Luis Eduardo Luna: Vegetalismo<br> <span class='sub-title'>Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie</span>

Luis Eduardo Luna
Vegetalismo
Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie

1. vyd. 2002, ISBN 80-86685-02-0, vázaná, 288 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 209
ušetříte: 139

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah knihy | 1. kapitola | 4. kapitola | 5. kapitola | 6. kapitola | 7. kapitola | Závěr

6. kapitola

Etiologie nemoci

U mestického obyvatelstva peruánské Amazonie, stejně jako v jakékoliv jiné komplexní společnosti, lze objevit několik různých koncepcí zdraví a nemoci, a to dokonce i v případě jedné a téže osoby. Mezi západními lékaři a zdravotnickými pracovníky také existuje několik různých typů specialistů. Jak vím, nebyl dosud učiněn žádný pokus o pořízení seznamu či klasifikování takových praktiků. V několika málo vědeckých pracích publikovaných zejména peruánskými autory (srov. Seguín, 1979; Chiappe a kol., 1985) byli tito praktici zahrnuti pod společné označení curanderos. Ačkoli jsem svou pozornost zaměřoval výhradně na vegetalisty, respektive v rámci nich na specialisty v používání ayahuasky (tak zvané ayahuasqueros), mí informátoři mě upozorňovali na existenci praktiků nazývaných oracionistas (ti, co léčí hlavně prostřednictvím modliteb a promluv), perfumeros (používající k léčbě různé druhy květních esencí, parfémů a vůní) a espiritualistas (osoby, které pracují s duchy, ovšem bez použití psychotropních rostlin). Vedle těchto existují ještě i další jiné typy léčitelů.

Jean-Pierre Chaumeil ve své studii o šamanismu Jaguů napsal, že nadmíru důležité otázky, jako je nemoc, smrt, odplata a v širším slova smyslu dokonce i nepřátelství mezi různými kmenovými skupinami, tito indiáni interpretují s ohledem na šamanismus (Chaumeil, 1983: 7). Tyto představy, které mohou být pravděpodobně aplikovány na jakoukoliv kmenovou komunitu v Amazonii, jsou dosud vlastní i většině mestického obyvatelstva peruánské části této rozsáhlé oblasti.

Dají se bezpochyby vypátrat určité představy o nemoci, které mají svůj původ ve španělských koncepcích období konkvisty a kolonizace Ameriky. Je to například dichotomie horký/studený, neboli nerovnováha či protiklad dvou principů, jež může způsobovat onemocnění. Přítomny jsou i jiné, později zavedené evropské tradice, včetně gnosticismu a rozenkrucianismu. Mnoho náboženských skupin působících v současné Amazonii -- jejich počet neustále roste -- je spojeno s léčením. Zdá se, že jsou částečně ovlivněny některými prvky afrického původu. Wagley poznamenal (1976: 217), že navzdory relativně nízkému počtu černých otroků, které Španělé a Portugalci do celé Amazonie dovezli, je vliv afrických zvyků na lidovou víru obyvatel tohoto regionu poměrně velký. Zaměřit pozornost na představy o onemocnění a léčbě, jaké zastávají tyto různorodé náboženské kulty, by bylo vskutku zajímavým počinem. Já sám jsem se bohužel soustředil pouze na praktiky vegetalistů působících v rurálním prostředí, jejichž věk byl relativně velmi vysoký (všem mým informátorům bylo okolo šedesátky). Tento fakt značně omezuje použitelnost mých koncepcí na celkovou mestickou populaci Amazonie. Nicméně věřím, že koncepce nemoci, jaké jsem objevil u svých informátorů, odrážejí představy velké části populace peruánské Amazonie. Výzkum vědecké literatury o domorodém náboženství a představách spojených se zdravím a nemocí ukazuje, že mestické obyvatelstvo dosud čerpá z pojetí, jež se objevuje u indiánských skupin této oblasti.

