Tulku Urgyen Rinpočhe
Planoucí záře.
Vzpomínky Tulku Urgjena Rinpočheho

 

V této knize se dočtete o neobyčejných praktikujících meditace a představitelích učení Buddhy - o velkých mistrech, jejichž soucit, chápání a schopnosti odporují běžným kritériím. Je to kniha o světě, v němž převládají velmi specifické a od dnes rozšířeného pohledu značně odlišné definice toho, čeho může dosáhnout lidská bytost. Nedozvíte se v ní však tolik o samotném autorovi těchto vzpomínek, tibetském mistru Kjabžem Tulku Urgjenovi Rinpočhem. To je vzhledem k jeho skromnosti a zdrženlivosti nevyhnutelné. Přesto je právě on srdcem této knihy – nejen proto, že to byly jeho oči, kdo svědčil těmto významným událostem, jeho hlas, který je vypráví a jeho mysl, která nám je umožňuje pochopit, ale také z toho důvodu, že on sám byl přesně toho samého kalibru, jako ony výjimečné osoby, které popisuje. Zdědil jejich moudrost se vším všudy a byl ztělesněním jejich výjimečných kvalit. Tulku Urgjen Rinpočhe byl ve skutečnosti jedním z největších mistrů meditace dvacátého století a jedním z nejvýznamnějších a nejplodnějších učitelů nauk dzogčhenu a mahámudry, jež leží v srdci tibetské buddhistické tradice.

 

   Poprvé jsem se s Tulku Urgjenem Rinpočhem setkal už jako velmi mladý. Jak totiž v knize popisuje, přicházel mnohokrát přijímat učení od mého mistra Dzongsara Khjenceho, Džamjanga Khjenceho Čökji Lodra. Když jsem o mnoho let později Tulku Urgjena Rinpočheho sám požádal o učení, vzpomněl si, jak mě byl zvyklý vídat po boku Džamjanga Khjenceho a naše vzájemné svazky pramenící z důvěry k tomuto učiteli nám přinesly hluboký pocit blízkosti. Ve školách Ňingma a Kagjü tibetského buddhismu byl TulkuUrgjen Rinpočhe nesmírně důležitým držitelem nauk a byl učitelem a reprezentantem 16. Gjalwy Karmapy.Předal také odkazy nejlepším lamům tradice Ňingma – Kjabžemu Dudžom Rinpočhemu a Kjabžemu Khjence Rinpočhemu. Oba jmenování, společně s Khenpem Njošulem Džamjang Dordžema spoustou dalších vynikajících držitelů učení, měli k Tulku Urgjenovi Rinpočhemu nejvyšší úctu jako k někomu, kdo zrealizoval pohled a praxi dzogpa čhenpo neboli Velké dokonalosti.

 

    Jako učitel byl Tulku Urgjen Rinpočhe jedinečný a nikdo se mu nevyrovnal. Co člověka okamžitě zasáhlo byl fakt, že ať už učil cokoli, vždy to bylo prostoupeno příchutí dzogčhenu. Znamenitě ovládal všechny aspektybuddhadharmy a věnoval se – mimo jiné – především velmi precizní a autentické praxi vadžrajánových učení. Meditoval od doby, kdy mu byly čtyři, a více než dvacet let svého života strávil na odosobnění. Byl proslulý také tím, že za ním mnoho skvělých mistrů přicházelo pro jeho drahocenná objasnění složitých částí učení. Došlo-li však na představení základní, nejhlubší podstaty mysli, neměl Tulku Urgjen Rinpočhe konkurenci. Vzpomínám si, jak vždy v gompě Nagi v Nepálu předával přímé pokyny k mysli a uváděl lidi do její podstaty, kdykoli ho někdo požádal, aby učil – ať už šlo o studenty dharmy nebo jen turisty na návštěvě v Himalájích. Když požádali o učení o mysli, během jediného sezení jim byl schopen předat všechno, úplnou nauku, a to i velké skupině lidí. Bylo to zvláštní: vydržel jim znovu a znovu vysvětlovat podstatu mysli, dokud tomu neporozuměli. Tulku Urgjen Rinpočhe představil buddhadharmu s jistotou tisícům lidem a umožnil jim, i kdyby jen na krátkou chvíli, prožít nejhlubší podstatu mysli. Vraceli se pak z takového setkání silně inspirováni k praxi a rozvoji tohoto nového a rodícího se pochopení pomocí cesty dharmy.

