Bonding - porodní radost.
Podpora rodiny jako cesta k ozdravení porodnictví a společnosti?
Obsah stránky:
Anotace |
O autorkách |
Obsah knihy |
Předmluva Evy Labusové |
O knize řekli/napsali |
Miniknížka k nahlédnutí
1. vyd. 2011, ISBN 978-80-7436-014-5, Brož., 368 str.
doporučená cena: 338,-Kč, naše cena: 270,-Kč, ušetříte: 68,-Kč
témata: alternativní kultura | antropologie | knihy pro rodiče | knihy pro ženy | osobnostní rozvoj | Šťastné dítě | zdravý životní styl | změna paradigmatu
klíčová slova: Antalová, Ivana - bonding - Bonding - porodní radost - Chrastilová, Gauri - Mrowetz Michaela - neonatologie - přirozené rodičovství - přirozený porod - raná vazba matky a dítěte
klíčová slova: Antalová, Ivana - bonding - Bonding - porodní radost - Chrastilová, Gauri - Mrowetz Michaela - neonatologie - přirozené rodičovství - přirozený porod - raná vazba matky a dítěte
Předmluva Evy Labusové
Díky autorkám za tuto důležitou knihu!
Není tomu tak dávno, kdy výraz bonding v České republice nikdo neznal. A je toho víc, co si v uplynulých desetiletích hledá cestu k uším a srdcím českých žen. Krátce bych to označila jako radost z ženství. Radost z mateřství. Radost z toho, že jsme správkyněmi jedinečných tajemství spojených s úkolem přivádět na svět nový život.
Sama jsem tenhle zázrak prožila třikrát. Velmi různě.
První porod, v porodnici, mi byl odcizen typickou rutinou lékařského vedení včetně medikace, připoutání končetin k porodnímu lůžku a nástřihu hráze. Sbírala jsem se z toho přes tři měsíce. Miminko mi po porodu nechali jen chvíli. Náš bonding připomínal vzájemné lízání ran po opravdu těžké bitvě.
Druhý porod, také v porodnici, proběhl bezproblémově. Druhá dcerka však byla napitá plodovou vodou. Záhy ji ode mne odnesli, aby jí vodu odsáli, pak skončila v inkubátoru.
Až třetí porod, v Centru aktivního porodu, zcela odpovídal mým představám. Rychlý a naprosto nerušený. S mým mužem a převážně jen v péči porodní asistentky. V obyčejné posteli. S bondingem bez narušování.
Širší souvislosti mých porodů mi pořád ještě docházejí. Jednak s informacemi, které získávám skrze svou práci, a především, když pozoruji své milované dcery. Se všemi mám krásný vztah. A přesto třikrát jiný.
S nejstarší, dnes už skoro dospělou, občas řešíme, že leccos v životě zraňuje a bolí a potřebuje čas na hojení.
S prostřední se jen výjimečně mazlím - od malinka si sama rozhodovala o tom, jak a kdy ji smím pohladit a obejmout.
S tou nejmladší mám vztah - jak to popsat, aby mi bylo správně rozuměno - z žertu říkávám milenecký. Od malička s častým intenzivním fyzickým kontaktem. S hlubokou sdílností a intimitou. Též nelze přehlédnout, že tahle holčička žije v největším napojení na své vlastní tělo. Vše, co se s ní děje, vnímá. Umí to správně vyhodnotit a zařídit se podle toho. K jejím oblíbeným knížkám patří Rozkvétající žena (DharmaGaia 2006). Dostala ji ode mne k desátým narozeninám, četla ji opakovaně, trvala na tom, že ji nadělí svým kamarádkám.
Tak jsou mé dcery mými učitelkami. A nejen mými, pozoruji, že i obě babičky, navzdory generačnímu odstupu, skrze vnučky nahlížejí do nových obzorů ženství, které jim jejich matky nepředaly a které i ony (vím, že nerady) zůstaly svým dcerám dlužny.
Neuropsychologie odhaluje nové a nové souvislosti o utváření lidské osobnosti a o významu raných zážitků. Diskutuje se, nakolik je nerušený intenzivní kontakt dítěte s matkou bezprostředně po narození důležitý a určující. Za sebe říkám: Víc, než tušíme. A jsem šťastná, když od svých dcer slyším: Já si svoje miminko po porodu odnést nenechám.
Eva Labusová
