Dalajlama: Stezka k probuzení

Dalajlama
Stezka k probuzení

1. vyd. 2000, ISBN 80-85905-58-2, vázaná, 288 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 179
ušetříte: 119

SLEVA: 40 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | stručná informace o tématu | obsah | 10. kapitola

10. kapitola

Pěstování probuzené mysli bódhisattvy

JEHO SVATOST:

Jak napsal vznešený mistr Árja Nágárdžuna: "Pro ty, kdož hledají dokonalou jasnozřivost, je probuzená mysl jako kouzelný drahokam. Měla by být neochvějná jako hora Méru, měla by vyzařovat soucítění do deseti světových stran a měla by být doprovázena poznáním, jež nelpí na dualitě."

První vlastností, kterou v sobě musí rozvíjet následovník mahájány, je probuzená mysl. A jelikož probuzená mysl je ušlechtilejší formou lásky a soucítění, je pěstování těchto vlastností jejím nezbytným předpokladem. Jakmile probudíme svou mysl, budou naše meditace o nejvyšší skutečnosti přispívat spíše k uskutečnění jasnozřivého buddhovství než k dosažení nirvány arhantů. Té je možné dosáhnout třemi vyššími výcviky, aniž by k tomu bylo třeba proměnotvorného vlivu probuzené mysli. Je zřejmé, že nemůžeme ostatním vnímajícím bytostem zásadně prospět, dokud nás ovládá síla duševních nečistot. Meditujeme o prázdnotě tedy nejen proto, abychom odstranili příčiny vlastního utrpení, ale též s cílem dosáhnout probuzení, a stát se tak pro druhé tím největším možným dobrodiním. Proto Nágárdžuna pronášel následující modlitbu: "Kéž ti, kteří nemají probuzenou mysl, ji probudí ve svém nitru. A kéž by ji ti, kdo ji mají, nadále rozvíjeli."

Jako lidské bytosti můžeme dosáhnout nepředstavitelně blažených duchovních stavů. Trvalo pravděpodobně mnoho životů, než se nám poštěstilo dosáhnout tak slibné kombinace okolností, příznivých pro pokrok na stezce k vyššímu stavu existence, vysvobození a probuzení. Nemůžeme-li se věnovat intenzivní meditaci, měli bychom se alespoň snažit nahromadit několik pozitivních karmických stop, nutných k dalšímu pokroku na velké stezce. To můžeme udělat například tak, že si budeme číst v posvátných textech a budeme se snažit začlenit učení do svého každodenního života.

V současné době jsou duchovní tradice na celém světě ve velkém úpadku. V takových dobách je mimořádně důležité, aby adepti sami zvlášť silně usilovali o uskutečnění duchovních cílů. Dovolit, aby linie předávání zanikly, znamená uvrhnout svět do temnoty. Šlechetný Vasubandhu napsal: "Buddha, jenž byl zřítelnicí světa, není k nalezení. Jeho velcí následovníci, kteří dosáhli nejvyšších duchovních cílů, odešli za ním. Kdo se jim vyrovná?" A my se můžeme ptát: "Kdo dnes nahradí mistra Vasubandhua? Kdo cvičí tak horlivě jako Milaräpa?" Takových lidí je málo. Měli bychom mít na paměti, že kromě dharmy je v okamžiku smrti vše bezcenné, a místo utrácení života v marnosti raději zušlechťovat mysl studiem a cvičením. Takový postoj prospívá nejen nám jako jednotlivcům, ale také celému světu, neboť posiluje jeho duchovní základnu.

Každý z nás by měl být hrdý na to, že může sám dosáhnout dokonalosti, že se sám může skutečně probudit. Jestliže se třeba jen jeden z nás oddá duchovní stezce, je to velkým povzbuzením pro ochranné duchy země a nebeská božstva, jež se zavázala udržovat dobro. Tyto mocnosti pak mohou zaplavit lidstvo vlnami blahodárné energie. Takže naše cvičení má mnoho přímých i nepřímých blahodárných důsledků. Pokud však lidé jen znevažují mistry, vysmívají se jim a žijí způsobem popírajícím přirozený běh světa, bílé ochranné mocnosti ztrácejí sílu a zlověstné mocnosti temnot ožívají a působí strašlivou spoušť. Každý z nás by měl na osobní úrovni udělat vše, co je v jeho silách. Existuje jedno rčení: "Cesty lidí a bohů by měly být ve vzájemném souladu." Pokud ve svém životě pěstujeme nauku a žijeme v souladu s ní, pak síly dobra stojí na naší straně. Rozhlédneme-li se však kolem sebe, vidíme, jak málo lidí se věnuje duchovnímu výcviku a jak málo z těch, kdo se mu věnují, cvičí účinně. Jako lidské bytosti jsme obdařeni tělem a myslí, které nás mohou povznést ze současné duchovní úrovně k té nejvyšší z nejvyšších. Proč zahodit takovou příležitost? Jakmile nás o ni smrt připraví, další šance se nám pravděpodobně nenaskytne po tisíce, či dokonce miliony příštích životů.

