Alfred Lansing
Endurance
Neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice

2.. vyd. 2007, ISBN 80-86685-69-4, Brož., původní fotografie, 312 str.

doporučená cena: 358 Kč
naše cena
: 286
ušetříte: 72
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | část I. kapitola 1. | část I. kapitola 2. | část III. kapitola 4. | část IV. kapitola 1. | část IV. kapitola 4. | část IV. kapitola 5.

část IV. kapitola 5.

Během noci držel Shackleton na palubě Cairda hlídku a vyhlížel Dockera. Jak hodiny ubíhaly, jeho pochyby stále sílily. Důvěřoval ve Worsleyho námořnické schopnosti, ale noc, jako byla tato, vyžadovala mnohem více než jen schopnosti.

Měl však na starosti více než dost věcí, které se děly na palubě Cairda. Wild zůstával u kormidla a ve stále sílící jihozápadní bouři udržoval kurs tak blízko větru, jak jen to bylo možné, aby nebyli odneseni za ostrov. Přes člun stříkaly sprchy vody a dopadaly na muže schoulené na dně člunu. Hussey se snažil uvázat lano hlavní plachty, vítr mu ho však několikrát vytrhl a musel jej zachytit Vincent.

Na palubě Willse, který plul v závěsu za Cairdem, byly podmínky ještě mnohem horší. Bolest v hýždi, která sužovala Hudsona, začala být téměř nesnesitelná a byla silnější, než aby mohl dále setrvávat u kormidla. Vystřídal jej Tom Crook a příležitostně se řízení ujímal Billy Bakewell. Rickenson, drobný chlapík, se zdál být na hranici zhroucení a sedl si na stranu ve člunu. How a Stevenson, když nevylévali vodu, na sobě byli přilepení, ve snaze vyprodukovat alespoň trochu tepla mezi svými těly.

Příď Willse se pokaždé ponořila pod vlnu, takže muži zde seděli po kolena ve vodě. Paradoxně to však bylo velmi pohodlné, protože voda byla teplejší než vzduch. Blackboro ve svých chodidlech necítil žádnou bolest. Nikdy si nestěžoval, i když věděl, že je jen otázkou času, kdy se na nohách objeví sněť. I kdyby to přežil, zdálo se nepravděpodobné, že tento mladík, který cestoval již rok a půl na černo, bude ještě někdy chodit. Jen jednou za tu noc na něj Shackleton zavolal, aby mu zvedl náladu.

Blackboro, zakřičel ve tmě.

Zde, pane, odpověděl Blackboro.

Na Sloním ostrově budeme zítra, křičel Shackleton. Nikdo na něm ještě nepřistál a vy budete na jeho břehu první.

Blackboro neodpověděl.

Shackleton seděl na zádi Cairda vedle Wilda a rukama držel lano napnuté mezi Cairdem a Willsem. Před setměním dal Hudsonovi pokyny, že v případě, že Willse začne unášet vítr pryč, bude se snažit přistát u ostrova na závětrné straně nebo přístát u Clarencova ostrova a počkat zde, dokud nebude vyslán záchranný člun, který muže převeze k ostatním člunům. Shackleton věděl, že kdyby se Wills ztratil, už by jej nikdy neviděli. Nyní seděl na zádi a cítil, jak se Wills na vlečném laně nedobrovolně zvedá s každou vlnou. Když se ohlédl, viděl jen stěží obrysy člunu v temnotě. Někdy se lano prověsilo a člun zmizel z dohledu, pak se znovu náhle vynořila jeho silueta, která kontrastovala s bělostí tříštící se vlny.

Když se nakonec objevil první náznak šedého světla, které věstilo úsvit, nějakým úžasným rozmarem štěstěny byl Wills stále tvrdošíjně v závěsu za Cairdem. A byla zde také země, vynořující se zpoza přídě nad nimi - velké černé mysy povstávající z mlhy, sotva čtvrt míle před nimi. Shackleton okamžitě nařídil nastavit kurs a směřovat západně s větrem. A během patnácti minut, možná méně, se vítr najednou zmírnil. Propluli kolem severního výběžku ostrova - a konečně byli díky zemi v závětří. Udržovali západní kurs podél mohutných útesů a ledovců, vypínajících se kolem nich. Kolem skal, jež vystupovaly přímo z vody, kroužili a pokřikovali rackové dominikánští. O tyto skály, jež byly obrovskými masami vulkanického původu, se divoce tříštily vlny. Avšak nebylo tu ani památky po nějakém místu k přistání - ani malá zátoka či pláž.

