Šrí Dhjánjógí Madhusúdandásdží: Světlo meditace<br> <span class='sub-title'>Učení kundaliní-mahájógy</span>

Šrí Dhjánjógí Madhusúdandásdží
Světlo meditace
Učení kundaliní-mahájógy

1. vyd. 2002, ISBN 80-85905-52-3, vázaná, 270 str.

doporučená cena: 289 Kč
naše cena
: 202
ušetříte: 87
SLEVA: 30 %
Obsah stránky:
Anotace | Jóga-dípiká (Osvětlení jógy) | Kapitola 1. Sebeuvědomění cestou meditace | Kapitola 3. Kundaliní-šakti | Kapitola 5. Úvod k cestě meditace

Jóga-dípiká (Osvětlení jógy)

      Šástry popisují čtyři cesty (márga) vedoucí k duchovnímu Sebeuvědomění: 1) niškáma-karma-márga, kdy se člověk nesobecky zříká plodů veškerého svého konání a odevzdává je Bohu; 2) bhakti-márga oddanosti a oslavy Boha; 3) džňána-márga filosofického rozlišení pravdy od klamu, a tak dosažení Boha skrze poznání; a 4) jóga.

      Jóga je cesta, z níž může mít v krátké době užitek více lidí než z jiných cest, jež vyžadují dlouhodobou hlubokou víru a vytrvalost mnohdy i během několika životů. Praktikování jógy spíše připomíná nákup, kdy si hned po zaplacení odnesete zboží, protože jakmile se člověk jógou začne zabývat, jsou výsledky cvičení přímo úměrné vynaloženému úsilí.

      Existuje několik druhů jógy, mezi něž patří hatha-jóga, laja-jóga, mantra-jóga, rádža-jóga a kundaliní-mahájóga. V této rozpravě se zaměřím na poslední dvě jógy.

      Jóga znamená sjednocení s Bohem neboli Sebeuvědomění. Rádža-jóga postupuje praktikami určenými k utišení a ovládnutí smyslů a mysli, jejich obrácením dovnitř, aby mohl být átman vnímán přímo. Když je hladina jezera klidná, ustálená a nerušená, odraz slunce vypadá stejně jako slunce na nebi. Jakmile ale zafouká vítr a hladinu zčeří, odraz se rozpadne na milion kousků, takže při pohledu na hladinu není možné pravý tvar slunce na nebi rozpoznat.

      Podobně ani člověk nahlížející do svého nitra nemůže spatřit pravou existenci svého átmanu, protože mysl je rozrušována větry tužeb a vlnami myšlenek a představ. Když se vítr utiší a vlny opadnou, zanechávajíce mysl tichou a jasnou, zrcadlení je přesné. Člověk spatří své pravé Já a vidí, že se od Boha nijak neliší.

      Rozličné aktivity mysli se souhrnně nazývají čitta-vrtti, aktivity vědomí. "Víření" těchto myšlenek, tj. proud roztěkaného myšlení se svými průvodními náladami, pocity, touhami, averzemi atd., se nazývány vrtti. Šrí Pataňdžali ve své Jógasútře psané před mnoha staletími definuje tuto jógickou metodu jako zkrocení myšlenkových vírů (čitta-vrtti-niródha).

      Šakti, ohromná pokladnice přírodní síly, dodává energii, jež formuje myšlenky a zajišťuje ostatní životně důležité funkce. Átman každé živé bytosti (džívátman), vnímá své okolí díky soustředění Šakti do prány, mysli, rozumu, ega atd., které přijímají informace prostřednictvím zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu (džňánéndrija) a jednají prostřednictvím nohou, rukou, hlasu, rozmnožovacího a vyměšovacího ústrojí (karméndrija).

