Yongey Mingyur Rinpočhe
Radost ze života.
Štěstí jako vědecká disciplína

Předmluva

Jsme svědky jedinečného období v dějinách vědy, období vzájemného dialogu mezi vědci a těmi, kdo praktikují meditaci. Některé poznatky z tohoto setkání znamenaly pro vědu jisté vystřízlivění. Protagonisté mého vlastního vědeckého oboru, psychologie, vždy předpokládali, že jeho kořeny lze vystopovat v Evropě a Americe počátku 20. století. Ukazuje se, že takový názor je nejen kulturně omezený, ale i historicky krátkozraký. Teorie o mysli a o tom, jak funguje, vznikaly v rámci filosofických systémů ve většině velkých světových náboženství, pocházejících vesměs z Asie.

V 70. letech 20. století jsem cestoval po Indii jako čerstvý absolvent university. Začal jsem tam studovat abhidharmu, jeden z nejvytříbenějších příkladů oné starodávné psychologie, která má kořeny v buddhistické nauce. Uchvátilo mě, když jsem zjistil, že základní otázky, které jsou dnes předmětem vědeckého bádání o mysli, byly zkoumány po tisíce let, nikoli pouhé jedno století. Klinická psychologie, v té době můj vlastní obor, se snažila zmírnit různé druhy emocionální bolesti. K mému překvapení jsem ovšem objevil, že tento tisíce let starý systém obsahuje soustavu metod, které nejen pomáhají léčit mentální utrpení, ale zároveň rozvíjejí pozitivní lidské vlastnosti jako soucítění a empatii. A přesto jsem při svém dosavadním studiu na tento psychologický systém nikdy nenarazil.

Dnes přerostl živý dialog mezi těmi, kdo praktikují tuto starodávnou vědu o lidském nitru, a moderními vědci do aktivní spolupráce. Toto pracovní partnerství bylo urychleno zásluhou dalajlamy a Institutu pro mysl a život. Po několik let vytvářeli prostor pro společnou diskusi buddhistických praktikujících a učenců s moderními vědci. To, co začalo jako zvídavé rozhovory, se proměnilo ve společné výzkumné úsilí. Výsledkem byla spolupráce znalců buddhistické nauky o mysli s neurovědci na struktuře výzkumu, který zdokumentoval působení různých praktik mentálního tréninku na chování neuronů v mozku. Yongey Mingyur Rinpočhe byl jedním z nejaktivnějších účastníků této vědecké aliance na straně mistrů meditační praxe. Spolupracoval s Richardem Davidsonem, ředitelem Waismanovy laboratoře pro mapování a výzkum chování mozku při Wisconsinské universitě. Bádání přineslo strhující výsledky, které, pokud se je podaří zopakovat, navždy změní některé základní vědecké předpoklady - mezi nimi například fakt, že systematický meditační trénink, prováděný pravidelně po mnoho let, může rozšířit lidskou schopnost pozitivních změn v mozkové aktivitě na úroveň, o níž se moderní kognitivní neurovědě ani nesnilo.

Asi nejúžasnějším dosavadním objevem jsou závěry výzkumu, jehož se zúčastnilo několik adeptů meditace včetně Yongey Mingyur Rinpočheho (píše o tom v této knize). Během jejich meditace o soucítění aktivita neuronů v mozkových centrech klíčových pro pociťování štěstí narostla o 700 až 800 procent! U druhé skupiny subjektů výzkumu, dobrovolníků, kteří právě začali meditovat, vykázala stejná oblast mozku nárůst aktivity jen o 10 až 15 procent. Délka výcviku absolvovaného mistry meditace je srovnatelná s tréninkem olympijských atletů - mezi deseti až padesáti tisíci hodinami v průběhu života; své meditační schopnosti cizelovali pak během roky trvajících pobytů v ústraní. Yongey Mingyur je v této souvislosti malý zázrak. Jako chlapec obdržel hluboké meditační instrukce od svého otce Tulku Urgyen Rinpočheho, jednoho z nejuznávanějších duchovních mistrů Tibetu, který prošel výcvikem v době těsně před komunistickou invazí. V pouhých třinácti letech se Yongey Mingyur rozhodl odejít do tříletého ústraní. Na konci tohoto období byl jmenován mistrem meditace pro další bezprostředně následující tříletý pobyt v ústraní v téže poustevně.

Yongey Mingyur je neobyčejný také ve svém upřímném zájmu o moderní vědu. Byl pozorným posluchačem několika konferencí Institutu pro mysl a život a využil každou příležitost setkat se tváří v tvář s vědci, kteří byli ochotni říci mu více o svých oborech. Mnohé z těchto rozhovorů poukázaly na významné podobnosti mezi klíčovými poznatky buddhismu a moderním vědeckým poznáním - nejen v oboru psychologie, ale také pokud jde o kosmologické principy, odhalené nedávnými objevy v kvantové teorii. Esenci rozhovorů najdete v této knize.

Tyto trochu neobvyklé momenty jsou ovšem vetkány do rozsáhlejšího vyprávění, v němž Yongey Mingyur velmi přístupně vysvětluje základní meditační praktiky. Tato kniha je, konec konců, praktický průvodce, příručka pro změnu života k lepšímu. A ať se nacházíme kdekoli, cesta začíná tím, že uděláme první krok.

Daniel Goleman