Jak jsme viděli ve čtvrté kapitole, je pro mestické obyvatelstvo peruánské Amazonie pocházející zvláště z venkovských oblastí svět obydlen velkým množstvím duchů. Tito duchové přebývají ve vzduchu, ve vodě a v džungli, jež spolu s prostorem obývaným lidskými bytostmi tvoří čtyři světy, ze kterých je univerzum tvořeno (srov. Regan, 1983: I: 146). Duchovní svět je v podstatě vůči lidským bytostem nepřátelský. Pouze zkušení vegetalisté jsou schopni se spojit s duchy takovým způsobem, aby z toho vytěžili jisté výhody.

Některé z duchů je možné identifikovat s určitými rostlinami nebo zvířaty, jako jsou např. lupuna (Ceiba pentandra L.), jež způsobuje zranění lidem, kteří se k tomuto velkému stromu bez náležité ochrany třeba jen přiblíží (srov. Karsten, 1964: 199--200; Calvo, 1981: 274; Huamán Ramírez, 1985: 325--330), a sladkovodní růžový delfín (Bufeo colorado). V jiných případech jsou to duchovní bytosti, jako Chullachaki a Yakuruna. Vítr, voda a džungle, kde duchové dlí, mohou též samy člověka zranit. Duchové zemřelých osob navíc prý bloudí sem a tam, aby děsili dosud živé lidi.

Střetnutí se světem duchů může skončit nemocí, šílenstvím nebo dokonce smrtí. Ale i lidské bytosti mohou zranit jiné osoby, a to buď přímo, za použití čarodějnictví, nebo nepřímo, prostřednictvím specialisty, který obvykle pracuje za úplatu. Nemoc způsobená jiným člověkem se často nazývá lidské zlo (mal de gente).

V tomto animistickém kontextu není snadné zřetelně rozlišit mezi přirozenou a magickou nemocí. Určité choroby, například ty, jež jsou důsledkem napadení parazity či infekcí, mohou být spíše považovány za přirozené. Nehody, jako jsou různé pády nebo hadí uštknutí, mohou být považovány za důsledek činnosti zlomyslných osob nebo duchů.

Ve většině případů přirozených onemocnění se pacient léčí sám nebo za pomoci některého ze svých blízkých příbuzných. Obvykle se však pokusí vyhledat pomoc léčitele. Léčitelé často pacienty odkazují na lékaře z města, a to hlavně v případech, kdy usoudí, že západní medicína bude v léčbě efektivnější. Jestliže však nepomůže ani tento způsob léčení, okamžitě se objeví podezření na čarodějnictví. Jakmile se definitivně určí nadpřirozená příčina, musí být nezbytně vyhledán a konzultován vegetalista.

Nejčastějšími příčinami magického onemocnění je v této oblasti nežádoucí vniknutí magické šipky do pacientova těla a onemocnění zvané "ztráta duše". Pojem ubližovat (hacer dano), který se široce používá k označení čarodějnictví použitého proti určité osobě, může zahrnovat jak oba předcházející případy, tak i mnoho jiných: ubližování za použití přípravků získaných z rostlin a živočichů, poškozování házením soli na vchod domu, zahrabáním infikovaných kusů oděvů nebo jiných předmětů, které patřily mrtvému, a podobně (srov. Dobkin de Ríos, 1972: 84--87). Způsobit nemoc je údajně možné prostřednictvím modliteb a promluv. Věří se, že nemoc způsobenou zaříkáním v některém z indiánských jazyků je schopen vyléčit pouze vegetalista, který daný jazyk dobře zná.

Nemoc je široký pojem, který může zahrnovat somatické a psychické poruchy i emocionální a ekonomické potíže. Za nemoc se však může považovat i neopětovaná láska, špatné mezilidské vztahy, neštěstí v podnikání, lenost, sexuální zhýralost, alkoholismus apod. Tyto problémy jsou tudíž předmětem zásahu vegetalistů (srov. Chiappe a kol., 1979: 76).

