Dilgo Khjence Rinpočhe: Poklad v srdci probuzených<br> <span class='sub-title'>Praxe náhledu, meditace a jednání</span>

Dilgo Khjence Rinpočhe
Poklad v srdci probuzených
Praxe náhledu, meditace a jednání

1.. vyd. 2006, ISBN 80-86685-39-X, Váz., 266 str.

doporučená cena: 338 Kč
naše cena
: 270
ušetříte: 68

SLEVA: 20 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | obsah | Předmluva anglických překladatelů | Úvod: Správná motivace pro obdržení a studium učení | Část první: Nedostatky naší úpadkové doby

Úvod: Správná motivace pro obdržení a studium učení

     Každý z nespočetného množství žijících tvorů v celém ohromném vesmíru, každý jednotlivec až k tomu nejnepatrnějšímu hmyzu, chce být šťastný a nechce trpět. Nikdo z nich si však ve snaze najít štěstí a uniknout utrpení neuvědomuje, že štěstí pochází jedině z pozitivního jednání a utrpení z jednání negativního. Tak se nevědomky všichni obracejí zády ke štěstí a ženou se do utrpení.

     Očekávat, že budeme šťastní, aniž se vzdáme negativního jednání, je jako strkat ruce do ohně a doufat, že nás nespálí. Samozřejmě, nikdo ve skutečnosti nechce trpět, být nemocný, nechce, aby mu byla zima nebo aby měl hlad, ale dokud budeme nadále nacházet uspokojení v nedobrých činech, nikdy nebude našemu utrpení konec. Štěstí totiž nikdy nenalezneme jinak než skrze pozitivní činy, slova a myšlenky. Pozitivní jednání je něco, co musíme sami pěstovat, nelze si ho koupit ani ukrást a nikdo k němu nepřišel jen tak náhodou.

     Při všem, co děláme, používáme své tělo, řeč a mysl. Samotné tělo a řeč nemohou vyvolat žádnou aktivitu. Mysl je tím, co rozhoduje o všem, co děláme a říkáme. Necháme li jí volnost, bude nadále původcem dalšího a dalšího negativního jednání, a to je způsob, jakým jsme se všichni dostali k putování bezpočtem životů v samsáře.

     V každém z této nekonečné řady životů v samsáře jsme měli rodiče. Fakticky jsme se narodili již tolikrát, že snad každá cítící bytost musela už někdy být naší matkou nebo otcem. Přemýšlíme li o všech těchto bytostech, které byly našimi rodiči, jak putují bez pomoci tak dlouho samsárou jako slepci, kteří ztratili cestu, nemůžeme jinak než s nimi mít obrovský soucit. Soucit samotný ale nestačí, potřebují skutečnou pomoc. Dokud je však naše mysl omezena lpěním a ostatními rušivými emocemi a my jim můžeme poskytnout pouze jídlo, oblečení, peníze nebo jednoduše svou náklonnost, naše pomoc jim v nejlepším případě přinese jen omezené a dočasné štěstí. Musíme nalézt způsob, jak je zcela osvobodit od utrpení. A to se nám podaří jedině tehdy, uvedeme-li učení dharmy do praxe.

     Dříve, než obdržíte toto drahocenné učení, vypěstujte tedy v sobě správnou motivaci, která spočívá v tom, že studujete a praktikujete nejen kvůli sobě, ale především proto, abyste osvobodili všechny bytosti z oceánu samsáry a dovedli je k úplnému osvícení. Toto je neomezený, dokonalý postoj bódhičitty.

     Bódhičitta, což znamená myšlenka osvícení, má dva aspekty, jeden zaměřený na všechny bytosti a druhý na moudrost.

     Prvním aspektem je soucit zaměřený nestranně ke všem cítícím bytostem, aniž je rozlišujeme na přátele a nepřátele. Každý čin bychom měli provádět s tímto soucitem neustále přítomným v mysli; třeba i obětování jediné svíčky nebo pronesení jediné mantry bychom měli dělat s přáním, aby to bylo ku prospěchu všem žijícím tvorům bez výjimky.

     Avšak k tomu, abychom skutečně pomohli všem bytostem, nestačí jen s nimi soucítit. Často se pro ilustraci uvádí příběh o matce s ochrnutýma rukama, která musela bezmocně přihlížet, jak řeka unáší její dítě. Ačkoli její soucit musel být nepředstavitelný, zachránit tonoucího syna jí nepomohl. To, co je třeba vykonat pro záchranu bytostí od utrpení a pro jejich osvícení, musíme opravdu udělat. Měli bychom vědět, že jsme měli veliké štěstí, když jsme se narodili ve světě, kam přišel Buddha vyučovat dharmě, potkali jsme duchovního učitele a obdrželi nauku. Nyní je na nás, abychom využili tento drahocenný lidský život a pokročili na cestě k osvobození.