      Předpokládejme, že sedíte v zahradě. Ze stromu spadne jablko, což způsobí zvuk tvorbou zvukových vibrací. Ty vstoupí prostřednictvím ucha a nervového systému těla do prostoru vědomí představovaného myslí (akáša). Mysl zvuk vnímá, třídí a dává pokyn očím, aby našly jeho zdroj. Oči jablko najdou a také obraz jablka vstoupí do mysli a počítač rozumu tyto informace vyhodnotí. Počítač připojí informaci o stavu žaludku a spolu s egem, jež poskytuje představu "já", vytvoří touhu, která říká: "Mám hlad a chci to jablko." Mysl, rozum a ego předloží toto přání átmanu. To se rozhodne, jestli se touhou bude řídit, či nikoli. Jestliže se átman rozhodne umožnit tělu, aby šlo a jablko si vzalo, vydá povolení egu a rozumu. Ty dají pokyn mysli, která uvede tělo do pohybu, aby jablko zvedlo.

      To vše se stane velice rychle a obyčejně si jednotlivé fáze neuvědomujeme. Všechny součásti tohoto systému jsou pro naše fungování stejně nepostradatelné. Kdyby nebyla mysl, oči by nic neviděly.

      Pole pozornosti mysli může být velice široké anebo může být naopak velice úzké. Když se člověk soustředí na čtení nějaké zajímavé knihy, okolní činnosti či hluk jej nevyrušují, protože jsou jeho smysly zaměřeny na čtení a ostatním se nezabývají.

      Tomu se říká plné ovládnutí smyslů, je-li átman oddělen od jakéhokoli druhu materiální odezvy. Pokud tomu tak není, říká se, že átman je polapeno a unášeno přílivem událostí, které mu předkládá mysl. Když jsou všechny víry (vrtti) mysli zastaveny a mysl je nerušená, nazývá se myslí utišenou a ovládnutou. Když jsou mysl a smysly takto pod kontrolou, sebeuvědomění je možné. Touto technikou osvobození se zabývá rádža-jóga.

      Rádžajóga rozlišuje pět kategorií stavů mysli (čitta): 1) múdha, marnivá a hloupá, 2) kšipta, nepozorná či roztržitá, 3) vikšipta, nerušená či soustředěná, 4) ékágra, soustředěná na jeden bod a 5) niruddha, spoutaná, zkrocená.

      Múdha-čitta podněcuje zhoubné a destruktivní skutky guny tamas, jako je krádež či vražda, které ubližují subjektu samému i ostatním. Takové skutky nepřinášejí pokoj, ale smrt.

      Kšipta-čitta podněcuje skutky guny radžas, které vyhledávají uspokojení světských tužeb po materiálních statcích, po moci nad ostatními lidmi a všeobecně agresivní a hrabivé jednání.

      Vikšipta-čitta má sattvickou kvalitu, která vyhledává duševní klid a vyrovnanost cestou oddanosti, péče a pomoci ostatním lidem, cestou náboženské filosofie atd. Požadavky materiálního světa takový stav mysli narušují.

      Ve čtvrté a páté kategorii, ékágra a niruddha, získává čitta jógické vlastnosti a pravidelným a disciplinovaným cvičením může dosáhnout Sebeuvědomění.

      Existuje také pět druhů myšlenek (čaitta) neboli aktivit vědomí: 1) pramána, 2) viparjaja, 3) vikalpa, 4) nidrá a 5) smrti.

      Pramána je skutečné či pravé poznání. Je to poznání získané vlastní zkušeností; přímou osobní zkušeností dalších lidí, kteří si zasluhují důvěru, jako jsou velcí světci; a poznání získané z posvátných písem, jako jsou védy (šruti), jejichž poselství vyslechli ršiové ve svých meditacích.

      Viparjaja se týká snových myšlenek a iluzí, jež vznikají díky pomýleným smyslům, jako např. považujeme-li v šeru provaz za hada.

      Vikalpa znamená pojmové myšlení, analytické dělení (vi) zkušenosti do kategorických přihrádek, které jsou posuzovány (kalpa) a porovnávány.

      Nidrá označuje bezesný hluboký spánek. Má tamasickou kvalitu.

      Smrti znamená vzpomínku.

      Skutky (karman), jsou výsledkem těchto rozličných druhů duševních činností. Duše živé bytosti (džívátman), se v důsledku těchto činností pohybuje v cyklech zrození (sansára) a smrti po mnoho, mnoho životů. Její zvyky a charakteristické vzorce chování (sanskára) ji pohánějí mořem sansáry vpřed.

