Stephen LaBerge
Lucidní snění

1. vyd.. vyd. 2007, ISBN 80-86685-63-2, Váz., 286 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 238
ušetříte: 60
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | o autorovi | obsah | předmluva | kapitola 1.: Bdít ve snu | Ukázková miniknížka v pdf | Ukázková miniknížka v Calameo

kapitola 1.: Bdít ve snu

Zastavil jsem se uprostřed vysoce klenuté chodby v hloubi mohutné citadely a obdivoval její velkolepou architekturu. Rozjímání nad okolní nádherou mě nějakým způsobem náhle přimělo uvědomit si, že jsem ve snu! Ve světle nabytého vědomí se už i tak působivý vzhled hradu náhle zdál ještě úžasnějším a já se s nadšením pustil do zkoumání fantaskní reality svého vzdušného zámku. Jak jsem procházel chodbou, cítil jsem chladnou tvrdost kamenů pod nohama a slyšel ozvěnu svých kroků. Každá část této okouzlující podívané se zdála skutečná navzdory tomu, že jsem si po celou dobu byl naprosto jist, že to všechno je pouhý sen.

Přestože to zní neskutečně, měl jsem ve snu, během nejhlubšího spánku, k dispozici všechny své bdělé schopnosti, mohl jsem myslet tak jasně jako obvykle, vybavovat si detaily svého každodenního života a jednat svobodně na základě vědomého rozhodování. Přesto nic z toho nenarušovalo živost mého snu. Zní to jako paradox, ale byl jsem bdělý a zároveň ve snu.

Když jsem dorazil k místu, kde se cesta rozbíhala dvěma směry, namátkou jsem zvolil chodbu po pravé ruce a ta mě zakrátko dovedla ke schodišti. Zvědavý, kam asi vede, seběhl jsem po schodech a vynořil se u stropu obrovské podzemní síně. Z místa u paty schodiště, kde jsem stál, se podlaha jeskyně strmě svažovala dolů a ztrácela kdesi v temnotě. Několik set metrů pod sebou jsem viděl něco, co snad mohla být studánka obklopená mramorovými sochami. Uchvátila mě myšlenka vykoupat se v této symbolicky obnovující lázni a okamžitě jsem se pustil z kopce dolů. Ne však po svých, protože kdykoli se ve snech chci někam dostat, dávám přednost létání. Jakmile jsem přistál, okamžitě jsem byl ohromen zjištěním, že to, co se shora zdálo jako pouhá nehybná socha, se teď zdá být zcela nepochybně a zlověstně živé. Nad hladinou se tyčil obrovský a hrozivě vypadající džin, Strážce pramene, jak jsem nějakým způsobem ihned poznal. Uteč, velel mi instinkt, avšak vzpomněl jsem si, že i přes ten strašidelný zjev je to jenom sen. To mi dodalo odvahu - překonal jsem strach, a místo abych vzal nohy na ramena, vzlétl jsem přímo k onomu přízraku. Ve snech se dějí všelijaké věci, takže než jsem k němu dorazil, byli jsme najednou oba stejně vysocí a já mu hleděl do očí tváří v tvář. S vědomím, že to byl můj strach, co ho učinilo tak obludným, rozhodl jsem se přijmout, co jsem chtěl prve zapudit, a s otevřenou náručí i srdcem jsem vzal jeho ruce do svých. Jak sen postupně blednul, džinova síla jako by se přelévala do mě a já se probudil naplněn pulsující energií. Cítil jsem, že teď mohu zvládnout cokoli.

Sen, který jsem vám právě vyprávěl, je příkladem málo prozkoumaného a fascinujícího světa vnitřních zkušeností. Být bdělí ve snu nám dává možnost prožít jedinečná a poutavá dobrodružství, která překoná jen máloco v životě. Myslím, že už to by mělo bohatě stačit k podnícení zájmu o dobrodružnou stránku lucidního* snění, jak se tento pozoruhodný fenomén nazývá. A přesto se dobrodružství může stát tím nejméně podstatným důvodem, proč byste právě vy mohli považovat rozvíjení této schopnosti za užitečné (opravdu je možné se to naučit jak, o tom bude řeč v šesté kapitole). Lucidní snění může hrát významnou úlohu třeba i v osobním rozvoji, zvyšování sebedůvěry, upevňování duševního a fyzického zdraví, při řešení tvůrčích problémů a pomáhat nám třeba i na cestě k nalezení sebe sama.

Tato tvrzení snad mohou někomu připadat přehnaně odvážná, jsem ale přesvědčen, že jsou podložena přesvědčivými důkazy. Budu se je pokoušet obhájit jedno po druhém, nejprve by ale, myslím, bylo vhodné povědět si něco o lucidním snění v širším smyslu. Všechny možnosti jeho využití mají jedno společné: mohou větší či menší mírou přispět k zlepšení kvality našeho života a jeho naplnění tím, že obohacují, rozšiřují a dokonce i zcela proměňují škálu zkušeností, které nám jakožto lidským bytostem život nabízí.

