Mary Craigová: Krvavé slzy<br> <span class='sub-title'>Čínská okupace Tibetu 1951-1991</span>

Mary Craigová
Krvavé slzy
Čínská okupace Tibetu 1951-1991

1. vyd. 1999, ISBN 80-85905-57-4, brožovaná, 360 str.

doporučená cena: 248 Kč
naše cena
: 149
ušetříte: 99

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | poznámka o autorce | stručné shrnutí tématu | Předmluva J. S. dalajlamy | 5. kapitola | 7. kapitola | 8. kapitola | 13. kapitola | 14 kapitola

Předmluva J. S. dalajlamy

Vstup čínských komunistických sil do Tibetu před více než čtyřiceti lety byl prvním krokem útočného tažení proti nezávislému a mírumilovnému lidu, které s nezmenšenou silou pokračuje dodnes. Pod praporem osvobození byli napadeni obyvatelé Tibetu, celý způsob jejich života, a 1,2 milionu jich následkem toho zahynulo.

Lidé Tibetu jsou ve vlastní zemi ponižováni a ožebračováni, tisíce jich jsou vězněny, mučeny a podrobovány všemožným druhům nedůstojného zacházení.

Bylo zničeno několik tisíc klášterů, mniši a mnišky byli vyhnáni a s ohromnými klášterními knihovnami a cennými artefakty zmizely nejen naše náboženské a kulturní poklady, ale také náš tradiční vzdělávací systém. V dnešní době přicházejí z Tibetu mladí lidé, kteří neumějí číst a psát ve vlastním jazyce, a nemají proto přístup ke svému přirozenému dědictví.

Pohrdání národem Tibeťanů završuje rafinovaná čínská politika přesunu obyvatelstva. Množství čínských usedlíků znásobuje početné stavy okupačních sil a objevila se skutečná hrozba, že Tibeťané se ve vlastní zemi stanou menšinou. Už nyní jsou špatně vzdělaní, nezaměstnaní, jsou jim upírána základní lidská práva a nakládá se s nimi jako s občany druhé kategorie.

Přesto jejich duch zůstává nezlomen. Při opakovaných demonstracích proti čínské nadvládě riskují život právě mladí lidé, kteří starý Tibet nikdy nepoznali tak jako starší generace.

My v exilu jsme měli štěstí, že se nám podařilo zachovat naše náboženské a kulturní tradice, vychovat děti, a také se poučit o demokracii a experimentovat s jejími mechanismy.

Číňané Tibet označují za součást své "vlasti", ale kdyby v civilizované společnosti někdo zacházel s dětmi tak, jak oni nakládají s Tibeťany, okamžitě by byly předány do lepší péče. Lidé by si měli uvědomit, že Tibeťané svou zemi během její dlouhé historie nikdy neuznali za součást Číny.

V době, kdy plamen svobody a demokracie hoří v mnoha zemích světa stále jasněji, potřebuje tibetský národ ochranu založenou na mezinárodním zájmu a podpoře. Z toho důvodu je nezbytné, aby si svět plně uvědomil, co se v Tibetu během uplynulých čtyř desetiletí odehrálo. Tato kniha to říká velmi jasně, a já jsem Mary Craigové za její cenný příspěvek skutečně vděčný.