Bonnie Greenwellová: Energie transformace<br> <span class='sub-title'>Průvodce procesem probouzení Kundaliní</span>

Bonnie Greenwellová
Energie transformace
Průvodce procesem probouzení Kundaliní

1. vyd. 2003, ISBN 80-86685-07-1, vázaná, 395 str.

doporučená cena: 398 Kč
naše cena
: 318
ušetříte: 80

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorce | Obsah | Předmluva | 1. kapitola | 6. kapitola | 7. kapitola

6. kapitola


      Probouzení Kundaliní na Západě

      Lidé na Západě se jen málokdy svěřují s tím, že probudili duchovní energii, že mají božské vize nebo že jsou vrženi do víru psychického zmatku vyvolaného Kundaliní. A pokud vůbec, pak obvykle s jistou dávkou tajnůstkářství, údivu i úzkosti. Západní věda ani náboženství jim totiž neposkytují ani ten nejmenší racionální kontext k pochopení a integraci této zkušenosti. Možná by chtěli vědět, jestli sami sebe neklamou. Zbláznili se? Trpí nějakou nemocí nebo se stali obětí neuvěřitelného žertu? No ovšem, vždyť přece nejsou dost "svatí", aby si "zasloužili" opravdové duchovní setkání. Čím déle setrvávají ve strachu, pochybách a sebepodceňování, tím obtížnější bude jejich cesta, protože tyto negativní emoce jim znemožňují soustředit pozornost na duchovní rozvoj a mohou vést k vynuceným fixacím na emocionální a fyzické příznaky.

      Případy duchovního otevření se na Západě objevuje v mnoha podobách. Obvykle navazují na praxi různých procesů sebeobjevování, kterými se lidé ze západní civilizace zabývají, ale někdy se objeví bez zřejmé příčiny či podnětu. Popisy těchto příběhů, shromážděných během mnoha hodin rozhovorů, nejsou, na rozdíl od těch dříve uvedených, vyčerpávající, protože tito lidé se stále nacházejí v procesu. Nejsou to žádní guruové, duchovní vůdci nebo světci a ani nečekají, že se jimi stanou. Prožili zkušenosti otevření, vhledů, vizí, energetických fenoménů a změn -- a získali novou jistotu a uvědomění o svém bytí -- spojení se Self v nejhlubším slova smyslu. Tito lidé však nadále žijí své obyčejné životy a zápasí s požadavky, jež na ně klade jejich zaměstnání, rodina, vzdělávací systém a potřeba vlastního rozvoje. Pro některé z nich jsou události spojené s Kundaliní záležitostí starou deset nebo dvacet let, tato zkušenost přesto nadále ovlivňuje jejich životy.

      Jedinečnost každého případu odráží jedinečnost lidského života a naznačuje různorodost duchovních cest, které nakonec všechny vyústí v poznání téhož transcendentního Self. V každém příběhu můžeme sice pozorovat mnohé jevy spojované se stavy projevujícími se v procesu Kundaliní, přesto nemůžeme s určitostí tvrdit, že toto je "klasické" probuzení Kundaliní. Jasné však je, že každý jedinec objevuje něco většího, než je ego, co přináší duchovní pokrok ve vědomí a otevírá cestu k poznání široké škály zkušeností za hranicemi všedního života.

      Sarah

      Sarah se narodila v roce 1918 ovdovělé matce. Ta byla členkou sekty Christian Science a teosofkou. V dětství se Sarah zajímala o okultní a duchovní záležitosti, zvláště silně cítila spojení se svým zesnulým otcem a byla odhodlána prozkoumat tyto záležitosti a pomáhat lidem méně šťastným, než byla ona sama. Někdy po svých dvacátých narozeninách se provdala za mladého studenta práv, ze kterého se později stal úspěšný advokát, a ona věnovala veškerou svou energii rodině a práci pro bližní. Její život byl po celá léta naplněn záležitostmi týkajícími se místní komunity a církve a výchovou šesti vlastních a třiceti do péče jí svěřených dětí. Učila v nedělní škole, dávala hodiny náboženství a zasedala v radách mnoha charitativních organizací.

      Po čtyřicítce ji však tato práce již tolik nenaplňovala. Zjistila, že ji dojímá jednoduchost, s jakou retardované děti, které vyučovala náboženství, přistupovaly k Bohu. Začala studovat meditaci, nejprve se hodinu denně věnovala koncentraci na svíčku, zápalku nebo dech. V průběhu dalších deseti let studovala transcendentální meditaci (TM) a meditovala, odříkávala jógické mantry, věnovala se pohybovým a koncentračním metodám až dvě hodiny denně. Po dovršení padesátky se začala zajímat o parapsychologii a jungiánskou psychologii a vrátila se na universitu, aby získala nejprve bakalářský a pak i magisterský titul v oboru psychologie. Tou dobou též navštěvovala ženskou terapeutickou skupinu, kde namalovala celou řadu obrazů se symbolickými obsahy. Pak se zúčastnila semináře s Brughem Joyem, kde došlo k jejímu probuzení.

      V průběhu sezení s Joyem denně hodinu meditovala a dvakrát denně absolvovala sezení, která začínala poslechem zvuku o vysoké intenzitě. Zakusila zkušenost vnitřního zraku (kdy okem mysli vidíme nitro svého těla), takže mohla vidět čakry. Brugh jí doporučil, aby vizualizovala trojúhelníky setkávající se u solarního plexu. Normálně se tato vizualizace pojila se sedmou, šestou, pátou a čtvrtou čakrou, ale v jedné meditaci viděla, jak sestupuje úplně dolů až k základní čakře. Jakmile dosáhla tohoto bodu, její pozornost vystřelila nahoru jako obrovský orgasmus celého těla, až jí vytryskly slzy. Po dva následující dny se cítila značně "vykolejená". Připadala si nesoustředěná, s rozptýlenými myšlenkami a tišší než obvykle. Její energie byla nadále velmi intenzivní a nedovolila jí usnout. Cítila náhlou radost a spontánně se smála nebo plakala. Nepociťovala téměř žádné hranice a během meditace se tato zkušenost vracela.