"Běhání po doktorech": doňa Rosa Teco a její případ

Dvaašedesátiletá doňa Rosa Teco přijela na zemědělskou usedlost dona Josého několik dní poté, co jsem se rozhodl strávit zde jeden měsíc v jeho společnosti. Během této doby jsem dodržoval dietu, jejíž součástí je "získávání vědomostí" od ayahuasky. Ženu která trpěla velkými bolestmi, měla oteklá kolena a kotníky, přivezli její příbuzní. Již několik dní předtím ji prohlížel don Emilio, ale musel se jejího léčení vzdát a poslal ji k donu Josému. U dona Josého zůstala několik týdnů. Právě během jejího pobytu jsem mohl pozorovat celý proces léčení a dělat si o něm poznámky. Zahrnoval masáže, používání různých druhů léčivých rostlin, léčebná sezení podobná těm, jež jsem viděl u dona Emilia, a někdy dokonce pečlivé analýzy snů, které žena měla během celého léčebného pobytu. Také se několikrát stalo, že jsem byl svědkem toho, jak byl don José ve spánku zaměstnán magickými souboji s čaroději zodpovědnými za její nemoc. Vyzvěděl jsem, že než byla poslána k donu Emiliovi, léčil ji don Sergio Freitas, vegetalista, se kterým jsem před rokem několikrát hovořil v Iquitos.

Po třech týdnech se žena částečně uzdravila a odjela domů. O rok později, v létě roku 1984, jsem ji navštívil v Iquitos. Mohl jsem tak na magnetofonový pásek zaznamenat její retrospektivní pohled na chorobu, období léčby u dona Josého a pozdější vývoj její situace. Zde je příběh doni Rosy:

Stalo se mi to v neděli. Když jsem šla navštívit vegetalistu dona Josého Torrese, upadla jsem, ale necítila jsem, že bych se nějak vážně zranila. Pouze jsem si odřela kolena. Vrátila jsem se k našemu domu, a tam mě dcera ošetřila. Poté jsem znovu zamířila za donem Josém. Po návštěvě u něj jsem odešla domů a velmi málo spala. Budila jsem se a necítila se příliš dobře, ovšem nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti. Začala jsem na šicím stroji šít košili pro svého syna. Náhle jsem ucítila bolest v chodidle a viděla, že začíná otékat. Dcera mi řekla: "Za to může ten tvůj pád dnes ráno." Já jí na to povídám, že jsem zvládla celou cestu pěšky a necítila žádné potíže. Pracovala jsem dál, kolem šesté večer však byla bolest tak velká, že jsem nebyla schopna chůze. Začala jsem plakat.

Dcera neváhala a šla hledat místní odbornici na masáže (sobadora; ze španělského sobar = masírovat). Ta řekla, že s tím nemůže nic dělat, protože kotník je příliš oteklý.

Poprosila jsem Waltra, svého syna, aby vyhledal nejstaršího bratra a řekl mu, že jsem velmi vážně nemocná. Syn přišel a okamžitě mě odvedl k jednomu starci, který mě vyšetřil a řekl: "Teď musíme vrátit všechny kosti na své místo." Muž mi začal masírovat oteklý kotník. Řvala jsem bolestí. Po chvilce mi sdělil: "Kost je zase tam, kde má být." Obvázal mi půlku nohy a doporučil mi, abych si v lékárně koupila mast. Výsledek však byl takový, že na místech, kam se mast nanesla, mi noha začala hrozivě otékat.

