Ashin Ottama: Karma, přerozování, samsára

Ashin Ottama
Karma, přerozování, samsára

1. vyd. 1999, ISBN 80-85905-60-4., vázaná, 120 str.

doporučená cena: 128 Kč
naše cena
: 77
ušetříte: 51

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o autorovi | o knize | ukázka

ukázka

      Přejeme-li si porozumět...

      Přejeme-li si porozumět Buddhovu učení v jeho původním významu a nezmenšeném, doslova závratném dosahu, potřebujeme si vyjasnit tři základní pojmy, které se v Buddhově nauce vyskytují velmi často a které vytvářejí rámec celého učení. Jde o kammu, přerozování a samsáru.

      Tyto výrazy jsou pro obyvatele Asie třemi životními realitami. Pro lidi ze Západu jsou ale spíše třemi velkými otazníky.

      Ne že bychom nerozuměli, co je míněno. Všichni máme alespoň jistou představu o významu těchto slov. Pojem samsára je možná méně známý, zato karma a reinkarnace se staly téměř módními slovy. Mnoho lidí dokonce zná jejich přesný význam v kontextu Buddhovy nauky. Nicméně co se zdá být velké většině západních lidí společné, je základní nejistota, neujasněnost či pochybování v otázce skutečné platnosti učení kammy, znovuzrozování a samsáry: Do jaké míry patří tyto staré nauky do kategorie metafor, intelektuálních konstruktů, archaických archetypálních mýtů, důmyslných nástrojů etické výchovy atd., a do jaké míry se jedná o skutečné, existující řídící principy našeho života a světa? Mají být tyto teorie brány doslova, anebo jsou to pouze pozůstatky starých náboženských paradigmat bez skutečného vztahu k současnému životu?

      V následujících kapitolách nabízím kromě základní teoretické informace i různé úvahy a reflexe k těmto důležitým bodům Buddhovy nauky. Není mým přáním, aby čtenář převzal předložený materiál. Skutečným smyslem knihy zůstává inspirovat a stimulovat k ujasnění vlastního postoje a k nalezení vlastních odpovědí na rámcové otázky našeho života.

      Esej nepřináší nová překvapivá svědectví o vzpomínkách na minulé životy. Není mým cílem prokazovat věrohodnost zákona kammy a znovuzrozování podobným způsobem. Mám pocit, že v tomto směru bylo vykonáno již relativně dost. Navíc zprávy o vzpomínkách na dávné události a zážitky předešlých životů vedou většinou k příliš jednostrannému, pro můj pocit a současnou dobu až trochu prostomyslnému chápání znovuzrozování. Nemyslím, že by mnoho lidí mohlo získat podstatnější vhled do mysteria života a smrti čtením či posloucháním těchto zajímavých a podmanivých příběhů. Ilustroval bych to následujícím příkladem:

      Kdybychom šli do ulic některé západní metropole a položili lidem na chodníku přímou otázku: "Věříte, že se po smrti znovu zrodíte?" -- asi jedna třetina tázaných by odpověděla, že nikoliv. Druhá třetina by možná řekla, že ano (ve všech náboženstvích se mluví o nějakém druhu života po smrti), a zbývající třetina by pravděpodobně s konkrétní odpovědí váhala. Vezmeme-li jako referenční bod Buddhovo učení, potom všechny tři skupiny mají v jistém smyslu pravdu, ale zároveň se i mýlí.

      Z buddhistických textů vyplývá, že se v procesu smrti mysl a tělo rozloží a stejná mysl a stejné tělo se již nikdy nevrátí. Zdálo by se tedy, že v tomto bodě je první skupina pravdě nejblíže. Jenže naakumulované energie, kammický potenciál doprovázený touhou po existenci přivede novou mysl a nové tělo k individuálnímu životu, takže se narodí nová bytost. Zde by se dalo říci, že zaujala pravý názor druhá skupina. Nicméně podle Buddhova učení neexistuje žádné skutečné a trvalé "já", které by se mohlo přerodit. Otázka sama je špatně formulována. Z tohoto pohledu zareagovala třetí skupina nezastávající žádné definitivní stanovisko možná nejpřiměřeněji.