TŘETÍ DALAJLAMA:

S pomocí vyššího výcviku v kázni, soustředění a poznání můžeme dosáhnout nirvány čili vysvobození z cyklické existence. Dosažení tohoto stavu však není samo o sobě postačující. Je pravda, že ten, kdo dosáhl nirvány, nemusí již nikdy bloudit sansárou. Jelikož však překonal jenom část svých chyb (ne však překážky bránící jasnozřivosti) a dosáhl jen částečné dokonalosti (ne však všemohoucnosti a vševědoucnosti), nenaplnil své poslání z hlediska vlastních možností. A jelikož není všemohoucí ani vševědoucí, nenaplnil své poslání ani z hlediska ostatních. Proto je nutné usilovat o plné buddhovství, jež je konečným naplněním jak z osobního hlediska, tak z hlediska druhých. Kromě toho bychom neměli usilovat o plné buddhovství jen pro svůj vlastní prospěch. Naše touha po něm by měla vycházet jen a jen z přání účinněji a důkladněji pomáhat všem vnímajícím bytostem. Tak jako jste vy zabředli do bahna sansárových muk, zabředli do něj i všichni ostatní. A stejně jako vy neznají než zklamání a bolest. Není mezi nimi jediné bytosti, která by v minulosti nebyla nesčetněkrát vaším otcem či matkou a která by vám neprojevila nezměrnou laskavost. Je pouze spravedlivé, že máte-li vy dosáhnout vysvobození a jasnozřivosti, měli by být i oni zbaveni muk. A chcete-li jim prospět, musíte nejprve sami dosáhnout stavu dokonalé, neulpívavé nirvány, a k tomu je zapotřebí rozvíjet ve svém nitru osvícený postoj, ušlechtilou probuzenou mysl.

JEHO SVATOST:

Jakožto žáci počáteční a střední úrovně jsme odvrátili mysl od příčin nižšího zrození a nasměrovali ji k individuálnímu vysvobození ze sansáry. Je však tento cíl postačující? Odpověď je spíše záporná. Bytosti prodlévající v nirváně sice zpřetrhaly pouta duševních nečistot, a dosáhly tak vysvobození z cyklické existence, avšak překážky bránící jasnozřivosti nepřekonaly. A tak, i když mohou zůstat pohrouženy do meditace o nejvyšší skutečnosti, a tudíž prosty utrpení, nemohou současně vnímat nekonečnou různorodost vesmíru. V důsledku toho je jejich schopnost prospívat světu omezena. A navíc, jelikož ještě stále mají drobné kazy, nepodařilo se jim dokonale naplnit ani své vlastní cíle. Proto bychom se měli upnout k dosažení jasnozřivého buddhovství, jehož příčinou je pěstování probuzené mysli.

Jak v sobě povzbudíme touhu překonat nižší stavy existence a dosáhnout nirvány čili vysvobození od veškerých muk sansáry? Za prvé rozjímáním o utrpení nižších říší a příčinách, které vedou ke zrození v některé z nich, a za druhé rozjímáním o utrpení, jež prostupuje veškerou sansárovou existenci, a o příčinách vysvobození. Tato cvičení jsme však prováděli především ve vztahu k naší vlastní existenci. Abychom však probudili mahájánovou mysl, musíme při meditaci změnit zorný úhel a namísto rozjímání o vlastním utrpení přemýšlet o osudu ostatních vnímajících bytostí. Meditujeme proto o stejných mukách nižších a vyšších říší sansáry jako dříve, ale nevztahujeme je již na sebe, nýbrž na druhé -- na rodiče, přátele, rodinu atd. -- až nakonec zahrneme všechny živoucí bytosti.

Všechny bytosti trpí stejně jako my, a některé dokonce ještě více. A přitom všechny touží pouze po štěstí a přejí si vyhnout se veškerému utrpení, zklamání a bolesti. Touží po trvalém štěstí, ale nevědí, jak pěstovat jeho příčiny, přejí si vyhnout se soužení, ale přitom bezděčně hromadí jen příčiny dalšího utrpení. Jak říká Šántidéva: "I když hledají štěstí, potírají příčiny vlastního štěstí, jako by potírali nepřítele. A i když se chtějí vyhnout soužení, chovají se k jeho příčinám jako k nejlepšímu příteli."

Kdyby k nám bezpočetné vnímající bytosti neměly žádný vztah nebo kdyby byly se svým soužením smířeny, snad bychom se nemuseli jejich situací zabývat. Ve skutečnosti jsou však s námi úzce svázány a ani jediná si nepřeje trpět. Během těch miliard životů, které jsme od úsvitu věků prožili, jsme se se všemi živoucími bytostmi potkávali znovu a znovu. Někdy nám byly rodiči, někdy přáteli či druhy a někdy nepřáteli. Každá bez výjimky nám dokonce byla opakovaně matkou a zahrnovala nás mateřskou láskou. Jak bychom k nim mohli být lhostejní? Přejeme-li si, aby poznaly pouze štěstí a jeho příčiny a vystříhaly se utrpení a jeho příčin, musíme v sobě pěstovat pocit odpovědnosti za jejich blaho. A konečně, jelikož pouze jasnozřivá probuzená bytost může druhým přinést hluboký a trvalý prospěch, musíme rychle dosáhnout probuzení. Taková je mysl zaslíbená probuzení, vnitřní podstata mahájánové stezky. Jednou z nejdůležitějších metod zaměřených na vytváření probuzené mysli je metoda zvaná "sedmibodová ústní tradice příčiny a následku".