      Včela letí k lotosovému květu pro nektar a je natolik rozptýlena požitkem při jeho požívání, že si nevšimne přicházejícího soumraku. Lotosový květ se uzavře a uvězněná včela umírá v chladu noci.

      Lovec jelenů ukryje svou síť do šťavnaté zelené traviny a jelen, který se do pasti přijde nasytit, je oklamán. Síť se zatáhne a jelen, jež považoval past za bezpečné místo, umírá.

      Pavouk vytváří pavučinu vlákny ze svého vlastního těla, aby si mohl chytat potravu. Činí tak až do okamžiku, kdy se jeho tělo opotřebuje a není již schopno vlákno produkovat. Pak umírá.

      Král tak dlouho plánuje a přemítá, jak rozšířit a zvětšit svou říši, až starosti, zda jeho plány budou úspěšné či nikoli, zničí jeho zdraví. Onemocní a zemře.

      Všechny tyto modely obsahují prvek svobodné volby. Když se nakonec džívátman dostane do lidského stavu existence, jeho možnosti se rozšíří a svým úsilím může dosáhnout osvobození. Veškeré sanskáry člověka jsou založeny na jeho vlastních dobrovolných činech. Tyto vzorce mohou být prolomeny v případě, že se rozhodneme je pokořit, zříci se jich, musíme však vědět, jak na to. Proto Pataňdžali Muni načrtl svých osm článků jógy, árja-aštánga-jógy. Těchto osm článků je: 1) jama, 2) nijama, 3) ásana, 4) pránájáma, 5) pratjáhára, 6) dháraná, 7) dhjána, 8) samádhi. Studiem a cvičením této jógy může člověk dosáhnout božské síly, duchovní blaženosti a Sebeuvědomění. Osvobozuje se tím z otroctví máji zrození a smrti. Každá z osmi větví této jógy je důležitá a sádhaka může okamžitě zaznamenat výsledky při cvičení každé z nich.

      Jama má pět částí: 1) neubližování(ahinsá), 2) pravdomluvnost(satja), 3) nepřisvojování si cizího majetku(astéja), 4) brahmačarja, pohlavní zdrženlivost, 5) aparigraha, "nebraní", tj. nic si nenechávat, a nemít tak vlastnický vztah.

      Ahinsá doslova znamená "neubližování". Zahrnuje vyvarování se jakéhokoli druhu ublížení komukoli ať už skutkem, slovem či myšlenkou. Když člověk nebude nikomu ubližovat, nikoho pomlouvat, používat hrubá či urážlivá slova, která by ranila city druhého, a když nebude mít v mysli nadřazený či pohrdavý postoj k ostatním, nebude mít nepřátele. Říká se, že v ršimuniho ášramu žilo mnoho druhů zvířat -- tygři a kozy, jeleni a lvi, hadi a promyky, krysy a kočky, krávy a leopardi, králíci a psi. Všichni žili pohromadě, aniž si navzájem ubližovali, dokonce i taková zvířata, která jsou si navzájem potravou. V džungli se požírají, ale v tomto ášramu byla ahinsá tak silná, že si nikdy ani v nejmenším neublížili.

      Satja znamená pravdivost v mysli, slovech a skutcích. Sat znamená "tak, jak to je", tedy vnímání okolností, jaké skutečně jsou, odlišených od iluze či klamného zdání. Je-li člověk vždy pravdomluvný, je úspěšný ve všem, co dělá, a cokoli řekne, má velkou váhu.

      Astéja znamená nezcizení a nepoškození majetku ostatních. Pro jógina nejsou zlato a diamanty více než zrnka písku a kameny, ale uvědomuje si, že ostatní lidé jsou jiného názoru, a tak si dává pozor, aby jejich majetek nepoškodil. Díky tomu k němu přichází veškerá hojnost a bohatství.

      Brahmačarja je šetření energie, která se normálně vyplýtvá sexem, a její využití k duchovnímu pokroku. Je samozřejmostí, že objekty touhy by měly být vyřazeny z mysli právě tak jako z vnějšího chování. Je zbytečné navenek praktikovat celibát, a mít přitom rozpálenou mysl. Toto cvičení vytváří velkou zásobu energie.

