Tenzin Wangyal, Rinpočhe
Tibetská jóga snu a spánku

1. vyd. 2002, ISBN 80-85905-89-2, vázaná, 266 str.

doporučená cena: 338 Kč
naše cena
: 270
ušetříte: 68

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | O autorovi | Obsah knihy | Předmluva | I. 1. Sen a skutečnost | III. 4. Příprava na noc | III. 6. Lucidita | III. 8. Ovládání snů a úcta k nim | III. 9. Jednoduchá cvičení

Předmluva

Jedno známé tibetské úsloví praví: "Měli bychom vysvětlovat historii svého učení a linii jeho předávání, aby se tak zabránilo jakýmkoli pochybnostem o jeho autenticitě." Proto uvedu tuto knihu krátkým vyprávěním o svém životě.
Narodil jsem se krátce poté, co moji rodiče uprchli z Tibetu před čínským útlakem. Doba to byla těžká, a tak mě rodiče poslali na křesťanskou kolej, neboť doufali, že tam o mě bude dobře postaráno. Můj otec byl buddhistický lama, matka praktikovala bön. Po nějaké době otec zemřel. Matka se časem znovu provdala za bönistického lamu. On i má matka si přáli, abych vyrůstal ve svém kulturním prostředí, a tak když mi bylo deset let, odvedli mě do hlavního bönistického kláštera v indickém městě Dolandží, kde jsem byl vysvěcen na mnicha...
Mým hlavním učitelem byl lobpön Sanggjä Tändzin, velmi vzdělaný muž, jenž dosáhl hluboké duchovní realizace. Když mi bylo třináct let, chystal se učit jedno z nejdůležitějších a nejtajnějších učení náboženství bön - linii Velké dokonalosti (tib. dzogčhen) ústního předání Žang žung ňän gjü. Můj nevlastní otec lobpöna Sanggjä Tändzina navštívil a požádal jej, zda bych se nemohl i přes svůj nízký věk zúčastnit výuky, která měla probíhat denně po celá tři léta. Lobpön laskavě souhlasil, ale požádal mě, abych mu vyprávěl sen, který se mi bude zdát v noci před začátkem výuky. Stejný úkol dostali i ostatní zájemci o učení, neboť mistr si tímto způsobem hodlal ověřit naši připravenost...
Postup, při němž učitel takto prostřednictvím snů svých žáků zjišťuje, zda je pro ně přijetí daného učení vhodné či nevhodné, je v tibetské tradici běžný. Přestože mělo ještě nějaký čas trvat, než jsem začal studovat a cvičit jógu snu, tuto událost lze označit za počátek mého zájmu o sny. Velmi na mě zapůsobilo, jak velký význam mají sny v tibetské kultuře a v náboženství bönu a do jaké míry jsou informace pocházející z nevědomí cennější než ty, které nám může poskytnout vědomá mysl.
Po tříleté výuce sestávající mimo jiné z četných meditačních soustředění se spolužáky i v odloučení jsem vstoupil do klášterní dialektické školy. Zvládnutí studijního programu zaměřeného na tradiční výcvik trvá zpravidla devět až třináct let. Studovali jsme běžné vysokoškolské předměty, jako jsou gramatika, sanskrt, poezie, astrologie a malířství, ale probírali jsme i předměty, které běžné nejsou - nauku o poznání, kosmologii, sútry, tantry a dzogčhen. Během klášterního výcviku jsem se setkal s mnoha naukami, které se týkaly snů. Nejvýznamnější z nich vycházely z textů tradice Žang žung ňän gjü, Mateřské tantry, a ze spisů Šardzä Rinpočheho.
Ve škole se mi dařilo a ve věku devatenácti let mě požádali, abych sám začal vyučovat. Tak začala má práce učitele. V té době jsem také sepsal a publikoval stručný životopis zakladatele bönu Šenrab Miwa. O něco později jsem se stal ředitelem dialektické školy. Setrval jsem v této funkci čtyři roky a snažil se co nejvíce přispět k vytvoření základní koncepce školy a k jejímu dalšímu rozvoji. V roce 1986 jsem získal titul geše, což je nejvyšší akademická hodnost, jíž lze na tibetských klášterních universitách dosáhnout.
V roce 1989 jsem odjel na pozvání italské Komunity dzogčhenu Namkhai Norbu Rinpočheho na Západ...
Na Západě jsem zůstal a v roce 1991 jsem získal postgraduální stipendium Rockefellerovy nadace, které mi umožnilo začít s výzkumným programem na Riceově universitě. V roce 1993 vyšla na Západě má první kniha, The Wonders of the Natural Mind (Zázraky přirozené mysli), v níž jsem se pokusil srozumitelným a jednoduchým způsobem představit učení Velké dokonalosti (tib. dzogčhen). V roce 1994 mi Národní fond pro humanitní vědy (The National Endowment for the Humanities) přidělil grant na výzkum logických a filosofických aspektů tradice bönu, na němž jsem měl pracovat spolu s profesorkou Anne Kleinovou, vedoucí katedry religionistiky na Riceově universitě.
Má odborná kariéra se úspěšně rozvíjela, ale já se i přesto nadále zajímal o sny a cvičení jógy snu, neboť jsem věděl, že praxe je důležitější než studium. Můj zájem tedy není pouze teoretický. Vzhledem k tomu, že jsem byl už od útlého dětství ovlivňován nejen snovými zkušenostmi svých učitelů a své matky, ale i tradičním bönistickým přístupem ke snům, pojal jsem hlubokou důvěru v jejich moudrost. Posledních deset let intenzivně cvičím jógu snu. Pokaždé, když si jdu večer lehnout, cítím se svobodný. Denní povinnosti jsou u konce. Někdy se mi noční cvičení daří a jindy ne, ale s tím je třeba počítat až do doby, kdy v nich člověk získá skutečnou zběhlost. V každém případě však téměř každou noc uléhám s úmyslem dovést svá cvičení jógy snu ke zdárnému konci. Učení popsané v této knize tedy vychází jednak z mých vlastních zkušeností s praxí, jednak z poznatků obsažených v textech ze tří pramenů, o nichž jsem se zmínil výše.