TŘETÍ DALAJLAMA:

Nejlepší metodou, jak pěstovat probuzenou mysl, je ústní tradice známá jako "sedmibodová ústní tradice příčiny a následku". V následujících řádcích podám nejprve stručné a pak podrobné vysvětlení.

Stručné vysvětlení

Oněch sedm bodů zahrnuje šestero příčin a jeden následek. První příčinou je poznání, že nám všechny vnímající bytosti byly matkou. Z toho vyplývá druhá příčina: uvědomění si všeobjímající, nehynoucí laskavosti jedné a každé z nich. Z tohoto vědomí se rodí třetí příčina: přání oplatit jim jejich laskavost. Toto přání je přetvořeno v ušlechtilou mysl, vyzařující čtvrtou a pátou příčinu: lásku a soucítění. Z lásky a soucítění pramení šestá příčina: osvícený přístup k druhým, charakterizovaný smyslem pro universální odpovědnost, který nakonec dozrává v jediný následek -- probuzenou mysl. Takové je kolo se sedmi loukotěmi, jež se valí až k jasnozřivému stavu plného probuzení.

JEHO SVATOST:

Sedmibodová ústní tradice příčiny a následku je jednou z nejúčinnějších metod, jimiž lze pěstovat probuzenou mysl. Abychom ji však mohli použít, musíme nejprve pěstovat přívětivou nestrannou mysl. Náš současný postoj k druhým je nevyzrálý a plný rozporů. K některým lidem cítíme náklonnost a přejeme jim štěstí, zatímco k utrpení a štěstí druhých jsme lhostejní a jiné nemáme rádi a doufáme, že je postihne neštěstí. Diskriminující mysl nemůže účinně meditovat o lásce, soucítění a tak dále, aniž by se vyhnula zaujatosti. Jakékoli porozumění probuzené mysli, kterého takto dosáhneme, je nedokonalé a nestálé. Proto dříve, než začneme cvičit sedmibodovou ústní tradici příčiny a následku, musíme cvičit mysl v meditacích, s jejichž pomocí pěstujeme nestrannost.

TŘETÍ DALAJLAMA:

Avšak dříve, než začneme s kteroukoli z těchto sedmi meditací, musíme zušlechtit mysl meditací o nestrannosti vůči všem vnímajícím bytostem. Pociťujeme-li k některým bytostem náklonnost, k jiným nepřátelství a k dalším lhostejnost, pak nejsme dostatečně vyzrálí, abychom mohli meditovat o tom, že všechny bytosti byly naší matkou. Není-li naše mysl obdařena nestranností, naše láska a soucítění budou jednostranné a zatížené předsudky. Proto se musíme nejprve věnovat meditaci o nestrannosti.

Začněte tím, že si v duchu vyvoláte obraz lidí, ke kterým máte nevyhraněný vztah, tedy těch, kteří vám v tomto životě ani neublížili, ani nepomohli. Viděno jejich očima, každý z nich touží po štěstí a žádný si nepřeje utrpení. Viděno vašima očima, každý z nich je jako člen vaší rodiny a v mnoha předešlých životech vám byl otcem či matkou. Říkejte si: "V některých životech mi byli blízcí a já jim pomáhal, zatímco v jiných jsem je pokládal za nepřátele a ubližoval jim. To není správné. Musím meditovat tak, abych ke všem získal nestranný postoj."

Poté, co jste takto meditovali o lidech, k nimž pociťujete lhostejnost, zamyslete se nad těmi, kteří vám v tomto životě pomohli a jsou vám blízcí, i nad těmi, kteří vám v tomto životě ublížili, a vy je proto pokládáte za nepřátele. Pěstujte nestrannost vůči prvním i druhým. Nakonec se snažte získat nestranný přístup ke všem vnímajícím bytostem v šesti říších koloběhu existencí.

JEHO SVATOST:

Proč máme některé bytosti rádi, některé neradi a k dalším jsme lhostejní? Důvodem jsou skutky vykonané či nevykonané v tomto životě. Máme rádi bytosti, které nám pomohly a podporovaly nás, neradi máme ty, jež nám ublížily nebo nás nějakým způsobem ohrozily, a pociťujeme lhostejnost k těm, které k nám nemají žádný vztah a neudělaly nám nic zlého ani dobrého.

Meditujeme-li o lidech, které nemáme rádi, vyjde velmi rychle najevo povrchnost důvodů naší nenávisti. Někteří z nich se neprovinili ničím jiným, než že se na nás křivě usmáli, zamračili se na nás nebo řekli něco, co bylo namířeno proti nám. Jiní nevědomky sehráli v našem životě nešťastnou úlohu. Na druhé straně, naše důvody pro náklonnost k lidem, které jsme si zvolili za své přátele, nejsou obvykle rovněž o nic rozumnější. Většina lidí mění své city k druhým stejně rychle, jako se střídá počasí. Takový postoj je směšný dokonce i podle světských měřítek. O co nepatřičnější je na duchovní cestě?