To, že lucidní sny mohou zlepšit kvalitu života, se týká naší každodenní i každonoční zkušenosti. Je tomu tak mimo jiné proto, že jakékoli poznání, které získáte v lucidních snech, můžete následně využít i během svého bdělého života. Ba co víc, totéž platí ve stejné míře i naopak: to, co jste se naučili v bdělém životě, si s sebou přinášíte do svých lucidních snů. Ani jedno z toho však bohužel neplatí pro člověka snícího běžným způsobem, který postrádá přímé propojení mezi sny a bdělým životem. Lidé, kterým se zdají pouze klasické nelucidní sny, obvykle trpí charakteristickým druhem amnézie když jsou vzhůru, pamatují si své sny jen obtížně, a když sní, svůj bdělý život si vybavují jen jakoby skrz pokřivené zrcadlo, nejasně a zkresleně, nebo vůbec. Můžete se pochopitelně ptát, co je na tom špatného. Proč by mělo záležet na tom, jestli žijeme jeden život, nebo dva? Místo odpovědi vám nabídnu následující přirovnání: představte si, že by spolu sudé a liché dny v měsíci z nějakého důvodu souvisely tak málo, že byste si každý den byli schopni vybavit pouze myšlenky a činnosti jen z jedné půlky vaší minulosti, tj. podle situace pouze z lichých nebo sudých dnů. Rozhodněte sami: vadilo by vám to? V lucidních snech je ale rouška amnézie stržena, naše paměť je jasná, a lucidita tak vytváří most mezi denním a nočním světem.

Skeptik může namítnout, že taková analogie je zavádějící. Koneckonců sudé i liché dny bdělého života jsou přeci stejně důležité - může ale snový svět nabídnout něco srovnatelného se světem každodenní reality? Stojí snad snaha o vztyčení mostu mezi světy bdění a snění za tu námahu? Co můžeme očekávat výměnou za čas a energii, strávené zapáleným zájmem o sny jako takové, potažmo úsilím o rozvíjení těch lucidních?

Existuje mnoho odpovědí. Jedna z nich by mohla vycházet z Freudovy koncepce snu jako via regia, královské cesty do nevědomé mysli. Každý, kdo chce rozvíjet svoji osobnost, si může jen stěží dovolit ignorovat hluboké vhledy, které mu nabízí studium vlastních snů. A abychom ze snů mohli vytěžit vše, co nabízejí, musíme v nich být přítomni lucidně. Stručně řečeno, lucidní sny jsou nutností pro každého, kdo usiluje o osobní rozvoj.

Co dalšího kromě zlepšení duševního zdraví nám může svět snů nabídnout? První, co nás v této souvislosti asi napadne, bude zdraví fyzické. Ovšem rozdělení na duševní a fyzické není vždy tak jednoznačné a zakládá se v podstatě na dnes již překonaných filosofických koncepcích. Novější, řekněme systémový pohled chápe zdraví jako sjednocení všech součástí člověka. Sjednocení je zde myšleno ve smyslu harmonického fungování lidského biosystému jako celku. V případě Homo sapiens hovoříme o souladu nejméně tří různých úrovní: biologické, psychologické a sociální. Intuitivní přirozenost tohoto přístupu podtrhuje i fakt, že například v angličtině najdeme pro zdraví (health) taková synonyma jako wholesome, sound či hale, která ve svých mnoha dalších významech sdílejí odkaz na myšlenku úplnosti a sjednocení.

Myšlenku celistvosti na tomto místě zdůrazňuji z toho důvodu, abyste lépe pochopili, proč budu v této kapitole přikládat takovou důležitost sjednocení lidské osobnosti. Krom toho tím připravuji půdu pro odhalení skutečnosti, že psychologické procesy probíhající ve snech mohou ovlivňovat biologické funkce lidského těla, jak ukázaly naše experimenty na Stanfordově universitě. A vezmeme-li v úvahu, že většina nemocí má alespoň zčásti nějaké psychosomatické složky, lze se dokonce domnívat, že lucidní sny by mohly být využity i jakou součást léčby psychosomatických syndromů.

Měl bych se zmínit ještě o jedné oblasti využití lucidního snění, a to při řešení tvůrčích problémů a rozhodování se. V průběhu dějin byly sny často zdrojem inspirace a kreativity v širokém spektru lidského počínání včetně literatury, vědy, techniky, malířství, hudby, filmu a dokonce i sportu. Mezi tvůrčí snílky patřil například Robert Louis Stevenson, který uvádí sny jako zdroj inspirace u nemalého počtu svých děl včetně Podivného případu Dr. Jekylla a pana Hyda; dalším příkladem je třeba opiová báseň Samuela Taylora Coleridge Kublajchán. Mezi vědci můžeme jmenovat třeba německého chemika 19. století Friedricha Augusta Kekulého a jeho ve snu učiněný objev molekulární struktury benzenu či snem inspirovaný pokus Otty Loewiho, prokazující chemický přenos nervových vzruchů, za který obdržel roku 1938 Nobelovu cenu za fyziologii. I v oblasti techniky bychom našli několik vynálezců, kteří své objevy učinili ve snu, mimo jiné například Eliase Howea, jemuž vděčíme za vynález šicího stroje. Malíři také často připisují některá ze svých děl snům William Blake a Paul Klee patří mezi ty nejznámější. I někteří hudební skladatelé čerpali inspiraci ze snů včetně Mozarta, Beethovena, Wagnera, Tartiniho a Saint-Saense. Co se týče kinematografie, existuje nemálo filmů inspirovaných sny: namátkou jmenujme alespoň Loni v Marienbadu Alaina Resnaise, Bergmanovu Hodinu vlka nebo scénář Judith Guestové k filmu Obyčejní lidé. A konečně známý golfový hráč Jack Nicklaus jednou prohlásil, že na to, jak zlepšit svůj výkon o deset úderů, přišel ve snu za jedinou noc! Doufám, že tyto příklady splnily svůj účel, tedy že vás přesvědčily o tom, že lidé odjakživa dostávají ve snech tvůrčí nápady.

