Geomancie a integrální kultura
O novém vztahu k naší domovské planetě

1. vyd. 2008, ISBN 978-80-86685-85-4, Váz., 416 str.

doporučená cena: 398 Kč
naše cena
: 279
ušetříte: 119
SLEVA: 30 %
Obsah stránky:
Anotace | Obsah knihy | Marco Bischof: Znovuobjevení geomancie (část) | Peter F. Strauss: Rozmlouvat se světem | Johannes Heimrath - Lara Mallien: Geomancie a integrální kultura - osobní zkušenost | Kontakty: geomantické školy, centra, pracovní skupiny, ateliéry, časopisy a vydavatelství v Evropě a USA | Paul H. Ray: Vznik integrální kultury

Peter F. Strauss: Rozmlouvat se světem

 "Vesmír žije, protože my žijeme." Tato věta by se dala i obrátit, aniž by cokoli ztratila na své platnosti: "Žijeme, protože vesmír žije." Výpověď takzvané "Smaragdové desky" Herma Trismegista - jednoho z pozdně antických hermetických textů - ukazuje, že to není nic zásadně nového pod sluncem: "Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, je jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, je jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci." (Překlad viz Pierre de Lasenic, Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení. Universalia, Praha 1936, s. 47.).

Poznání, že jevy makrokosmu se zrcadlí v mikrokosmu, bylo před tisíciletími počátkem toho, co dnes nazýváme astrologií. Co však chápeme pod pojmem vesmír? Je to souhrn planet, hvězd, galaxií a hvězdokup, černých děr a metagalaxií, tedy koneckonců něčeho hmotného? Anebo si nejprve musíme položit otázku, zda proti smyslově vnímatelnému vesmíru, který přírodní věda od 17. století stále důkladněji zkoumá pod drobnohledem, nestojí duchovní vesmír - nebo lépe řečeno, zda tento druhý vesmír není tou "druhou stranou mince". V sedmidenním týdnu, v němž jsou jednotlivé dny nazývány podle planetárních božstev, máme stále ještě vzpomínku na duchovní svět za světem hmotným. Ve Francii se například středa nazývá mercredi, je to den Herma neboli Merkura, pátek se francouzsky jmenuje podle Venuše vendredi, sobota se v angličtině nazývá Saturday podle Saturnu. Pro antický pohled na svět bylo ještě dostupné poznání, že nebeská tělesa viditelná okem představují jen vnější jev, tak jako vnější, tělesně-fyzický zjev člověka obklopuje jeho duchovní bytostné jádro. Kdybychom chtěli člověka posuzovat jen podle jeho tělesného vzhledu nebo bychom ho dokonce na fyzický zjev redukovali - jak je to praktikováno v pozitivisticky utvářené přírodní vědě - dopouštěli bychom se podle mě stejného omylu, jako když je planeta Země označována za produkt náhodného spojení základních hmotných stavebních kamenů.

V době megalitu byla od Skotska až po Blízký východ rozšířena představa "velké matky Země". Země byla vnímána a uctívána jako duchovní bytost. Pozitivistický pohled naproti tomu vyhání život - onu duchovně-duševní stránku - ze všeho, nač dopadne. Tady mi na mysl přichází báje o baziliškovi, který nechává všechno zkamenět. Pohled na svět je rozhodující: buďto za každým jevem ve hmotném světě poznáme duchovno, a potom vesmír "žije", potom je prostoupen mnohotvárnými vztahy a shodami, potom se všechno zrcadlí ve všem jako Indrova síť; anebo ve světě vidíme jen libovolné nakupení hmoty a evoluci jen jako produkt času a náhody - potom je skutečně všechno mrtvé. Je tedy esenciálně důležité, jak myslíme. Rudolf Steiner to nazýval "zeživotněním myšlení".