      Na uvedeném příkladu můžeme vidět, že u komplexních otázek jakýkoliv příliš zjednodušený přístup typu "ano-nebo-ne" obvykle míjí podstatu věci. Černobílý postoj nemůže uspokojivě obsáhnout a vyjádřit hlubší úrovně mnohavrstevné, mnohaúrovňové reality. Na cestě k opravdovému poznání nám pomůže spíše nepředpojatá a citlivá vnímavost k podstatě věcí. Ta nás nakonec může vést k mnohem obsáhlejšímu a "plnějšímu" pohledu na realitu našeho života, než jak jsme normálně zvyklí.

      Možná že i na Západě přestane být osvícený, nezdeformovaný a odlehčený způsob vnímání existence doménou nejvyšších spirituálních realizací a začne více probleskovat až do obecného povědomí lidí. Možná. Zatím se však dá pouze konstatovat, že naše kultura je stále ještě silně vězněna a limitována materialistickým pojetím. Představa, že vědomí a všechny mentální funkce jsou výlučným produktem mozku, úzce souvisí s myšlenkou a vírou, že smrt těla přinese definitivní konec také všem životním energiím, silám a celému existenčnímu potenciálu jedince. Tento názor se dosud považuje za zřejmý, logický a jednoduchý -- možná až trochu příliš jednoduchý: "Prostě užij si co nejlépe života -- a tím to hasne."

      Buddha kritizoval a odmítal tento materialistický světonázor. Označil jej jako nesprávný nejen proto, že nepostihuje dostatečně skutečnost. Materialistické nazírání reality může snadno podpořit dojem, že etické a neetické počínání nemá buď žádný, nebo jen malý vliv na kvalitu našeho života. Takto krátkozraké pojetí je pak schopno přivést lidi na skutečně pomýlenou cestu a zničit jejich existenci.

      Materialistická teorie sama o sobě není principiálně "špatná" nebo "zlá". Již v Buddhově době existovala například jedna filosofická skupina, která zastávala více méně "materialistické" chápání světa. Své přívržence ale vedla k rozumnému a střídmému způsobu života. Potíž s materialistickou filosofií spočívá v tom, že zobrazuje a vysvětluje nevyjádřitelnou a nezachytitelnou skutečnost života a světa tak omezeným a jednostranným způsobem, že se dá mluvit o skutečné deformaci reality.

      Jistý nepříjemný pocit může vyvstat, když si uvědomíme, že předmět tohoto eseje se plně vztahuje i na náš vlastní život, zrození a smrt a všechno to neznámé, které snad bude po smrti následovat. Umírání a celé mysterium za oponou smrti je obtížná oblast pro nás pro všechny. S vnitřním nepokojem si uvědomujeme, že nemáme téměř žádnou kontrolu nad ústředními skutečnostmi vlastní existence. Někteří lidé raději uhýbají podobným tématům, aby si nemuseli připustit nepříjemné "vyrušující" myšlenky. Takový přístup mi ale připomíná pacienta s bolavým zubem, který nepřetržitě bere prášky proti bolesti, místo aby šel k zubaři.

      Hluboký vhled do funkce kammy a jasná vize nekonečného přerozování v různých dimenzích existence byl velmi podstatný úvodní zážitek Buddhovy noci osvícení. Toto poznání podnítilo konečný krok vrcholící v překonání všech zbývajících mentálních "utkvělostí" (ásava), v dosažení dokonalého poznání a osvobození, v nabytí spirituální vševědoucnosti, v realizaci pravděpodobně toho nejhlubšího a nejobsáhlejšího osvícení v dějinách celého lidstva.

      Motivace k praktikování dhammy a náš pocit naléhavé platnosti Buddhova učení má mnohdy přímou souvislost se způsobem a úrovní našeho chápání kammy, znovuzrozování a samsáry. Správné obeznámení se s touto oblastí pro nás může mít velký přínos. V následujícím textu bych chtěl pojednat o těchto věcech ze stanoviska naší současné západně strukturované mysli -- to znamená pokud možno jasně, srozumitelně a nedogmaticky.