Do této chvíle jsme měli jen zanedbatelnou nebo vůbec žádnou možnost výskyt těchto kreativních snů nějakým efektivním způsobem ovlivnit. Díky lucidnímu snění teď ale máme možná jedinečnou možnost, jak dostat tento fantastický a zdánlivě nepolapitelný tvůrčí potenciál snů pod svou vědomou kontrolu. V této souvislosti nemohu než zopakovat větu, kterou pronesl Kekulé při příležitosti představení svého objevu vědecké komunitě: Dámy a pánové, naučme se snít.

Přejděme nyní od těchto snad poněkud prozaických možností využití lucidních snů k jejich mnohem hlubšímu potenciálu. Řekněme, že se ve vašich snech skrývá vzácný klenot, poklad nevyčíslitelné hodnoty, který vás neuvěřitelným způsobem obohatí, když jej najdete. Pokud ho ale chcete najít, musíte nejdřív získat schopnost lucidně snít. Příčina je velmi jednoduchá. Když něco ztratíte, dejme tomu klíč od domu, myslíte, že bude snazší najít ho s očima otevřenýma, anebo poslepu? Jsem přesvědčen, že to, co se zdá jako samozřejmost v případě našeho vnějšího zraku, platí analogicky i pro zrak vnitřní.

Ve většině snů jsou oči našeho vědomí zavřené a my vlastně spíme uprostřed spánku. Neuvědomujeme si, že sníme. Sen nám poskytuje tolik neuvěřitelných možností, ale lze je jen těžko využít, pokud si je dokážeme uvědomit až ve chvíli, kdy se probouzíme. Ačkoli se zdá, že tento stav nevědomosti je nevyhnutelný, naštěstí tomu tak nemusí být vždy. Výjimkou potvrzující pravidlo je okamžik, kdy se probudíme uvnitř snu aniž by to narušilo nebo ukončilo náš spánek a uvědomujeme si, že sníme, zatímco sen stále pokračuje. Během tohoto stavu jsme si po celou dobu vědomi, že všechno kolem nás je pouhý sen a tím pádem, že vlastně současně ležíme v posteli a spíme. Jistým způsobem tedy spíme i bdíme zároveň.

Spát a být při vědomí? Být bdělí a přitom snít? Taková tvrzení asi na první pohled zní spíš jako protimluv, zdají se vyvracet samy sebe. Jejich rozporuplnost je ale jenom zdánlivá. To proto, že pojmy spánek a vědomí či bdělost se zde vztahují ke dvěma zcela odlišným oblastem. Říkám, že člověk, který prožívá lucidní sen, ve vztahu k vnějšímu světu spí, protože s tímto světem není ve vědomém kontaktu skrze své smyslové orgány; ve vnitřním světě snu je ale bdělý, protože s ním naopak ve vědomém kontaktu je. V tomto smyslu mohu tedy říci, že je možné bdít ve snu.

Když jsme u vyjasňování pojmů, nazval jsem lucidně snícího vědomým. Co přesně to znamená? Obecně řečeno, pokud víte, co v danou chvíli děláte a dokážete onu činnost explicitně pojmenovat, jednáte vědomě. Pokud si tedy ve snu dokážete říct, že to, co právě teď dělám, je, že sním sen , jste si vědomi pravé povahy svojí situace, tudíž jednáte vědomě a jste v podstatě vědomí.

Většina naší činnosti je nevědomá bez ohledu na to, zda bdíme či sníme, protože vědomí je omezené v tom smyslu, že jsme schopni zaměřit svou pozornost pouze na jednu, nejvýše několik málo věcí najednou. Nemůžeme tudíž věnovat pozornost všemu, co se v určitou chvíli kolem nás odehrává. I tak máme ale sklon být méně pozorní, než bychom teoreticky mohli být, protože věnovat něčemu pozornost vyžaduje duševní úsilí. Za normálních okolností máme ve zvyku být vůči svému okolí vnímaví jen do té míry, nakolik to situace vyžaduje. Přesněji řečeno zaměřujeme svou pozornost pouze na to, co považujeme za nezbytné k uskutečnění svých momentálních záměrů.

V těch nejběžnějších podmínkách jsou naše životy tak předvídatelně uspořádané, že si vystačíme jen s nevědomými návyky. Proto máte-li třeba ve zvyku jezdit denně do práce autem, věnujete během své cesty jen velmi malou pozornost tomu, co právě děláte. Občas se vám tak může stát, že jako vždy jedete do zaměstnání a z ničeho nic si uvědomíte, že jste se asi trochu zasnili a zapomněli, že dnes máte vlastně volno! Řídil za vás váš podvědomý návyk, vy jste ale měli původně v úmyslu třeba zajet si koupit nějakou knihu, možná dokonce zrovna o lucidních snech! Jakmile si však uvědomíte, jakou medvědí službu vám váš automatický zvyk prokázal, nic vám už nebrání jednat vědomě a odbočit k nejbližšímu knihkupectví.