Bylo by rozumné nazývat jednoho přítelem, druhého nepřítelem a třetího cizím člověkem, kdyby tito lidé hráli stejnou úlohu i ve všech předešlých životech, které jsme prožili od úsvitu věků. Tak tomu však není. Všechny bytosti nám opakovaně byly přáteli, příbuznými, a dokonce i rodiči. Znovu a znovu nás zahrnovaly laskavostí, ochraňovaly nás a snažily se nás potěšit. Tak tomu bylo v minulosti. A dokud nedosáhneme vysvobození či probuzení, budeme se i nadále společně s nimi otáčet na kole života a znovu a znovu je potkávat jako přátele, příbuzné a tak dále.

Stejně tak lidé, které máme rádi a které v tomto životě milujeme, nebyli vždy našimi přáteli. V mnoha předešlých životech nás zavraždili, okradli nebo nám nějakým způsobem ublížili. A dokud nedosáhneme probuzení, budeme se s nimi v příštích životech opakovaně střetávat a náš vztah k nim bude pokaždé zcela jiný. Není nikdo, kdo by v našich životech hrál vždy úlohu spojence, a nikdo, kdo by byl vždy naším protivníkem. Stejně tak není nikoho, koho bychom vždy pokládali za cizího člověka. Jak se kolo karmy otáčí, bytosti plnící tyto úlohy si neustále jedna s druhou vyměňují místo.

Budeme-li o těchto skutečnostech meditovat a využijeme- li zkušeností z meditací ve svém každodenním styku s lidmi, pak se naše mysl, dosud uvyklá rozlišování, rychle přetvoří v přívětivou a nestrannou mysl, jež pohlíží na všechny bytosti stejně. Tím budou položeny základy pro cvičení sedmibodové ústní tradice příčiny a následku.

TŘETÍ DALAJLAMA:

Podrobnější vysvětlení

První příčina: pěstování vědomí, že všechny bytosti byly naší vlastní matkou. Jelikož neexistuje žádný poznatelný počátek smyslového života a cyklické existence, museli jsme prožít nekonečný počet předešlých životů a všechny vnímající bytosti s námi tuto situaci sdílely. Z toho vyplývá, že neexistuje místo, o němž bychom mohli říci, že jsme se v něm nezrodili, a žádná vnímající bytost, o které bychom mohli prohlásit, že nám nebyla matkou. Ve skutečnosti každá vnímající bytost hrála úlohu naší matky nesčetněkrát. Pátráme-li v nekonečném koloběhu zrození, smrtí a znovuzrození, nenajdeme jedinou bytost, která by nám nebyla matkou. Všechny vnímající bytosti nám prokázaly stejnou laskavost jako naše matka v tomto životě. Z toho důvodu bychom je měli vidět jako bytosti obdařené pouze laskavostí.

JEHO SVATOST:

Mateřská láska byla vybrána za příklad laskavosti, kterou nám prokázaly všechny vnímající bytosti, protože v sansáře je vztah matky k dítěti obvykle velice silný a dobře viditelný. Projevy mateřské lásky můžeme pozorovat nejen u lidí, ale též u různých zvířat, ptáků apod. Fena kojící štěňata by se umořila hlady, jen aby je nakrmila, a pro jejich bezpečí by obětovala vlastní život. Stejné je to s naší vlastní matkou. I kdyby se k nám někdy chovala cize, nikdy nám nepřestane instinktivně a podvědomě projevovat nezměrnou lásku. Naprosto stejným způsobem nás milovaly všechny vnímající bytosti, vzdávaly se kvůli nám potravy a z lásky k nám dokonce umíraly, aby nás ochránily. Ti, kteří jsou nám dnes přáteli, nepřáteli či cizími lidmi, nás v bezpočetných předešlých životech zahrnovali nezměrnou mateřskou láskou.

Pokud by nám to mělo působit potíže, není nutné, aby nám za příklad sloužila láska mateřská. Pokud je náš vztah k matce poznamenán vážnými problémy nebo pokud jsme se narodili jako sirotci a vychovala nás teta či strýc, můžeme si stejně tak dobře vybrat toho, kdo k nám byl nejlaskavější, a použít ho jako náhradní předmět meditace. Pak rozjímáme o tom, že k nám všechny vnímající bytosti byly v mnoha předešlých životech ve stejném vztahu a prokázaly nám stejnou laskavost. V podobě onoho člověka se musíme naučit vidět všechny vnímající bytosti.

Výsledkem této meditace je spontánní důvěrný vztah ke všem bytostem a poznání, že jsou nám svým způsobem velice blízké a drahé.

