznešený: "Hříchy nemohou smýt dokonce ani všichni buddhové. Ruka nemůže smazat strast živých bytostí. Znalost se nemůže tělesně přenést z jednoho na druhého. Vykořenit strast může pouze neomylná Pravda samotné svaté Dharmy."

Strast nelze odstranit dotykem ruky, jako se například pach smyje vodou a bolest se utiší vytažením trnu. Není ani možné, aby Požehnaný fyzicky přenesl své intelektuální znalosti na jinou bytost. Kudy tedy vede cesta ven?

Buddha říká: "S pomocí znalosti, že neexistuje nic, překonáte povodeň."

Bytosti je proto možné osvobodit od soužení jen tím, že jim někdo ukáže věci, které mají provádět, a věci, od kterých mají upustit. Jedině Buddha je tím, kdo může ukázat dokonalou cestu a přizpůsobit své učení zvláštní mentalitě, schopnosti a tělesnému zdraví jedince. Takže z toho nutně plyne, že nevyhnutelným předpokladem pro spasení všech živých bytostí je dosažení buddhovství. Člověk postižený žízní svou žízeň utiší, napije-li se vody, ale na pití musí mít nádobu. Podobně hlavním účelem dosažení buddhovství je snaha přimět všechny vnímající bytosti k tomu, aby se osvobodily od strastí i jejich příčin. Ale pro to musí člověk nejdříve dosáhnout buddhovství. Mysl naplněná takovým myšlenkovým motivem, rozhodnutá dosáhnout probuzení, se nazývá bódhičitta.