      V tomto duchu, na rozdíl od tradičního přístupu, se zde chci pokusit posunout zmíněná tři témata z oblasti víry a nevíry do oblasti větší či menší pravděpodobnosti. Pro většinu současných západních lidí je takový přístup podle mého soudu adekvátnější, přiměřenější a upřímnější. Připomínám ale, že i tak zůstanou témata tohoto pojednání do značné míry mimo dosah usvědčující průkaznosti. Tím se však celá naše zamýšlená exkurze do mysteria existence a neexistence stává jenom zajímavější a jiskřivější.

      Jako důležitou součást výbavy na naši cestu bych chtěl velmi doporučit ještě jednu změnu vnitřního přístupu: je to přesunutí z oblasti omezeného egocentrického postoje typu "...já přece vím a vnímám všechno podstatné..." do citlivější a realističtější polohy hlubokého respektu k neuchopitelné skutečnosti. Je to pozice radostné, osvobozující pokory před tajemstvím zrození, života a smrti, pokory před něčím, co je nedozírně obsáhlejší než naše normální schopnost představy, chápání a reflektování.

      Tímto malým úvodem bych chtěl navodit jistou uvolněnost, upřímnost a otevřenost, zkypřit a "provzdušnit" zaběhané cesty našeho konvenčního postoje, abychom se s naším tématem mohli setkat skutečně kreativním způsobem, tak aby se mohla otevřít nová dimenze pohledu na naše žití.

      Učení kammy, znovuzrozování a samsáry se vzájemně doplňují a tvoří vlastně jediný celek. Nebylo by zcela správné uvažovat o nich jako o třech odloučených tématech. Pro účel tohoto eseje se však o nich pokusím pojednat jednotlivě, jak jen to bude možné.

      Kamma

      Základní princip nauky o kammě není pro nás ničím opravdu novým, ničím, čeho bychom si již nebyli alespoň částečně vědomi: Každé konání má nebo bude mít nějaký efekt, každá akce vyvolá nějaký následek. Navíc každé naše počínání má vliv na naši mysl, každé naše jednání v ní zanechá stopu. Kvalita mysli má přímý vztah ke kvalitě našeho života. Všichni máme více či méně jasné povědomí o těchto vztazích a souvislostech. Učení kammy však probírá zmíněné velmi obtížně zachytitelné souvislosti mnohem hlouběji a nabízí nám mnohem přesnější vysvětlení celého procesu.

      Západní kultura nás naučila posuzovat kvalitu jednání a akcí hlavně podle toho, jaký vliv a následek bude mít ten který čin na naše okolí. Učení kammy se však v základním charakteru zabývá hlavně tím, jaký vliv a následek má ten který čin, chování, postoj nebo smýšlení na jedince samého, tzn. na toho, kdo činy koná.

      Co k tomu říká Buddhovo učení?

      Všechno vědomé jednání tělem, řečí i myslí je kamma. Přesněji řečeno kamma je vůle nebo záměr (čétaná), které motivují naše jednání, je to mentální sklon, na základě kterého reagujeme na odvíjející se situaci.

      Anguttara-nikája VI, 6, 63: "Mnichové, záměr, říkám, je kamma. Vedeni záměrem, bytosti tvoří kammu tělem, slovem a myslí."

      Tyto kammické volní impulsy vyvolávají nebo mají potenciál vyvolat jistý odpovídající druh následku (vipáka). Všechny naše záměry, přání, averze, reakce, chtění, rozhodnutí, odpor, příklon atd., atd. jsou jako semínka, která mají schopnost za příhodných podmínek vzklíčit, růst, přinést svoje ovoce a tím ovlivnit náš život.

      Samjutta-nikája XI, 2, 1: "Jaké sémě kdo seje, takové plody bude sklízet."

