Džátaky<br> <span class='sub-title'>Příběhy z minulých životů Buddhy</span>

Džátaky
Příběhy z minulých životů Buddhy

2. rozšířené . vyd. 2007, ISBN 978-80-86685-75-5, Váz. s přebalem, 406 str.

doporučená cena: 358 Kč
naše cena
: 286
ušetříte: 72

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | Obsah | Dušan Zbavitel: Předmluva. | Ukázky: O asketovi, který dosáhl štěstí | Jak ani ochota nemusí být k užitku | Jak kouzlo zahubilo mnoho životů | Jak se stal Bódhisatta králem | Jak Bódhisatta vyléčil krále ze žalu | Jak Bódhisattu oslabilo pokušení

Jak se stal Bódhisatta králem

Kdysi v minulosti, když ve Váránasí vládl Brahmadatta, narodil se Bódhisatta jako nejmladší ze sta synů tohoto krále a v příslušném čase dosáhl dospělosti. V té době přicházeli za pohoštěním do královského paláce paččékabuddhové. Bódhisatta je vždy obsluhoval.

Jednoho dne si pomyslel: "Mám hodně bratrů. Pozoruji, že v tomto městě asi královskou vládu nezdědím." I napadlo mu, že by to mohl zjistit dotazem u paččékabuddhů, a když nazítří přišli, přecedil jim vodu do obřadního džbánu, umyl jim nohy, pomazal je mastmi, předložil jim jídlo, a když se posadili, pozdravil je, usedl stranou a zeptal se jich na to.

Oni mu pak odpověděli: "Princi, v tomto městě královskou vládu nezískáš, ale dva tisíce jódžan odtud je v gandhárské říši město Takšašila - dokážeš-li tam dojít, už sedmého dne se tam staneš králem. V cestě však brání překážka v podobě velikého lesa, a kdo se chce tomu lesu vyhnout, musí jít cestou dlouhou sto jódžan, zatímco pro toho, kdo jde přímo, je to jen padesát. Tomu lesu se říká Nelidská pustina protože tam podél cesty démonky vždycky vykouzlí obce a domy, připraví si vzácné lože s baldachýnem posázeným nahoře zlatými hvězdami, přehodí přes ně pestrobarevné přehozy, zkrášlí se božskými šperky, usednou v těch domech a lákají kolemjdoucí muže sladkými slovy: "Vypadáte unaveně - pojďte sem, posaďte se, napijte se a pak půjdete dál", Takto je pozvou, nabídnou jim sedátka, svedou je svými půvaby k milostným hrám, uvrhnou je do hříchu tím, že se s nimi pomilují, sežerou je, až krev tryská, a tak je zahubí. Toho, jehož vášní je krása, se zmocní krásou, kdo má rád zvuky, sladkým zpěvem písní, toho, jehož zálibou je čichání, božskými vůněmi, mlsného jídlem o různých nejlepších chutích a toho, jehož slabou stránkou je hmat, krásnými lůžky s rudě a růžově potaženými poduškami. Dokážeš-li dojít do Takšašily, ovládnuv své smysly, aniž se na ně podíváš, a zachováš si vládu nad sebou samým, sedmého dne tam získáš královský trůn."

Bódhisatta odvětil: "Staň se tak, vznešení páni! Jak bych mohl po vašem ponaučení na ně třeba jen pohlédnout?" Nato požádal paččékabuddhy o ochranný amulet, dostal do nich ochranný písek a ochrannou šňůru, pozdravil paččékabuddhy i rodiče, šel do svého příbytku a oznámil svým lidem: "Jdu do Takšašily, abych tam získal královskou moc. Vy zůstanete tady."

"Půjdeme také s tebou," řeklo mu pět mužů. "Ne, přátelé, nevezmu vás s sebou. Po cestě prý tam svádějí démonky muže podle toho, které smysly jsou jejich slabostí, a pak je s pomocí krásy a jiných prostředků chytají. Je to velmi nebezpečné, já si však důvěřuji a půjdu." "Když půjdeme s tebou, pane, i my se budeme ovládat - nech nás také jít!" "Pak se tedy mějte na pozoru!" napomenul je Bódhisatta a vydal se se všemi pěti na cestu.

Démonky vykouzlily město a všechno ostatní a čekaly. Muž, který nedokázal odolat kráse, pohlédl na démonky, byl jejich krásou okouzlen a trochu zaostal za ostatními. "Proč se opožďuješ?" zeptal se ho Bódhisatta. "Bolí mě nohy, pane, na chvilku se tu v domě posadím a potom půjdu dál." "Hleď, vždyť jsou to démonky - nesmíš po nich zatoužit." "Ať se stane, co se stane, já, pane, dál nemohu." "Však uvidíš!" pravil Bódhisatta a pokračoval s ostatními čtyřmi v cestě.

Onen muž, jehož slabostí byla krása, šel za démonkami. Ty se s ním pomilovaly a připravily ho tak o život, potom šly dopředu, vytvořily si další dům, posadily se v něm, hrály na různé nástroje a zpívaly. Tam se opozdil ten, který byl milovníkem hudby. I jeho sežraly, šly dopředu, naplnily voňavkami různého druhu nádoby a usedly s nimi v krámcích. Tam zůstal pozadu ten, jehož zálibou bylo čichání. Také jeho pozřely, pospíšily si kupředu, vykouzlily krámy s teplým jídlem, naplnily je božskými pokrmy nejlepších chutí a čekaly. Tam zůstal mlsný. Spolkly ho, šly dopředu, vytvořily božská lůžka a seděly na nich. Tam zůstal ten, jehož slabou stránkou byl hmat. I jeho spolkly.

