Buddhova slova.
Antologie rozprav z pálijského kánonu
1. vyd. 2010, Váz., 450 str.
PŘIPRAVUJEME
témata: buddhismus | filosofie | meditace | osobnostní rozvoj | primární texty | psychologie | religionistika | théraváda
klíčová slova: - abhidhamma - Bhikkhu Bodhi - Buddha - buddhismus - Buddhova slova - dalajlama, 14. - dhamma - meditace - meditace vhledu - mysl - osvobození - páli - pálijský kánon - pramenné texty - Prameny buddhismu - sebepoznání - sutta - théraváda - Tipitaka
klíčová slova: - abhidhamma - Bhikkhu Bodhi - Buddha - buddhismus - Buddhova slova - dalajlama, 14. - dhamma - meditace - meditace vhledu - mysl - osvobození - páli - pálijský kánon - pramenné texty - Prameny buddhismu - sebepoznání - sutta - théraváda - Tipitaka
Předmluva
Buddhovy rozpravy zachované v Pálijském kánonu se nazývají sutty, což je pálijský ekvivalent sanskrtského slova sútry. I když Pálijský kánon patří jedné konkrétní buddhistické škole – tzv. théravádě neboli škole starších – sutty nejsou v žádném případě výlučně texty této školy. Vycházejí z nejstaršího období buddhistické literární historie, období, které trvalo zhruba sto let po Buddhově smrti a skončilo rozdělením původní buddhistické komunity do různých škol. Pálijské sutty mají své protějšky v ostatních raných školách, dnes zaniklých. Jejich texty jsou někdy až neuvěřitelně shodné s pálijskými verzemi; liší se spíše uspořádáním, než bodech nauky. Sutty, spolu s jejich protějšky, tak představují nejstarší záznamy Buddova učení, které máme k dispozici; s nimi se dostáváme nejblíže k tomu, co skutečně učil samotný Buddha. Učení, která jsou v nich obsažena, sloužila jako pramen, primární zdroj všech postupně se rozvíjejících proudů buddhistických nauk a praxe v následujících staletích. Z toho důvodu jsou společným dědictvím celé buddhistické tradice a buddhisté všech škol, kteří chtějí poznat hlavní kořen buddhismu, by měli klást velkou důležitost jejich důkladnému a pečlivému studiu.
Buddhovy rozpravy jsou v Pálijském kánonu zachovány ve sbírkách, které se označují slovem nikája. V minulých dvaceti pěti letech se objevily nové překlady čtyř hlavních nikáj v dostupných a pěkně provedených vydáních (rozumí se v angličtině – pozn. překl.). Jako první přišlo nakladatelství Wisdom Publications, když vydalo v roce 1987 překlad Dígha nikája od Maurice Walshe (The Long Discourses of the Buddha - Dlouhé Buddhovy rozpravy). Stejné nakladatelství pokračovalo v roce 1995 vydáním mnou revidovaného a editovaného rukopisu překladu Madždžhima nikája od Bhikkhu Ňánamóliho (The Middle Length Discourses of the Buddha – Buddhovy rozpravy střední délky). V roce 2000 následoval můj nový překlad Samjutta nikája (Connected Buddhovy rozpravy – Spojené Buddhovy rozpravy). V roce 1999 vydalo nakladatelství AltaMira Press v řadě The Sacred Literature Trust Series výběr rozprav z Anguttara nikája, přeložených zesnulým Ňánapónikou Thérou a mnou pod názvem Uspořádané Buddhovy rozpravy (Numerical Discourses of the Buddha). V současnosti pracuji na novém překladu celé sbírky Anguttara nikája, určené k vydání ve Wisdom Publications v řadě Buddhových rozprav.
