Carol Schaefer
Pro příštích sedm generací.
Rada starých moudrých žen představuje svou vizi budoucnosti Země

Flordemayo

Kmen Mayů / horské oblasti Střední Ameriky, Nové Mexiko

Flordemayo, mayská vědma a duchovní léčitelka, se narodila na hranicích mezi Nikaraguou a Hondurasem v hornaté části Střední Ameriky. Její matka byla porodní asistentka a léčitelka. Ovdověla, když bylo Flordemayo dva a půl roku. Jako nejmladší z patnácti dětí, z nichž všechny měly zvláštní vlohy, byla Flordemayo jediná, jež dokázala vidět budoucnost. V mayské kultuře znamená umění léčit a přijímat vize velkou poctu. Je to také důvod, proč mají mnozí obyvatelé Střední Ameriky velký počet potomků; rodiče doufají, že se jim narodí dítě s takovýmto darem.

Než má matka zemřela, vzpomíná Flordemayo, řekla mi, že jsem se narodila, abych ,jí zavřela oči. Jinými slovy, má matka mohla spočinout v míru, neboť věděla, že její léčitelská profese má v rodině pokračovatelku.

Téměř každého rána se u snídaně Flordemayina matka ptala všech svých dětí, co se jim uplynulé noci zdálo, a z jejich snů poznala, kde se právě v životě nacházejí. Flordemayo začala velmi brzy mluvit, a tak se mohla účastnit diskusí již v útlém věku a podělit se tak s matkou o své vize.

Ve čtyřech letech se dívka stala matčinou žačkou. Její zasvěcení se odehrálo o půlnoci za úplňku, když z úst své maminky uslyšela tato slova: Dcero, probuď se. Přilétá čáp!

Společně za svitu luny běžely k sousedům, aby se zúčastnily porodu. Flordemayo tehdy pomáhala při práci a od té chvíle chodila ke všem porodům se svou matkou. Jejím úkolem bylo čekat, dokud se děťátko nenarodí. Čas většinou trávila v kuchyni u ohně, kde přijala pohoštění horké kakao nebo mléko ohřáté na hliněných kamnech. Potom maminka přinesla novorozence, pevně zabaleného do přikrývky, a vyzvala dcerku, aby děťátku odvyprávěla jeho životní příběh. Ten jí našeptaly duchovní bytosti. Flordemayo tuto práci zbožňovala.

Postupně se dívka učila léčit podle tradičního způsobu curandera, předávaného v ústní podobě z matky na dceru, z generace na generaci.

Tímto způsobem pracuji po boku duší své matky a babičky, vysvětluje Babička Flordemayo.

Rodová tradice curanderismo je stará pět set let a svůj počátek má v době, kdy začali do oblasti připlouvat Evropané a otroci z Afriky a kdy se začala mísit moudrost Afričanů s moudrostí křesťanů i původních obyvatel Střední Ameriky. Léčitelé a léčitelky v duchu curanderisma mohou být porodní báby, ranhojiči, maséři i bylinkáři. Tento způsob léčení se praktikuje v Mexiku a v celé Střední a Jižní Americe. Tradiční medicína je přísně domorodá, ale curanderismo je směsicí africké, křesťanské a domorodé tradice.

V roce 1960, v době svého dospívání, se Flordemayo s matkou a několika sourozenci přestěhovala do New York City. Politické klima v její rodné zemi bylo stále více nebezpečné. Příchod do New Yorku byl pro Flordemayo šokem. Neznala místní jazyk a ve svém vlastním neuměla číst ani psát. Maminka ji neposlala do běžné školy, neboť nechtěla přerušit kontinuitu jejího léčitelského vzdělání. Dívka se však po dlouhou dobu od příchodu do velkoměsta musela obejít i bez něj.

Až když matka vážně onemocněla, pustila se znovu do výuky své dcery, která záhy začala rozvíjet svou schopnost vidět onemocnění. Těsně předtím, než se Flordemayo provdala za muže, kterého poznala v New Yorku, jí zemřela matka. Mnoho let poté se Flordemayo nepřestala uprostřed neznámé a nepochopitelné kultury cítit velmi osaměle. V té době však zažívala bezpočet zjevení a stále cítila přítomnost matčiny duše. Byla vedena božskou silou a naučila se pomáhat lidem uvolňovat negativní energii.

V roce 1974, krátce poté, co oslavila své dvacáté narozeniny, projížděl napříč Spojenými státy směrem do Adirondacks autobus, v němž cestovala skupina domorodých stařešinů šířících učení Jednoty všech lidí. Podle něj neexistuje skutečné odloučení a je potřeba začít se znovu starat o planetu Zemi. Světle žlutý autobus se jmenoval Čtyři šípy a v jeho oknech se třepetaly barevné vlajky. Zastavil přímo před domem v Adirondacks, kam se Flordemayo se svým mužem nedlouho předtím přistěhovali. Flordemayo byla ohromena, když se jí jeden z cestujících zeptal, kdeže má svůj kmen. Byla zmatena, ale nabídla se, že nastoupí do autobusu a dovede jej do úřadovny místní komunity. Okamžitě se tak stala účastnicí akce a její překladatelkou.

