Carol Schaefer
Pro příštích sedm generací.
Rada starých moudrých žen představuje svou vizi budoucnosti Země

Předmluva

Silou neoddělitelně spjatou s domorodou kulturou, silou prapůvodní esence našeho dnešního života, je slovo předávané z generace na generaci, ukryté ve stromech, snech a našich předcích. Lidský vztah je hodnota, z níž vychází tradice zachovaná v ústní podobě, poselství, které se dědí z generace na generaci. Moudrost obsažená v příbězích a radách předávaná mezi lidmi ve vzájemných vztazích a během společného zpěvu a tance upevňuje a posiluje společenství stejně tak jako slova Nokomisinag, Babiček.

Po mnoho let byla jejich slova utajována. Měla jsem několik příležitostí naslouchat těmto ženám, a některé z nich jsem dokonce mohla spatřit v prostředí, z nějž vzešly, a to během svých cest do domorodých komunit. Sama rozumím jen málo věcem, ale vím, že jejich slova mají nesmírnou sílu, která mne jako duchovní bytost spojuje s širší skutečností, v níž mám své historické místo. Rovněž mi říkají, že žiji současně ve dvou světech: hmotném a duchovním. Síla těchto učení tkví v rozpomenutí se a obnově vzájemných vztahů, abychom mohli lépe pečovat o své blízké, ať už mají nohy, křídla, ploutve, kořeny nebo tlapky.

Průmyslová společnost lidskou vzájemnost přerušila. To má svou historickou příčinu. Dříve moudrost zapisovali pouze povolaní a dostala se toliko ke sluchu a zraku privilegovaných osob, které uměly číst, což je opravňovalo přijímat tyto společné dary, jež měly podpořit sounáležitost ve skupině. Výroky Rady starších se málokdy dostaly mezi obyčejný lid, jenž namísto úlohy spolutvůrce zastával roli objeku. Povolanými se zpravidla stali ti, kteří studovali západní nauky, vědeckou logiku a křesťansko-židovskou teologii. Zdá se, že o co více se slova zapisují, o to menší význam v nich přetrvá. Vždyť ta slova utvořila dnešní společnost, která směřuje ke své vlastní záhubě.

Vstoupili jsme do nového tisíciletí. Většina bizonů byla vybita, spousta našich předků zemřela mečem nebo na neštovice, přenášené v pokrývkách, voda byla otrávena a světové podnebí se vychýlilo z rovnováhy. Západní věda má k dispozici jen málo nástrojů určených k odvrácení katastrofy, která se zdá být nevyhnutelnou. Zaměření na jednoletý finanční rozpočet není pouze známkou krátkozrakého uvažování, nýbrž postrádá soulad s přírodním světem a historií. Jistě, můžeme přijmout dogma, že jsme podřízeni toliko zákonům vytvořeným člověkem, že máme právo obchodovat s emisními limity a v rámci rozvoje vydláždit poslední kus louky. Nakonec však budeme všichni pít tutéž vodu a dýchat tentýž vzduch.

Uvnitř studnice vědomostí zachycených v této knize se skrývá cesta k udržitelnosti, kterou mí lidé nazývají minobimaatisiiwin, čili dobrý život. Jeho učení nám připomíná, jak důležité je sdílet život se svými blízkými, jak důležitá je vděčnost a poznávání sebe sama a svého jednání. A jak ničivá je touha ovlivňovat chování svých bližních podle vzoru dnešního nakládání s přírodními zdroji. V posledních několika staletích nevyhynula většina rostlinných ani živočišných druhů sama od sebe, naopak, jejich neustále se zrychlující tempo vymírání jsme spustili my sami svýma vlastníma rukama na základě svého vlastního přesvědčení.

Ve větách, které nám předávají Babičky, nalézáme slova skutečně povolaná. Neexistuje způsob, jímž lze nahradit mezi generacemi předávané a ověřené vědění, jak žít udržitelný život, jak upevňovat vztahy. Zautomatizovaná metodika vědeckého paradigmatu nám neukáže cestu, jak kráčet dnešní náročnou dobou.

Babičky nám svou moudrostí předávají požehnání a my jim za jejich slova děkujeme. Řada nauk předkládaných v této knize vychází z rozličných životních cest, odlišných domorodých kultur a nabízí úžasnou paletu vědomostí. Kolektivní síla hlasu a ducha Rady je hluboce působivá. Miigwech Nokomisinag, miigwech. (Díky Vám, Babičky, díky.)

Winona LaDuke