Tento příklad názorně ukazuje, v čem spočívá význam vědomého, duchapřítomného jednání: umožňuje nám pružně a tvůrčím způsobem reagovat v neočekávaných a nevšedních situacích. A proto jste-li ve snech bdělí a plně vědomí, nabízí se vám jedinečná možnost odpovídat tvořivým způsobem na nečekané situace, se kterými se tu setkáte. Schopnost být pánem svých činů, pro lucidní sny charakteristická, nabízí pozoruhodně široké spektrum možností od uskutečňování těch nejbláznivějších představ až po naplnění našich nejvyšších duchovních cílů.

Vědomí poskytuje snícímu nejen možnost jednat s rozmyslem, ale též schopnost jasně uvažovat a bez problémů si vybavovat své minulé zkušenosti a záměry. Fakt, že lucidně snící jsou schopni vybavit si cokoli, co se před usnutím rozhodli během svého snu dělat, umožňuje zcela nový přístup ve vědeckém zkoumání snů a lidského vědomí, jak bude popsáno později. Pro běžného člověka to ale znamená, že se může kupříkladu ve snech postavit svému strachu, zkoumat nové oblasti zkušenosti nebo se třeba pokusit ve snu vyřešit nějaký konkrétní problém.

Tato nová dimenze snění může být přirovnána k tomu, když náhle vidíte věci v živých barvách, zatímco dosud jste vnímali jen neživé odstíny mezi černou a bílou. Náhlé lucidní procitnutí může mít na snícího skutečně silný účinek. Čtenářům, kteří znají zfilmovaný příběh o čaroději ze země Oz, může zážitek malé Dorotky zprostředkovat alespoň náznak toho, jaký je to asi pocit. Kdo by mohl zapomenout její reakci na nečekaný přesun z černobílého světa Kansasu do barvami překypující země Oz? Člověk, který zažil lucidní sen, naprosto chápe úžas, s jakým se Dorotka obrátila ke svému psímu společníkovi poté, co se oba ocitli v zemi za duhou: Milý Toto, já myslím, že už vůbec nejsme v Kansasu! Nějak podobně vypadá ono vzrušení a pocit nadšení, typické pro každého, kdo poprvé procitne ve snu. Z mých lucidních snů tento pocit zcela nevyprchal dokonce ani po absolvování bezmála devíti stovek těchto zážitků zaznamenaných od roku 1977.

Intenzita účinku, který u snícího lucidita vyvolá, pravděpodobně závisí na jasnosti a úrovni takto jím nabytého vědomí. Existují různé stupně lucidity. Například běžné probuzení se z noční můry ve chvíli, kdy zjistíme, že je to jenom sen , je typické pro ty nižší (proč bychom jinak utíkali před něčím, co je jenom sen ?) a obvykle v nás nevyvolá silnější pocit než jakousi dočasnou úlevu. Plně rozvinuté lucidní sny mohou ale být spojené i s intenzivním pocitem znovuzrození a otevřením zcela nového světa zkušeností.

Lidé, kteří poprvé zažívají lucidní sen, jsou často ohromeni zjištěním, že až do této chvíle ještě nikdy neprožívali sny celou svou bytostí a že teď jsou skutečně bdělí , zatímco spí. Kdosi například popsal toto prohloubené vědomí sebe sama takto: cítil se svobodný jako nikdy předtím a jeho sen byl prodchnut takovou živostí, že sama temnota jako by ožila. V tu chvíli ho zasáhlo poznání s takovou intenzitou, že musel sám sobě přiznat: Nikdy předtím jsem nebyl skutečně bdělý.

Toto je extrémní, ale nijak neobvyklý případ ohromujícího účinku, jaký může někdy přechod do lucidního snu vyvolat. Pro srovnání uvedu ještě jeden příklad, první lucidní sen jedné mladé ženy. Večer předtím, než se jí sen zdál, četla článek Scotta Sparrowa Lucid Dreaming as an Evolutionary Process (Lucidní snění jako evoluční proces). Sparrow zde popisuje klasické nelucidní snění jako úroveň, na které je člověk ještě dítětem , a rozvíjení lucidity přirovnává k vytváření vědomí v primitivních počátcích lidstva. Autor často hovoří o infantilním egu a zdůrazňuje, jak je důležité nést zodpovědnost za naše potlačené konflikty a zvláště za nevyvinuté aspekty naší osobnosti. Tyto myšlenky, jak se zdá, velmi silně zapůsobily na vědomou i nevědomou mysl naší čtenářky, šla totiž spát s upřímným úmyslem pokusit se mít lucidní sen a nad ránem se jí zdálo, že měla zodpovídat za dítě, které sedělo na nočníku celé ušpiněné (čili nést zodpovědnost za infantilní ego !). Šla hledat koupelnu, aby mohla dítě umýt, aniž by si jí někdo všiml. Když dítě zvedala, měla zvláštní pocit, že by mělo být starší a vyspělejší. Pak se mu ale podívala zblízka do tváře a zjistila, že je plná moudrosti v tu chvíli si uvědomila, že sní. Vzrušeně se pokoušela vzpomenout si na radu, kterou četla v onom článku , ale jediné, co ji napadlo, byla její vlastní myšlenka: Mezní zkušenost. Přestala se tím tedy zabývat a pocítila, jak ji prostupuje blažený pocit splývání a rozpouštění se ve světle a v barvách , který se neustále stupňoval až k výbuchu totálního orgasmu. Nakonec pozvolna proplouvala až k úplné bdělosti a probudila se s pocitem vroucího štěstí , který přetrval ještě nejméně týden.1