      Několik reflexí o kammě ze stanoviska našeho soudobého myšlení:

      Analogie z oblasti fyziky

      Nauka o kammě má jistou podobnost s fyzikálním zákonem zachování hmoty a energie. Tento velmi rudimentární zákon klasické fyziky nás učí, že ani hmota ani energie nemohou zaniknout beze stopy. V našem relativním univerzu probíhají pouze fyzikální nebo chemické přeměny, transformace a mutace, ale nic nemůže prostě zmizet. Obligátní příklad školních učebnic: Není možné zničit kapku vody. Když vyschne nebo se vypaří, za jistých podmínek opět zkondenzuje, když zmrzne, jednoho dne zase roztaje. Když ji rozložíme elektrolýzou, vytvoří se kyslík a vodík. Přiblížíme-li hořící zápalku ke směsi těchto plynů, nastane malý výbuch-štěknutí a stěny nádoby se orosí. Voda se znovu objeví coby "popel" onoho hoření. (Vzpomínáte si ještě na školní hodiny fyziky s praktickými pokusy, které většinou dopadly trošku jinak, než jak měly?) Einstein spočítal, že kdyby se nám podařilo v nukleární reakci plně rozložit atomy vodní kapky, obdrželi bychom úděsné množství energie: E = mc2 ("E" znamená energie, "m" se v našem případě vztahuje na kapku vody a "c2" je ten děsivý umocněný multiplikační faktor: rychlost světla na druhou!).

      Energie může "vykrystalizovat" zpět v hmotu, jak potvrzují experimenty ve vysokoenergetických urychlovačích, ale mnohem spíše se přemění v nějaký jiný druh energie. Názorným příkladem je energie sluneční: Na Slunci atomy vodíku přecházejí v atomy hélia. Tato jaderná fúze vysílá do kosmu energetické záření, které my na zemi vítáme jako sluneční svit. Zelený chlorofyl světlo váže a dává tak vyrůst pozemské vegetaci. Z uschlých větví si rozděláme oheň. Uchovaná energie Slunce nám na táborovém ohni opeče špekáček.

      Podobný příklad: fosilní paliva explodují ve válci motoru. Energie pravěkého slunce se aktivuje a naše auto jede velice rychle až na příští křižovatku, kde se rozsvítila červená. Šlápneme na pedál a přeměníme kinetickou energii automobilu na teplo brzd...

      Můžeme šťastně žít i bez znalosti všech velmi komplexních fyzikálních a chemických souvislostí a zákonitostí. To však neznamená, že bychom mohli popřít jejich existenci. S kammou je tomu obdobně.

      Učení kammy můžeme tak trochu chápat jako rozšíření nebo prodloužení platnosti zmíněných zákonů materiálního univerza na více subtilní úroveň procesů naší mysli. Ani zde nemohou žádné mentální impulsy zmizet beze stop. Každý záměr zanechává v naší mysli latentní stopu. Když kammický potenciál uzraje a okolnosti se stanou příznivé, tato síla vyvolá jistý efekt, spotřebuje se nebo "vybije" vyvoláním určitého následku. Nenechte se mýlit, mentální procesy nejsou slabé nebo bezvýznamné: Myslíte, že nový typ letadla vyvinuly ateliéry a dílny firmy Boeing? Nové letadlo vytvořily především mysli boeingových inženýrů a zaměstnanců silou pojmů, myšlenek a idejí, silou vůle a záměrů. Vpravdě mysl je předchůdcem všech našich činností, ona je architektem celé naší civilizace.

      Voda hledající moře -- trochu obtížné a abstraktní

      Kanonický text Udána 8,3 popisuje nibbánu jako to Nezrozené, Nevzniklé, Nestvořené, Nezformované. Z tohoto pohledu cokoliv, ale hlavně vše osobní a sebestředné, narušuje základní prvotní vyrovnanost a všepojímající "zdravost" toho "Nevzniklého", takže něco = nějaké fenomény se začnou projevovat a probíhat.

      Na úrovni bytostí platí, že jakýmkoliv projevem vůle nebo chtění ztrácíme/odkládáme subtilní mír a vyrovnanost pravé "nevzniklosti" a jednáme. Ze stanoviska tohoto "Nevzniklého" je každý osobní záměr nebo chtění jistým rozrušením, prolomením, jistým druhem dluhu, který si vynucuje být "splacen zpět"; je to jistá nerovnováha, která si žádá znovunastolení rovnováhy. Toto narušení/poranění nezformované "zdravosti" nese v sobě latentní tendenci a sklon vybít svůj potenciál a zahojit se zpět do "Nevzniklého".