Okolo desáté večer jsem již nemohla ani stát. Sundala jsem si obvaz. Otok byl obrovský. Zavolala jsem dceru a řekla jí: "Nikdo si už ze mě nebude dělat blázny. To je čarodějnictví (dano). Zítra půjdu za odborníkem (abuelito, tj. dědeček, dědoušek -- doslovné označení pro rostlinoznalce)." Druhý den ráno jsme šli k donu Vincentu Torresovi. Don Vincente mi řekl: "Neříkal jsem vám snad, když jste tenkrát upadla na ulici, abyste nikam nechodila, že vás nejprve vyšetřím? Řekla jste, že to nic není, a odešla domů. Ale měla jste zůstat zde." Já na to: "Abuelito, pomozte mi, prosím. Je to hodně oteklé." Chvíli mě léčil a pak řekl: "Měla byste přijít zítra. Přineste si něco na spaní a zůstanete tady. Budu vás léčit."

Když jsme se dostali domů, už jsem nemohla s nohou ani hýbat. Noha zešedivěla. Řekla jsem dceři, že mi noha hnije. Kolem páté odpoledne mi dcera povídá: "Musíme k lékaři na kliniku v Loretu. Nějaký specialista se podívá, co s tím." Přesvědčili mě. Dcera zavolala taxi a pak mě odvezli na kliniku. Tam však zrovna nebyl žádný doktor. Všichni prý byli na jiné klinice, zvané Lourdes. Jeli jsme tam. Na poslední chvíli jsme doktora zastihli. Doktor tvrdil: "Ta žena zde musí zůstat. Noha jí začíná odumírat, musíme ji amputovat." Já však na to: "Ne, to nechci. Řekněte mi, jaké léky jsou třeba. Já je koupím, ať stojí cokoliv." Doktor mi na to odvětil: "Ne. Musíte zůstat tady. Podíváme se, co se dá dělat. Dáme vám správné léky. Jestli půjdete domů, zemřete."

Nakonec jsem svolila. Druhý den jsem se cítila, jako kdybych již umírala. Začínala jsem mít vize. Dali mi asi litr nějakého séra. Čtvrtý den mě lékař operoval. Otevřel mi nohu. Byla plná zhnisané krve. Skoro půl litru.

V nemocnici jsem pak už mohla sníst i kuře. Zdálo se, že mi jídlo již nijak neubližuje. Po šesti dnech na klinice jsem řekla svému synovi, že chci domů. Syn promluvil s doktorem. Ten řekl, že bych již mohla domů odejít, ale že musím brát léky, které mi předepíše.

Všechny ty léky jsme koupili. Dcera uměla dávat injekce. Ovšem čím více injekcí jsem dostávala, tím více jsem ztrácela na váze. Když jsem dobrala všechny léky, mohla jsem se pohybovat jen s obtížemi. Dcera proto řekla: "Zřejmě jsi měla pravdu. Vždyť jsi užívala všechny ty léky a vitaminy, a tvůj stav se nezlepšil. Bude lepší jít za rostlinoznalcem (abuelito)." Ale můj syn na to zareagoval: "Ne. Musíme vzít matku zpátky na kliniku."

Na klinice jsem zůstala dalších devět dní. Léčil mě dr. Rojas. Prováděli mi mnoho vyšetření, která však ukazovala, že je vše v pořádku. Doktor mi chtěl dát krevní transfúzi. Já však odmítla. Řekla jsem mu, že nechci krevní transfúzi, protože umřu. Doktor však na to: "Jak to víte?" A já mu povídám: "Vím, že jste nábožensky založený muž, proto vám to povím. Chci, abyste mě chápal. Měla jsem sen. Viděla jsem bělocha s bradkou. Ten muž mi říkal, abych vám nedovolila dát mi krevní transfúzi, protože bych prý zemřela. Raději mám jít domů a zkusit štěstí s jiným typem léčby."

Doktor mi na to vše řekl následující: "Myslím, že vím. To byl přímo Náš Pán, kdo se vám ukázal ve snu. Vaše tělo by zřejmě transfúzi nevydrželo. Pošlu vás domů."