 

   Na své cestě kolem světa v letech 1980 - 81 předal Tulku Urgjen Rinpočhe vzácná učení mým studentům v Londýně, a v roce 1988 přímé pokyny značně větší skupině mých žáků, kteří za ním a Kjabžem Dilgem Khjence Rinpočhem přijeli do Nepálu. Poté jsem se snažil každou zimu vracet do gompy Nagi, abych se od něj mohl učit. Považuji se za výjimečně šťastného, že jsem to mohl dělat. Jeho učení, která byla jednoduše skvělá, vcházela přímo do mého srdce a měla hluboký vliv na způsob, jakým jsem potom sám učil. Velmi dobře si také vzpomínám na jeho podporu. Byl to veskutečnosti právě on, kdo mi v mnoha ohledech vysvětlil, jak důležité jsou mé snahy učitdharmu na Západě. Všichni, kdo Tulku Urgjena Rinpočheho v Nepálu znali – od nejvyšších lamů po nejobyčejnější lidi – si všímali jeho laskavosti, a svou povahou a způsobem, jakým jednal s lidmi, skutečně do posledního písmene naplňoval ducha Cesty bódhisattvů – Bódhičarjávatáry (česky vyšlo pod názvem Uvedení na cestu k probuzení, DharmaGaia, 2001 – pozn překl.). Ztělesňoval veškerou přirozenost, prostotu a uvolněnost velkého dzogčhenového jogína, a domívám se, že není ani v nejmenším nadsazené nazývat ho mahásiddhou, soudobým světcem. Během jeho kremace byla jasná obloha a vzduch nad zemí naprosto klidný, což dzogčhenové tantry popisují jako znamení, že zemřel někdo s nejvyšší realizací – někdo, jehož praxe byla „bez atributů“. Konkrétně se v nich píše, že oním znamením je „obloha bez mraků; zem pod ní bez prachu“.

 

   Styl učení Tulku Urgjena Rinpočheho byl velmi svěží, jednoduchý a přitom nanejvýš účinný. Lidé bývali úplně odzbrojeni jeho vřelostí, otevřeností a upřímností – atmosférou, kterou okolo sebe vytvářel, a způsobem, jakým člověka dokázal inspirovat a krok za krokem vést až k prožitku podstaty mysli. Byl ji schopen odhalit z jakékoli strany; bylo to téměř, jako by vám to tak dlouho vtloukal do hlavy, až jste to nakonec pochopili. A protože jeho slova vycházela přímo z jeho prožitku a mysli moudrosti, tak kdykoli takové přímé pokyny předával, dělal to pokaždé jinak. Často jsem přemýšlel, jak je to možné – když nám takový mistr jako Tulku Urgjen Rinpočhe, se svou neuvěřitelnou lidskou dobrotou a šarmem, předává nejdůležitější učení, a to, do čeho nás uvádí, není nic menšího než mysl moudrosti buddhů. Osobně nás tak propojuje s moudrostí všech mistrů. Přesně tohle máme na mysli, když mluvíme o neobyčejném „požehnání“ učitele a jeho „nesrovnatelném soucitu“. Když je všechno řečeno a vykonáno, jaká větší laskavost může existovat? Učitel k nám obrací svou lidskou tvář pravdy jako ztělesnění naší vnitřní podstaty – a u Tulku Urgjena Rinpočheho bylo velmi snadné vidět, jak jeho osoba reprezentuje celý smysl učení. Myslím si, že už jen potkat takového mistra znamená, že naše drahocenné lidské zrození nebylo promarněno a naplnilo svůj skutečný smysl.