Bódhisatta zůstal sám. Tu si řekla jedna démonka: "Ten je věru jako kámen! Sním ho a vrátím se zpátky." A šla pořád za Bódhisattou. Na konci lesa uviděli démonku drvoštěpové a jiní lidé a vyptávali se jí: "Čím je ti ten muž, co jde před tebou?" "Je to můj manžel, urození páni," odpověděla jim. "Hej, taková krásná, věnci květů podobná zlatá mladá žena opustila vlastní rodinu a s důvěrou v tebe tě následuje - proč ji necháváš unavovat se pospícháním za tebou a nejdeš s ní?" "Není to moje manželka, urození páni, je to démonka - sežrala už čtyři mé druhy." Ale démonka tvrdila: "Urození páni, z hněvu udělají muži z vlastních žen i démonky a strašidla."

Když šla dál, přičarovala si vzhled těhotné ženy a potom dokonce rodičky a následovala Bódhisattu s dítětem v náručí. Každý, kdo je viděl, se vyptával stejně jako ti předtím. Bódhisatta také odpovídal stále totéž, až dorazili do Takšašily. Tam nechala dítě zmizet a šla za ním sama.

Bódhisatta přišel k městské bráně a ubytoval se v jednom útulku pro pocestné. Dík jeho bódhisattovské síle nemohla vejít za ním, a tak zůstala nebesky krásná stát přede dveřmi. V té době se král Takšašily ubíral do parku, spatřil ji, byl jí okouzlen a poslal svého člověka, aby zjistil, zda ta žena má či nemá manžela. Posel k ní přistoupil a zeptal se jí na to. "Ano, urozený pane, můj choť sedí tady v útulku," odvětila. Bódhisatta však zvolal: "To není moje manželka, je to démonka - pozřela už čtyři mé lidi." Ona však odporovala: "Pane, když se muž rozzlobí, řekne o své ženě, co mu napadne." On je oba vyslechl a zpravil o tom krále.

Král prohlásil: "Majetek, který nemá pána, patří vládci." Nato přikázal, aby démonka nastoupila na slona, objel s ní celé město, vrátil se do paláce a nechal ji ubytovat v komnatě určené pro první královnu. Vykoupán a navoněn se po večeři odebral na královské lože. I démonka pojedla jídlo pro ni vhodné, ulehla s králem na královské lůžko, ale když se krále zmocnila touha po rozkoši, otočila se na bok a rozplakala se. "Proč pláčeš, drahá?" zeptal se jí král. "Pane, přivedl jsi mě, když jsi mě uviděl na ulici, a ve tvém domě je mnoho žen. Budu zmatena a jako zlomena, až mi řeknou: "Kdo zná tvého otce a matku nebo rodinu či původ? Král tě sebral někde na ulici." Kdybys mi dal panství a vládu nad celou říší, nikdo by mě nemohl ponižovat takovými řečmi."

"Drahá, pro obyvatele celé říše nejsem ničím, nejsem jejich pánem. Jsem pánem jenom nad těmi, kdo se vzbouří proti králi nebo dělají, co se dělat nesmí, a proto ti nemohu dát panství a vládu nad celou říší." "Nemůžeš-li mi tedy, pane, dát vládu nad říší nebo městem, dej mi alespoň moc nad těmi, kdo žijí v paláci."

Král, spoutaný její nadpřirozenou silou, nedokázal odmítnout její žádost a pravil: "Dobrá, má drahá, dávám ti moc nad obyvateli paláce - dělej si s nimi, co chceš." Ona se s tím spokojila, když král usnul, odebrala se do démonského města, přivedla s sebou démony, zbavila krále života, pozřela všechny jeho šlachy, kůži, maso i krev a nechala z něho jen kosti. Ostatní démoni začali od brány, sežrali všechny až po kohouty a psy a obrali je na kost.

Když lidé příštího dne viděli, že brána je zavřená, vyvrátili její křídla sekerami, vnikli dovnitř a zjistili, že celé obydlí je plné kostí. Tu řekli: "Pravdu věru hovořil onen muž, když řekl: Není to moje manželka, ale démonka. Král však nic nepoznal, udělal z ní v paláci svou choť, ona jistě přivolala démony, spolu s nimi všechny sežrala a zmizela."

Bódhisatta seděl zatím v útulku pro pocestné s ochranným amuletem na hlavě, s ochrannou šňůrou omotanou kolem těla a s mečem v ruce a čekal na východ slunce. Lidé vyčistili celý palác, zametli podlahy, pokropili je voňavkami, posypali květy, ozdobili stěny květinovými věnci, zapálili vonné tyčinky, potom uvili další věnce a dohodli se: "Ten muž, který tak ovládl své smysly, že se ani neohlédl po démonce, jež šla božsky krásná za ním, je veliký, pevný a obdařený moudrostí. Bude-li nám vládnout takový člověk, bude celá říše šťastná. Udělejme ho králem! "

Na tom se sjednotili všichni dvořané i měšťané, šli za Bódhisattou, řekli mu, že bude vládcem celé této říše, odvedli ho do města, pokryli ho spoustami drahokamů a vykropili na takšašilského krále. On pak spravedlivě vládl, vystříhal se čtvera zla a neporušuje deset královských zásad, dával dary a shromaž oval i jiné zásluhy, a když zemřel, narodil se znovu podle svých skutků.