Zaplatili jsme všechny léčebné výdaje a odjeli domů. Cítila jsem se den ode dne slabší, ale nikomu jsem nic neřekla. Jednoho dne mi moje dcera, která je provdaná za vojáka, řekla, že její muž chce, aby za ním přijela do Pinga k jeho vojenské posádce. Doporučila jsem jí, aby jela, že se již cítím lépe, přestože to nebyla pravda. Nechtěla jsem, aby zůstávala v Iquitos jenom kvůli mně.

Dcera odjela. O šest dní později se mi znovu velmi přitížilo. Injekce za injekcí. Jedné noci jsem myslela, že již umírám. Hned druhý den ráno jsem zavolala na svého syna: "Sežeň taxíka a vezmi mě k dědouškovi. Měla jsem jít k němu už předtím. Jestli umřu, tak doufám, že mě sousedé pohřbí." Špatně jsem se hýbala, ale vidina tří dnů strávených spolu s tímto znalým starcem mi pomáhala. Mohla jsem mu vařit a dokázala jsem se umýt bez cizí pomoci. Nakonec jsem u něho zůstala dva týdny a téměř se zotavila.

V těchto dnech se dcera vrátila z Pinga. Její muž měl totiž velmi zlý sen, který se týkal mého stavu. Rychle dceru posadil na vojenské letadlo zpět do Iquitos. Asi o týden později jsem se znovu zhoršila. Nemohla jsem hýbat rukama ani nohama. Dcera mě vzala za donem Sergiem Freitasem, který jí sdělil: "Vaše matka nebude žít dlouho. Jestliže se mi nepovede něco změnit do dvou do rána, pravděpodobně zemře." Don Sergio mi dal rostlinu camalonga a tabákovou šťávu. Byla jsem z toho velmi omámená (mareada). Ve svých vizích jsem zahlédla dvě ženy, které způsobily moje onemocnění. Don Sergio mě léčil velmi účinně. Používal vysávání, masáže, různé léčivé rostliny, jako třeba česnek, bílou cibuli, ajos macho, patuquina (Dieffenbachia sp.) atd. Zůstala jsem s ním šestadvacet dní. Nakonec jsem se plně zotavila, zaplatila mu všechny náklady a vrátila se domů.

O měsíc později jsem onemocněla znovu. Šla jsem zpět za donem Sergiem. Ten však byl v té době velmi zaměstnaný, chodil od pacienta k pacientovi. Nezastihla jsem ho, tak jsem se vrátila zpět domů. Když se mi ještě přitížilo, vzali mě za donem Emiliem Andradem, a ten mě odvedl k donu Josému Coralovi. Zůstala jsem s donem Josém. Je to velmi laskavý muž a jsem mu velmi vděčná za vše, co pro mě udělal. Jasně mi sdělil, že se jedná o dano. Také používal vysávání choroby, masáže a šlehal mě též kopřivami (ortigas). Vy sám jste byl svědkem, jak jsem uzdravovala a byla schopna znovu chodit.

O několik dní později jsem musela jet do Pucallpy pro lék, neboť choroba mě velmi oslabila. Odvezla mě tam dcera. V Pucallpě jsem se setkala s jiným odborníkem, starým mužem, kterému se říká don Ezequiel. Pouhým dotykem na hlavě okamžitě poznal, že nemoc je pomsta za to, že jsem kdysi odmítla někomu půjčit peníze. Dvě ženy proto zaplatily čaroději, aby mi způsobil onemocnění. Don Ezequiel pokračoval: "V současné době máte v sobě pouze část zvířecího hlenu, který byl k dano použit. Použijeme nějaké rostliny a očistné prostředky, a když budete dodržovat mnou předepsanou dietu, bude hlen vytažen."

Po určité době strávené v Pucallpě jsem se navrátila do Iquitos. Brala jsem ještě nějaké léky, abych se zotavila. Nyní se cítím mnohem lépe, mohu chodit, klidně spím a nebudím sousedy křikem od bolesti. Různí lidé mi tvrdili, že moje choroba má různé příčiny. Ale já postupně přicházím na to a věřím tomu, že nemoc mi přímo přivodili nějací lidé.