Vycházíme-li z duchovní evoluce, která ve svém průběhu dala vzniknout evoluci hmotné, pak je zřejmé, že celá příroda, která je plná duchovních bytostí, se nachází na nejrůznějších stupních evoluce. Předpokládám ovšem, že bakterie nestojí na tomtéž evolučním stupni jako mravenec, a předpokládám, že ještěrka nevlastní totéž vědomí jako například šimpanz. Budeme-li se řídit antroposofickou terminologií, pak kameny disponují fyzickým tělem, rostliny fyzickým tělem a tělem "éterným" neboli tělem "tvořivých sil", zvířata tělem fyzickým, éterným a "astrálním" a nakonec lidé, kteří vedle těchto tří těl disponují i duchovním bytostným jádrem, takzvaným "Já", jež jim dává schopnost žít ve světě jako individuální duchovní bytost a tento svět poznávat. V tomto smyslu člověk tvoří most mezi duchovním světem a světem hmoty. Jako duchovní bytosti žijeme zcela vědomě v tomto světě jevů a učíme se s ním zacházet. Jasnozřivý hudebník Jakob Lorber nazval kdysi Zemi "vysokou školou Boží" - krásná metafora pro funkci naší domovské planety.

Co je to hmota?

Hovořím-li o hmotě, nemám tím samozřejmě na mysli, že stojí v protikladu k duchu nebo že je něčím zásadně odlišným. Během let jsem si utvořil představu, že hmotu lze možná nejlépe popsat jako "zhutnění" ducha. Hermetické tradice hovoří o čtyřech "zhutňovacích dějích", kdy se z čistě duchovního živlu dospívá přes živel tepla neboli oheň k živlu vzduchu, dále pak k vodnímu živlu a nakonec k živlu země. Hinduistická tradice mluví o hmotném světě - který se nám zdánlivě jeví jako pevný a skutečný, vpravdě však představuje jakýsi Brahmův sen - jako o tzv. "máji". Jak je ve fyzice částic již dávno známo, pojem pevné hmoty se nám rozplývá s tím, čím hlouběji do hmoty pronikáme; na určité úrovni jejího pozorování existuje nakonec už jen rej vibrací - i v tomto případě se nám nabízí obraz z hinduistické mytologie: Šiva jako světový tanečník. Švýcarská umělkyně Emma Kunz formulovala kdysi svou duchovní zkušenost takto: "Myšlení je energie." Tato věta se patrně velmi blíží pravdě. Možná že hmotný svět je skutečně "myšlen", to znamená, že je produktem duchovních dějů, které se rozprostírají od toho nejmenšího až po to největší - od elementárních částic až ke spirální galaxii, od kamene k člověku. Proto mi připadá absurdní myšlenka, že žijeme ve vesmíru, který se skládá z "mrtvé hmoty". Princip (duchovního) života je s představou mrtvé hmoty neslučitelný; z mrtvé hmoty by nikdy nemohl vzniknout život.

Důsledky vyplývající z těchto úvah pro můj život jsou mnohotvárné. Zaprvé jsem si vědom toho, že jako součást duchovního světa spolupůsobím na evoluci, a tím také nesu svůj díl odpovědnosti. Moje myšlení a jednání má důsledky pro veškeré dění - nejen pro oblast okolního světa, kterou mohu přímo obhlédnout. I když nedokážu dohlédnout veškeré důsledky, přesto se snažím svou prací podle svého nejlepšího vědomí a svědomí konstruktivně spolupůsobit v rámci evolučního procesu. Že se vždy znovu objeví chyby, říká už ono staré přísloví: "Mýliti se je lidské." Spatřuji v životě velký učební úkol: jednou to v těchto rozličných zkouškách a úkolech dopadá lépe, jindy hůře. Nakonec mě utěšuje jistota, že mám vždy k dispozici další možnost, nový život, abych napravil chyby, vyrovnal nespravedlnost a došel dál ve svém duchovním vývoji.

Jiný svět je všude

Šamanský pojem "jiný svět" u nás již před několika lety zdomácněl, aniž by bylo zřejmé, proč by měl být lepší nebo přesnější než pojem "duchovní svět", jak je používán například v antroposofickém kontextu. Mohli bychom si položit otázku, čím je onen "jiný svět" jiný? Tady je podle mne potřeba objasnění. Ve všech náboženských tradicích se objevuje představa světa "za hranicí smyslových zkušeností", světa, do něhož člověk vstupuje buď po své fyzické smrti, nebo který může prostřednictvím určitých transovních technik či požitím psychotropních rostlin (kaktus peyotl, houby atd.) v rámci šamanského rituálu krátkodobě a opakovaně vyhledávat už za svého života. V určitých antických zasvěcovacích rituálech (kult bohyně Isis, kult bohyně Démétér) byly zjevně poskytovány podobné prožitky. Egyptské knihy mrtvých uváděly přesné pokyny ke správnému chování v této sféře za prahem, která byla obydlena pozitivně smýšlejícími duchovními bytostmi stejně jako hrozivými démonickými silami. Také Tibetská kniha mrtvých udává precizní pokyny, které se týkají procesů při přechodu z jedné strany na druhou stejně jako správného chování v duchovním světě. Pouze pozitivistické moderní vědomí realitu tohoto duchovního světa zastírá. Výsledkem je strach ze smrti, která ovšem při střízlivém pohledu představuje jen přechod z jedné existenční úrovně na druhou a která je ve zprávách o zkušenostech klinické smrti, například u Elisabeth Kübler-Ross, popisována jako euforický zážitek.