Byl zde však led. Velké kusy ledu padaly do vody a plavaly na hladině. Muži chňapali po malých špalcích a cpali si je do úst. Téměř hodinu hledali záchytné místo na pobřeží, jakkoli malé. Pak kdosi uviděl malinkou oblázkovou pláž, zpola schovanou za řetězcem skal. Shackleton stál na jednom ze sedátek a viděl, že je to zrádné místo. Chvíli váhal a potom nařídil člunům, aby k místu pluly.

Když byli 1 000 yardů od místa, Shackleton dal signál Willsovi, aby připlul ke Cairdovi, a sám pak nastoupil na jeho palubu. Z obou člunů byl Wills lépe stavěný na mělčinu a Shackleton chtěl k pláži připlout nejprve s ním, aby zjistil, zda je Caird schopný zdolat rozbouřený průplav mezi skalami.

V té samé chvíli plul podél pobřeží Docker a hledal místo na přistání. Od úsvitu urazili dle Worsleyho odhadu 14 mil, míjeli místo po místu, aniž našli alespoň jedno vhodné k přistání. Během této doby byli z dohledu ostatních dvou člunů a hodiny ukazovaly již 9:30. Posádka Dockera si byla naprosto jistá, že jen oni přežili tu noc. Ubozí mizerové, zašeptal Greenstreet Macklinovi. Jsou mrtví.

Pak obeplouvali malý kousek země a tam, přímo před nimi, se tyčily stěžně Cairda a Willse, pohupující se na vlnách. Nějakou úžasnou náhodou, spojila nemožnost nalézt vhodné místo k přistání Dockera znovu ze zbytkem posádky. Kdyby se během těch 14 mil objevilo nějaké útočiště, mohly být nyní skupiny několik mil daleko od sebe a každá z nich by se domnívala, že ta druhá noc nepřežila.

Muži na palubě Dockera zvolali třikrát na zdraví svým druhů, avšak příbojové vlny jejich volání přehlušily. O několik minut později zahlédli jejich plachtu muži z Cairda a hned poté se podíval Shackleton k tomu místu a uviděl, jak se k nim Docker blíží. V tu chvíli byl již Wills blízko břehu. V otevřeném průplavu byl mělký útes a přes něj se pěnily těžké vlny. Shackleton čekal na svou chvíli a pak dal rozkaz zabrat. Wills se bezpečně převalil přes útes. S další vlnou se jeho příď dotkla břehu.

Shackleton pamatoval na svůj slib a nabádal Blackbora, aby skočil na břeh, ale hoch se nemohl hýbat. Zdálo se, že nechápe, co Shackleton říká. Shackleton se jej netrpělivě chopil a převalil jej ven z člunu. Blackboro dopadl na ruce a kolena, pak se překulil a posadil v příboji, který se vzdouval kolem něj.

Vstaňte, nařídil Shackleton.

Blackboro zvedl hlavu. Já nemohu, pane, odvětil.

Shackleton si náhle vzpomněl na Blackborova chodidla. Při tom vzrušení, které jej při přistávání zachvátilo, zapomněl a teď se cítil provinile. How a Bakewel vyskočili z člunu a dotáhli Blackbora dále na pláž.

Zásoby byly rychle vyloženy a Wills vesloval pro Dockera. Zásoby a muži byli převezeni na břeh. Caird byl pak dostatečně odlehčen, aby zdolal útes.

Když byly čluny odtaženy do bezpečí, Rickenson najednou zbledl a o minutu později zkolaboval na infarkt. Greenstreet mu se svými omrzlinami na nohou mohl jen stěží pomoci, dobelhal se na břeh a lehl si vedle Blackbora. Hudson se dral příbojem a pak padl na pláž. Stevenson byl s prázdným výrazem vytažen za hranici vody na pláž.

Byli na pevnině.

Bylo to ubohé útočiště. Bylo jen 100 stop široké a 50 stop dlouhé. Skrovné místečko na pusté pláži, vystavené veškerému šílenství subantarktického oceánu. Ale na tom nezáleželo - byli na pevnině. Poprvé za 497 dní byli na pevnině. Pevné, nepotopitelné, nepohyblivé, požehnané zemi...

Hodnocení knihy

ohodnoťte knihu  

je vynikajici dilo!
Prave jsem se vratila z uzasne expedice na...