Tento příklad ukazuje mimo jiné i důležitou vlastnost lucidních snů přetrvávání pozitivních pocitů po probuzení. Sny, ať lucidní či nikoli, mohou ovlivnit naši náladu na značnou část dne. Stejně jako po probuzení z nepříjemného snu cítíme, že jsme vstali z postele levou nohou , pozitivní pocity z příjemného snu nám zaručí optimistický start do nového dne, cítíme se plní svěžesti a sebedůvěry. Pro inspirativní lucidní sny to platí dvojnásob: důsledkem takových zážitků může být motivace vyzkoušet nové způsoby jednání, směřující k psychickému růstu a pozitivním změnám v našem každodenním životě. Vzhledem k tomu, že v lucidních snech si můžeme zkoušet různé způsoby jednání bez rizika, že bychom ublížili sobě nebo ostatním, máme k dispozici naprosto bezpečné prostředí pro soukromé (a vědecké) experimentování laboratoř i hřiště pro objevování nových způsobů, jak se vypořádat s životem.

Plně lucidní sny mají na myšlení snícího neméně silný dopad jako má první procitnutí ve snu účinek na jeho emocionální prožívání. Abychom pochopili, proč jsou tyto změny tak výrazné, musíme si uvědomit, jakým způsobem obyčejně prožíváme svou přítomnost ve snu. Když sníme bez lucidity, vnímáme sami sebe jako součást snového světa. Ať hrajeme hlavní roli nebo jsme jen pouhými pěšáky snové hry, necháváme se vždy snem oklamat a považujeme ho za vnější realitu. Dokud nás tento neskutečný svět pohlcuje, jsme vězni imaginárního žaláře a jeho zdi, ač vystavěné z přeludů, zůstávají pro nás neproniknutelné.

Při lucidním snění si ale naopak uvědomujeme, že sen se odehrává v nás, tudíž že přesahujeme celý snový svět a věci v něm, protože to vše je jen dílem naší představivosti. Takže když procitneme do snu, celý náš svět se obrátí naruby. Místo abychom sami sebe považovali za pouhou součást většího celku, vidíme, že právě my jsme tím celkem a že v nás je obsaženo všechno ostatní. Můžeme tedy svobodně projít zdmi snového vězení a vydat se na toulky nekonečným světem své mysli.

Ačkoli lucidně snící stále hrají ve svém snovém dramatu hlavní úlohu, přestávají se identifikovat se svou původní rolí. Zůstávají ve snu, ale nejsou jeho součástí. Zachovávají si rezervovaný, nikoli však lhostejný odstup, což jim umožňuje čelit jinak obávaným nočním můrám a úzkostem, potýkat se se svými vnitřními konflikty, a směrovat tak svůj psychický vývoj k vnitřnímu sjednocení a harmonii.

Můj následující zážitek může posloužit jako příklad způsobu, jak vám lucidita může pomoci překonat úzkost a přiblížit se k harmonii. Zdálo se mi o tom, že jsem ve školní třídě uprostřed rvačky, židle létají vzduchem a rány padají jedna za druhou. Odpudivý ramenatý primitiv s poďobaným obličejem, skutečný Goliáš mezi ostatními zuřivci, mě právě držel v železném sevření, z něhož jsem se zoufale pokoušel uniknout. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je to sen, vybavil si, co jsem se naučil při řešení podobných situací, a okamžitě přestal zápasit. Jakmile jsem si uvědomil, že rvačka je součástí snu, pochopil jsem, že v podstatě zápasím sám se sebou. Bylo mi jasné, že tento odporný barbar jen zastupuje něco, co odmítám a čemu se pokouším za každou cenu vyhnout. Možná to bylo jenom ztělesnění někoho, kdo je mi nepříjemný, nebo něčí vlastnosti, která mi vadí. Ať už šlo o cokoli, bylo to pro mě asi důležité, když to vyvolalo takový sen a já věděl, že jediný způsob, jak dosáhnout vnitřní rovnováhy, je přijmout vše, co v sobě objevím včetně takového odpudivého primitiva jako součást sebe sama. S pomocí tohoto přístupu se mi předtím vždy podařilo s konečnou platností vyřešit jakékoli vnitřní konflikty a přiblížit se tak svému cíli jednotě se sebou samým. Vlastní zkušenost mi potvrdila, že alespoň ve snu je tím nejlepším a možná jediným skutečně účinným způsobem, jak odstranit nenávist a spory, milovat své nepřátele jako sebe sama.

Když jsem pochopil, že jsem ve snu, a přestal zápasit (sám se sebou, jak jsem si uvědomil), bylo mi naprosto jasné, co musím udělat. Věděl jsem, že pouze láska může můj vnitřní spor skutečně vyřešit, a tak jsem se rozhodl dát ji svému utlačovateli najevo. Zpočátku jsem měl pocit, že to prostě nedokážu, cítil jsem vůči němu přímo fyzický odpor. Byl jednoduše příliš odpudivý na to, abych ho dokázal milovat! Pokusil jsem se ale ignorovat jeho vzhled a přece jen ve svém srdci trochu té lásky najít. Nakonec se mi to podařilo, pohlédl jsem tomu hromotlukovi přímo do očí a důvěřoval intuici, že mi pomůže najít ta pravá slova. Překrásná a plná smíření pak skutečně vyšla z mých úst a v ten okamžik se mnou můj obr splynul. Co se týče okolního zmatku, zmizel beze stopy. Sen skončil a já se probudil s pocitem úžasného klidu.