TŘETÍ DALAJLAMA:

Druhá příčina: uvědomění si nekonečné laskavosti vnímajících bytostí. Jak vám vaše matka projevovala svou laskavost? Dokud jste byli v děloze, přemýšlela jen o tom, jak vás chránit a opatrovat. Když jste se narodili, vzala vás do rukou a zabalila do hebkých látek, držela vás v náručí, hleděla na vás milujícíma očima, láskyplně se na vás usmívala, milosrdně vás krmila mlékem ze svých prsou a zahřívala vás na svém těle. Po celá léta vám připravovala potravu a očišťovala tělo od hlenu a výkalů. Kdykoli jste si přivodili nějaké lehké onemocnění, myslela jen a jen na vás, i kdyby byla sama smrtelně nemocná. Snažila se uchránit vás všech těžkostí, dělala vše, aby vám pomohla naplnit vaše přání, a cokoli jste nemohli udělat sami, dělala za vás. Po pravdě řečeno, chránila váš život a vaši osobu všemi dostupnými prostředky. Měli byste opakovaně rozjímat o tom, jakou neocenitelnou pomoc vám matka poskytla a jak nezměrně laskavá k vám byla.

Pak současně vizualizujte všechny tři kategorie lidí: ty, kteří jsou vám blízcí, tedy vaše příbuzné a přátele v tomto životě; ty, kteří jsou vám lhostejní a nemáte k nim žádný skutečný vztah; a ty, kteří vám nějak ublížili, a vy je proto pokládáte za nepřátele. Přemýšlejte o tom, že vám každý z nich byl v minulosti nesčetněkrát matkou. Nesčetněkrát vám darovali lidské zrození, pečovali o vás stejně jako vaše matka v tomto životě, projevovali vám nezměrnou laskavost a znovu a znovu vám poskytovali nedocenitelnou pomoc.

JEHO SVATOST:

Mateřská láska nezná hranic. Matka myslí jen na blaho svých dětí. Kdyby jim mohla darovat probuzení, bez váhání by to učinila. Když pozorujeme samičky ptáků, jak obětují život, aby ochránily mláďata, jak hladovějí, aby je nakrmily, až jim vypelichá peří a kosti jim vylézají z těla, můžeme ocenit nezměrnou laskavost, kterou nás všechny vnímající bytosti zahrnovaly, když byly v nesčetných předešlých životech zrozeny jako naše matky.

Kdykoli nám někdo ublíží, měli bychom si pomyslet: "V mnoha minulých reinkarnacích byla tato bytost mou matkou. Jako matka mě krmila, omývala a chránila před veškerým zlem. Spával jsem v jejím klíně a pil z jejích prsou. V těch dobách mi tato bytost přinášela pouze dobrodiní a dělila se se mnou o všechen majetek. Bezpráví, které mi teď působí, pramení pouze z negativní karmy a duševních nečistot."

TŘETÍ DALAJLAMA:

Třetí příčina: přání odvděčit se jim. Tyto mateřské vnímající bytosti, jež nás tolikrát zahrnovaly svou láskou, jsou obtěžovány démony duševních nečistot. Jejich mysl se vymkla kontrole a ony se chovají jako šílené. Jelikož jejich oko poznání bylo oslepeno dýmem nevědomosti, nemohou spatřit stezku k vyššímu zrození, osobnímu vysvobození a jasnozřivosti. Většina z nich nemá žádného duchovního mistra, jenž by je zavedl do města svobody, a tak bloudí jako slepí žebráci bez průvodce. Z neobratnosti konají negativní karmické skutky těla, řeči a mysli, a v důsledku toho se každým dnem vzdalují svému štěstí. Jako opilci v procesí vrávorajícím vstříc propasti klopýtají o nástrahy zla a řítí se do utrpení cyklické existence.

Říkejte si: "Nepomohu-li těmto soucit budícím, zranitelným bytostem já, potom kdo tedy? Jestliže odpovědnost za jejich osud neleží na mých bedrech, na čích bedrech pak leží? Kdybych se k těmto laskavým bytostem neznal a usiloval jen o vlastní vysvobození ze sansáry, jak strašný nedostatek svědomí a uznání bych tím projevil!"

"A co víc, i kdyby v sansáře dosáhly rozličných příjemných stavů, jako je stav Brahmy, Indry a jim podobných božstev, jejich klid nebude trvat věčně. Měl bych od nynějška přemýšlet méně o sobě a více o tom, jak zmírnit sansárové utrpení živoucích bytostí, početnějších než hvězdy na nebi, a všemi dostupnými prostředky usilovat o dosažení probuzení, abych byl schopen uvést je do radosti dokonalého vysvobození."

JEHO SVATOST:

Tak jako je matka zodpovědná za dítě, je dítě zodpovědné za matku. A jelikož nám všechny vnímající bytosti byly nesčetněkrát matkou, měli bychom ke všem pociťovat stejnou zodpovědnost. Jaký je rozdíl mezi dluhem z minulého týdne a dluhem z minulého roku? Nesmíme zapomínat na své závazky k druhým. Dostane-li se matka do nesnází, koho by se to mělo týkat víc než jejího vlastního dítěte?

TŘETÍ DALAJLAMA:

Příčina čtvrtá a pátá: láska a soucítění. Říkejte si: "Proč by se tyto mateřské bytosti, oloupené o štěstí, neměly těšit štěstí? Kéž by byly šťastné. Kéž bych všemi dostupnými prostředky přispíval k jejich štěstí. A proč by tyto mateřské bytosti, mučené utrpením, neměly být utrpení zbaveny? Kéž by jej byly zbaveny. Kéž bych přispíval k tomu, aby jej byly zbaveny."