Kniha Tibetská jóga snu a spánku vznikla z celé řady přednášek, které jsem pronesl v průběhu několika let v Kalifornii a Novém Mexiku. Atmosféra těchto přednášek se vyznačovala jistou neformálností, která byla v knize z velké části zachována. Slova, jež jsou při prvním výskytu v textu označená hvězdičkou, naleznete ve slovníku na konci knihy.
Jóga snu byla hlavní oporou mé vlastní praxe, což platí také pro celou řadu tibetských mistrů a jóginů. Nikdy například nezapomenu na působivý životní příběh velkého tibetského mistra Šardzä Rinpočheho, který v okamžiku své smrti v roce 1934 manifestoval duhové tělo (tib. džalü) svědčící o dosažení plné realizace. Během života měl mnoho pokročilých žáků, napsal řadu důležitých textů a svou prací významně přispěl k rozvoji země, v níž žil. Stěží si lze představit, jak dokázal být ve světském životě tak plodný, plnit množství zodpovědných úkolů a vést dlouhodobé projekty pro dobro druhých, a přitom být ještě schopen dosáhnout v duchovní praxi tak vysokého stupně realizace. Bylo to tím, že nebyl část dne spisovatelem, další část dne učitelem a těch pár zbývajících hodin praktikujícím. Celý jeho život byl duchovním cvičením, ať meditoval, psal, učil nebo spal. On sám napsal, že cvičení jógy snu pro něj byla na jeho duchovní pouti neobyčejně důležitá a tvořila nezbytnou součást jeho cesty. Totéž může platit i pro nás.