Yongey Mingyur Rinpočhe
Radost ze života
Štěstí jako vědecká disciplína

2. vyd. 2017, ISBN 978-80-7436-083-1, Brož., 286 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 278
ušetříte: 70

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | Obsah | Pochvalná slova o knize Radost ze života | O autorovi | Předmluva | 1. Cesta začíná | 2. Vnitřní symfonie | 3. Za myslí, za mozkem | 9. Nalezení rovnováhy

9. Nalezení rovnováhy

"Spočívejte bez fixace" - Gotsangpa, Lampa ze zářivých drahokamů, přel. Elizabeth M. Callahan

Teď na nějaký čas opustíme říši vědy a teoretického bádání a začneme mluvit o praktické aplikaci získaných poznatků, jež v buddhistické terminologii označujeme jako "Cestu". Rád bych začal příběhem, který jsem slyšel kdysi dávno. Vypráví o muži, jenž byl v mládí přeborníkem v plavání a když zestárl, začal hledat něco, co by pro něj bylo stejnou výzvou jako tento sport v dobách jeho mládí. Rozhodl se, že se stane mnichem, protože se domníval, že stejně jako zvládl vlny oceánu, zkrotí i vlny své mysli. Našel si učitele, jehož si vážil, přijal sliby a začal praktikovat podle mistrových instrukcí. Jak to obvykle bývá, meditace pro něj nebyla snadnou záležitostí a tak se šel poradit se svým učitelem.

Mistr jej vyzval, ať se posadí a medituje, aby jej mohl při praxi pozorovat. Po chvíli učitel zjistil, že se starý plavec snaží příliš usilovně. Řekl mu tedy, ať se uvolní. Ale pro muže byla i tato jednoduchá instrukce nad jeho síly. Když se o to pokusil, jeho mysl se zatoulala bůhvíkam a tělo se nahrbilo. Když se pokusil soustředit, mysl a tělo byly příliš ztuhlé. Nakonec mu učitel položil otázku: "Ty jistě umíš opravdu dobře plavat, že?"

"Samozřejmě," odvětil muž, "lépe než kdokoli jiný."

"Je schopnost plavat otázkou svalů zcela napjatých," ptal se dál učitel, "nebo úplně uvolněných?"

"Ani jedno ani druhé," zněla odpověď. "Je třeba najít rovnováhu mezi napětím a uvolněností."

"Dobrá," pokračoval mistr. "Teď bych se rád zeptal, jestli, když plaveš a tvé svaly jsou příliš napjaté, vytváříš to napětí ty nebo tě k tomu nutí někdo jiný."

Muž se na chvíli zamyslel a nakonec řekl: "Nikdo z vnějšku mě nenutí napínat svaly."

Učitel se odmlčel, aby starý plavec mohl strávit svou odpověď. Poté se jal vysvětlovat: "Když zjistíš, že je tvá mysl během meditace příliš napjatá, původcem toho napětí jsi ty sám. Když ale necháš veškeré napětí pominout, tvá mysl dostane příliš mnoho prostoru a začneš být ospalý. Jako plavec ses naučil dosahovat ideální rovnováhy mezi napětím a uvolněním svalů. Při meditaci je potřeba dosahovat stejné vyváženosti ve své mysli. Pokud se ti to nepodaří, nikdy nebudeš schopen dospět k dokonalé rovnováze ve své vlastní přirozenosti. Jakmile ji však jednou získáš, dokážeš proplout jakoukoli událostí ve svém životě stejně, jako umíš plavat ve vodě."

Velmi zjednodušeně řečeno, nejúčinnějším přístupem k meditaci je snažit se ze všech sil bez přílišného ulpívání na výsledku.

Moudrost a metoda

"Není-li mysl pozměněna, je čistá. Není-li voda zčeřena, je čirá." - 9. Gyalwa karmapa, Mahámudrá: Oceán konečného významu, přel. Elizabeth M. Callahan

Tato konkrétní instrukce, kterou dal mistr starému plavci, je ve skutečnosti součástí rozsáhlejšího úseku nauky, jenž se zabývá rovnováhou mezi moudrostí neboli filosofickým porozuměním a metodou, tedy praktickou aplikací filosofie. Teorie je k ničemu bez praktických prostředků k její aplikaci. Zde do hry vstupuje metoda: užívání mysli k poznání sebe sama. Což je vlastně dobrá pracovní definice meditace. Meditace není "spočinutí v blaženosti", ani "přebývání v nekonečném prostoru" či "vyčištění se" - to vše a mnohé další jsem vyslechl od různých lidí při svých cestách kolem světa. Meditace je ve své podstatě velmi prosté cvičení, je to přebývání v přítomnosti, v přirozeném stavu vaší mysli. Ve schopnosti být si prostě a jasně vědom jakýchkoli myšlenek, vjemů a emocí.