Moudří stařešinové se sešli také proto, aby Severní Americe společně předali léčivou energii, a tak zahájili naplňování starého proroctví Orla a Kondora, které předpovídá, že jednoho dne budou svolána shromáždění starších, která umožní společně sdílet tradice, medicínu a způsoby léčení a předat prastaré vědění a moudrost celému lidstvu. Proroctví říká, že to budou národy Středu (Střední Ameriky), které zprostředkují pohyb energie z jihu (od národů Kondora) na sever (k národům Orla), a sjednotí sever a jih.

Věštba praví: Ti ze středu nás přivedou k propojení severního Orla s jižním Kondorem. Setkáme se se svou rodinou, protože tvoříme celek jako prsty jedné ruky.

Předtím, než vznikly státy a hranice mezi nimi, se národy obou Amerik setkávaly, aby vzájemně sdílely svou moudrost, vědění a zkušenosti. Vzhledem k tomu, že je od sebe dělila velká vzdálenost a neměli možnost rychlé přepravy, mohlo k setkávání docházet zhruba jednou za sto let. Moudří starší již tehdy věděli, že jednoho dne dojde k přerušení tohoto svobodného kulturního sdílení a národy se začnou vyvíjet zcela nezávisle na sobě, budou sledovat pouze své vlastní velké cíle a zapomenou, anebo alespoň omezí, přijímání vlivu sester a bratrů z jiných částí světa.

Národy Severní Ameriky, symbolizované Orlem, rozvinuly zejména tradici obřadů a duchovního poznání. Lidé Střední Ameriky ovládli čas a astronomii, vytvořili exaktní systém kalendářů a pokročili v oblasti porozumění pohybu planet a hvězd. Obyvatelé Jižní Ameriky, ztělesnění Kondorem, zase rozvinuli zemědělské systémy, prohloubili znalost léčivých bylin a dali lidstvu většinu dnes rozšířených potravin rostlinného původu.

Pro větší prosperitu Amerik i jejich národů je nevyhnutelné, aby se znovu sjednotily a aby žádný z nich nezaostával. Doba, o níž pradávní mudrci mluvili ve svých proroctvích, právě nastala.

Babička Flordemayo je hluboce oddána tomuto historickému mezníku, jímž je doba v proroctví označovaná jako ta, kdy Orel a Kondor konečně znovu, bok po boku, společně vzlétnou a jejich národy se setkají, aby si mezi sebou předaly své vědění a vzájemně se ochránily. Výsledkem bude nové vědomí založené na spojení moudrosti mysli s hlubokou moudrostí srdce. Toto vědomí bude klíčem k všeobecné hojnosti a udržitelnosti. Nejdříve se však oba národy musí naučit vzájemnému porozumění.

Proroctví také říká, že nositelkami síly budou ženy, vysvětluje Flordemayo. Jako ženy máme v životě úžasný úděl a ohromnou zodpovědnost. Jsme pečovatelkami kráčejícími v souladu se svou Matkou. Tento osud si neseme v hloubi své bytosti. Je pro nás nesmírně důležité cítit se svobodně ve svých srdcích a moci vyjádřit svého ducha. Je třeba, abychom se naučily prožívat v harmonii přítomného okamžiku a každé chvíli věnovaly bezpodmínečnou hloubku své modlitby. Když se naše rovnováha poruší a my se cítíme zmítány životem, musíme se rychle navrátit zpět do přítomnosti, do té jediné skutečné chvíle. Toho dosáhneme jedině naprostou pozorností věnovanou každé minutě svého dneška, nikoli myšlenkami na zázračný zítřek. Zdá se to být obtížné, ale všudypřítomná ženská síla, která je nyní tak mocná, nám v tom jistě pomůže.

Babička Flordemayo doporučuje způsob, ja získat rovnováhu: Nejprve prociťme lásku a vyživující energii Země stoupat skrze svá chodidla směrem vzhůru. Pak požádejme nebeské srdce, aby nám temenem hlavy vstoupilo do našeho těla. Dovolme těmto dvěma silám setkat se uprostřed naší bytosti. Nakonec umožněme energii šířit se tak daleko, jak potřebuje.

Flordemayo procestovala svět a stala se mostem světla. Sama se modlí se a vidí, že po modlitbě volá celý svět. Její potřeba je skutečně obrovská. Různost jazyků a náboženství není překážkou a nebrání skutečné a pokorné prosbě směrované k Bohu.

Žijeme ve zmatku a napětí. Toho, co můžeme vidět, pozorovat a slyšet, je jednoduše příliš mnoho. Existují dva způsoby, jak ovládnout strach: vycentrování a modlitba, říká Flordemayo. Modleme se s každým nádechem.