JEHO SVATOST:

Jak můžeme vnímajícím bytostem oplatit jejich laskavost? Jedině tím, že je zahrneme neposkvrněnou láskou a soucítěním.

Neposkvrněná láska je přání: "Kéž se těší štěstí a jeho příčinám." Soucítění je přání: "Kéž jsou osvobozeni od utrpení a jeho příčin." Jelikož touha dosáhnout štěstí a vyhnout se utrpení je tím nejzákladnějším, nejpůvodnějším instinktem všeho živého, neexistují větší dary než láska a soucítění.

Co to znamená rozdávat štěstí? Co to znamená odstraňovat utrpení? Samozřejmě můžeme v některých případech pomoci materiálně, ale ve srovnání s hloubkou utrpení, do něhož jsou bytosti v sansáře pohrouženy, je taková pomoc krátkodobá a povrchní. Všechny bytosti již poznaly veškeré štěstí, rozkoše i veškerou moc, které v sansáře existují, neboť počet jejich předešlých životů je nekonečný. Přesto se ukázalo, že jsou pro ně tyto výhody spíše šalebné než blahodárné. Proto druhá část přání zní: "...a příčinám štěstí". Je nesporné, že pokud tyto bytosti mají dosáhnout trvalého štěstí, neobejdou se bez jeho příčin. Je třeba je podněcovat k dobru a poznání. Stejně tak výraz "příčiny utrpení" odráží skutečnost, že nepostačuje, budou-li vnímající bytosti osvobozeny od specifických muk, s nimiž se v současnosti potýkají. Aby dosáhly trvalého vysvobození od utrpení, je třeba je vést k tomu, aby očistily svou mysl od negativních karmických stop a pěstováním hlubokého poznání přemohly síly duševních nečistot.

Ve svém díle Tři základní cvičení stezky vznešený Congkhapa píše: "Vnímající bytosti jsou unášeny divokými řekami čtvera utrpení a spoutány pevnými okovy nutkavého karmického jednání. Polapeny v ocelových tenatech lpění na vlastním já tápou temnotou zmatenosti. A tak se opakovaně rodí a umírají a bloudí bez konce cyklickou existencí, doprovázeny čtveřicí strašlivých utrpení jako věrnými společníky. A přesto všechny touží jen po tom, aby dosáhly štěstí a vyhnuly se utrpení."

Problém spočívá v negativní karmě a duševních nečistotách. Vnímající bytosti mohou docílit trvalého štěstí a vysvobození z utrpení jedině tím, že překonají tyto dvě negativní síly ve svém nitru a budou pěstovat jejich protiklady. Dokud to neudělají, bude je i nadále provázet jen a jen utrpení.

TŘETÍ DALAJLAMA:

Příčina šestá: osvícený přístup, a jediný následek, probuzená mysl. Uvažujte takto: "Mám dostatek sil, abych naplnil tato dvě přání? Nemluvě o všech vnímajících bytostech, nemám dost síly ani k tomu, abych vysvobodil od utrpení třeba jen jedinou z nich a uvedl ji do věčné blaženosti. Právě proto jsem učinil rozhodnutí dosáhnout plného buddhovství, a pokud se nyní tohoto cíle vzdám, bezpochyby upadnu do některé z nižších říší zrození. Pro vysvobození bytostí z utrpení a pro jejich trvalé štěstí však nemohu udělat nic, dokud plného buddhovství skutečně nedosáhnu. Měl bych okamžitě začít všemi dostupnými prostředky pracovat na tom, abych dosáhl plného, dokonalého probuzení, samjaksanbódhi, a získal tak duchovní schopnosti, které mi umožní vysvobodit vnímající bytosti i od těch nejhlouběji zakořeněných muk a uvést je do věčné radosti."

JEHO SVATOST:

Kdo jiný by měl v časech nouze převzít odpovědnost za matku než její vlastní dítě? Proto meditujeme o tom, že v sobě musíme probudit smysl pro universální odpovědnost za blaho svých bližních, z nichž každý nám byl mnohokrát matkou.

Máme však dostatek poznání, dovedností a sil, abychom jim mohli prospět? Jelikož jsme se ještě sami nevymanili ze sansárových procesů, můžeme se jen stěží domýšlet, že bychom pro někoho mohli něco udělat na jiné než běžné světské úrovni. Kdo je schopen nejúčinněji přinášet ostatním trvalý prospěch? Jedině ten, kdo dosáhl jasnozřivého probuzení, kdo vládne dokonalým soucítěním, poznáním a duchovními schopnostmi. Taková bytost je při kontaktu s druhými schopna instinktivně vnímat celé jejich karmické pozadí, jejich duchovní sklony a tak dále, a proto je jediné její slovo prospěšnější než tisíc slov či přednášek pronesených obyčejným člověkem. Učitel musí vycházet z vlastní zkušenosti. Pouhé papouškování Buddhy a indických mistrů nemá valnou cenu. Vysvětlujeme-li někomu cestu na vzdálené místo, které jsme sami nikdy nenavštívili, může to snadno vést ke zmatku a omylům. Stejně tak musíme nejprve sami dosáhnout uvědomění, pokud chceme uspokojivě plnit úlohu bezchybného duchovního průvodce. Dokud nezískáme vyšší duchovní schopnosti, můžeme udělat i pro sebe jen velmi málo, o ostatních ani nemluvě.