Mnozí z těch, kdo četli tyto velké práce, mi k mému uspokojení řeklo, že teprve s těmito překlady pro ně tyto sutty začaly existovat. Další lidé, opravdu vážně usilující vydat se na hluboký oceán sbírek, mi však řekli něco jiného. Řekli, že i když jsou nové překlady sutt díky svému jazyku mnohem přístupnější než staré překlady, stále zápasí o nalezení pevného bodu, ze kterého by viděli celkovou strukturu sutt, rámec, ve kterém by všechny byly vhodně uspořádány. Samotné nikáje nenabízejí v tomto ohledu velkou pomoc, protože jejich uspořádání – s pozoruhodnou výjimkou Samjutta nikája, která má tématicky uspořádanou strukturu – se jeví většinou náhodné.
V dosud probíhající sérii přednášek, kterou jsem začal v Bodhi Monastery v New Jersey v roce 2003, jsem navrhl vlastní schéma pro uspořádání obsahu sbírky Madždžhima nikája. Toto schéma odhaluje Buddhovo poselství postupně, od jednoduchého k obtížnějšímu, od základních témat k hlubokým. Po uvážení jsem došel k závěru, že toto schéma lze uplatnit i nejen na Madždžhima nikáju, ale na všechny čtyři nikáje vcelku. Představovaná kniha tedy organizuje sutty vybrané ze všech čtyř nikáj v tomto tématickém a postupně rozvíjeném rámci.
Tato kniha je určena dvěma typům čtenářů. První jsou ti, kdo Buddhovy rozpravy neznají a cítí potřebu systematického úvodu. Těmto čtenářům se kterákoliv ze sbírek nevyhnutelně jeví temná. A při celkovém pohledu se mohou zdát jako džungle – spletitá a matoucí, plná neznámých šelem – nebo jako oceán – obrovský, divoký a nahánějící hrůzu. Doufám, že tato kniha poslouží jako mapa, která jim pomůže najít svou cestu džunglí sutt nebo jako pevná loď, která je přenese přes oceán Dhammy.
Druhým typem čtenářů, který je určena tato kniha, jsou ti, kteří už sutty znají, ale stále nejsou schopni vidět v nich jeden pochopitelný celek. Pro tyto čtenáře jsou možná pochopitelné jednotlivé sutty samy o sobě, ale texty v jejich souhrnu se jim jeví jako kusy skládanky rozhozené po stole. Jakmile někdo pochopí schéma v této knize, měl by už mít dále jasnou představu o architektuře učení. Pak by už měl být schopen po úvaze určit, jaké místo zaujímá libovolná sutta v konstrukci Dhammy, ať už je zahrnuta v tomto výběru nebo ne.
Tato antologie či jakýkoliv jiný výběr, nenahrazuje samotné sbírky. Moje naděje je dvojí a odpovídá dvěma typům čtenářů, který je kniha určena: (1) že ty, kteří se poprvé seznamují s literaturou raného buddhismu, navnadí k další četbě a povzbudí je, aby se ponořili do kompletních sbírek Pálijského kánonu; (2) že zkušení čtenáři sbírek dočtou knihu s lepším porozuměním materiálu, který už tak dobře znají.
Má-li tato antologie přinést ještě něco jiného, pak je to upozornění na šířku a záběr Buddhovy moudrosti. Raný buddhismus je často zobrazován jako škola opuštění světa, zaměřená primárně na askety a meditující. Starobylé rozpravy Pálijského kánonu však jasně ukazují, že Buddova moudrost a soucítění obsáhly i hlubiny světského života a nabídly obyčejným lidem návody pro správné jednání a pochopení. Starý buddhismus byl dalek toho, aby byl jen vyznáním klášterních elit. Zahrnoval úzkou spolupráci hospodářů i mnichů na dvojím úkolu uchovávat Buddhovy nauky a vzájemně si pomáhat v úsilí kráčet cestou vyhasnutí strasti. Aby mohla Dhamma tento úkol naplnit, musela jim poskytovat moudrého a neúnavného průvodce, stálou inspiraci, radost a útěchu. To by se nemohlo podařit, kdyby neoslovila přímo jejich nejupřímnější úsilí o spojení rodinných a sociálních povinností se snahou uskutečnit to nejvyšší.