 

   Soucit, moudrost, oddanost, vnitřní podstata mysli – o tom všem se v této knize můžete dočíst. Právě tyto věci koneckonců tvoří buddhadharmu a jsou tím, co se všichni pokoušíme pochopit, ovládnout a zrealizovat. Avšak místem, kde se všechny setkávají a kde jsou nejdokonaleji předvedeny, je učitel, takový učitel jako Tulku Urgjen Rinpočhe. Když na něho pomyslím, připomenou se mi slova Džamjanga Khjenceho a jeho pozoruhodný popis, kým učitel ve skutečnosti je: 

 

Není to pouze teď, v tomto okamžiku, kdy je tsawé lama, kořenový učitel, s námi. Ve své laskavosti od nás nebyl oddělen ani v jediném z našich životů od času bez počátku, jelikož je manifestací skutečné podstaty naší mysli. Navenek se pak objevuje v různých převlecích, čistých i nečistých, aby nám – ať už přímo či nepřímo –   pomohl. Právě teď, na skutek všech zásluh, jež jsme v minulosti nahromadili, na sebe převzal formu duchovního přítele, a díky silnému karmickému spojení jsme měli příležitost se s ním setkat, obdržet od něj nektar hlubokých a rozsáhlých pokynů, a on nás zahrnul do svého obrovského soucitu. Také od teď až do osvícení od nás nebude nikdy ani na okamžik oddělen.

 

 

Mohli bychom teď být nesmírně smutní, že tento velký mistr, Tulku Urgjen Rinpočhe, je pro náš svět ztracený, ale místo toho cítíme stále větší radost. Nejen proto, že dál žije v našich myslích a hluboko v našich srdcích „nikdy ani na okamžik oddělen“, ale také proto, že se mu povedlo zajistit pokračování tohoto dědictví – učení, které tak dokonale ztělesňoval. Jeho synové Čökji Ňima Rinpočhe, Cike Čokling Rinpočhe, Drubwang Tsokňi Rinpočhe a Jonge Mingjur Dordže Rinpočhe jsou plně kvalifikovanými držiteli jeho linie a vize. Každý z nich představuje své vlastní výjimečné kvality a zároveň nese pečeť Tulku Urgjena Rinpočheho.Stejně jako v jeho případě jejich důvěrná znalost podstaty mysli nakažlivě bublá těsně pod povrchem a je připravena kdykoli vytrysknout. Tulku Urgjen Rinpočheměl mnoho úžasných západních studentů – mezi nimi vědce a buddhistické učitele, bezprostředně zapojené do prezentace dharmy v moderním světě. Jeho milovaní žáci Erik s Marciou jsou pro mnoho lidí zdrojem neustálé radosti, když tvoří už spousty let knihy jako je tato, a já dělám přání, aby v tom mohli bez překážek pokračovat.

 

   A na závěr – co nám všechny ty příběhy a vzpomínky, které se v knize nacházejí, chtějí naznačit? Především dvě věci. Za prvé to, že dosáhnout duchovní realizace či osvícení je ve skutečnosti opravdu možné – stačí, když se tomu budeme důsledně a se zápalem věnovat. A za druhé fakt, že tady nemluvíme jen o dávných dějinách, o nějakém úkazu, který se odehrál před mnoha lety v Indii nebo Tibetu. Díky mistrům jako Tulku Urgjen Rinpočhe a jeho žákům tato živá tradice moudrosti a duchovního probuzení dále pokračuje, a díky nim jsou také tato Buddhova učení, se svými vzácnými jádrovýmiinstrukcemi, snadno dostupná lidem téměř kdekoli.

 

   Přeji si, aby se naplnila všechna přání Tulku Urgjena Rinpočheho. Ať se objeví jeho emanace stejně tak skvělá a silná jako on (pokud ne ještě více), aby mohla zvládnout výzvy dnešní doby. Ať jeho synové a žáci pokračují v jeho práci bez jediné překážky, a ať se naplní jeho nádherná vize probuzení nespočtu bytostí a vedení jich k jejich pravé podstatě, základní a nejhlubší podstatě mysli.