I když cílem probouzející se mysli je dosáhnout probuzení pro blaho druhých, nemusí to nutně znamenat, že musíme jednat jako učitelé ve formálním smyslu slova. Poté, co dosáhneme probuzení, na sebe můžeme vzít mnoho různých podob, které nám umožní prospívat vnímajícím bytostem. Kupříkladu Maitréja se zjevil Asangovi v podobě psa prolezlého červy a způsobil tak, že se v jeho nitru probudil hluboký soucit a vytryskl na povrch. Tilópa se zase objevil před Nárópou jako napůl šílený žebrák, pojídající ryby zaživa. Texty oplývají příběhy o bytostech, které daly svému probuzení zcela světskou podobu, aby mohly pomáhat ostatním. Někdy na sebe berou podobu člověka, který pronese pár slov, jež vyřeší naše životní těžkosti, jindy se zjeví jako kniha, která uspokojí naši touhu po vědění, a někdy se dokonce pro toho, kdo se ocitl v bezvýchodné situaci, promění v most. Taková je zázračná moc jasnozřivosti.

Uvědomíme-li si, že o probuzení usilujeme, abychom byli užiteční všem vnímajícím bytostem, náš přístup k nim projde okamžitě hlubokou proměnou. Naše soucítění se prohloubí a stane se upřímnější a meditace o prázdnotě dostane nový rozměr. To je první z dvaadvaceti vývojových stupňů, jimiž prochází probouzející se mysl, jak se postupně rozvíjí do jasnozřivé mysli plného probuzení.

Probuzená mysl, jak ji ze zkušenosti znají obyčejní lidé, je do určité míry negativní probuzenou myslí. Uvažujeme takto: "Pro dosažení dokonalé jasnozřivosti je nezbytná probuzená mysl, a jelikož základem probuzené mysli je hluboké soucítění a láska k druhým, musím pěstovat také lásku a soucítění." Lpění na vlastním já, zakořeněné v samé podstatě naší mysli, je využito jako síla, která nám umožní překonat lpění na vlastním já a nahradit ho láskou a soucítěním. V počátcích cvičení nám však opravdu jde spíše o vlastní prospěch než o blaho ostatních. Proto je taková probuzená mysl probuzenou myslí jen podle jména. Povaha této techniky je však taková, že vytrvalost ve cvičení vede k odstranění této negativity.

Jakmile získáme s meditací o probuzené mysli jisté zkušenosti, je velmi užitečné požádat mistra, aby provedl obřad, při němž složíme do jeho rukou slib probuzené mysli. Potvrdíme-li v přítomnosti učitele své zkušenosti slibem, že budeme altruistické úsilí o nejvyšší probuzení vždy považovat za nejušlechtilejší cíl, bude mít toto úsilí pevnější základ. A poté, co jsme slib probuzené mysli složili, bychom měli provádět čtyři přidružená cvičení a měli bychom se vystříhat čtyř černých dharem.

TŘETÍ DALAJLAMA:

Pouhé meditování o probuzené mysli však nestačí. Měli bychom také provádět následující čtyři cvičení:

1. Cvičení, při němž si připomínáme blahodárný vliv probuzené mysli. Jeho cílem je probudit v sobě nadšení pro rozvíjení mysli zaslíbené probuzení a zajistit, abychom po celý život zůstali věrni rozhodnutí, které jsme učinili.

2. Výcvik, při němž si šestkrát denně vyvoláváme v mysli myšlenky prodchnuté duchem probuzené mysli. Cílem tohoto cvičení je posílit aktivní aspekt probuzené mysli čili skutečnou probuzenou mysl.

3. Výcvik, při kterém se učíme nezavrhovat v myšlenkách žádnou z bytostí, kvůli kterým jsme přijali slavnostní slib probuzené mysli.

4. Cvičení zvyšující naši vnitřní duchovní sílu.

Proberme nyní tato cvičení podrobněji:

1. Cvičení, kterým si připomínáme blahodárný vliv probuzené mysli, vyžaduje mít neustále na paměti následující poučení, vybraná z Šántidévova Uvedení na cestu k probuzení:

V okamžiku, kdy ve svém nitru roznítíme touhu po probuzení neboli probuzenou mysl, staneme se předmětem uctívání lidí i bohů. Základním zaměřením předčíme ušlechtilost šrávaků a pratjékabuddhů čili vyznavačů hínajány. Unikneme z dosahu chorob a zlých duchů. Bez nesnází získáme tantrické schopnosti: schopnost utišovat, rozmnožovat, zdolávat, ničit a tak dále. Již nikdy se nezrodíme v žádné ze tří říší soužení, tj. v pekle, v říši duchů ani v říši zvířat. I kdybychom k probuzení nedospěli v tomto životě a znovu bychom se zrodili v sansáře, dosáhneme rychle vysvobození. A karmické zárodky -- dokonce i ty, které pocházejí z těch nejhorších negativních karmických skutků -- budou v okamžiku rozdrceny na prach.