Do této chvíle byla řeč pouze o možnostech. V současnosti je významnějším způsobem rozvíjena pouze jedna oblast aplikace lucidního snění, a to jeho využití jako nástroje pro vědecký výzkum psychofyziologie snění, kde se zároveň ukazuje, jak užitečné může být lucidní snění při zkoumání lidského vědomí vůbec. Ve spánkové laboratoři Stanfordovy university používáme lucidní snění ke studiu vztahů mezi myslí a tělem už několik let. Poprvé v historii se nám podařilo vyslat průzkumníka do snového světa a v určitém smyslu s ním zůstat ve spojení. Na Stanfordu i jinde totiž lucidně snící prokázali, že jsou během spánku schopni vysílat signály zaznamenatelné vnějším pozorovatelem.

Tyto vzkazy ze snového světa mimo jakoukoli pochybnost dokazují, že lucidní sny se odehrávají výhradně během fáze spánku nazývané REM (vyslovujeme jedním slovem) podle pro ni charakteristického rychlého pohybu očí (anglicky rapid eye movement ). Tento pozoruhodný stav byl označen také jako paradoxní spánek poté, co vědecká pozorování v 50. letech 20. století ukázala, že při něm dochází k mnohem větší mozkové aktivaci, než by se dalo očekávat na základě tradiční představy spánku jako pasivního stavu odloučenosti od světa. Aktivní fáze REM obvykle trvá deset až třicet minut a opakuje se v průběhu noci každých šedesát až devadesát minut (přibližně čtyři až pětkrát za noc). Střídá se cyklicky s relativně klidnými fázemi, označovanými jako non-REM , NREM či klidný spánek apod.

Všichni normální lidé procházejí během spánku cyklem střídání těchto klidných a aktivních fází. Experimenty prokázaly, že během REM fáze má každý z nás sny, a to každou noc ať už si je pamatujeme nebo ne. Možná vás to překvapí, ale během čtyř až pěti fází REM spánku, kterými dnes v noci projdete, bude váš mozek podstatně aktivnější, než je právě teď ledaže při čtení této knihy náhodou zrovna cvičíte, milujete se anebo se třeba topíte. I přes paradoxní a nečekané vlastnosti REM fáze se nicméně všichni odborníci shodují (sic!), že se skutečně jedná o opravdový nefalšovaný spánek.

U lucidního snění ovšem taková shoda názorů zatím ještě nepanuje, tento fenomén lze ostatně také považovat za ten nejpodivnější paradox paradoxního spánku. Co ho činí tak neuvěřitelným, je fakt, že lucidně snící, ačkoli není v přímém smyslovém kontaktu s vnějším světem, a tudíž z hlediska vnějšího pozorovatele spí, si zároveň jasně uvědomuje, že se mu zdají sny a má k dispozici všechny (nebo téměř všechny) své bdělé duševní schopnosti. Z hlediska vnitřního snového světa jsou tedy ti, kdo lucidně sní, naprosto bdělí. Pro vědce zabývající se výzkumem spánku byl tento názor tak obtížně přijatelný, že dokud jsme na Stanfordu jednoznačně nedokázali opak, byly takzvané lucidní sny všeobecně považovány za výplody bdělého fantazírování přespříliš imaginativní mysli. Většina badatelů v oblasti spánku a snění zkrátka nevěřila, že se něco takového jako lucidní sen odehrává tedy mohlo odehrávat, kdyby vůbec existovalo během spánku. A pokud se tedy lucidní sny, ať už jde o cokoli, neodehrávají ve spánku, musí se jimi zabývat někdo jiný, protože v tom případě nespadají do kompetence vědeckého výzkumu spánku. Také filosofové měli sklon považovat zmínky o lucidních snech za problematické, ba dokonce za absurdní a to je jeden z důvodů, proč je pouhá existence lucidního snění tak konceptuálně důležitá. Ve chvíli, kdy se lucidní snění stává prokázaným faktem, nemilosrdně nabourává množství zažitých chybných představ o snění, vědomí a realitě.

Sny jsou zdrojem poznání a zkušenosti, píše Tarthang Tulku, současný učitel tibetského buddhismu, jsou ale často přehlíženy jako jeden z prostředků zkoumání reality.2

Je-li tomu tak, v lucidním snění máme pro zkoumání reality k dispozici prostředek na úrovni kouzelného létajícího koberce. Během výzkumů pomocí lucidního snění bylo objeveno množství nečekaných poznatků, které mohou poskytnout klíč k rozluštění dříve nepochopitelných záhad tohoto světa jako třeba proč nám sny připadají jako skutečnost.