     Říká se, že lidský život může člověka dovést k osvícení stejně tak jako do pekel. V závislosti na naší motivaci a na směru, kterým se vydáme, se můžeme stát velice moudrými a dosáhnout buddhovství nebo se naopak můžeme stát veskrze zlými, a až umřeme, jít rovnou do pekla. Učení dharmy nám umožňuje rozlišit tyto dva směry a jasně nám ukazuje, co máme dělat a čeho se vyvarovat.

     V tuto chvíli nemáme schopnost druhým příliš pomoci. Avšak bude li vše, co děláme, motivováno přáním ulehčit jim v utrpení, tato naše neustálá touha se nakonec uskuteční. Motivace dává směr a sílu našim činům, právě tak jako zavlažovací kanály rozvádějí vodu všude tam, kde je to zapotřebí. Vše závisí na našich motivech. Jestliže nám jde pouze o to, prožít dlouhý a prosperující život, pak je to také vše, čeho můžeme v nejlepším případě dosáhnout. Ale prahneme-li po osvobození všech bytostí ze samsáry, budeme nakonec schopni naplnit tento nejvznešenější záměr. Proto je velmi důležité nezaměřovat svou touhu k menším cílům.

     Jednoho dne jela matka se svým dítětem v malé loďce přes rozvodněnou a rozvířenou řeku. V půli cesty proud tak zesílil, že loďku strhl, a ta se začala potápět. Matka cítila hrozící katastrofu a pomyslela si: Kéž by se zachránilo mé dítě! V tentýž okamžik si dítě říkalo: Kéž by se zachránila maminka! Ačkoli se loďka potopila a oba utonuli, síla a čistota jejich přání byla taková, že se matka i dítě okamžitě znovuzrodili v buddhovské oblasti.

     Druhým aspektem bódhičitty, aspektem zaměřeným na moudrost, je realizace prázdnoty s cílem dosáhnout osvícení pro ostatní. Tyto dva aspekty bódhičitty obratné prostředky soucitu a moudrost prázdnoty by nikdy neměly být oddělovány. Jsou jako dvě ptačí křídla: k tomu, aby mohl pták létat, jsou nutná obě. Nelze dojít k osvícení ani skrze samotný soucit, ani pouhou realizací prázdnoty.

     Děláme li něco chvályhodného s běžným osobním motivem, určité štěstí nám to jistě přinese, ale jen dočasně. Takové štěstí brzy odejde a naše bezmocné putování samsárou bude pokračovat. Jestliže je ale naopak vše, co děláme, říkáme a co si myslíme, transformováno bódhičittou, naše štěstí bude trvat, růst a nikdy se nevyčerpá. Plody jednání motivovaného bódhičittou nemohou být nikdy, na rozdíl od pozitivního jednání s méně ušlechtilými motivy, zničeny hněvem nebo jinými negativními emocemi.

     Proto ať děláme cokoli, nejdůležitější je přitom mysl. To je důvod, proč se buddhistické učení zaměřuje na zdokonalování mysli. Mysl je král a tělo a řeč jsou sluhové, kteří musí plnit jeho rozkazy. Všechen strach a pochybnosti stejně tak jako lásku a nenávist vytváří právě mysl.

     Podívejte se tedy na svou mysl a zkoumejte své motivy, protože ty určují, zda to, co děláte, je pozitivní nebo negativní. Mysl je jako průhledný krystal, který má takovou barvu, jakou má podklad, na kterém leží žlutou na žlutém podkladu, modrou na modrém a tak dále. Podobně se mysl zbarvuje vaším postojem, a ten určuje pravý charakter vašich činů; nezáleží na tom, jak se mohou jevit navenek. Povaha mysli není něco vzdáleného nebo neznámého, je vždy bezprostředně přítomna. Přesto díváte li se, jaká je, nenacházíte nic červeného, žlutého, modrého, bílého nebo zeleného, není to čtverec ani kruh, ani nemá tvar ptáka nebo opice nebo čehokoli jiného. Mysl je jednoduše tím, co vytváří, a pamatuje si bezpočet myšlenek. Je li běh myšlenek pozitivní, pak jste ovládli svou mysl, je li negativní, pak jste ji nezkrotili.

     Zkrocení mysli a její zpozitivnění vyžaduje vytrvalost. Nikdy si neříkejte: Buddha je plně probuzený a Čenrezig je skutečným ztělesněním soucitu, ale jak by obyčejný člověk jako já mohl někdy pomoci ostatním? Nenechejte se odradit. S vaší rostoucí správnou motivací se bude rozvíjet i schopnost pozitivního jednání. Právě teď možná nemáte stejnou schopnost jako Čenrezig, ale praktikováním dharmy ji lze rozvinout. Jestliže máte neustále na mysli pomoc druhým, síla k tomu bude přicházet sama tak přirozeně, jako je přirozené, že voda teče směrem dolů.