      Promiňte, jsem si vědom, že se tyto věty pro svou abstraktní podobu asi sotva dají číst -- snad nás osvěží přirovnání: Ctihodný Nárada, buddhistický mnich ze Srí Lanky, napsal: "Tak jistě, jako voda hledá svoji vlastní úroveň (moře), právě tak kamma, když nalezne příležitost, vydá svůj nevyhnutelný následek..."

      Následek kammy se nazývá vipáka. Je to čas vyrovnávání dobrých či špatných "dluhů". Je to proces, kdy nějaký kammický impuls nalezne příležitost projevit se vyvoláním nějakého odpovídajícího následku. Jedna malá část původní rovnováhy se znovu nastolí.

      Tento model kammy je samozřejmě jenom hrubý a nedokonalý náčrt. Je nepřesný v mnoha ohledech, ale mám ho rád, protože zobrazuje to "zrozené" a "zformované" jako něco, co je principiálně v nerovnováze, něco, co je ve své nejprvotnější podstatě odlomené nebo prolomené.

      Předchozí analogie sugeruje dojem, že vlastně jakákoliv kamma (prospěšná i neprospěšná) by se mohla chápat jako jisté narušení "nejvyšší pravosti" -- a do jisté míry tomu tak skutečně je. Podle Buddhovy nauky i ta nejvznešenější kamma čistého a hlubokého meditativního vhroužení (džhána) vede sice k nevyslovitelné mimosmyslové blaženosti na nepředstavitelně dlouhou dobu, nevede však mimo dosah samsárického znovuzrozování, a tudíž není Buddhovým cílem.

      Představovat si "Nezrozené, Neprojevené" buď jako čistou existenci, anebo naopak jako úplnou anihilaci existence, jako statické, anebo naopak jako dynamické, by bylo stejnou měrou zcela nesprávné a zavádějící. Ale ještě větším omylem by bylo chápat Buddhovu cestu jako cestu pasivity. Bytostem, které se nacházejí v koloběhu vznikání a zanikání, Buddha zřetelně doporučuje konání prospěšných činů a kultivaci dobrých myšlenek.

      Tento citát z Anguttara-nikáji II, 2, 9 se snažím uvést v plném nezkráceném znění, aby si čtenář mohl utvořit představu, jak důrazně a výrazně Buddha někdy prezentoval důležité body svého učení:

      "Mnichové, zanechte neprospěšných věcí. Je možné jich zanechat. Kdyby nebylo možné zanechat neprospěšných věcí, nemluvil bych k vám takto. Ale protože je možné zanechat neprospěšných věcí, proto vám říkám: >Mnichové, zanechte konání neprospěšných věcí.< Kdyby zanechání neprospěšných věcí nevedlo k prospěchu, ale plodilo utrpení, neříkal bych, >Mnichové, zanechte konání neprospěšných věcí.< Ale protože zanechání neprospěšných věcí vede k prospěchu a radosti, proto říkám: >Mnichové zanechte konání neprospěšných věcí.<

      Mnichové, konejte prospěšné věci. Je možné je konat. Kdyby nebylo možné konat prospěšné věci, nemluvil bych k vám takto. Ale protože je možné konat prospěšné věci, proto vám říkám: >Mnichové, konejte prospěšné věci.< Kdyby konání prospěšných věcí nevedlo k prospěchu, ale plodilo utrpení, neříkal bych: >Mnichové, konejte prospěšné věci.< Ale protože konání prospěšných věcí přispívá prospěchu a radosti, proto říkám: >Mnichové konejte prospěšné věci.<"

      Tázán při jedné příležitosti na esenci svého učení, Buddha stručně shrnul: "Nekonat zlé, neprospěšné věci, konat dobré prospěšné věci, čistit svoji mysl -- to je učení všech buddhů." Dhammapada 183

      V Anguttara-nikáji VII, VI, 58b: "Mnichové, neobávejte se konání dobrých skutků. Dobré skutky -- to je jméno a synonymum pro radost." Buddha jednoznačně potvrzuje, že není třeba se obávat konání prospěšných činů.