      Aparigraha znamená "oproštěnost" a vztahuje se k oproštěnosti od závazků a vlastnictví jakéhokoli majetku. Tak jógin zůstává nevázaný, aby se mohl věnovat poznání a osvobozování. Později získá vědomost o svých minulých životech.

      Nijama, druhý stupeň Pataňdžaliho systému jógy, má také pět částí: 1) čistota(šauča), 2) spokojenost(santóša), 3) duševní síla, zapálenost, koncentrace (tapas), 4) studium svatých spisů (svádhjája) a 5) odevzdání se Bohu a guruovi(íšvara-pranidhána).

      Šauča je udržování vnitřní i vnější čistoty, vyvarování se situací a lidí, kteří duchovní praxi ruší. Později se vynoří nepřipoutanost k tělu.

      Santóša znamená být šťastný za jakýchkoli okolností, do nichž vás Bůh umístí. Znamená to, že přijmete, že každá situace, taková, jaká je, je v pořádku, a že budete pokračovat ve svém cvičení. Santóša vede k nejvyšší formě štěstí.

      Tapas se obvykle chybně překládá jako "odříkavost", ale ta je pouze prostředkem k tapasu. Tapas je síla odhodlané vůle usilující o Sebeuvědomění, a soustředění této síly do cvičení a dosažení cíle. Odstraněním nečistot dojde také k zesílení těla.

      Svádhjája je studium textů, které vedou mysl k Bohu (Bhagavadgíta, upanišady, Rámájana atd.), a praktikování oddanostní meditace, džapy božích jmen a manter, aby člověk mohl vnímat Boha jak uvnitř sebe, tak i vně.

      Íšvara-pranidhána je naprosté odevzdání se Bohu, nezbytné k dosažení samádhi.

      Tyto dvě větve, jama a nijama, jsou základem jógické praxe každodenního žití. Student jógy by měl také záměrně v sobě pěstovat charakterové vlastnosti: přátelskost (maitrí), soucit či porozumění situacím a pocitům druhých (karuná), sdílenou radost ze štěstí druhých (muditá), víru a důvěru v učení gurua (šraddhá) a neporazitelnou sílu a energii (vírja).

      Ásana, třetí větev rádža-jógy, je rozvíjení schopnosti nehybně sedět ve stabilní poloze. Nehybnost těla pomáhá nehybnosti mysli. Existuje osmdesát čtyři různých pozic(ásana), ale nejdůležitější jsou lotosový sed s oběma chodidly na stehnech(padmásana); dokonalý sed s jednou patou umístěnou pod genitáliemi a s druhým chodidlem položeným na spodním kotníku(siddhásana); a pohodlný sed s překříženýma nohama s chodidly pod opačnými koleny(sukhásana). V ustálené ásaně se ustálí i rozrušená mysl a rozlišování protikladů (studený a teplý atd.) zaniká. Někteří jógini tvrdí, že minimální kvalifikací pro začátek pokročilé praxe je udržení jedné ásany alespoň po dobu tří hodin. Pro takový druh cvičení se doporučuje sporé a volné oblečení, např. bederní rouška, protože když je tělo dlouho bez pohybu, těsné oblečení zamezuje cirkulaci krve.

      Pránájáma, čtvrtá větev rádža-jógy, znamená ztišení a ovládání prány regulovaným dechem. Existuje mnoho druhů pránájámy. Jednou z nejznámějších je nádí-šódhana, kdy palec a prsty pravé ruky střídavě zakrývají pravou a levou nosní dírku. Nádech levou nosní dírkou je pomalý a hluboký, zatímco pravá nosní dírka je zakrytá. Potom se pohybem ruky zakryje levá nosní dírka a pravou dírkou se vydechne stejně dlouze a pomalu jako při nádechu. Stejným způsobem následuje další nádech pravou dírkou, výměna a výdech levou dírkou; potom nádech levou atd. Člověk může takto pokračovat celou hodinu.

      Provádí-li člověk toto cvičení denně po šest měsíců, získá poznání všech jemnohmotných kanálů, v nichž proudí prána(nádí) a zaznamená v těle vůně, světla a tóny -- což jsou všechno příznaky pročišťování rozličných nádí.