Kdyby na sebe blahodárné účinky pěstování probuzené mysli vzaly viditelnou podobu, celá nebesa by je nebyla schopna pojmout. Proto dbejte, abyste si zachovali to, co se vám z probuzené mysli již podařilo vypěstovat, a abyste ji po všechny budoucí časy rozvíjeli.

2. Vzdáme-li se osvíceného přístupu k některé bytosti, i kdyby to měl být úplně cizí člověk, bude to mít vážnější negativní karmické důsledky než budou ty, které postihnou mnicha, jenž porušil některý ze čtyř základních řeholních slibů, tj. nezabíjet, nekrást, nepředstírat duchovní schopnosti a neúčastnit se sexuálních aktivit. Nevzdávejte se probuzené mysli, dokud nedosáhnete buddhovství. Do té doby recitujte třikrát denně a třikrát v průběhu noci následující verše:

Až do okamžiku, kdy dosáhnu probuzení,

utíkám se pod ochranu Buddhy, dharmy a sanghy.

Kéž mi pěstování šesti dokonalostí

dopomůže k dosažení buddhovství pro blaho všech.

3. Osvícený přístup pěstujeme proto, abychom byli schopni prospívat všem vnímajícím bytostem. Proto by náš postoj k nim měl být vždy založen na probuzené mysli, ať už je jejich vztah k naší osobě jakýkoli.

4. Podaří-li se nám byť jen jedenkrát roznítit jiskřičku touhy po probuzení, nesmíme dovolit, aby pohasla. Měli bychom se ji naopak snažit rozdmýchávat hromaděním pozitivní energie s pomocí takových technik, jako je např. rozjímání o vynikajících vlastnostech tří klenotů, přinášení obětí, meditování apod.

Má-li být zachována moc probuzené mysli i v příštích životech, měli bychom se vystříhat čtyř černých dharem a přidržet se čtyř bílých dharem.

Čtyři černé dharmy jsou tyto:

1. Obelhávát či podvádět opata, učitele nebo kteroukoli jinou ctihodnou bytost. Nikdy jim nelžete ani je nepodvádějte.

Protikladnou silou k této černé dharmě je nemluvit falešně s žádnou vnímající bytostí ani žertem, ani kdyby vám to mělo zachránit život.

2. Způsobit, že ten, kdo udělal dobrý skutek, bude tohoto skutku litovat.

Protikladnou silou k této černé dharmě je obrátit každého, komu můžete poskytnout duchovní poučení, spíše na velkou než na malou stezku.

3. Mluvit hrubě nebo hněvivě s někým, kdo si již osvojil mahájánový osvícený přístup.

Protikladnou silou k této černé dharmě je vážit si každého žáka mahájány stejně jako vlastních učitelů, a jakmile se k tomu naskytne příležitost, vychvalovat jejich vynikající vlastnosti. Také se učte vidět všechny vnímající bytosti jako čisté a ušlechtilé.

4. Chovat se pokrytecky či falešně k vnímajícím bytostem. Vyvarujte se takového chování a buďte neustále ke všem upřímní.

JEHO SVATOST:

Mysl zaslíbená probuzení je jako kmen mohutného stromu. Jako ten je schopna podpírat celou korunu, kterou je pěstování skutečně probuzené mysli, jež se cvičí v šesti dokonalostech, čtyřech způsobech získávání žáků atd., a proto je samým základem stezky k probuzení. Právě přítomnost mysli zaslíbené probuzení z nás dělá vyznavače mahájány a vzdát se jí znamená odpadnout od velké cesty. Jestli jsme či nejsme vyznavači mahájány, určuje jen a jen to, zda jsme či nejsme obdařeni myslí zaslíbenou probuzení.

Mysl prodchnutá touhou po probuzení je jako kouzelný elixír, který proměňuje obyčejné kovy ve zlato, neboť přetváří veškeré skutky těch, kdo ji mají, v příčiny drahocenné jasnozřivosti. Je zdrojem veškerých ctností, protože kterákoli ctnost je mnohokrát znásobena, jakmile se jí dotkne. Měli bychom tedy udělat vše, abychom ji získali, ochraňovali a posilovali. Je velmi prospěšné studovat texty zabývající se její povahou a zušlechťováním, jako je například Nágárdžunův Věnec klenotů a Šántidévovo Uvedení na stezku k probuzení. Také jeden z mých vlastních učitelů, dnes již zesnulý Kunnu lama Tändzin Gjalcchän, napsal na toto téma pozoruhodný krátký text Pojednání o probuzené mysli. Nemyslím však, že by již byl přeložen do angličtiny. Taková četba je jak užitečná, tak inspirující.

TŘETÍ DALAJLAMA:

Citujme Dže Rinpočheho:
Pěstování probuzené mysli,
touhy po dokonalé jasnozřivosti,
je pilířem mahájánové stezky,
základem bódhisattvových činů,
elixírem, z něhož se rodí klenoty zásluh a poznání,
nevyčerpatelným ložiskem dobra.
Vědomi si jeho ceny, chovají jej odvážní následovníci buddhů
hluboko ve svém srdci.