Dotek prolétajícího motýla
Merinské hainteny z Madagaskaru

ukázky

Ukázky z hainteny

Jsem rýže a ty jsi voda:
v zemi se neopustí,
stejné místo hledají;
pokaždé, když se setkají,
znovu se milují.

Osud je jako chameleon na vrcholku stromu,
dítě jen zahvízdne a on změní barvu.
Jezero netouží vytvářet bahno.
Stačí však zvířit vodu a bahno vznikne samo.
Je mnoho stromů, ale sladká je jen cukrová třtina.
Je mnoho lučních koníků, ale pestrý je jen ambolo.
Je mnoho lidí, ale mé tajemství je jen v tobě.

Řekni mrakům, ať počkají
na vítr, jenž se blíží.
Řekni jezeru, ať zapomene
na ptáky, kteří se k němu na noc již nevrátí.
Není dobré zapomenout náhle.
Dobré je zapomínat postupně.

Starý mládenec, který má děti,
ponížil svou matku.

Nebe hledí k zemi.
Země hledí k nebi.
Přejdu řeku
a ožením se s Rasoou, sedmi krás,
dcerou Rafotsibe, devíti sil.
Král si hraje se zemí.
Já si budu hrát s dcerami lidí.

Cesta, tam na severu,
je stinná, jak staré cesty bývají.
A zdá se, že vine se hned sem a hned zase tam.
Ale stále krouží kol domu Té-kterou-miluji-nadevše.

Ta cesta tam na severu
je stinná, jak staré cesty bývají.
Zdá se, že klikatí se hned sem, hned zase tam.
Ale na západě se stáčí k domu mých rodičů.

"Jaké hrozné neštěstí!"
řekla stará žena,
kterou navštívil eunuch.

Užívej bohatství šetrně, můj příteli.
Pro chudáky lásky není.
Hubenou krávu její družky neolížou.

Rafotsibe už nemá muže
a k Iketace dosud žádný nevešel.
Ale na dveře
lidé stále klepou.
A Iketaka se ptá:
"Rafotsibe, co to značí?"
A Rafotsibe říká:
"Ke mně již muži nevcházejí,
k tobě, má drahá, žádný ještě nevešel.
Ti lidé, zdá se, chtějí
ovoce, jež není."

Pták dychtí po odcházející roční době,
a já toužím po příteli, který mne opustil.
Pít vodu z milovaných dlaní
není žízeň, ale rozmar.