Flordemayo je název jedné léčivé rostliny a znamená květina úsvitu. Její okvětní lístky mohou být pastelově růžové, bílé, žluté nebo purpurové. Rozkvetlá květina pronikavě voní, je křehká a uvadá za jeden jediný den. V tradiční medicíně je ženskou bylinou a používá se pro podporu laktace a obnovu dělohy po porodu. Věří se, že rovněž zpomaluje průběh AIDS.

V poušti Nového Mexika v Institutu přírodní a tradiční medicíny [POZN. pod čarou V orig. Institute of Natural and Traditional Medicine (pozn. překl. ).] se pěstují tisíce bylin, z nichž se vyrábí celá řada tradičních léčebných prostředků. Institut vlastní banku původních semen posbíraných z celého světa, která uchovává rozmanitost druhů pro budoucí generace.

Flordemayo věří, že nastal čas odkrýt tajemství obestírající byliny a jejich léčivé účinky, odstranit bariéry znemožňující lidem porozumět způsobu jejich využití a seznámit s medicínou své děti. Poprvé v historii tak tradiční léčitelé předají své tajemství světu. Zdá se, že právě nyní nadešla chvíle, aby si lidé osvojili tyto znalosti a s jejich pomocí urychleně učinili změny.

Máme sílu regenerovat se společně s rostlinami, říká Babička Flordemayo. Musíme je však uctívat, respektovat, chránit a modlit se za ně. Navazujeme vzájemný vztah s duchem rostlin, duchem posvátných vod. Musíme o ně pečovat v zájmu přícházejících generací. S pomocí rituálu, obřadu a hvězd se dozvíme, kdy je vhodné zasít semeno. Máme podporu dlouhé linie mistrů. Národy Střední Ameriky už vědí, jak vyrábět prostředky, které nás mohou zachránit. Kdybychom mohli začít znovu a měli volné ruce, uměli bychom vyléčit veškeré běžné civilizační choroby.

Za pouhých sto let se téměř veškerá tato moudrost vytratila, říká Flordemayo, nyní si už nemůžeme dovolit ztratit ani chviličku. Všichni máme neuvěřitelnou zodpovědnost.

Babička Flordemayo se začala učit od šamanů, které potkala ve žlutém autobuse, a cítí, že mayské dědictví je základním stavebním kamenem její práce. Nyní je mezi Mayi uznávána jako kněžka, pracuje rovněž s posvátným dechem, posvátnými bylinnými koupelemi, mayskou neviditelnou chirurgií, příkládáním rukou a léčením na dálku. Obnovuje rovnováhu fyzických, emočních a duchovních těl a jemnohmotných energetických systémů známých jako aura a čakry.

Babička Flordemayo je rovněž Tanečnicí Slunce, což je poslání, které podle svých slov přijala pro blaho národů. Medicína Tance Slunce je tak posvátná, že neexistuje nic dokonalejšího. Flordemayo také vede tradiční mayské léčebné obřady, při nichž používá Stezku třinácti posvátných center. Pořádá semináře, vyučuje a pravidelně hovoří na konferencích po celém světě. Sestavila výukový program curanderisma určený pro všechny.

Duch mě provází vším, co dělám, říká Flordemayo. Podstatou mého učení je humanita, úcta a svoboda v srdci.

Flordemayo je ředitelkou Institutu přírodní a tradiční medicíny, jenž slouží jako škola a zároveň léčitelské centrum. Je prezidentkou Konfederace domorodých amerických národů, [POZN. pod čarou V orig. Confederation of Indigenous Peoples of the Americas (pozn. překl. ).] neziskové organizace usilující o sjednocení domorodých národů a předání jejich poselství celému lidstvu. Získala prestižní cenu Martina de la Cruz za svou léčitelskou práci ve světě. S manželem mají dvě děti a tři vnoučata.

Když se rada Babiček setkala v zemi Orla, představila se Flordemayo touto modlitbou:

Přicházím ve jménu srdce nebes, srdce větru a srdce ohně. Přicházím díky Tobě, milovaný duchu ohně, udržovateli generací. To díky Tobě zde nyní jsme. Uctívám Tě. Děkuji Ti za světlo, kterým nás vedeš, a také za to, že nám ukazuješ, kým skutečně jsme světlem, hořícím uvnitř nás, světlem, jež nás svedlo dohromady.

Děkuji Ti, Kruhu, Duchu krásy, Ohni, Matko a Otče, Stvořitelko a Stvořiteli lidstva. Děkuji Ti za Tvou věčnou péči. Stojíme zde a v našich srdcích hoří plamen krásy. Díky tomuto plameni jsme lidskými bytostmi a bez něj nejsme ničím.

Děkuji Ti, Duše Babiček, jež nás vedeš a nedovolíš nám zeslábnout. Děkuji Ti za tvé vedení. Uctívám Tě. Děkuji Ti za to, že jsi mi dovolila být v tomto posvátném kruhu, v tomto posvátném čase. Nyní je třeba předat světu poselství o našem duchovním sjednocení. Ba co víc, je to naší povinností. Již není možné dále čekat.