      Analogie vody, která nakonec dosáhne úrovně mořské hladiny, by mohla vzbudit myšlenku, že konečného osvobození je možné dosáhnout teprve tehdy, když všechna kamma vydá svůj plný příslušný následek. Některé pasáže v textech jako by takové pojetí podporovaly:

      Anguttara-nikája X, XXI, § 9 (208): "Neříkám, mnichové, že vědomě vykonané nashromážděné činy (kamma) dojdou utišení, aniž bytost prožije jejich následky buď v tomto, v příštím anebo některém pozdějším životě. A neříkám, mnichové, že je možné dojít konce neutěšenosti a utrpení, aniž tyto vědomě vykonané nashromážděné činy (kamma) dojdou utišení."

      Ale hlavní linie Buddhovy nauky staví tuto okolnost do poněkud jiného světla. Často bývá uváděn případ hromadného vraha Angulimály, který po setkání s Buddhou poměrně rychle dosáhl plného osvícení. (Texty ale nezmiňují, jak jeho meditace probíhala. V Barmě se traduje případ člověka, který měl na svědomí lidské životy. Na jistém stupni meditace procházel v meditačním centru nepředstavitelným utrpením, kdy se jeho kamma zjevně čistila.) Existuje několik různých pojetí, ale pravdě budeme asi nejblíže, když si Buddhovu cestu představíme hlavně jako způsob čištění, neutralizování a deaktivování nežádoucího kammického potenciálu. Ještě se k tomuto bodu vrátíme.

      Babička Mary -- gastronomické přirovnání

      Žiješ v domácnosti společně se svojí starou, trochu potrhlou babičkou, která ti vaří. Protože ale nemůže na nohy, nechodí ven, a proto je plně závislá na potravinách, které každý den nosíš domů. V kuchyni má obrovský mrazák. V podstatě je na ni spolehnutí, ale jsou s ní i vážné problémy: je silně nahluchlá a prakticky se s ní vůbec nedá komunikovat. Nejenže tvoje gastronomická přání neslyší, ona se o ně ani v nejmenším nezajímá. Vaří svým vlastním stylem podle svých vlastních receptů.

      Jediný způsob, jak pro sebe můžeš zajistit dobrou stravu, je nosit domů kvalitní potraviny. Tvoje podivínská babička připraví dobrá jídla, pokud ji budeš správně zásobovat. Nebylo by ale bláznovstvím očekávat lahodnou tabuli, když jediný proviant, který nosíš domů, sestává pouze z plesnivých brambor, pytle pálivých paprik, shnilých rajčat, zkažených vajec a dalších potravin podobného druhu?

      V předchozím přirovnání je naštěstí možné, pokud nějaký pokrm nemůžeme sníst, vstát a dojít si na večeři do restaurace. V životě si však všechno pěkně vylížeme až do dna, když minulá kamma přinese své plody.

      Předložené analogie jsou pouze různými ilustracemi, které by nám měly pomoci porozumět vztahu mezi kammou a vipákou. Ve skutečnosti zákon kammy mechanickým, stereotypním či šablonovitým způsobem nepracuje. Funkce kammy a vipáky jsou velmi dynamické procesy. Bylo by zcela nesprávné představovat si sebe a svět jako ohromný hodinový stroj.

      V théravádovém buddhismu je učení kammy součástí velmi komplexního zákona příčiny a následku. V našem zjevném světě, tak jak jej vnímáme, a v našem zjevném životě, tak jak jej žijeme, se události nedějí náhodně, nedějí se bez souvislostí, nedějí se samy od sebe. Události mají své příčiny, nebo lépe, celou řadu příčin. Na druhé straně by bylo nesprávné myslet si, že úplně všechno v našem životě je výlučná funkce kammy a vipáky.

      Samjutta-nikája XXXVI, II, 3, § 21: "Někteří poutníci a bráhmani říkají: >Co všechno příjemné a nepříjemné člověk zakouší, i všechny ostatní mentální stavy, to vše je zapříčiněno předešlou kammou.< Co k tomu říká Mistr Gótama?"