      Další metodou pránájámy je vdechování(púraka), zadržení dechu(kumbhaka) a výdech(réčaka). Postup dýchání pravou a levou nosní dírkou zůstává zachován, ale tentokrát se dech odměřuje počítáním: čtyři sekundy na každý nádech, šestnáct sekund zadržení dechu a osm sekund na výdech. K uvedeným intervalům je třeba se dopracovat postupně; začínat s kratšími časy, ale ve stejném poměru. Při trénování pránájámy je důležité být trpělivý a zbytečně tělo nepřepínat.

      Třetím typem pránájámy je plicní dýchání (bhastrika), kdy je nádech i výdech stejně dlouhý bez jakékoli zadržovací pauzy po ukončení nádechu či výdechu. Existují tři rychlosti bhastriky: pomalá, střední a rychlá. Začátek by měl být opět pomalejší a rychlost zvyšována postupně. Bhastrika očišťuje tělo a zklidňuje mysl. Tento způsob hlubokého dýchání doporučuji na počátek každé meditace.

      Vypráví se jeden příběh o indickém amatérském horolezci, který zůstal viset na asi padesát metrů vysoké a velmi příkré skalní stěně tak, že nahoru už lézt nemohl a dolů se bál. V dnešní době by ho vysvobodila helikoptéra, ale tenkrát v Indii nic takového nebylo. Stalo se, že tou oblastí procházel světec a lidé ho poprosili, aby muže na skále zachránil. Přikázal přinést gumový míč, kus nitě, kus silnějšího provazu a kus lana, které udrží váhu člověka. Nit pevně přivázal k míči, provaz k niti a lano k provazu. Potom vyhodil míč nahoru k horolezci. Mohl tak učinit, protože nit téměř nic nevážila. Muž na stěně míč zachytil a použil vlákna k vytažení provazu, provazu k vytažení lana a lano, které přivázal ke stromu vyrůstajícímu ze skalní stěny, použil k sestupu dolů.

      Pránájáma je jako ten gumový míč. Dech je jako nit, prána je jako provaz a mysl je jako lano. Pránájáma ovládá dech. Jakmile je ovládnut, dech pak k sobě přitahuje pránu, a prána se tak rovněž stane ovladatelnou. Namísto rozptýlení a roztroušení různě po těle může pak prána působit pouze jedním směrem a její tempo se stává velmi rytmickým. Řízená prána automaticky ovládá mysl. To vede ke stavu samádhi, kdy dochází k uvědomění átmanu a člověk dosahuje osvobození.

      Upanišady říkají:

      "Věru je to jen mysl, co způsobuje jak zotročení, tak osvobození myslících bytostí."

      Mysl zabraná do záležitostí světa je příčinou otroctví a mysl, jejíž aktivita je od takových světských vlivů odvrácena, je příčinou osvobození.

      Pránájáma pomáhá očišťovat jak tělo, tak i mysl a také odstraňuje příčiny mnoha nemocí. Měla by se cvičit pouze pod vedením oprávněného gurua a za řádného porozumění jejím postupům a omezením. V opačném případě by mohlo dojít k poškození tělesné schránky.

      Ti, kteří skrze pránájámu ovládli dokonale svou pránu, mohou vykonávat mnoho z toho, co je pro většinu ostatních nemožné. Na konci 19. století se v Indii stal velmi slavným profesor Rámamúrti, který předváděl svou schopnost udržet silou svých rukou dva automobily a zabránit jim v rozjezdu. Pokládal také na svou hruď těžké desky, po kterých nechal chodit slony, a velké kameny, které mohli zájemci rozbíjet železnou palicí. Takovýchto siddhi je možné dosáhnout soustředěním mysli s pomocí pránájámy.

      Stejně jako pták, který k létání potřebuje obě křídla, musí džívátman využívat jak mysl, tak i pránu. Nicméně ovládá-li jednu z nich, druhá se dostává automaticky také pod kontrolu. Memorováním učení svého gurua a šáster můžete dlouhodobě svou mysl cvičit a postupně bude i prána podřízena kontrole. Mnohem rychlejší je ale metoda cvičení prány pránájámou, a tím zároveň i ovládání mysli.