Faktem je, že sny se zdají natolik reálné, že nás pokaždé přinutí je po celou dobu spánku nekriticky přijímat jako skutečnost. Proč je tomu tak? V minulosti lidé považovali sny za mnohem víc spřízněné s představivostí než s vnímáním skutečnosti. Pokud by ale sny nebyly nic jiného než představy, měli bychom být schopni je jako takové rozpoznat, tak jako dokážeme odlišit denní snění od skutečného vnímání nebo naše vzpomínky na toto vnímání od původních vjemů, ke kterým odkazují. Možná bychom měli vědět, že sníme, aniž bychom se o to museli snažit, ale skutečnost je taková, že to nevíme. Pokud platné tvrzení vede k neplatným závěrům, jeden nebo více jeho předpokladů musí být chybných. V tomto případě je mylným východiskem představa, že snění má víc společného s představivostí než s vnímáním. Série experimentů, které jsme u nás na Stanfordu provedli, skutečně dokazuje, že pro nás i pro náš mozek (a do jisté míry i tělo) má snění o nějaké činnosti mnohem blíž k jejímu skutečnému provozování než k tomu, když si to pouze představujeme. Domnívám se, že právě proto se nám sny zdají tak skutečné.

Čemu sny vděčí za to, že mohou být tak skutečné jako skutečnost sama? Částečná odpověď zní, že sny zvlášť ty lucidní nejsou, jak se občas předpokládalo, děti zahálejícího mozku , ale naopak mozku velmi činného. V důsledku toho můžou působit na mozek snícího stejně silně jako bdělé zážitky, a proto se nám zdají reálné, a někdy dokonce i skutečnější než skutečnost samozřejmě jen dokud trvají. Například sexuální zážitky včetně orgasmu jsou během lucidních snů prožívány zcela živě, přesvědčivě a vyvolávají stejně příjemné prožitky jako ve skutečnosti. Stejně tak i naše laboratorní studie prokázaly, že lucidní sny se sexuálním obsahem vyvolávají fyziologické změny pozoruhodně odpovídající těm, které doprovázejí skutečnou sexuální aktivitu (viz 4. kap.). Ve světle těchto zjištění je patrné, že obsah snů podstatným způsobem ovlivňuje náš mozek i tělo a že bychom nejspíš měli sny (a zvlášť své vlastní) brát podstatně víc vážně, než jak jsme v našem současném západním světě zvyklí.

Jak už jsem naznačil, v neprozkoumaných hlubinách vašeho nevědomí se možná skrývá nevýslovné bohatství; pokud je tomu skutečně tak, jak tvrdí starobylá tradice, je zde ukryt i klenot nevyčíslitelné hodnoty. Říká se, že pokud se vám tento vzácný klenot podaří nalézt, způsob, jakým prožíváte svůj život, se změní natolik, že překoná i ty nejdivočejší sny. Je asi jasné, že není řeč o bohatství, které by bylo možné uložit v bance. Jak praví rčení alchymistů: Zlato, které hledáme, není obyčejné zlato. Tento skrytý poklad , klenot či zlato bývá různými duchovními tradicemi někdy popisován jako odhalení tajemství své podstaty, nalezení sama sebe. V tomto ohledu napsal súfijský mistr Tariqavi, že když se setkáme sami se sebou, bude nám svěřen dar trvalého poznání, kteréžto zkušenosti se nic na světě nemůže rovnat.3

Tibetští buddhisté považují lucidní snění již nejméně od 8. století za zvlášť cenný prostředek k sebeobjevování. Tarthang Tulku píše, že uvědomit si během snění, že sen je sen, může být velice užitečné. Například můžeme využít své snové zkušenosti k rozvinutí pružnějšího přístupu k životu a naučit se také měnit sama sebe. Když se učíme lucidně snít, naše zážitky v bdělém životě se stávají živějšími a rozmanitějšími Tento druh bdělosti, získaný ve snech, pomáhá vytvářet vnitřní rovnováhu, která nejenže oživuje mysl způsobem, který posiluje celou bytost, ale též odhaluje dosud skryté stránky naší mysli a osvětluje nám cestu ke zkoumání zcela nových dimenzí reality.4

V jednom známém příběhu kdosi vysvětluje, že někde doma ztratil klíč, ale hledá ho venku pod pouliční lampou, protože je tam víc světla. Stejně tak mají lidé sklon hledat výše zmíněný vzácný klenot (klíč ke své pravé identitě) na špatném místě ve vnějším světě. Je tu možná víc světla, ale klíč lze najít pouze uvnitř, v domě (tj. v jejich vnitřním světě) i když to není tak jednoduché, jestliže musíte klopýtat v temnotách. Nebylo by jednodušší hledat ztracený klíč, kdyby vám na cestu svítilo světlo vědomí? Jinými slovy, kdyby vaše vědomí osvětlovalo temnotu nevědomí snového světa, nebylo by snazší najít poklady zde ukryté?