      Tato představa ji už neopustila a při meditacích mívá zážitky intenzivní energie, někdy několikrát týdně, jindy s přestávkami trvajícími několik měsíců. Někdy energii probudí hudba. Vize přicházejí spontánně nebo jako odpověď na její otázky. Navštívil ji vnitřní duchovní průvodce jménem Michael, který jí nabídl vedení. Výtvarně se vyjádřila v mnoha pracích, v nichž použila symboly jako kříž, slabiku Óm (kterou v té době vůbec neznala), trojúhelníky, kruhy, ohně a hady. Nezmiňuje se o žádné aktivitě krijí, snech nebo fyzických potížích, které bývají spojovány s Kundaliní. Sarah si vybavuje několik děsivých vizí -- jednu, v níž měla pocit, že je kousek po kousku rozřezávána, a jinou, v níž jsou z jejího těla vytahovány kordy. Tvrdí, že se naučila oddělit se od negativních vizí a "odklidit ego z cesty", a ony ustaly. Jednu noc ji třikrát probudil mužský hlas, který říkal "výzva k závazku". Sarah se domnívá, že tato událost byla jakýmsi mezníkem prohloubení její duchovní zkušenosti.

      Sarah pokračovala v práci s Joyem a během meditací praktikovaných na jeho seminářích měla jak další vize, tak jasnovidné zážitky. Napsala tři knihy, jež z větší části inspirovala hudba. "Každý den jsem spatřila kousek celkové vize a během dvou týdnů jsem dokončila příběh, který mi ukazoval, co se děje v mé psýché. Při jejich sledování nebylo těžké pochopit, co znamenají." Několikrát viděla bytosti, které jí pomáhaly léčit klienty, s nimiž byly spojeny. Jednou v meditaci ucítila vůni havanského doutníku a měla vizi velkého, drsného, jí naprosto neznámého Angličana. Ten jí předal zprávu pro svou ovdovělou ženu, která byla tou dobou její hostem.

      Po probuzení Sarah získala doktorát z psychologie. Má psychoterapeutickou praxi a vyučuje -- přednostně se věnuje práci s malou skupinou, při níž využívá řízenou představivost, hudbu, sny, výtvarné umění, tanec, pohybové a meditační praktiky. Koncepce jednotlivých hodin je jí pokaždé předána z jiné dimenze. Často též vidí světla a barvy v čakrách a dokáže asistovat při uvolňování bloků v čakrách.

      Sarah si myslí, že "někteří lidé pociťují energii Kundaliní jako invazi, a mají-li mnoho krijí, je to znamením, že této invazi vzdorují". Nejdůležitějším aspektem zvládnutí procesu Kundaliní je důvěra. "Dokážu lidi dovést na úroveň, z níž mohou vidět, co potřebují, a přinést si toto poznání zpět. Musíme důvěřovat léčiteli, kterého v sobě mají." Když pracuje s jinými lidmi, kteří mají zkušenosti s Kundaliní, hlavně naslouchá a vede terapeutický proces, kterému říká hlasový dialog, během něhož promlouvá k energii Kundaliní. Má pocit, že její klienty uklidňuje už pouhý rozhovor, protože vědí, že i ona prochází procesem, a už se tolik neobávají svého šílenství. Pomáhá jim též spojit se se zablokovanou energií, a to tak, že je učí ponořit se do této zkušenosti, a v tomto stavu žádat, co jejich tělo potřebuje -- ať už je to láska, povzbuzení nebo uvolnění. K vyjádření a uvolnění bloků používá práci se sny, umění, tanec nebo pohyb.

      Sarah nehovoří o radikálních životních změnách spojených s tímto otevřením, ale pozoruje, jak se její duchovní uvědomění prohlubuje, což považuje za součást procesu růstu, v němž se již nacházela. Její koncept Boha se změnil na více neosobní hledisko, protože jej vidí jako součást všech a všeho, a minulých či budoucích starostí se vzdává ve prospěch přítomnosti. Nevěnuje se již svým dřívějším charitativním aktivitám, ale někdy "cítí tolik soucitu, až to bolí". Poznamenává: "Čím víc do toho pronikám, tím méně vím. Předtím jsem si myslela, že vím hodně, teď si ale nejsem jistá. Přesouvám se do nevědění, které připomíná koncept 'bezhraničí' Kena Wilbera, a to není moc pohodlné místo."

      Komentář k diagnóze této zkušenosti

      Sářinu zkušenost lze považovat za nejméně intenzivní a děsivou ze všech uvedených v této kapitole. Z hlediska následné produktivity, paranormální kapacity a tvořivosti po probouzení je ovšem nejvýraznějším z příběhů, které mi vyprávěli lidé, s nimiž jsem si povídala o Kundaliní. Ze všech nejméně hovoří o fyzických potížích nebo nemocech, a přestože je nejstarší ze zkoumaných subjektů (v době rozhovoru jí bylo 68 let), je pravděpodobně nejenergičtější.