Mnoho lidí se brání praktikovat meditaci, protože první představa, která jim při tom slově vyvstane, jsou hodiny a hodiny vzpřímeného sezení se zkříženýma nohama a absolutně vyprázdněnou myslí. Nic z toho však není nezbytné.

Především zvyknout si na sezení se zkříženýma nohama a rovnou páteří vyžaduje nějaký čas, zvláště na Západě, kde je obecným zvykem válet se na kanapi před televizí nebo se hrbit u počítače. Zadruhé - je nemožné zabránit mysli, aby vytvářela myšlenky, pocity a vjemy. Myšlení je totiž přirozenou funkcí mysli, stejně jako přirozenou funkcí slunce je svítit a hřát nebo přirozenou funkcí bouřky jsou blesky a déšť. Když se mi dostávalo prvního poučení o meditaci, bylo mi řečeno, že snažit se potlačovat přirozenou funkci své mysli je přinejlepším dočasné řešení. A v nejhorším případě, pokud se budu záměrně pokoušet měnit svou mysl, budu ve skutečnosti pouze posilovat svou tendenci fixovat se na myšlenky a pocity jako na něco nezávisle existujícího.

Mysl je neustále aktivní, stále vytváří myšlenky, stejně jako oceán bez ustání vytváří vlny. Zastavit své myšlení není v našich silách o nic víc než zastavit vlny v oceánu. Nechat mysl spočinout v jejím přirozeném stavu je však něco zcela odlišného. Buddhistická meditace nezahrnuje prvoplánové pokusy o vyprázdnění mysli. Neexistuje žádný určitý způsob, jak dosáhnout meditace prosté myšlenek. Dokonce i kdybyste dokázali řídit zastavení myšlenek, zdaleka by to nemuselo znamenat, že jste ve stavu meditace; možná byste se jen vznášeli ve vzduchoprázdnu jako živá mrtvola.

Na druhé straně můžete zjistit, že jakmile se podíváte na myšlenku, emoci nebo pocitový vjem, okamžitě zmizí jako ryba, která odpluje do hlubších vod. To je také v pořádku. Po pravdě řečeno, je to skvělé. Dokud si dokážete udržet tuto čirou pozornost, i když vám myšlenky a pocity unikají, zažíváte jas a prázdnotu pravé přirozenosti mysli. Skutečným smyslem meditace je spočívat v čirém vědomí, ať se něco děje či nikoli. Ať před vámi vyvstane cokoli, prostě jen buďte otevření a přítomní a nechte to odeznít. A když se nestane nic nebo když myšlenky proběhnou myslí, aniž byste je zaznamenali, prostě jen dál spočívejte v přirozeném jasu.

Co jednoduššího by měl proces meditace ještě být?

Dalším bodem k úvaze je fakt, že ačkoli ulpíváme na názoru, že některé zkušenosti jsou lepší, vhodnější či přínosnější než jiné, ve skutečnosti neexistují žádné dobré myšlenky a špatné myšlenky. Existují jenom myšlenky. Jakmile jeden shluk štěbetavých neuronů začne produkovat signály, jež si překládáme jako myšlenky nebo pocity, jiná skupina je začne komentovat: "Páni, tohle ale byla pomstychtivá myšlenka. Ty jsi ale špatný člověk." Nebo: "Ty máš takový strach. Musíš být opravdu nekompetentní." Meditace je skutečně procesem neposuzujícího vědomí. Když meditujeme, přejímáme objektivní přístup vědce k naší vlastní subjektivní zkušenosti. To zpočátku nemusí být zrovna snadné. Většina z nás je vychována k tomu, že když si o něčem myslíme, že je to dobré, tak to je dobré, a že když si o něčem myslíme, že je to špatné, tak to je špatné. Když se ale cvičíme v prostém pozorování toho, jak naše myšlenky přicházejí a odcházejí, tyto přísné hranice začínají padat. Zdravý rozum nám řekne, že tak velký počet mentálních událostí vyvstávajících a mizejících v rozmezí jediné minuty pravděpodobně nemůže být celý pravdivý.

A pokud prostě budeme jen dál pozorovat aktivitu své mysli, začneme velmi zvolna rozpoznávat transparentní povahu našich myšlenek, emocí, pocitů a vjemů, jež jsme kdysi pokládali za pevné a skutečné. Je to, jako kdyby někdo postupně stíral ze zrcadla nánosy prachu a špíny. A jak si časem navykneme pohlížet na čistý povrch naší mysli, dokážeme prohlédnout všechno to štěbetání o tom, kdo a co si myslíme, že jsme, a rozpoznat zářivou podstatu naší pravé přirozenosti.

/.../

Další informace o autorovi

The Yongey Foundation
Yongey Buddhist Center
Chokling Tersar Foundation

Různá videa s přednáškami Mingyur Rinpočheho najdete i na You Tube.

Hodnocení knihy

ohodnoťte knihu  

další z naprosto skvělých vydavatelských počinů nakladatelství...
Další naše knížky