Pobyt ve hmotném světě - neboli lépe řečeno na této specifické úrovni - je přechodný a může být využit jako učební zkušenost. Vlastním domovem člověka je duchovní svět, "jinosvět", a ten není neobyčejný či exotický, ale právě naopak je to obvyklé, vrozené místo, které za určitým účelem příležitostně opouštíme, abychom se do něj za poměrně krátkou dobu zase vrátili. Vzpomínka na život před narozením by byla možností, jak uniknout strachu ze smrti. To ovšem předpokládá jistotu opětovného vtělování stejně jako představu nesmrtelného duchovního bytostného jádra.

Nebudeme-li člověka redukovat pouze na jeho hmotně-tělesnou existenci a vezmeme-li na zřetel i ostatní subtilní bytostné články, vznikne nutně diferencovaný obraz. To má velký význam pro každou seriózní geomantickou práci. V Číně byla Země už v době antiky považována za organismus analogický lidskému tělu; například skály byly chápány jako kosti, voda jako krev a rudné žíly jako nervy Země. Nadto je nasnadě analogie mezi akupunkturními meridiány a proudy energie čchi. Není jistě chybou, dáme-li čínský pojem čchi do souvislosti s evropským pojmem éter nebo s pojmem ód. Z mého pohledu se jedná o éterné tělo neboli tělo utvářejících sil, známé z antroposofie, tedy tělo, které jako neviditelný bytostný článek obklopuje tělo fyzické.

Z popisů lidí nadaných jasnozřivostí je známo, že nejen lidé, ale i zvířata a rostliny mají auru, která má svou vlastní strukturu. Jestliže to aplikujeme na Zemi jako planetární bytost, může se vytvořit následující obraz: nad smyslově vnímatelným, hmotným zemským tělem se nachází éterná aura, v níž určité proudy, dráhy, uzlové body, energetické linie, čakry atd. rozvádějí univerzální energie do celého organismu. Nad touto vrstvou (avšak s ní spojená) se nachází astrální aura, do níž lze umístit duševní život zemského organismu. Tato vrstva má jinou strukturu, je v neustálém pohybu a projevuje se ve smyslově vnímatelné sféře mimo jiné v pohybu oblaků a v proudění vody, ve střídání ročních období. Ale i určité charakteristiky krajiny jako kopce, údolí, horské vrcholy a propasti mohou poukazovat na duševní kvality, které jsou spojeny s astrální aurou Země. Nad touto vrstvou se nakonec nachází aura, která je spojena s mentálními procesy.

Jsem přesvědčen, že aura Země je spojena s aurou všech živých tvorů, a to i lidí; to znamená - vztáhneme-li to na geomancii - že všechna citová hnutí, včetně myšlení člověka, se otiskují do příslušných vrstev zemské aury. Existují náznaky toho, že v astrální a mentální auře nad bitevním polem lze celá staletí po válečných událostech nalézt jejich stopy. Geomantická práce může v tomto případě znamenat opětovnou harmonizaci aury místa vhodnými rituálními metodami. Nad mentální aurou se zřejmě nacházejí další vrstvy, které jsou spojené s vyššími bytostnými články jakož i s duchovním jádrem, tedy s onou vlastní planetární osobností Země. Ne všechny tyto aurické roviny jsou ovšem prokazatelně nástroji obvyklých vědeckých disciplín, což činí celou věc nanejvýš složitou. Rudolf Steiner poukázal již na počátku 20. století na to, že v budoucnu bude záležet na tom, aby byl duchovní svět popsán střízlivým a jasným jazykem moderních přírodních věd. V opačném případě by podle něj nebylo nikdy možné dorozumět se s lidmi, kteří nemají sami k dispozici duchovní nástroje k vnímání tohoto jiného světa. V antroposofii byl podle mého učiněn pokus o vytvoření jazyka, který popisuje děje a fenomény, jež se do značné míry vymykají smyslovému vnímání. Lze se jistě ptát, zda se tento pokus zdařil - ať tak či onak, tento pokus je již téměř sto let podnikán.

