Džátaky.
Příběhy z minulých životů Buddhy

Jak ani ochota nemusí být k užitku

Kdysi v minulosti, když ve Váránasí vládl Brahmadatta, byly ve městě vyhlášeny oslavy nového měsíce. Jakmile uslyšeli zvuky bubnů ohlašující oslavy, vyšli všichni měšťané ven, aby se jich zúčastnili.

V královské zahradě žilo tehdy mnoho opic. Tamní zahradník si pomyslel: "Ve městě vyhlásili oslavy. Řeknu opicím, aby zalévaly místo mne, a půjdu na oslavy." I zavolal si jejich vůdce a pravil mu: "Příteli náčelníku opic, tahle zahrada je velmi prospěšná i pro vás - živíte se jejími květy, plody a listím. Ve městě vyhlásili oslavy, půjdu se tam pobavit, a než se vrátím, mohli byste v této zahradě zalít mladé stromky." "Dobrá, zalejeme je." "Jenom buďte opatrní," napomenul ho zahradník, předal mu kožené měchy a dřevěná vědra k zalévání a odešel.

Opice vzaly měchy i vědra a zalévaly mladé stromky. Opičí vůdce jim řekl: "Opice, je třeba šetřit vodou. Než stromky zalejete, všechny je vytrhněte, prohlídněte si jejich kořeny a tam, kde sahají hluboko do země, nalejte hodně vody a ke stromkům s kratšími kořeny málo, abychom s vodou vystačili." Opice s tím souhlasily a také to tak provedly. V onom čase viděl jakýsi moudrý muž, co opice tropí v královských zahradách, a pravil jim: "Opice, proč vždycky vytrhnete každý stromek a teprve potom jej zalejete?" Odvětily mu, že jim to poradil jejich vůdce. Když to muž slyšel, povzdychl si: "Běda, pošetilí a hloupí si myslí, že jednají správně, a působí škodu!" Zamyslel se pak a přednesl tyto verše:

"Ten, kdo neví, co je správné, poslušností neprospěje,
jak ochotný opičák, jenž nepostihl smysl rady."

Takto pohaněl moudrý muž touto slokou vůdce opičího stáda a odešel se svým doprovodem ze zahrady.