Téměř všechny výňatky vybrané v této knize byly vybrány z výše zmíněných publikací čtyř nikáj. Téměř všechny také prodělaly úpravy, někdy jen mírné, ale někdy zásadní, v souladu s rozvojem mého pochopení textů i pálijského jazyka. Nově jsem přeložil menší počet sutt ze sbírky Anguttara nikája, které nejsou zahrnuty ve výše zmíněné antologii. Také jsem přidal hrst sutt ze dvou malých knih Udána a Itivuttaka z páté nikáji Khuddaka nikája (Sbírka menších rozprav). Tyto překlady jsou založeny na překladu Johna D. Irelanda, publikovaném Buddhist Publication Society na Srí Lance. Upravil jsem je volně tak, aby byly v souladu s mým vlastním podáním a terminologií. Dával jsem přitom přednost suttám v próze před verši vzhledem k tomu, že vyjádření prózy je zřetelnější a přímočařejší. Jestliže sutta končí verši, které obsahově pouze opakují to, co bylo v předcházející próze, v zájmu úspory místa jsem je vynechal.
Každá kapitola začíná úvodem, ve kterém vysvětluji charakteristické koncepty důležité pro téma kapitoly a snažím se ukázat, jak vybrané texty toto téma ztvárňují. Pro objasnění problematických bodů v úvodech i samotných textech jsem zde využil podčarové poznámky. Ty často vycházejí z klasických komentářů k nikájám připisovaných velkému jihoindickému komentátorovi Áčarijovi Buddhaghósovi, který pracoval na Srí Lance v pátém století př. n. l. Kvůli stručnosti jsem zde nezahrnul tolik poznámek jako v mých překladech nikáj. Tyto poznámky také nejsou tak technické, jako v kompletních překladech.
Za každým vybraným textem je odkaz na zdroj. Odkazy na texty z Dígha nikája a Madždžhima nikája uvádějí číslo a jméno sutty (v Páli); pasáže z těchto dvou sbírek podržují číslování paragrafů použité v překladech The Long discourses of the Buddha a The Middle Length Discourses of the Buddha, takže čtenáři, kteří si je v nich chtějí najít, tak mohou snadno udělat. Odkazy na texty ze Samjutta nikája uvádějí samjuttu a číslo sutty; texty z Angutta nikája uvádějí nipátu a číslo sutty (Jedničky a Dvojky také uvádějí kapitolu uvnitř nipáty následovanou číslem sutty). Odkazy na texty z Udán uvádějí nipátu a číslo sutty; texty z Itivuttak uvádějí prostě číslo sutty. všechny odkazy jsou následovány údajem o svazku a číslu strany ve standardním vydání Pali Text Society těchto prací.
Jsem vděčný Timothy McNeillovi a Davidu Kittelstromovi z nakladatelství Wisdom za to, že mě stále upomínali a povzbuzovali, abych v tomto projektu vytrval navzdory dlouhým obdobím nevyrovnaného zdraví. Sámanéra Análajó a Bhikkhu Ňánasóbhanó četli a komentovali mé úvody, John Kelly provedl korektury celé knihy. Všem třem vděčím za mnohé užitečné návrhy. John Kelly také připravil tabulku zdrojů, která je zařazena na konci knihy (v českém vydání není – pozn. překl.). Jsem také vděčen mým studentům páli a Dhammy v klášteře Bódhi za jejich nadšený zájem o učení nikáj, které mne inspirovalo k sestavení tohoto výběru. A obzvláště jsem vděčen skvělému zakladateli kláštera, ctihodnému mistrovi Jen-Chun, za to, že ve svém klášteře uvítal mnicha z jiné buddhistické tradice, a za jeho zájem o propojení jižního a severního proudu buddhismu, vyšlých z učení raného buddhismu.
Bhikkhu Bódhi