Neblahé zmatení pojmů?

Momentálně panuje vskutku neblahé zmatení pojmů. Vzhledem k tomu, že dosud neexistují objektivní kritéria pro popis různých úrovní duchovního světa, zůstává nutně při subjektivních pojmenováních a dojmech, které lze jen s námahou srovnávat. Bez systematizace a pokusu o jistou jazykovou úpravu v popisu duchovního světa, nedojde - jak se obávám - k žádnému významnějšímu pokroku. Moderní přírodní věda se v průběhu staletí vyvinula ve velmi praktický nástroj k uchopení "vnější skutečnosti". V uplynulých čtyřech staletích jsme se o této dimenzi světa dozvěděli více než za celá předcházející tisíciletí. I když k tomuto enormnímu nárůstu znalostí docházelo na úkor jiných - intuitivních, imaginativních - schopností, nemá valného smyslu označovat vývoj logicko-racionálního myšlení za scestí a hledat spásu v návratu k domnělému ráji předracionální minulosti. Domnívám se, že dnes záleží mnohem víc na tom, abychom se plně vyvinutým školeným myšlením zabývali fenomény duchovního světa - u vědomí toho, že nejde o cosi nalézající se mimo nás, nýbrž o aspekt světa, který na této specifické vnější rovině vnímání nemůžeme uchopit.

Geomancie je spirituální věda živého

Zabývá-li se geomancie viditelnými i neviditelnými aspekty zemského organismu, pak to znamená, že zde dochází ke konfrontaci s tím, co je živé. To, co je smyslově přístupné, lze poměrně bez problémů popsat. U toho, co již smyslově přístupné není, začíná oblast subjektivní zkušenosti. V této souvislosti je geomancie "zkušenostní vědou". Přírodní věda se ovšem definuje mimo jiné pomocí metodiky, jíž je příroda zkoumána a jíž jsou odhalovány určité přírodní zákony. Jen pokud může být přírodovědecký pokus s definovanými nástroji či aparaturami proveden vícekrát se stejným výsledkem, platí za průkazný. Na příkladu objevení chemického vzorce benzolu si můžeme ukázat, v čem spočívá rozdíl mezi různými formami poznání. Německý chemik Friedrich August Kekulé v roce 1865 na základě snu objevil šestihrannou strukturu molekuly benzolu. Na jedné konferenci kolegů vědců uzavřel později svůj příspěvek slovy: "Pánové, učme se snít. Pak možná najdeme pravdu." Kekulé dostal rozhodující nápad týkající se struktury benzolu ve spánku, poté co na věci dlouho bezvýsledně pracoval. Kdyby však tento impuls ze snu nepřepracoval do podoby vzorce a neověřil ho v laboratoři, nikdy by jeho kolegové tento intuitivní poznatek nepřijali.

Jestliže je radiestezie jako zkušenostní věda stále ještě zpochybňována, je to dáno také tím, že skeptičtí přírodovědci vyslovují pochyby o průhlednosti a absolutní ověřitelnosti výsledků radiestetických zjišťování. Tisíce studní, které byly po celém světě vyhledány a vykopány pomocí radiestezie, skeptikům jako důkaz efektivity této metody nestačí. Totéž platí pro homeopatii, která je již desítky let s úspěchem používána i ve veterinární medicíně. Zvíře, jak známo, na placebo efekt nereaguje, právě zde však působí homeopatické přípravky překvapivě dobře. Fyzik Hans-Peter Dürr zveřejnil před lety v Süddeutsche Zeitung článek, v němž popsal dilema částicových fyziků asi takto: "Fyziky můžeme přirovnat k rybářům, kteří vyrazí na lov a použijí přitom sítě s velikostí ok dva centimetry. Dovezou svůj úlovek na pevninu a tvrdí, že menší ryby než ty, které chytili do sítě, neexistují. O několik let později přijde na trh síť s oky velikými jeden centimetr. A tu se fyzikové velmi diví, že existují i menší ryby. Tuto hru je možné hrát donekonečna." Jako nelze vyloučit, že sítě budou zachytávat stále menší elementární částice, tak nelze vyloučit ani to, že zkušenosti proutkařů, geomantů a lidí nadaných jasnozřivostí budou jednoho dne součástí obecně akceptovaného vědění. Zatím stojí před prahem věku, v němž poznatky získané inspirativní, imaginativní a intuitivní cestou budou rovnoprávné s poznatky přírodních věd.