      Vzpomínám si na slova Svámiho Tirthy, že Kundaliní lze probudit prostřednictvím nesobecké práce -- ta byla smyslem celého jejího života. Její činy, péči o mnoho dětí a podporu celé řady sociálních případů lze považovat za ekvivalent karma-jógy. Ve svém životě se též setkala s paranormálními zážitky, což koresponduje s alespoň polovinou životopisů a případů, které jsem studovala. Tyto zkušenosti se po probuzení značně prohloubily a integrovaly. Sarah byla upřímně oddána duchovní cestě a po deset let své meditační praxe hledala zkušenost hlubšího uvědomění. Jako zralá, duchovně oddaná a stabilní osoba snad mohla cítit pár pochybností, osobnostních konfliktů a nejistot, které, jak se zdá, u jiných způsobují paniku. Její život je však prost ambivalence, experimentování, přílišného zabývání se vlastní osobou i zkušeností s psychedeliky, na rozdíl od životů některých jiných hledačů duchovního probuzení. Místo toho je pro ni typická sebedisciplína, velmi spořádaný život a uspokojení plynoucí z nesobecké práce pro druhé.

      Sarah rovněž díky práci s Joyem nepostrádá kontext ani a podporu manžela, který byl rovněž zapojen do této duchovní práce. To vše jí pomohlo zkušenost integrovat a vstřebat. Do hloubky studovala psychologii, prošla intenzivní terapií a znala se s lidmi, kteří procházeli obdobnými procesy. Probuzení jí nepřineslo žádné zásadní konflikty ohledně smyslu a směřování jejího života, naopak, poskytlo jí hlubší duchovní dimenzi a větší intuitivní sílu.

      Možná existuje mnoho lidí, jako je Sarah, hluboce oddaných Bohu podle vyznávaných náboženských tradic, kteří nejsou schopni překonat bariéry bránící jim v prožitku přímé zkušenosti, protože v jejich vlastní tradici se s touto možností nepočítá. Dogmatické systémy mohou dokonce i v prostředí mnoha náboženských řádů a teologických institucí překážet člověku při hledání metod, které pomáhají osvobodit psýché pro setkání s vnitřními aspekty božského.

       Beth

      Beth se narodila v roce 1951 jako nejmladší z pěti dětí. Byla vychována v Arkansasu, v rodině, která z ní udělala "nepříliš šťastné dítě". Její otec byl automechanikem. Matka mívala časté deprese, ale Beth si nevzpomíná na žádná traumata nebo zásadní potíže. Měla základní křesťanskou výchovu a příležitostně navštěvovala baptistický kostel, ale necítila žádnou náklonnost k církvi, přestože často přemýšlela o Bohu a o tom, proč přišla na svět. Domnívá se, že někdy ve věku šesti nebo sedmi let mohla mít zážitky s energií a matně si vybavuje intenzivní energii, kterou jako dítě pociťovala v perineální oblasti, a věštecké uvědomění. To pominulo spolu s pubertou.

      Beth se v patnácti letech začala zajímat o východní literaturu, hlavně o zenový buddhismus, a v osmnácti letech začala na základě znalostí získaných z těchto knih několik minut denně meditovat. "Většinou jsem seděla a hodně přemýšlela o různých věcech," říká, "a stále víc mě zaměstnávaly myšlenky o Bohu a smyslu života, někdy jsem o těchto otázkách uvažovala po celý den." Začala pracovat jako sanitářka v nemocnici, a umírání, které ji obklopovalo, v ní probouzelo ještě hlubší otázky. Začala s nástavbovým studiem a pak se zapsala na čtyřleté studium medicíny pro zdravotní sestry.

      Jednou v jednadvaceti se v noci probudila a nemohla dýchat. "Měla jsem pocit, jako by mě popravovali na elektrickém křesle. Mé tělo bylo paralyzováno. Nemohla jsem dokonce ani hnout prstem či křičet o pomoc. Byla jsem úplně bdělá, ale vystrašená. Dvě obrovské ruce mačkaly mou hruď a bránily mi dýchat. Byla jsem si jista, že jsem se stala obětí hrůzné nehody jako zabití bleskem nebo elektrickým proudem. Bez jakékoli zjevné příčiny se proud najednou přesunul z horní části mého těla k oblasti míchy. Pak se současně pohnul dolů mým krkem a nahoru z chodidel a soustředil se u kostrče. Pak se více méně utišil." Přestože zážitek trval jenom asi deset minut, Beth připadalo, jako by trval celou věčnost. Pak strávila několik hodin hledáním poruchy v elektrické instalaci po celém domě.

      Tato příhoda se opakovala o den nebo dva později, když odpoledne spala, a pak se fenomén rovnoměrně zintenzivňoval, takže brzy se objevoval během bdění i spánku. Beth se začala obávat, že se u ní rozvíjí nějaká nervová nemoc. Brzy měla různé mentální a vizuální zážitky. Někdy spatřila "zářivé svatozáře a divná světla zářivých barev". Zvláště jedno kulaté modré světlo se zdálo být trvalou součástí jejího periferního zraku a neustále ji následovalo. Beth slyšela podivné zvuky, jako bzučení tisíců včel, cítila hadí pohyb stoupající páteří nebo záblesk, připomínající kulový blesk, na pravé nebo levé straně, provázený pocity horka nebo chladu, které obvykle prostupovaly její hlavou a někdy se zastavovaly v mozku. "Bylo to jako koupel v zářivé energii a já jsem tomu byla zcela vystavena na milost. Vnímala jsem to jako vyšší inteligenci. Někdy jsem byla paralyzována a opustila jsem své tělo."

      Beth chvílemi považovala mimotělní zkušenosti za příjemné, ale měla strach, že se z nich nedostane a možná zemře. Někdy za chůze pocítila horkou energii, která se hnala vzhůru jejím tělem, vídala přenádherná světla, cítila blaženost, nezávislost na čase a prostoru a měla dojem, že její vědomí je spojeno s tělem jen tenounkou nitkou.