      "Co se tohoto bodu týče, Sívako, některé pocity vyvstanou na základě funkce žluče, hlenu, větru, neharmonické funkce tělesných orgánů, na základě změny ročních období, na základě spěchu kvůli nečekaným okolnostem, na základě vnějšího ohrožení, na základě vlastní kammy. Ti poutníci a bráhmani, kteří říkají, že všechno co člověk zakouší, že všechno je zapříčiněno pouze předešlou kammou, ...těm říkám, že nezastávají správný názor." (zkráceno)

      Abhidhamma-pitaka vypočítává čtyřiadvacet druhů kauzálních relací. Kamma a vipáka jsou pouze dvě funkce z těchto čtyřiadvaceti. V každém případě se však jedná o dvě centrální a rozhodující funkce: jejich působení přímo určuje poměr štěstí a strastí v našem životě. V kauzálních vztazích má kamma funkci příčiny a vipáka je následek. Vipáka je proces zrání, kdy nějaká kammická formace vydá své ovoce.

      Zákon čtyřiadvaceti příčinných relací se týká všeho, co se v mysli a hmotě může odehrát. Můžeme říci, že učení kammy a vipáky (společně s učením o šesti kořenech, hétu-paččaja)8{Tři kořeny zla: chtivost, nenávist, zaslepenost a tři kořeny dobra: nepřítomnost chtivosti, nepřítomnost nenávisti, nepřítomnost zaslepenosti.} tvoří etickou část tohoto zákona. Vztahuje se totiž k dichotomii "dobrý a špatný", "etický a neetický", "prospěšný a neprospěšný", "morální a nemorální", "nápomocný a škodlivý", "správný a nesprávný"; nepřímo také k dvojicím "moudrý a pošetilý", "osvobozující a poutající" apod.


      Víte, proč je některé počínání dobré a jiné špatné? Nežertuji! Řekněte mi prosím sami za sebe, proč je dobro dobré a proč je zlo zlé. Třeba si myslíte, že tohle je kašička pro prvňáčky. Já vám ale mohu říct, že jsem byl skutečně překvapen, kolik lidí na Západě nemá jasno v tak základní otázce. Zkuste si na to odpovědět sami! V úvodu většinou začneme kalit vodu předesláním, že v dnešní době se tyto kategorie velmi posunuly, znejasnily a "roztřepily", a na důkaz možná odcitujeme několik protikladných výroků významných osob. Abychom setřeli jistý nádech trapnosti, možná si intelektuálně zažonglujeme s abstrakcemi některé filosofie, ale obvykle poměrně dost rychle dospějeme k bodu, kdy si uvědomíme, že -- sami za sebe a pro sebe -- to vlastně nevíme.

      Abych uvedl zářný příklad takové fundamentální mezery v základní etické orientaci, prozradím vám, že mně bylo již přes třicet let, když se mi konečně tyto věci definitivně ujasnily: dobro je dobré, protože vede ke štěstí a svobodě srdce. Zlo je špatné, protože nakonec vede k utrpení, nesnázím a připoutanosti. Jednoduché, není-li pravda? Ale zdaleka ne snadné. Tato "etika" není otázkou názoru či filozofie.

      Skutečně to je také základní význam nauky o kammě: "prospěšnými" nebo "dobrými" Buddha nazývá ty mentální postoje a jednání, které nakonec mají za následek všechny různé druhy štěstí a volnosti, jako smyslová potěšení, jemnohmotné štěstí, čistou blaženost nemateriálního pohroužení. Dobrá kamma nám může dokonce pomoci dosáhnout toho nejvznosnějšího subtilního štěstí, míru a osvobození nibbány. "Neprospěšné" nebo "špatné" naproti tomu Buddha nazývá všechny volní aktivity a jednání, které nakonec přivodí různé druhy nepříjemností, frustrace, utrpení a připoutanosti.