Nějaký čas potrvá, než bude nalezen jazyk, jímž se budou moci dorozumět zástupci jedné i druhé strany. Já osobně ovšem spatřuji v geomancii spíše uměleckou než vědeckou disciplínu. Byl však Leonardo da Vinci spíše umělcem nebo vynálezcem či vědcem? V renesanci ještě toto rozštěpení na umění a vědu neexistovalo, jako umělec se člověk mohl bez obtíží zabývat technickými, lékařskými nebo hydrologickými problémy a tyto poznatky mohl začlenit do svého uměleckého díla. Dnes už se někteří molekulární biologové nemohou dorozumět se svými kolegy ze sousední disciplíny, protože každý z nich používá jinou terminologii. Diferenciace vědy s sebou přinesla vznik dalších a dalších speciálních oborů, celek se však přitom čím dál víc ze zorného pole vytrácí. Jako umělec se považuji za člověka, který pohlíží přes hranice a snaží se zachovat si určitý přehled. Domnívám se, že rozšířený pojem umění do sebe integruje i práci s radiestezií a geomancií, které pro mě představují legitimní cesty k lepšímu poznání.

Můj dlouholetý kontakt s radiestezií a geomancií mi v uplynulých dvaceti letech přinesl v různých okamžicích zážitky, o nichž mohu jen velmi obtížně hovořit. V dřívějších dobách by se v této souvislosti možná mluvilo o mystické zkušenosti - mně to někdy připadalo, jako bych se byl probudil po dlouhém spánku. V těchto chvílích jsem zakoušel lavinovitě se valící a euforii vyvolávající záplavu poznatků, které jsem dokázal písemně zaznamenat jen z části. Hodnotím tyto své prožitky jako náboženskou zkušenost, neboť velká část těchto poznatků se vztahovala k mému vztahu k božství, to znamená k božství ve mně neboli k mému "vyššímu Já". V této souvislosti považuji geomancii za spirituální disciplínu, za světonázor, který vnímá božství ve světě i v člověku a snaží se na základě tohoto poznání jednat. Syntéza spirituálního, uměleckého a vědeckého světového názoru je bezpochyby úkol, který není vždy možné uspokojivě uskutečnit. Přesto doufám, že v průběhu dalšího vývoje "integrální kultury" se bude čím dál více lidí snažit tuto "hřebenovou túru" zvládnout. Jeví se mi to jako jediná smysluplná cesta, jak se dostat ze slepé uličky jednostranně orientovaného pozitivisticky-materialistického myšlení a vytvořit nové perspektivy pro 21. století.

Integrální kultura

Jestliže je integrální kultura popisována jako syntéza tradicionalismu a moderny ve smyslu transcendence jejich hodnot, je pro mě otázkou, co zde má být transcendováno. Co rozumíme tradičními hodnotami? A co hodnotami moderny? Je zachovávání lidových obyčejů ve spolku pro zachování lidových krojů uchováváním tradičních hodnot? Je používání mobilního telefonu a počítače s připojením na internet hned totéž co moderna? Slogan "laptop a kožené kalhoty" stručně a výstižně říká, jak si syntézu tradicionalismu a moderny představuje bavorská CSU. Americký novinář Jacob Heilbrunn publikoval v SZ Magazinu ze 17. srpna 2001 článek, v němž se píše: "I v hlavách lidí si bohatství žádá svou daň, dalo přece vzniknout spoustě obzvlášť pokryteckých a odpudivých zjevů, oněm postavám, pro něž konzervativní novinář David Brooks prosazoval název ,buržoazní bohémové' čili Bobos. Míněni jsou všichni ti blahobytní Američané, kteří chtějí obojí: kázat ekologii a jezdit terénními vozy, které přímo chlemtají naftu, šetřit vodou a utratit 15 000 dolarů za sprchový kout z břidlice, vychvalovat návrat k přírodě a zaplácat vlastní zahradu umělým trávníkem a umělými skalkami?" To asi taky nebude to pravé ořechové, co si představujeme pod pojmem integrální kultura. Dokonce i zájem o spirituální témata se může spojovat s čistě hedonistickým životním stylem.