      Asi šest týdnů ji energie zasahovala několikrát denně: ve škole, při řízení auta, při práci i chůzi. Celé tělo se jí změnilo, měla zrychlený puls a srdce jí bušilo. Měla pořád hlad. Ať snědla cokoli, nemohla se nasytit a během jednoho týdne zhubla o tři a půl kilogramu. O lidech, které potkávala, získávala informace paranormálními způsoby a byla zmatená, protože ztrácela přehled o tom, co jí řekli a co již věděla. Barvy jí připadaly zářivější a intenzivnější a viděla světla a slyšela zvuky, které jí připadaly jako nebeský zpěv, zvony a zvonkohry.

      Jestliže zaměřila pozornost na svou hlavu, přesunula se do ní energie a nebylo možné předvídat, co se bude dít dál. Energie někdy mocně vystřelila nahoru, někdy byla horká nebo chladná, obvykle však neutrální. Všechny tyto zkušenosti byly bezbolestné. Někdy cítila trhavé pocity u kořene páteře, ovšem opět bez pocitu bolesti. Občas omdlévala a její pokožka zvlhla. Někdy se její tělo chvělo a třáslo, jako by kolem projížděl vlak, a často měla pocit, že je naplněno bzučením a elektřinou. Když se uvolnila nebo když o energii mluvila či na ni myslela, pocit se zintenzivnil. Několik měsíců sedávala každou noc ve stejnou dobu v křesle a zaplavovala ji energie, která se valila nahoru a ježila jí vlasy, a Beth byla naplněna blažeností a vlnami světla a vnímala "neodolatelný úsměv". Jednou v noci cítila, jak jí energie stoupá ke krku, a když zavřela oči a pohlédla do svého nitra, spatřila "zlatou energii točící se neustále kolem orgánů". Zdálo se, že její pohyb je záměrný a inteligentní, jako by byla energie obeznámena s její anatomií a koupala ji v zářivém lesku.

      Úzkost a strach ji znemožnily koncentrovat se, a tak ji pro špatný prospěch vyhodili ze školy. Z Beth se stala samotářka, téměř neschopná fungovat nebo spát. Stále jí bylo na zvracení, v ústech často mívala pachuť mědi a pálily ji rty. Nepřetržitě trpěla závratěmi, jednou nebo dvakrát dokonce upadla. Na vršku hlavy a mezi obočím pociťovala vibrující pocity a nemohla dostatečně spát. Často mívala v oblasti kolem děložního hrdla pocit sání, jako by energie potřebovala vaginální tekutinu. Energie ji často sexuálně vzrušovala, a někdy prožila spontánní orgasmus, který trval deset nebo patnáct minut. Občas to byl jemný pocit, který trval několik hodin.

      Nakonec opustila svou práci v domě s pečovatelskou službou. Síla jejího ega zeslábla. "Cítila jsem, že nemám kontrolu -- byla jsem služebnicí odkázanou této energii na milost a nemilost. Mé nálady se měnily z euforie na depresi."

      Energii pociťovala dva roky, nejintenzivněji během prvních několika měsíců. V těchto počátečních měsících měla též dlouhé série snů, z nichž mnohé byly o nukleární válce. Některé jí předpověděly setkání s budoucím manželem. Každou noc obdržela "jiný dar vize budoucnosti -- extrémně živý, určitým způsobem symbolický a odehrávající se ve zcela odlišném světě". Ve dvou snech se objevil jednorožec, který jí přinášel šťastné pocity.

      V té době Beth nevyhledala profesionální pomoc, ale přítel jí dal životopis Gópí Kršny, který ji naplnil úlevou a nadějí, že netrpí žádnou vážnou nemocí. Napsala mu a on jí odpověděl, a tak se nakonec vydala do Evropy, aby se s ním setkala. Řekl jí, že zkušenost je opravdová, a dal jí několik základních rad, aby spala, správně se stravovala a snažila se být dobrým člověkem. "Pomohlo mi, že někdo mou zkušenost potvrdil." Říká, že ačkoli se v nejhorších stadiích procesu cítila být izolovaná a osamocená, věděla, že své tělo zná nejlépe. Bylo důležité, aby sama dospěla k tomuto zjištění a našla vlastní odpovědi. "Dokonce jsem chvílemi mohla na celý proces pohlížet jako na Boha, ale též jako na proces evoluce nebo vyšší poznání či inteligenci." Beth cítí, že jí probuzení otevřelo zcela nový svět, jejímu světonázoru přidalo novou dimenzi a dalo jejímu životu smysl.

      Dnes, po čtrnácti letech, i nadále mívá občasné zkušenosti s energií, ačkoli jsou již jen slabé a jemné. Když byla před několika lety těhotná, zdálo se, že energie zmizela. U porodu ji však úplně rozechvěla. Po letech se na to dívá s nadhledem a říká, že "o něco více věří, že se energie postará o sebe i o mě". Žije klidným životem se svým manželem a dětmi a pracuje jako zdravotní sestra.

      Poznámka k diagnóze této zkušenosti

      Přestože Beth trochu meditovala a rozjímala o duchovním životě, nenásledovala žádnou specifickou praxi, o které bychom mohli říct, že vedla k tomuto dramatickému spontánnímu probuzení, a nevybavuje si žádná traumata, jež bychom mohli považovat za příčinu jeho obtížného průběhu. Měla celou řadu příznaků, o nichž se zmiňuje příslušná literatura, počínaje násilnými energetickými výboji, slyšením jógických zvuků, paranormálními a věšteckými schopnostmi, emocionálními výkyvy, vizemi světla a vnitřního těla, spontánní sexuální energii a mimotělními zkušenostmi a blaženými, a konče zážitky připomínajícími samádhi. Těžko říci, proč prošla tak intenzivním probuzením. Nejprostším vysvětlením je, že to musí souviset se samskárami nebo karmou. Beth sama vidí možnou souvislost s genetickou připraveností pro toto stadium evoluce a domnívá se, že existuje biologický zdroj zkušenosti, který má spojitost s DNA. Je jednou z mála mnou zkoumaných osob, které nenásledovaly cestu jógy nebo se s úmyslem pokračovat v procesu nespojily s některým učitelem či tradicí, ale byla schopná získat kontext a pochopení, které potřebovala, od Gópí Kršny. Nejvýznamnější pomocí, které se jí dostalo, bylo opakované pročítání jeho knihy a vědomí že její zkušenost není jedinečná a nenormální, ale že je součástí procesu, který byl zaznamenán též jinými lidmi. V následujících letech, poté, co se proces utišil, se soustředila na to, aby vedla vyrovnaný a celistvý život a našla si práci, která je prospěšná jiným lidem.

      Mark

      Mark se narodil na jihu Spojených států v roce 1925 a v dětství se musel vypořádat s několika traumatizujícími ztrátami. Jeho biologická matka zemřela při porodu a teta, k níž byl nesmírně připoután a jíž byl svěřen do pěstounské péče, zemřela, když mu bylo sedm let. V jeho dvanácti letech opustil strýček, u kterého bydlel, svou druhou ženu, na niž byl Mark určitým způsobem závislý. V té době se vrátil ke svému biologickému otci, který vedl nevyrovnaný život. Měl devět starších bratrů a sester a nikdy zcela nezapadl do rodiny. V pubertě odešel z domova, během druhé světové války sloužil u letectva, pracoval a nakonec se mu podařilo vystudovat universitu a stát se učitelem. V mládí měl dvě automobilové nehody a jednou vypadl z vagonu vlaku, což mu způsobilo poranění pravé strany těla. Od chiropraktika se později dověděl, že jeho záda jsou křivá jako "esíčko".

      Mark se oženil v dost pokročilém věku, a když se manželství po několika letech rozpadlo, byl hluboce raněn a deprimován. Experimentoval s Gestalt terapií, prací s tělem a skupinovou terapií a po několik týdnů se věnoval intenzivnímu skupinovému procesu, který se vyznačoval hlubokou introspekcí. Tou dobou byl ještě více deprimován, a tak přerušil terapii a sám pracoval se svými sny. Často kouřil konopí a cítil, že mu pomáhá zvnitřnit jeho zkušenost a spojit se s těmi částmi sebe sama, které byly potlačené."

      Někdy v té době se Mark asi dva měsíce věnoval meditaci, denně seděl a pozoroval své myšlenky. Poté se dověděl o Muktánandovi a odcestoval do Oaklandu, aby se s ním setkal. Byl Muktánandovi představen, když v řadě čekal na daršan, a asi patnáct sekund spolu hovořili. Při odchodu si s sebou vzal Muktánandův plakát. Umístil ho na domácí oltář a během meditací na něj soustřeďoval svou pozornost. Vedle obrázku byly dvě svíčky a meditační růženec z dřeva stromku tulsí. Kouříval konopí, aby prohloubil svou meditaci o obrazu na plakátu, a vídal v něm dvacet nebo třicet obličejů. Jeho pozornost obzvlášť upoutaly obrazy tří žen v Muktánandově obličeji -- dívky, mladé ženy a postarší matky. Tuto meditaci praktikoval po ranním cvičení, které zaměřil hlavně na jógické ásany, zvláště pak na Pozdrav slunci. Jednoho rána, když dělal tuto ásanu, ucítil na konci pravého prstu škubnutí, a pak, když se sklonil k jedné noze, stáhl se mu sval pod pravým kolenem. Sklonil se k levé noze, aby získal větší pákovou sílu. Najednou jeho pravá ruka uchopila nohu a trhla jí. Bylo to tak bolestivé, že otevřel ústa, aby vykřikl, ale vydal ze sebe jen jemný zvuk "ta". (Později se dozvěděl, že se jedná o starodávnou mantru.)

      Mark byl tímto zážitkem velmi vyděšen, ačkoli současně cítil, že měkký zvuk a rituální pohyb se mu v jistém smyslu snažily pomoci. Začaly se u něj projevovat další ritualizované nekontrolovatelné křeče a pohyby, obvykle na pravé straně těla, a nedobrovolně dělal ásany. Tyto příhody v něm vyvolaly paranoidní pocit, že je posedlý. Hledal pomoc u terapeutů zabývajících se minulými životy a u lidí s mediumistickými schopnostmi, neboť věřil, že se ho něco nebo někdo snaží ovládnout, a byl velmi negativistický, vyděšený a nejistý. Těmto podivným pohybům se pokaždé podrobil, protože se obával, že se přihodí něco strašného, neučiní-li tak.

      Měsíc po této zkušenosti cítil Mark nápor energie, který ho přinutil, aby odhodil konopí, které měl v kuchyni, vylil likér uložený v baru a náhrdelník, který používal při rituálu, zavřel do zásuvky nočního stolku. Pak z oltáře shodil svíčky a celý ho zničil. Po této události ho ovládl panický strach a přestal meditovat. Vedl si deník a dál se snažil najít někoho, kdo by mu mohl vysvětlit, co se děje. Jedna věštkyně mu řekla, že jde o Kundaliní, a domnívala se, že proces nějak souvisí s Bohem a že by se mu měl odevzdat. Viděl velký rozdíl mezi prospěšnou zkušeností, kterou popsala, a bizarními pohyby, s nimiž se potýkal.

      Zoufale zatoužil změnit svůj život, ale nevěděl jak. Vyzkoušel již řadu skupinových procesů, esalenskou i individuální terapii a zdálo se, že nic nepomáhá. Něco na něj naléhalo. Byl stále nespokojenější a ze zoufalství začal opět kouřit konopí. Byl připraven udělat cokoli. Začal meditovat tři hodiny denně a začínal ve čtyři hodiny ráno. Jednoho rána upoutalo jeho pozornost telefonní číslo na dolním okraji Muktánandova plakátu. Zavolal do centra a zaslechl rozhovor o meditaci siddha-jógy. Když slyšel, že doporučují meditovat dvacet minut denně, položil na stůl obrovský budík s pocitem, že se dopouští zvrhlosti na opravdové meditaci. Zavolal terapeutce, která byla Muktánandovou žačkou. Ta řekla, že zkušenost, kterou prochází, je probuzení Kundaliní, a že se proces vymkl kontrole. Polekal se a začal mít podezření na konspiraci mezi ní a Muktánandou. Řekla mu, aby zavolal azylové centrum v New Yorku, kde mu pomohou, a on tak se zdráháním učinil. Mluvil se sekretářkou, a když zavolal znovu, řekli mu: "Kundaliní tě tam vezme. Přijď na intenzivní program." Mark cítí, že to ovlivnilo jeho následující cestu.

      Krátce po tomto rozhodnutí začal mít Mark zážitky, při nichž byl zmrazen v pohybu. Jednou například stál ve sprše tak dlouho, dokud nezačala téct jen studená voda. Jindy se v restauraci pokusil vstát ze židle, jeho pravá ruka vyletěla, ale tělo se ani nepohnulo. Nakonec se s cizí pomocí opřel o pravou část svého těla, stejně se pak ale nedokázal postavit. Byl přivolán lékař, který mu hodinu a půl pomáhal s dlaní na kořeni jeho páteře a používal přitom řízenou představivost. Mark nakonec vstal, udělal několik muder a požehnal všem lidem v restauraci.

      O intenzivním programu v New Yorku říká následující: "Vešel jsem dovnitř, posadil se a pak jsem upadl. Dali mi sladkosti a já jsem cítil teplo a podporu a viděl přátelské obličeje. Pak jsem šel nahoru a provedl rituál, při němž jsem si na hlavu lil vodu. Mé pocity kmitaly někde mezi hrůzou a nadšením. Pak ke mně v hale přistoupil Muktánanda a já jsem se roztřásl. Muktánandovo paví pero mě bodlo do pravé strany těla a já jsem se přikrčil jako zvíře." Miloval modlitby a hudbu, která byla součástí programu, a někdy měl pocit, jako by se nacházel v kouzelné komnatě, ale když odešel, zasáhly ho obavy a úzkost. Ačkoli Muktánanda v té době s výjimkou dětí daršan nedával, Mark zapřísáhl koordinátorku, ať ho pustí dovnitř, a ona tak učinila. "Když jsem stál v řadě za dětmi, napadla mě myšlenka: 'Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží,' a ve chvíli, kdy se ke mně přiblížil Muktánanda, byl můj strach pryč. Poklekl jsem a zvedl pravou ruku nad hlavu. Muktánanda řekl, abych přišel blíž, a na několik vteřin se zahleděl do mých očí. Pak jsem se vrátil na své místo na zemi a začal pociťovat vnitřní hadovité pohyby. Z konečků mých prstů se zvedal jemný příjemný pocit a mé rozrušení se vytratilo. Natáhl jsem obě ruce, abych se chytil rukou černého a bílého muže, kteří byli vedle, ve snaze nalézt pocit domova. Běloch se stočil do zárodečné polohy, aby se mi vyhnul, a někteří pomocníci v hale k nám přistoupili. Já jsem ale nahlas řekl, že Muktánanda si přál, abych to udělal, a oni odešli pryč. Pak se má ruka přestala pohybovat a já jsem se rozplakal a řekl: 'Zkusil jsem to, ale mohl jsem zachránit jen jednoho z nich.'"

      V autobuse na cestě domů z ášramu se Mark pokoušel dotýkat všech lidí kolem. Věří, že ho k tomu vedla touha pomoct jim. Podobně se choval v ulicích New Yorku, dotýkal se lidí a žehnal jim. "V oblacích nad městem jsem viděl hrůzné obličeje. Když jel taxík na letiště, vyletěla nahoru kapota a já se vyplašil, zaplatil jsem řidiči všemi svými penězi a zbytek cesty jsem šel pěšky. Na letišti jsem byl velmi zmatený a měl jsem špatnou letenku, a pak jsem se u pokladny zhroutil na podlahu. Nakonec mi stevardka přinesla správnou letenku a usadila mě na sedadlo v první třídě."

      Když letadlo odstartovalo, Mark měl dojem, že po něm "střílejí" lidé kontrolovaní ďábelskými duchy. Stačilo, že na něho namířili loket, koleno nebo palec. Měl u sebe bibli, a tak ji otevřel na kapitole o třech pokušeních. Nakreslil obrázek Muktánandy a tabernákuly z židovských příběhů, které v něm vyvolávaly pocit bezpečí. Ve snaze zastavit ďábelské duchy se naklonil k jedné dívce a rukou napodoboval kobru a totéž udělal i muži, který seděl za ním, a dalšímu, jenž četl noviny. Pak se k němu přiblížil a karatistickým úderem sekl muže do slabiny. Když přišla stevardka, řekl hlasem napodobujícím dítě: "Já jsem dělal svou meditaci a oni mě zlobili." Vnitřní hlas mu řekl, že bude zatčen pro napadení nebo zajištěn k psychiatrickému vyšetření. Když se nic nestalo, zhroutila se všechna jeho společenská očekávání toho, jak by měly věci vypadat, což ho ještě víc vyděsilo. "Nevěděl jsem, jak se mám chovat ve světě, kde se mohlo stát cokoli."

      Utišil se, až když ho přítel vyzvedl na letišti. Jeho podpora byla velmi důležitá a Mark dospěl k závěru, že má pouze nějaké emocionální problémy. Po několik následujících týdnů spal jen dvě hodiny denně a prošel řadou na první pohled psychotických zážitků. Jeden z nich se objevil mezi druhou a třetí hodinou ranní. "Probudil jsem se a prošel jsem celým svým domem, abych našel a oddělil klaďase od padouchů. Probíral jsem se přitom botami, gramofonovými deskami a dalšími předměty. Asi v deset hodin dopoledne bylo vše v domě roztříděné a já jsem odstřelil ty špatné." Jindy se probudil a v trenýrkách vyšel ven na terasu. Asistoval "u Muktánandova smrtelného lože". Psal na beton tužkou, kolik je hodin. Vše, co se hnulo, považoval za nepřítele. Do pěti hodin odpoledne, kdy měl domluvenou schůzku a večeři, prováděl rituály. V jedné chvíli zaslechl svůj hlas, který zněl jako hlas chlapce a říkal: "Pospěš si... Pojď a umři, chlape -- mám spoustu práce."

      Markovi zavolala jeho bývalá manželka a doporučila mu, aby navštívil masážní a léčebné centrum v horách. Odjel tam tedy na několik dní, odpočíval v přírodě, plaval v bazénu a dával si horké koupele. Lidé vnímali jeho potřebu doteku a masírovali ho. Jedna žena mu udělala Tragerovu masáž, která mu prý otevřela srdce.

      Po této zkušenosti si Mark stále více uvědomoval, že chce pracovat svýma rukama, a pochopil, jak byl nešťastný jako učitel. Uvědomil si, že touží po doteku a že chce být v přírodě a mezi lidmi a pracovat s tělem. Ještě stále cítil strach ze svého těla, ale na jiné úrovni cítil, že je schopen je více přijmout. Začal uvolňovat své zábrany a přijímat estetické a sexuální potřeby svého těla, místo aby je soudil. Rozhodl se studovat masáž a Tragerovu práci s tělem. To bylo zpočátku velmi obtížné, protože jeho tělo, zvláště jeho pravá část, vykonávalo spontánní pohyby, které nedokázal ovládat. Na několik let přerušil studium, protože si uvědomoval potřebu více se uzemnit a integrovat své zkušenosti. Navštěvoval různé věštce a terapeuty, ale cítil, že ani jeden z nich mu příliš nepomohl a že odpovědi musí hledat ve svém nitru.

      Po těchto počátečních zkušenostech se u Marka začala projevovat široká škálu fyzických příznaků a často se podroboval vyšetřením v Kaiserově nemocnici. Cítil, že kdyby se mu podařilo dokázat, že problém spočívá v něčem tělesném, mohli by ho lékaři vyléčit. Jeho spontánní pohyby pozorovali neurologové, ale výsledky jejich testů byly negativní. Jeden lékař nazýval jeho krije myelonickým pohybem (nedobrovolné pohyby s fyzickou příčinou v mozku) a nařídil rentgenový snímek mozku. Jednou Marka poslali k onkologovi, protože se na rentgenovém snímku objevila jakási hmota v jeho pravé plíci. Chirurg, který měl provést biopsii, rozhodl, že nemá dostatek důkazů, aby to potvrdil. Řekli mu, že jeho problémy jsou emocionálního charakteru, a dostal recept na Haldol. Vybral jednu dávku, ale nenastala žádná změna, a tak dospěl k závěru, že by k tomu, aby se dostavil nějaký efekt, potřeboval obrovskou dávku, a proto tento lék úplně vysadil.

      Během jedné fáze měl potíže se srdcem. V noci se probouzel, přesvědčen, že nedýchá, a necítil tep srdce. Dupal a tloukl se do hrudě v domnění, že umírá. V hrudi cítil bolesti a napětí, a když běžel, měl v hrudníku svíravé pocity. Prošel kardiologickým vyšetřením, opět bez diagnózy.

      Markovy další problémy:

      Pociťuje podráždění pravého palce, které je provázeno pálivými pocity a nedobrovolným vytáčením chodidla směrem ven, křečovitě tlačí chodidlem proti podlaze; mívá pocity, jako by jeho nohou projel blesk.

      Neměnný vnitřní tlak mu způsobuje bolesti a tělesné křeče. Někdy projede jeho tělem od hlavy až k palci na noze záchvěv. Tento pohyb je nyní jemnější a působí mu méně potíží, pociťuje ho hlavně v krku a hlavě.

      Mívá pocit, jako by po něm lezli mravenci.

      Zvedá ramena a rukama kopíruje spirálovitý pohyb, jež vykonává energie v jeho těle.

      Má bolesti hlavy a cítí se při tom, jako by lebka byla tak měkká, že by se do ní mohl prostrčit prst.

      Zamrzne ve stavu podobném transu, než jej někdo nebo něco uvolní. Při řízení auta se někdy upřeně dívá před sebe a jeho oči mají na chvíli skelný pohled.

      Potýká se s necitlivostí a extrémním chladem v prstech na nohou a rukou, zvláště na pravé ruce. Konečky prstů mu žloutnou nebo zbělají -- někdy až na tři hodiny, pak zmodrají a postupně získávají normální barvu. Podrobil se vyšetřením kvůli podezření na chorobu lymfatického systému, protože levá a pravá část jeho těla mívají extrémně rozdílnou teplotu. Pociťoval též pálivé pocity na svých chodidlech, zvláště na pravém palci, a někdy snáší extrémní horko. Jednou si spálil kůži horkou vycpávkou a necítil to.

      Měl ekzém spojený s otokem, který se zcela spontánně objevil a zmizel.

      Někdy se točí v kruzích s rukama sepjatýma jako při modlitbě a cítí, že je to pokus o nalezení nové rovnováhy. Po nějakou dobu se to stávalo dvakrát nebo třikrát týdně, v době našeho rozhovoru se to dělo přibližně obden.

      Jednou ho energie přimáčkla ke skále a napravila mu obratle a srovnala záda. Věří, že když po něm energie chce, aby převzal vedení, působí mu bolest. Jakmile si není jist tím, co dělat, začne odříkávat třiadvacátý žalm. Pak "veškerý pohyb zmizí, když energie chce, abych opět převzal vedení a získal kontrolu".

      Nutkavě zpívá staré písničky anebo si píská a vydává jednoslabičné zvuky jako "ta"; slyší slova "mír", "Bůh" nebo "Bůh s tebou".

      Ví, že je velmi citlivý vůči energii jiných lidí, kteří mu dělají masáž nebo pracují s jeho tělem, a často vídá barvy, zvláště oranžovou a žlutou, které víří, jako by se díval do ohně.

      Mark nezažil mnoho vizuálních jevů, ale jednou, na začátku procesu, viděl světlo uvnitř svého těla, jako by neměl pokožku, která by zakrývala tělo. Otevřenýma očima viděl kanály energie, kterými se pohyboval stříbrný záblesk.

      Během svého zápasu při integraci tohoto procesu si Mark uvědomil, jak nešťastný byl ve svém zaměstnání, a nakonec odešel do důchodu, aby trávil čas studiem masáže a jiných forem práce s tělem. Pokouší se změnit své intelektuální zaměření na holistický pohled na svět. Nadále se potýká s mnoha příznaky, ty se ale objevují na veřejnosti jen zřídka. Věnuje se hatha-józe a trochu i meditaci. Zjišťuje, že fyzická aktivita, pobyt v přírodě a soustředění se na přítomný okamžik jsou velmi užitečné při zvládání energie. Cítí, že kromě hatha-jógy byly pro něj nejužitečnější akupresura a Tragerova masáž, prováděné kompetentní a citlivou osobou, která chápe energii. Na druhou stranu se domnívá, že mu vůbec nepomohl rolfing ani polaritní terapie. Masáž ho uvolňuje. Ovšem žádná z těchto terapií nedokáže přimět energii, aby ho nechala být. Když cítí úlevu po práci s tělem, která, jak tvrdí, uvolňuje negativitu, a opět cítí energii, ví, že pracovat s ním může jedině energie... "Práce s tělem otevře kanál a energie se začne pohybovat, jako by jí někdo otevřel bránu."

      Měl mnoho důležitých snů, v nichž figurovaly ženy, a mnohokrát cítil, že lékařky a terapeutky na něj reagovaly nejlépe a podpořily jeho proces. Jeho dřívější pohled na ženy se změnil a pohlíží na ně spíš jako na ty, kdo mu pomáhají spojit se s ženskou částí sebe sama, než jako na sexuální objekty. Další změnu vidí v uvědomění si své potřeby přijmout lidi a "být s nimi v prostornějším a svobodnějším prostředí". Říká též: "Potřeboval jsem převzít odpovědnost za své chování a hněv. Věřím, že mnoho tvořivé energie se v hněvu ztrácí, a já bych ji raději převedl do mnohem užitečnější formy."

      Poznámka k diagnóze této zkušenosti

      Mark měl ze všech lidí, s nimiž jsem vedla rozhovor, nejvytrvalejší a nejbolestivější problémy, ačkoli jsem krátce hovořila i s několika dalšími lidmi, kteří se zmiňovali o podobném utrpení. Je jedinečný v tom, že nepociťuje blaženost a záblesky světla, míru a porozumění se u něj vyskytují jen zřídka. Paranoidní strach ze zkušenosti ho zasáhl v mnohem větší míře než ostatní. Má všechny tělesné projevy probuzení Kundaliní a byl emocionálně ničen, hlavně strachem, pochybnostmi a úzkostí zapříčiněnou nekontrolovatelnými pohyby a bolestí v těle. Jeho otevření se objevilo bez systematické přípravy a v době, kdy užíval konopí. Z nějakého důvodu sice šaktipáta umožnila otevření, ale nepodpořila je -- zřejmě proto, že byla kombinována s mentálním zmatkem a depresivním a zoufalým stavem mysli.

      Teoretizuji, že nesmírné psychologické ztráty v jeho dětství, osamocenost, vážná zranění pravé části zad, nedostatek kontextu a pochopení východní spirituality, úzkost, kterou v něm zanechalo jižanské pojetí baptismu, a kouření konopí v něm vytvořily mlhu strachu a zmatení, které ho jednoduše utopily v raných stadiích procesu. Byl přemýšlející a analyzující osobou, neměl kontakt se svým tělem nebo emocemi a zoufale hledal cosi, o čem věděl, že postrádá. Tato zkušenost ho uvrhla do vlastního stínu, a on po celá léta zápasil, aby našel cestu ke svému tělu, emocím a vztahům. Jako by dvě části jeho psýché spolu zápasily po celou dobu procesu a nedaly mu možnost pocítit blaženost, extázi, odevzdání se nebo získat jiný možný přínos, který zkušenost Kundaliní skýtá.

      Mark se dostává do kontaktu s ženskou částí sebe sama, zjemňuje se a hledá svou integritu. Už věří, že se nachází v duchovním procesu, ale pochopitelně na něj pohlíží spíš jako na peklo než na ráj. Do jeho filosofie a uvědomování si sama sebe jasně vnesl nesmírnou změnu a růst. Za podpůrný prvek ve svém procesu označuje práci s tělem a přírodu.