      Teplo uvolňované pránájámou může také probudit Kundaliní, která pak vstupuje do sušumná-nádí, aby se navrátila do sahasrára-čakry, a tím všeho dosáhla Ona sama. K tomu se ale vrátím později.

      Pratjáhára, pátá větev rádža-jógy, je obrácení pozornosti dovnitř a odpoutání smyslů od jejich objektů, jako když želva zatahuje nohy zpět do krunýře. Materiální požitky jsou dočasné, plné úzkosti a duality, jež vyplývají ze stavu vlastnění či nevlastnění. Požitek z duchovního života je věčný, plný blaženosti a moudrosti, bez protikladů, bez duality.

      Radostný den plný zpěvu a smíchu se může změnit v utrpení ze smrti bližního. Muž, který v lese narazí na tygra, náhle pocítí nejhlubší strach. Jógin pevný v pratjáháře může takovým situacím čelit také, ale jeho mysl, odpoutaná od událostí ve světě máji, zůstává nevyrušena.

      Prvních pět článků rádža-jógy představuje sádhanu vnějších událostí(bahiranga-sádhana). Poslední tři jsou antaranga-sádhany, které se týkají stavů uvnitř mysli.

      Dháraná, šestá větev, je soustředění pozornosti mysli a její zaměření na jakýkoli zvolený objekt. Dokud je mysl roztěkaná a nesoustředěná, není možné dosáhnout úspěchu. Takové soustředění mysli na daný úkol je základem práce vědce, obchodníka či studenta stejně tak jako jógina.

      Dhjána, sedmá větev, je další zúžení soustředěné pozornosti na jeden bod tak, že v mysli nezůstává nic kromě pozorovatele a pozorovaného objektu.

      V Mahábhárátě je uveden příklad. Guru Dróna vyučoval mladé prince lukostřelbě. Na vysokém stromě byl připevněný terč s podobiznou malého ptáka a úkolem princů bylo mířit na jeho oko. Právě když se Juddhišthira chystal vystřelit, jeho guru se ho otázal: "Ó synu můj, vidíš toho ptáčka? Prosím, popiš mi, jak vypadá jeho zobáček, křidélka a nožičky. Jakpak je vysoký ten strom? Kdo to vedle tebe teď stojí?"

      Juddhišthira odpověděl na všechny otázky a guru mu řekl, že už nemusí střílet, že už byl vyzkoušen. To samé se stalo i ostatním princům. Nakonec přišel na řadu Ardžuna. Guru Dróna podal Ardžunovi luk a požádal ho, aby zamířil na ptáčkovo oko. Potom řekl: "Ó synu můj, řekni mi, co před sebou vidíš."

     "Vidím oko ptáčka, Gurudévo."
      "Můžeš popsat jeho nožky, křidélka a zobáček?"
      "Prosím za prominutí," odpověděl Ardžuna, "nemám ponětí o tom ptákovi."
      "Jak vysoký je strom, na němž ptáček sedí?"
      "Nevidím ten strom, Gurudévo."
      "Pověz mi, kterým směrem od tebe stojím," pokračoval Dróna.
      "Omlouvám se, ale na to také nemohu odpovědět. Nevím."
      "Potom mi tedy řekni, co vidíš."
      "Vše, co vidím, je oko toho ptáka."

      Nato dal Dróna Ardžunovi svolení ke střelbě a šíp se zabodl přesně tam, kde bylo namalováno oko ptáka.

      Další příklad: Sluneční paprsky se díky atmosféře rozptylují tak, že jsou pro živé bytosti příjemné a zdravé. Použijete-li však optickou čočku, můžete jejich koncentrací na hořlavý materiál založit oheň. Kdyby byly paprsky správně soustředěny, síla slunečního světla dopadající na několik málo akrů půdy by mohla pohánět všechny továrny světa. Stejně tak je pro jakoukoli činnost dobré, když se roztěkaná a rozptýlená mysl stane soustředěnou.

      Pro duchovní práci je taková koncentrace mysli nezbytná.

      Samádhi, osmá větev rádža-jógy, je stav, kdy soustředěná mysl překoná dhjánu, zcela zapomene na sebe sama a vnímá pouze předmět svého soustředění. Když je tímto předmětem vlastní átman, dochází k okamžitému sebeuvědomení.

      Vzpomeňte si na člověka s jablkem. Byl to příklad běžné činnosti smyslů, mysli, rozumu, ega a džívátmy. Když smyslové informace vstupují do mysli prostřednictvím džňánéndrijí, člověk se může rozhodnout na ně nereagovat, a potom se ani karméndrije neuvedou v činnost. To je kontrola nad smysly.

      Pak i když mysl díky zvykům způsobeným minulým karmanem touží např. zabít nějaké zvíře, touha uspokojena nebude a zvíře nezemře. Pokud člověk s myslí nespolupracuje, nemůže dojít k žádné činnosti.

      Když jsou mysl a smysly takto dobře ovládnuty, může jógin meditovat. V dháraně si je meditující vědom tří částí: subjektu, objektu a procesu. Například: já (subjekt) se dívám (proces) na tento kus papíru (objekt).

      Když se dháraná stane dhjánou, vědomí procesu se spojuje s vědomím objektu. Potom jsem tu pouze já a papír. Veškeré mé vědomí, jež vykonávalo akt pozorování, zmizelo.

      Když dhjána přejde v samádhi, je zapomenut i subjekt. Mizí veškeré pocity oddělenosti i ega. Subjekt a objekt se stávají jedním, takže si je mysl vědoma pouze samotného objektu.

      Posloupnost těchto tří stavů se nazývá sanjama. Jakmile je sanjama jednou realizována, meditující může za krátkou dobu dosáhnout naprostého úspěchu v jakékoli materiální či duchovní oblasti.

      Vlastní prožitek samádhi je velice příjemný, ale skutečný význam tohoto stavu je v tom, že člověk může rychle dojít k osvobození. Objektem meditace jógina je jeho átman. V samádhi je jednoduché poznat svůj átman, a toto poznání ústí v osvobození.

      Dosáhnout samádhi cestou osmi článků rádža-jógy trvá ale velice dlouho. Pouze málokdo je tak úspěšný. Velcí siddha-jógini nicméně objevili způsob, jak takové blaho přinést většímu množství lidí. Jedná se o způsob, který pramení z milosti učitele (guru-krpá-jóga). Nazývá se kundaliní-mahájóga.

      Díky této cestě je dokonalý a mocný jógin schopen Šaktipátou přenést část své vlastní nashromážděné prány na žáka tak, aby způsobil probuzení Kundaliní-šakti, jež je svinuta a spí v nejnižší čakře žákova jemnohmotného těla. Jakmile je jednou probuzená, razí si Šakti cestu skrz sušumná-nádí přes každou čakru a nakonec vstoupí do sahasrára-čakry, tisícilistého lotosového květu na temeni hlavy. Probuzením Kundaliní žák okamžitě dosáhne dhjány, sedmého článku rádža-jógy. Cestou vzhůru Kundaliní pročišťuje, co je potřeba. Chová se samostatně, nezávisle na vůli či záměrech žáka. Když Kundaliní vstoupí do sahasráry, jedinec okamžitě dosáhne samádhi.

      Takové je samádhi beze slov(nirvikalpa-samádhi). Nirvikalpa znamená "bez (nir) oddělených (vi) kategorií (kalpa)". Žádná zeď představ a kategorií nestojí mezi jóginem a jeho přímou zkušeností, takže to-čím-je vnímá bezprostředně. V takovém stavu jógin rychle dosáhne Sebeuvědomění a unikne zkušenosti opakovaných zrození, rozkladů a smrtí. Někteří šťastlivci, jejichž karman je přivedl k dokonalému jóginovi, mohou za jediný krátký život vykonat tolik, co by jinak vyžadovalo dlouhý čas.

      Ať už jógin dosáhne samádhi a uvědomění átmanu jakýmkoli způsobem, okamžitě prožívá nepopsatelné věčné blaho a štěstí. Musíte to zažít, abyste pochopili.

      SARVÉ BHAVANTU SUKHINAH

      Nechť jsou všichni šťastni

      Bůh vám žehnej