Diskuse o odstoupení USA z dohody o omezení skleníkových plynů ukazuje, že nebude jednoduché prosadit ve Spojených státech politiku šetrného zacházení s fosilními palivy - ačkoli se pětadvacet procent amerického obyvatelstva počítá mezi skupinu "kulturně kreativních" lidí. Přes všechnu tuto opatrnost se nicméně domnívám, že se v tomto vývoji skutečně ukazuje změna paradigmatu, která se dříve či později odrazí i v utváření politiky.

Může geomancie nějak substanciálně přispět k tomuto procesu? Měli bychom si upřímně přiznat, že ti, kdo se intenzivněji zabývají geomancií, představují stále ještě menšinu. Její společenský vliv proto nemůže být nijak velký. Nicméně menšiny daly v dějinách rozhodující impulsy - i když se jejich konkrétní dopady ukázaly až později. Myslím, že otázky, které byly a jsou kladeny v rámci geomancie, jsou podstatné, například:

- Je Země jen nakupením hmoty, nebo máme co do činění s entitou, s bytostí s duší a duchem, jako jsme my, pouze s jiným tělem?
- Je možná analogie mezi lidským tělem s jeho viditelnými i neviditelnými složkami a Zemí, a co z ní plyne?
- Má Země určité specifické místní kvality, které se prokazatelně liší od kvalit jiných míst, a z čeho tyto kvality vyplývají?
- Existují určité místní kvality, které mají negativní účinek na zdraví rostlin, zvířat a lidí, a existuje možnost nastolit u nich rovnováhu?
- Mají posvátná místa určitou kvalitu, která má stimulující účinek na energetický organismus, a jak lze tuto kvalitu blíže určit?
- Je možné lidskými aktivitami vyrovnat nerovnováhy a poruchy v energetickém systému zemského organismu, respektive v některé z aur?
- Jaké metody smí člověk použít, aby takové poruchy vyrovnal, a jaké prostředky a metody jsou nepřípustné?
- Potřebuje celá Země jako entita "léčbu", nebo potřebujeme my lidé nové rozšířené vědomí, abychom v budoucnosti zabránili závažným chybám?

Integrální kultura, která si zaslouží toto označení, se nevyhne tomu, aby se těmito otázkami zabývala. Skutečné spojení spirituality, vztahu k přírodě a příklonu ke společenství všech živých tvorů nebude možné bez nového a rozšířeného chápání našeho pozemského domova. Teprve až si znovu vytvoříme jiný vztah k útvaru, který byl ještě před pěti tisíci lety uctíván jako velká matka, přestaneme považovat Zemi za objekt vykořisťování nebo za skládku odpadků. Proto spatřuji funkci lidí, kteří se zabývají geomancií, v tom, aby taková i jiná témata vnesli do vývoje budoucí integrální kultury.

Nakolik se to podaří, ukáže budoucnost. Jedno je však jisté: totiž že politika vyčkávání definitivně ztroskotala. Bude třeba velkého úsilí, aby byly zmírněny katastrofy, které se již dnes ohlašují. Bez rozhodující změny našeho vědomí, následované změnou našeho životního stylu, nebudeme mít šanci uniknout důsledkům našich vlastních činů. Doufám, že bude brzy dosaženo kritického množství těch, kdo chtějí přivodit takovou změnu; svou vlastní uměleckou prací se k tomu snažím přispět. Věřím, že můžeme doufat v budoucnost, která bude utvářena lepším vztahem člověka a vesmíru, toho, co je uvnitř a co je vně, nahoře a dole, ženské a mužské, jin a jang.

 

 

 

 

Další informace

HAGIA CHORA, www.geomantie.net
Marco Bischof, www.marcobischof.com
Stefan Brönnle, www.inana.info
Paul Devereux, www.pauldevereux.co.uk
Robert Kozljanič, www.albunea.de
Ingeborg und Hartmut Lüdeling, www.rvdev.de; www.argo2012.de
Marko Pogačnik, www.ljudmila.org/pogacnik
Siegfried Prumbach, www.anima-mundi-akademie.de
Gesine Stöcker, www.petersson-stoecker.de
 

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu