Ó Matko Lakšmí, dej mi dar!<br> <span class='sub-title'>Magické obřady bengálských žen</span>

Ó Matko Lakšmí, dej mi dar!
Magické obřady bengálských žen

1.. vyd. 2007, ISBN 978-80-86685-71-7, Váz., s přebalem, 336 str.

doporučená cena: 348 Kč
naše cena
: 174
ušetříte: 174
SLEVA: 50 %
Obsah stránky:
Anotace | o autorkách | obsah | úvod | Lakšmí raného podzimu (O soví rodině)

Lakšmí raného podzimu (O soví rodině)

Lakšmí

Bohyně hojnosti, bohatství a štěstí, zvláště rodinného a manželského, uctívaná po celém hinduistickém světě. Podle jedné z mnoha legend se vynořila na lotosu z mořských vod, když bohové s démony kvedlali oceán, aby získali nápoj nesmrtelnosti. Je manželkou jednoho z nejdůležitějších bohů Višnua, ve spojení s Lakšmí obyčejně nazývaného Nárájana, i jeho družkou při všech jeho vtěleních do světa lidí. Nejznámější z těchto dvojic jsou král Ráma s věrnou manželkou Sítou a pastýřský hrdina Kršna s milenkou Rádhou.

Lakšmí je zobrazována jako krásná žena sedící na lotosu. Mívá dvě nebo čtyři rucea v nich lotos (symbol čistoty), snopek rýže, nádobu plnou mincí, mušličky (zavinutec penízkový, kdysi užívaný jako platidlo) či tzv. Lakšmíin košíček, obdobu antického rohu Štěstěny. Někdy rukama naznačuje požehnání či ochranu. Její váhana je bílá sova. V Bengálsku, zemi řek, však místo sovy jezdí na člunu.

Lakšmí raného podzimu
(O soví rodině)

Čas braty: čtvrtek při dorůstající luně v měsíci bhádra raného podzimu. Oběť Matce Lakšmí se však v naší zemi koná i v měsících ášvin, kártik, pauš a čaitra. V mnohých domácnostech ženy s velkou oddaností obětují Lakšmí každý čtvrtek.

Obětní předměty a předpisy: vonné tyčinky, lampičky, květy, santal, běžná obětina, různé ovoce, sladkosti.

Obětní místo napřed vyzdob álpanami a teprve pak na ně postav obětní nádobu.

Plod braty: Budeš-li oběť vykonávat s neutuchající vírou a oddaností, připoutáš Lakšmí navěky ke své rodině. Nikdy a nikterak nebudete trpěti nouzí.

Žila byla chudá bráhmanská vdova s malým synkem. Matka vydělávala předením, ale bylo to živobytí z ruky do úst. Den co den jen trocha rýže se zeleninou. Na víc nezbývalo peněz.

Jejich chatrč stála u rybníka, na jehož břehu rostl velký ašvatthový strom. Chlapec si celé dny hrával v jeho stínu. Jednou šel kolem mlékař, který prodával sladký tvaroh. Hoch dostal na tvaroh chuť, a tak běžel za matkou a prosil ji o peníze.

Kde bych, synáčku, vzala peníze na tvaroh! Vždyť víš, že často nemáme ani na rýži, řekla smutně matka. Ale chlapec tak žadonil, že bráhmanka šla, vymetla všecky kouty a nakonec našla v ošatce vedle kolovrátku čtyři malé penízky. Hoch s nimi běžel za mlékařem: Dej mi tvaroh za všecky tyhle peníze.

Za tyhle peníze není tvarohu ani do tvé hrstičky, zasmál se mlékař. Ale chlapec zase tak žadonil, že se mlékař slitoval a dal mu do hliněné misky vrchovatě tvarohu. Hoch misku popadl a celý šťastný se usadil k hostině mezi kořeny ašvatthu. Vtom ale uslyšel, jak se nad ním z dutiny stromu ozývá žalostné ptačí pípání. Měly tu hnízdo sovy. Staří odletěli lovit a dvě mláďata v hnízdě křičela hlady.

Počkejte, dám vám taky, řekl chlapec. Vylezl na strom, snesl sůvata dolů, nakrmil je, utřel jim zobáčky a zase je uložil do hnízda. Pak vylízal, co zbylo na dně misky.

Když se večer soví rodiče vrátili, podivili se: Jak to, že dnes nekřičíte, že máte hlad? Vždyť vy ani nepípáte!

Máme tak plná bříška, že ani pípat nemůžeme, řekla spokojeně mláďata. Ten bráhmanský chlapec, co si sem každý den chodí hrát, nás nakrmil sladkým tvarohem. Odměňte se mu nějak, maminko. Od bráhmanů se přece nesmějí brát dary jen tak.

A jeho matka je ještě ke všemu chudá jako myš.

Nebojte se, povíme o tom Matce Lakšmí a ona je jistě odmění, řekla sova. Ona i její soví manžel totiž každý den ráno létali do sadu bohyně Lakšmí.

Chlapec si soví mláďata tak oblíbil, že za nimi denně lezl na strom a vždycky jim nosil něco k snědku: zbytek rýžové kaše, mističku vařené čočky, trochu mléka. Sůvata při jeho péči rostla jako z vody a jejich rodiče byli spokojeni.

Přišel čtvrtek světlé poloviny měsíce bhádra a s ním výroční svátek bohyně Lakšmí. Bráhmanka s velkou námahou dala dohromady pár penízků a nakoupila za ně obětiny nejrůznější ovoce, sladký tvaroh, mléko i mléčné cukrovinky. Po oběti je dala synkovi jako bohyní požehnaný prasád a ten se o ně podělil se sovími mláďaty. Sůvata po hostině tiše a spokojeně seděla v hnízdě, ale když se vrátili rodiče, začala jim vyčítat: Vy jste za nás tomu chlapci ještě nepoděkovali, ničím jste ho neodměnili, a on nás každý den krmí, od úst si odtrhuje. On i jeho matka jsou chudí až běda, a my se od nich necháváme živit. Takovou hanbu už nebudeme snášet.

Nezlobte se, děti, usmála se sova. Ode dneška bude všecko jiné. Matka Lakšmí ví o tom, že jí dnes k oběti věnovali poslední peníze. Ona i její božský manžel jim vše královsky vynahradí. Až si sem zítra ráno přijde chlapec zase hrát, řekněte mi a já vše zařídím.

Druhý den ráno, sotva se chlapec objevil, zavolala mláďata matku sovu. Ta hochovi řekla: Dnes skončí vaše chudoba a trápení. Vezmu tě na jedno místo a ty si odtamtud odneseš něco, co vám pomůže k bohatství. Sedni mi na hřbet a zavři oči. Nesmíš je otevřít, dokud na to místo nedorazíme. Pak ti možná někdo bude nabízet peníze a poklady, ale ty si nic neber. Zeptají-li se tě, co tedy chceš, řekni, že chceš košíček se sezamovými zrnky. Pak tě zavedou k obětnímu místu, ohrazenému čtyřmi dřevěnými hůlkami a ozdobenému álpanami. Uprostřed uvidíš obětní nádobu a před ní na čtyřnožce bude ležet uzlík. Ten si vyžádej. Pak se vrátíš ke mně a já tě zase odnesu zpátky. V tom uzlíku je Lakšmíin košíček, a budete-li mu denně obětovat, brzy z vás budou boháči.

Jak sova řekla, tak se i stalo. Když chlapec stanul v nebeském sadu před trůnem Lakšmí a jejího božského manžela Nárájana, zakryl si v úctě tvář cípem šatu a v poníženém pozdravu před nimi padl na tvář. Pak se postavil stranou a se sepjatýma rukama a sklopenou hlavou tiše vyčkával.

Kdo jsi, synu? otázala se ho bohyně laskavě. A proč jsi sem přišel?

Jsem syn chudé bráhmanské vdovy, Matičko, a přišel jsem, abych tě požádal o košíček sezamových zrnek, jestli mi ho ve své velkodušnosti daruješ.

Pojď, synku, ukáži ti, co všechno ode mne můžeš dostat, pravila bohyně a vedla ho kolem hromad šperků, zlaťáků a všelikých jiných pokladů. Vezmi si, co uneseš, vybídla ho.

Ne, matičko. Já nic z toho nechci. Přišel jsem jen pro košíček sezamu.

Pojď tedy, usmála se Lakšmí. Máš ho mít. Dovedla ho k obětnímu místu a dala mu košíček sezamu, zavázaný v uzlíku. Nezapomeň mu denně obětovat, vybídla ho, a uvidíš, jak dobře se vám povede.

Chlapec opět padl tváří k zemi a pak se s uzlíkem vydal na sovím hřbetě zpátky na zem.

Sotva vešel do chatrče, volal: Matko, budeme konat velkou oběť. Běž se vykoupat.

Matka se došla k řece vykoupat, pak vodou z Gangy vykropila obětní místo, ozdobila je álpanami, postavila doprostřed obětní nádobu a před ní na obětní čtyřnožku, rovněž ozdobenou álpanami, položila košíček se sezamem. Pak před ním oba dva v uctivém pozdravu padli tváří k zemi a zapálivše vonný prášek a tyčinky vykonali s myslí pokornou a soustředěnou oběť Matce Lakšmí. Teprve potom syn matce vyprávěl vše, co toho dne prožil.

Nakonec si oba slíbili, že o čarovném dárku nikomu nic nepoví.

Od té doby bráhmanka každé ráno čistě zametla hliněnou podlahu chatrče i zápraží, vše vykropila vodou z Gangy, namalovala álpany, zapálila vonný prášek, pak ona i synek padli před Lakšmíiným košíčkem tváří k zemi a vykonali oběť s myslí pokornou a oddanou.

Jak bohyně slíbila, začalo se jim den ze dne dařit lépe a lépe. Zanedlouho měli pěkný zděný dům, pole, rybník. Pak přibyly chlévy s kravami, stáje s koňmi a slony, vozy a kočáry, pokladnice s penězi, truhlice se šperky, sluhové a služky, čeládka na práci i lokajové na parádu. Sousedé si šeptali: Jak oni k tomu ke všemu přišli? To přece nemůže být jen tak! Obcházeli bráhmančin dům, nakukovali do vrat, pozorovali, kde se co děje a kdo kdy co dělá. Nakonec došli k přesvědčení: Za vším musí vězet ten košíček. Proč by jinak bráhmanka se synem před ním denně konali tak velké oběti?

Pověst o nenadálém bráhmančině štěstí se donesla až do královského paláce. Král se lekl. Jestli mají bohatství větší než já sám, co jim brání, aby přišli a připravili mě o můj majetek i o mou říši? Nesmím nečinně čekat, až to udělají. Musím zasáhnout první. Poslal do bráhmančina domu vojáky a ti bráhmanku se synem svázali a Lakšmíin košíček ukořistili. Košíček pak zamkli do královské pokladnice na sedm zámků.

Avšak mocí bohyně se košíček hned té noci vrátil zpět do nebe. Neměl ho král, ale neměla ho ani bráhmanka.

Soví mláďata si brzy všimla, co se stalo. Maminko, prosila sovu, musíš znovu pomoci. Vidíš, už jsou zase chudí jako dřív. Ale není to jejich vina. Nemohou přece za to, že jim král košíček uloupil.

Ba ne, děti, odporovala sova. Měli si na něj dát lepší pozor. Matka Lakšmí nemůže pomáhat donekonečna. Jednou jim dala příležitost, a oni ji zmařili. I kdybych k ní chlapce znovu zanesla, nebylo by to nic platné.

Avšak sůvata se dala do pláče a plakala a plakala, až to matka nemohla snést, a přece jen donesla malého bráhmana ještě jednou před Matku Lakšmí. Cestou mu znovu poradila: Nezapomeň, že nesmíš prosit o nic jiného než o košíček se sezamem.

Když chlapec stanul před bohyní a jejím manželem, vrhl se tváří k zemi v pokorném pozdravu a pak si stoupl stranou a rozplakal se.

Co tu opět hledáš? otázala se bohyně. Copak jsem vám dost nepomohla?

Matko naše, řekl hoch plačky, král nám tvůj dárek uloupil.

Měli jste si ho lépe hlídat, řekla Lakšmí. Vrátím-li ti ho, neuhlídáš ho zas. Pojď, dám ti nějaké peníze a šperky a ty se s nimi vrať domů a už se tu neukazuj.

Matko naše přelaskavá, rozplakal se chlapec ještě víc, já nechci peníze ani šperky, já chci košíček. Svěř mi ho ještě jednou. Budu ho chovat jako oko v hlavě, nikdo se o něm nedoví. Slituj se nad námi!

Milá Lakšmí, mohla by ses slitovat, přimlouval se Nárájan. Zkus to ještě jednou, naposled.

Dobře tedy, obměkčila se bohyně. Ale je to opravdu naposled. Přijdeš-li tentokrát o košíček, nebude vám pomoci.

Chlapec s tváří k zemi poděkoval a pln radosti se s košíčkem vrátil na zem. Tam ho matka radostně zulíbala, košíček postavila na staré místo a ve vší tajnosti začaly opět každodenní oběti. Zakrátko se k nim vrátilo veškeré bohatství a štěstí, které jim bylo lidskou závistí a královým zlým činem odňato.

Král viděl, že po zlém nic nepořídí. Vyslal tedy k bráhmance bohaté poselstvo s nabídkou, že vdá svoji dceru za jejího syna. Přešťastná bráhmanka dala souhlas, a tak se zanedlouho v královském paláci konala slavná svatba. Pak do bráhmančina domu přijel na slonech novomanželský pár, provázený břesknou hudbou a průvodem koní a vozů vezoucích věno. Byly tam samé perly a drahokamy. Bráhmanka se slzami v očích přivítala princeznu obřadem přijetí nevěsty, při němž pohostila celou vesnici, a pak všichni tři společně začali hospodařit. Pod ochranou Matky Lakšmí se jim dařilo, na co sáhli. Jak se říká: Nabereš-li ve jménu Lakšmí do hrsti prach, vysypeš z hrsti zlato.

Tak žili ve štěstí a bohabojnosti, až bráhmanka dožila konce svých dní. Tehdy pro ni z nebe přijel květinový vůz. Než do něj nastoupila, udělila své snaše rady: Dceruško, nezapomeň světit výroční svátky Matky Lakšmí v měsíci bhádra, kártik, pauš a čaitra. Našemu košíčku však obětuj každý den. Tak se ti vyhnou všecky strasti a útrapy. Nevyspávej dlouho! Vstávej denně s rozbřeskem a pečlivě zameť dům i dvůr. Než padne soumrak, vykrop celý dům vodou z Gangy, zapal vonný prášek a tyčinky a v každé místnosti rozsviť večerní lampičku. Mluv potichu a choď potichu, ať nikdo ani nezaslechne zvuk tvých kroků. Vstávajíc lehajíc vzývej jméno Lakšmí a Nárájana. Budeš-li žít podle mých rad, Lakšmí nad tebou bude vždy držet ochrannou ruku. Nato bráhmanka nasedla na květinový vůz a ten se vznesl k nebi. Syn pak uspořádal slavné úmrtní obřady zakončené obětí předkům, zvanou šráddha.

Snacha chovala v paměti všechny bráhmančiny rady, a tak bohatli na statku i na dětech. Když pak uzřeli děti svých dětí, nastal i pro ně čas k odchodu. Tehdy se z nebe snesly dva květinové vozy a začal pršet květinový déšť. Všichni synové se svými ženami a dětmi se shromáždili kolem vozů a rodiče jim udělili podobné rady, jaké kdysi dala stará bráhmanka princezně. Celé potomstvo pak pilně konalo oběti Matce Lakšmí a Matčina sláva se zanedlouho rozšířila po celé zemi.

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu  

Další naše knížky
DharmaGaia mj. vydala:

Lucien Zell: The Sad Cliffs of Light