Izumi Šikibu
Čtvero ročních dob

ukázky

Říkají, že jsem do větru.
A není divu,
vždyť celým srdcem lnu
k sakurám rozkvetlým
jen na chvilku

Nic nezabrání
sakurám v opadání...
Vistárie, alespoň vy
neshazujte květy!
Budu za vámi běhat do lesa

Miláček létem znavený
mi, zdá se, kamsi uniká...
Co bude s rosou
ležící v náruči
hřebíčku?

Ani ta voda se nehýbe,
když nabírám ji
do dlaní...
Co zmůže vánek
v tak horkém letním dni?

Jednou se vyspíš
a překvapí tě
podzim.
Jako dnes ráno,
když zadul vítr

Nedotkl se mě ještě
podzim života,
jenom tíživé myšlenky
a mnoho všelijakých
smutků

Nikdo neuklízí
všudypřítomnou jinovatku..,
a tak ji kačeny
zametají svým peřím -
rukávy křídel povislými

Uprostřed noci hlas -
výkřik kachničky osamělé,
když musí vzlétnout
z hladiny
mrznoucího rybníka

Věru je smutné
dvojí počítání -
do konce roku
chybí jen málo,
a do stáří?