Aldous Huxley: Ostrov

Aldous Huxley
Ostrov


Recenze: Pavel Hlavatý: Poslední výlet na ostrov
1. vyd. 2001, ISBN 80-85905-58-2, vázaná, 322 str.

doporučená cena: 258 Kč
naše cena
: 155
ušetříte: 103

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
témata: beletrie
klíčová slova: Huxley, Aldous - Ostrov - psychedelika - romány - sebepoznání
Obsah stránky:
Anotace

Pavel Hlavatý: Poslední výlet na ostrov

     Hřích stáří proslulého spisovatele, inspirace hippies, další utopická varianta či neobvyklý testament svérázného skeptika? Nejspíš od každého něco v sobě skrývá poslední román britského spisovatele Aldouse Huxleyho (1894-1963) Ostrov.

     Pála je fiktivní ostrov situovaný někam do severovýchodního cípu Indického oceánu poblíž indických Nikobar a indonéské Sumatry. Shodou historických a politických okolností se tam během posledního století díky osvícenému panovníkovi (a jeho dynastických nástupců) a přemýšlivému britskému lékaři (a jeho potomků), kteří společně vymyslí a nastartují komplexní reformy, konstituuje zvláštní společenské zřízení, zcela neobvyklým způsobem pečující o duchovní, kulturní i ekonomický rozvoj země i jejích občanů.

     Will Farnaby je anglický novinář, nacházející se po nedávné smrti své ženy, na které měl nepřímý, ale velmi bolestný podíl - právě v kritickém okamžiku svého života. Na Pálu přijíždí, aby se zde zákulisními jednáními pokusil získat licenci pro těžbu tamní ropy. Jednat musí se současnými vládci Pály (matkou a synem, který se má během několika dní stát plnoletým); ti jsou totiž pouze degenerovaným stínem předchozích generací reformních monarchů a od své země i jejích obyvatel jsou téměř plně odcizeni. Farnaby, podobající se svou směsí břitkého intelektu, skepse a cynismu postavám z ranějších Huxleyho románů (jako je např. Kontrapunkt), má v případě úspěchu zajištěnu provizi, která mu umožní zanechat náročné a v jeho případě morálně stále více destruktivní práce novináře. Jeho příjezdem na Pálu, kde se probere po ztroskotání své malé lodi, román začíná.

     Zcela v duchu Huxleyho předchozích prozaických knih nepřináší ani psychologicky dotažené postavy, ani napínavé dějové zápletky jedná se totiž o typický román ideí. Sled platónských (většinou) dialogů představuje společenskou realitu Pály jako jakýsi duchovní antropologicko-historicko-kulturní bedekr s občasnými Farnabyho sebezpytujícími psychoanalytickými regresemi. Jako hlavní postava prochází různými segmenty společnosti seznamuje se s historií, školstvím, vládou, filosofií, vědou, rodinou, náboženstvím, zdravotnictvím, ekonomikou, uměním

     Setkává se s příslušnými lidmi a klade jim "novinářské" - někdy až velmi naivistické - dotazy, jeho partnery ochotně a obsáhle zodpovídané. On sám se sice v průběhu románu vyvíjí: na jeho konci je Pálou nadšen a díky místním duchovně psychoterapeutickým technikám, které jakoby mimochodem poznává, je schopen překonat i některé své vnitřní problémy. Ale ve vztahu k Pále jde o vývoj spíše pod tíhou důkazů či informací než nějakým opravdu přesvědčivým vnitřním procesem.

     Děj je situován do autorovy současnosti (kniha vyšla poprvé v roce 1962) a líčí poměry na ostrově těsně před jejich násilným ukončením již zmínění titulární vládci Pály nemají pro pokračování či udržení nastoupeného kursu vlohy ani zájem a spojí se s diktátorem sousedního, rovněž fiktivního, Rendangu (jakéhosi silně autoritářského alter ega ideální Pály) plukovníkem Dípou, který ostrov v samotném závěru knihy obsadí. Konci románu by ostatně neuškodila menší polopatičnost, stačilo vynechat poslední dvě stránky

     Svoji zkázu má ovšem ostrov zakódovanou již od počátku v sobě: je to malá (a často ještě naivní) znalost vnějšího světa, neschopnost čelit zlu a uvědomovat si ho i v jeho hlubších rozměrech a také jakákoliv absence sebezáchovné akce, tj. konkrétních činů na svou obranu. Své vypovídá také v závěru řečené: "jedna noc zničila sto let práce"

     Stěžejní oblastí, na které jsou reformy postaveny, je výrazný důraz na výchovu, a to nejenom dětí, ale ve skryté a neautoritářské formě i dospělých. Projevuje se to osobitými formami školní výuky (částečně inspirované různými variantami alternativního školství), uspořádáním rodiny, kde je užší vlastní rodina součástí většího klubu, kde mají děti náhradní matky a otce. Ti se rovněž podílejí na jejich výchově a poskytují jim jednak širší rodinné zázemí a jednak další podněty, které nemohou najít u svých vlastních rodičů. Využívány jsou rovněž psychologické a psychospirituální techniky práce s vlastní osobností, které v době vzniku a vydání románu nebyly ještě tak rozšířeny jako nyní. Dalším z důležitých prvků je pak osvobozující a leccos předjímající - vztah k sexualitě. Základní výčet doplňuje ještě intoxikace mókšou získávanou z psychedelických hub, která má rituálně-psychologicko-sebepoznávací charakter.

     Na ní je jasně viditelná proměna autorova přístupu k látkám měnícím vědomí v jeho nejslavnějším románu, antiutopii Konec civilizace (1932), je soma ještě vylíčena s ironickým despektem jako jeden z manipulativních nástrojů totalitárního režimu, zatímco v Ostrově představuje mókša důležitý transformační prvek plně integrovaný do života komunity.

     Huxleyho román výrazně ovlivnil myšlení hippies šedesátých let a zprostředkovaně i některé myšlenkové proudy new age. Často je třeba si uvědomovat, kdy byl román napsán a co tedy ovlivnil on sám a čím byl naopak ovlivněn. Ostrov je někdy považován za Huxleyho hřích stáří, jakousi socialistickou či komunistickou fantazii, ale jeho vize má spíše rysy hledání různých třetích cest. Vedle výchovných aspektů je zde zmíněno například družstevnictví, osobitým způsobem pojatá věda či buddhistická filosofie i náboženství. Kniha vlastně téměř není román, ba ani esej, spíše traktát, beletristicky zpracovaný pro srozumitelnost širšímu okruhu čtenářů. Jeho literární hodnoty jsou víceméně druhotné a dané tím, že autorem je velký spisovatel, těžiště je (v kladném i záporném smyslu) jednoznačně v myšlenkách.

     Huxleyho A mezi nimi je pak řada - ve své době možná někdy i nedoceněných - podnětů, pro které stojí Ostrov rozhodně za přečtení. Jeho překlad je vynikající…

Pavel Hlavatý, internetový magazín Inzine     

Hodnocení knihy

ohodnoťte knihu  

Málo románů mně takhle nadchlo, vyníkající story i pointa!
Genialna myslienka, s nadcasovymi hlbokymi myslienkami, s kroymi som sa...