      Vycvičíme-li si trochu vnímavost a citlivost, budeme brzy schopni si všimnout, jak se kvalita, jasnost a volnost naší mysli mění prakticky okamžitě po každé výraznější mentální, verbální nebo fyzické aktivitě (obzvláště učiníme-li nějaké rozhodnutí). Toto je však pouhé malé ověření a jisté potvrzení výše zmíněného principu, pouhý náznak či předzvěst hlubších funkcí kammického zákona.

      Abychom mohli funkci kammy zhlédnout v jejím plném rozsahu, je třeba se dívat na existenci bytosti ne jenom z osobní perspektivy jediného přítomného života, nýbrž vidět ji v její celosti a komplexitě, tzn. z perspektivy, která rámec jediného života výrazně přesahuje. V této perspektivě je "současný život jedince" chápán jenom jako jeden z mnoha projevů existenčního potenciálu bytosti.

      A zde se dostáváme k přesné definici toho, co je prospěšné ("dobré") a co je neprospěšné ("zlé"): jestliže záměr motivující jednání vychází nebo je spojen s chtivostí, odporem nebo zaslepeností (lóbha, dósa, móha, termín móha se dá těžko přeložit do češtiny jedním slovem. Přesný význam by byl: "vidět věci nezřetelně, nesprávně; nevidět je, jak skutečně jsou". Možná česká slova tudíž jsou "zaslepenost", "klam", "iluze", "oblouznění", "zmýlenost", "mámení", "nevědění" atd.) nebo s dalšími modifikacemi těchto tří základních kořenů neprospěšnosti, jako sobeckostí, pýchou, agresí, strachem, závistí, pomstychtivostí, nepřátelstvím, nesprávnými názory, popleteností atd., kamma takové akce bude neprospěšná. To znamená, že když se projeví následek (kammický následek, nikoliv momentální výsledek té které akce), ocitneme se v nežádoucích, neblahých podmínkách, plných neuspokojivosti, upoutanosti a strasti. V opačném případě, jsou-li naše záměry čisté, motivované absencí chtivosti (tj. velkorysostí, štědrostí, nesobectvím), absencí nenávisti (laskavostí, přízní, přátelstvím) a nezaslepeností (jasností, vhledem, moudrostí), tedy pojmy alóbha, adósa a amóha, potom vytvořená kammická síla bude prospěšná, následek bude žádoucí, vítaný, následovaný štěstím a volností.

      Anguttara-nikája III, II, § 107: "Mnichové, existují tyto tři základní kořeny, ze kterých pochází kamma. Které to jsou? Chtivost, nenávist, zaslepenost jsou příčiny, ze kterých pochází kamma. Činnost konaná z chtivosti, zrozená z chtivosti, zapříčiněná chtivostí, pocházející z chtivosti není prospěšná, je hodná pohanění, přinese utrpení jako výsledek, vede ke vzniku kammy, ne k jejímu zániku. Činnost konaná z nenávisti, zrozená z nenávisti, zapříčiněná nenávistí, pocházející z nenávisti není prospěšná. Je hodná pohanění, přinese utrpení jako výsledek, vede ke vzniku další kammy, ne k zániku kammy. Činnost konaná ze zaslepenosti, zrozená ze zaslepenosti, zapříčiněná zaslepeností, pocházející ze zaslepenosti není prospěšná. Je hodná pohanění, přinese utrpení jako výsledek, vede ke vzniku další kammy, ne k zániku kammy. Toto jsou, mnichové tři příčiny kammy.

      Mnichové, existují tyto tři základní kořeny, ze kterých pochází kamma. Které to jsou? Nepřítomnost chtivosti, nepřítomnost nenávisti, nepřítomnost zaslepenosti jsou příčiny, ze kterých pochází kamma. Činnost konaná z nepřítomnosti chtivosti, zrozená z nepřítomnosti chtivosti, zapříčiněná nepřítomností chtivosti, pocházející z nepřítomnosti chtivosti je prospěšná. Je hodná chvály, přinese radost jako výsledek, vede k zániku kammy, ne k jejímu vzniku. (Stejně nepřítomnost nenávisti a nepřítomnost zaslepenosti.) Toto jsou, mnichové tři příčiny kammy."