Richard Wagner by byl jistě nadšen, kdyby se dozvěděl o lucidním snění, protože díky němu je možné to, co tento slavný skladatel již před sto lety označil za budoucí cíl lidstva, totiž učinit nevědomé vědomým. Wagnerovu touhu sdílelo od té doby mnoho významných jedinců včetně otce moderní psychologie snů Sigmunda Freuda. Freudovo motto a psychoanalytický bojový pokřik byl Wo Es war, soll Ich werden! , což lze přeložit asi jako kde bylo To [nevědomí neboli Id], budu Já [vědomí čili ego]. V tomto bodě se svým učitelem souhlasil i Carl Gustav Jung, nejznámější z Freudových rebelantských učedníků, když za cíl psychoterapie označil stav ukončené individuace , tedy sjednocení vědomého a nevědomého pólu lidské osobnosti. Nedávno jeden ze stoupenců jungiánské školy dokonce výslovně prohlásil, že vyvrcholením procesu individuace je stav lucidního snění, v němž se vědomí a nevědomí člověka konečně sjednocují.5

Jakkoli přitažlivě mohou tyto úvahy o lucidním snění a možnostech jeho praktického využití znít, pokud jste vy sami měli lucidní sen zatím jen párkrát nebo dokonce ještě ani jednou, tato skutečnost může samozřejmě dost zchladit vaše nadšení. Lucidní sny jsou vskutku pro většinu z nás dost vzácným úkazem. Většina lidí prožije za svůj život alespoň jeden takový sen byť to mohl být jen letmý záblesk lucidity nicméně jenom pár z nás má lucidní sny dost často na to, aby mělo vůbec smysl se využitelností tohoto bezpochyby zajímavého stavu vědomí zabývat. Pokud by se ukázalo, že tato situace není jen běžná, ale také nezvratná, pak by využití lucidního snění v obecném měřítku zůstalo navždy jen pouhým snem. Pokud by lucidní sny i nadále měly zůstat jen zanedbatelnou výjimkou z všeobecného pravidla, byly by odsouzeny k zapomnění jako pouhá kuriozita, zajímavá nanejvýš teoreticky, pro odborníky na sny a filosofy.

Naštěstí dnes můžeme říci, že prakticky každý z nás má schopnost naučit se mít lucidní sny, a to mnohem častěji, než kdyby vše ponechal pouze na náhodě. Především díky nedávno vyvinutým technikám je možné, abyste se je naučili mít kdykoli a jak často si přejete pokud máte ovšem trpělivost a chuť se učit. Fakt, že snít s plným vědomím je schopnost, kterou je opravdu možné získat učením, nám dává naději, že se lucidní snění jednou ukáže být užitečným ve všech směrech, které jsme zde naznačili.

Zabývali jsme se zde rozmanitými důvody, proč byste mohli považovat rozvíjení lucidních snů za užitečné. Téměř všechny závisí na vaší ochotě dostat se ve svém životě někam dál. To může například znamenat, že toužíte svůj život obohatit o novou oblast zkušenosti, že berete lucidní snění jako výzvu nebo že se chcete dozvědět, kým skutečně jste. Možná že máte, slovy Charlese Baudelaira, zálibu v nekonečnu. Nebo třeba vaše srdce touží objevovat a využívat vaše skryté vlohy. Možná cítíte, že váš život postrádá smysl nebo že ztrácíte kontakt sami se sebou. Třeba chcete vyléčit nebo urovnat nějaký vnitřní rozpor, který podvědomě tušíte. Nebo snad trpíte nepříjemnými nočními můrami a prahnete po klidném spánku beze strachu; možná se cítíte ztracení, neschopní nebo v depresi a třeba jste prostě zvědaví a chcete prožít nějaké dobrodružství ve snovém světě.

I pokud jste jinak s kvalitou svého života naprosto spokojení, zbývá ještě poslední a možná nejpádnější argument, proč si lucidní snění zasluhuje vaši pozornost. Co si myslíte o nevalné ohleduplně řečeno kvantitě vašeho života? Myslíte si, že život je příliš krátký? Asi se shodneme, že ano. Ale přidejte k tomu fakt, že třetinu života prospíte! Vzhledem k tomu, že spánek je pro nás v podstatě určitou formou neexistence, tak nám část našeho života vlastně vůbec nepatří, patří Noci a ponurá realita naší konečnosti se zdá být ještě zoufalejší.

Ale stejně jako vše ostatní i noc má svoji světlou stránku. Každou noc vstáváme vzkříšeni z hrobu našeho spánku díky zázraku snů. Každý má sny. Není nám souzeno spát, snad i snít , ale spíš spát, tedy snít, snad i nezapomenout. V průběhu svého života vstoupíme do světa snů přibližně půlmilionkrát. To před nás staví zásadní výzvu: podle toho, jestli se rozhodneme svůj snový svět zanedbávat nebo o něj pečovat, stane se toto království buď pustinou, nebo překrásnou zahradou. Jak v našich snech zasejeme, tak i sklidíme. Tváří v tvář celému vesmíru zkušeností, který se vám takto otevírá, pokud musíte třetinu života prospat a zdá se, že musíte , vážně chcete prospat i své sny?

Kap. 2 Počátky a historie lucidního snění

Je umístěna na Global21.info.

Poznámky

* Z anglického lucid, tj. jasný, průhledný, zřetelný; přeneseně také jasně myslící (pozn. překl.).

1. Sparrow, G. S., Lucid Dreaming: The Dawning of the Clear Light (Virginia Beach: A.R.E. Press, 1976), str. 26-27.

2. Tulku, Tarthang, Openness Mind (Berkeley: Dharma Publishing, 1978), str. 74.

3. Shah, I., Wisdom of the Idiots (New York: Dutton, 1971), str. 122-23.

4. Tulku, Tarthang, str. 77.

5. Fabricius, J., The symbol of the self in the alchemical proiectio, Journal of Analytical Psychology, 18 (1973): 41-58.