     Všechny nesnáze pocházejí z nezájmu o druhé. Při všem, co děláte, se neustále dívejte do zrcadla své mysli a sledujte, zda myslíte na sebe nebo na druhé. Postupně rozvinete schopnost ovládat svou mysl za všech okolností a putováním ve šlépějích starých mistrů, kteří dosáhli dokonalosti, dojdete osvícení v jediném životě. Dobrá mysl je jako země třpytící se zlatem a svými zlatými paprsky osvětlující celou oblohu. Dokud však nezkrotíte a neovládnete své tělo, řeč i mysl, je jen velmi malá naděje, že dosáhnete realizace čehokoli. Buďte si neustále vědomi svých myšlenek, slov a činů. Naberou li špatný směr, vaše studium a praxe dharmy nebude mít žádný smysl.

     Samsára je stav bytí, ve kterém si svým jednáním pod vlivem negativních emocí donekonečna způsobujeme své vlastní utrpení. Nirvána je stav veškeré utrpení překračující nebo jinými slovy buddhovství. Necháme li mysl následovat všechny její negativní myšlenky, přirozeně se bude ubírat cestou samsáry. Nyní jsme na křižovatce. Měli jsme to štěstí, že jsme se narodili jako lidské bytosti ve světě, kam přišel Buddha učit dharmě. Potkali jsme duchovního učitele, který nám může dharmu předat a od kterého jsme obdrželi nauku. Jsme fyzicky i duševně schopni uvést jeho nauku do praxe. Takže nyní je na nás, jak se rozhodneme: vydáme se na cestu osvobození, odhodláni dovést všechny bytosti k nejvyššímu stupni osvícení, nebo sestoupíme ještě hlouběji do labyrintu samsáry, ze kterého je tak obtížné uniknout?

     Jak studovat toto učení

     Pomocí učení dharmy můžeme dovést všechny bytosti k dokonalému buddhovství. Proto je nezbytně nutné, abychom ve chvíli, kdy toto učení obdržíme, netrpěli obvyklými nedostatky: třemi chybami, šesti nečistotami a pěti špatnými způsoby přijímání učení, které by nám mohly zabránit v jeho jasném pochopení. Jinak bude studium tohoto textu pouhým plýtváním časem. Zaměřte se prosím na toto učení s maximální bdělostí a používejte šest dokonalých vlastností.

     Co toto učení obsahuje

     Učení, které zde budeme studovat, je známé jako Promluva ctnostná na počátku, uprostřed i na konci. Jeho druhý název je Praxe náhledu, meditace a jednání, která je pokladem srdce osvícených. Tento text napsal Dza Paltrul Rinpočhe, Orgjen Džigme Čhökji Wangpo, který byl emanací velkého bódhisattvy Šántidévy. Během svého života Paltrul Rinpočhe projevoval bezchybný charakter, nekonečný soucit, hluboké vědění a zcela se zřekl běžných světských zájmů.

     Všechna velká a hluboká učení, předávaná vznešeným Buddhou s jeho dokonalou obratností a nezměrným soucitem, jsou sebrána v Tripitace. Tato učení, kterých je značný počet, jsou vysvětlována v šástrách, textech sestavených nikoli samotným Buddhou, ale následujícími generacemi buddhistických mistrů slavných indických panditů a učených a realizovaných mudrců Tibetu. Tento text Paltrul Rinpočheho je příkladem takové šástry či komentáře.

     Všechna rozličná buddhistická učení vedou nakonec k osvobození. Jejich velká rozmanitost a počet odráží rozdílné schopnosti a dispozice praktikujících. Promluva ctnostná na počátku, uprostřed i na konci je stylizována způsobem, který je pro její pochopení a následné uplatnění v praxi mimořádně snadný, nicméně obsahuje jádro jak učení hínajány, tak mahájány v jejich celistvosti.

     Jak bývá tradičně zvykem, učení je rozděleno do tří částí: úvodu, hlavní části a závěru. Každá část je zaměřena na určitý námět. První část se zabývá úpadkem a intenzivním utrpením bytostí žijících v této temné době, druhá náhledem, meditací a jednáním v sútrajáně a mantrajáně a třetí osvobozením od obvyklých světských zájmů.

     V první části jsme nabádáni, abychom přemýšleli o svých chybách a o nedostatcích samsárického života. Díky tomu si uvědomíme vlastní sebeklam i sebeklam druhých, který charakterizuje naše úsilí vržené do nejrůznějších sebestředných aktivit a který způsobil, že jsme uvízli ve svých touhách a nenávistech, v rozlišování na to, co máme rádi a co ne, v připoutanosti k přátelům a v averzi ke svým odpůrcům. Když vidíme, jak nic z toho nemá smysl, přirozeně nás to začne unavovat a cítíme silnou touhu se od toho osvobodit. Rozhodnutí osvobodit se je základem celé praxe dharmy, protože jedině tehdy, když si plně uvědomujeme tíhu samsáry, cítíme neodolatelnou naléhavost zcela se ponořit do praxe.

     V prvním otočení kola dharmy Buddha učí, že samsára je jen samé utrpení a nic jiného. Toto je první ze Čtyř vznešených pravd. Všichni živí tvorové se snaží nalézt štěstí, ale kvůli své nevědomosti dělají opak toho, co by jim štěstí skutečně přineslo. Nechápou, že pravé štěstí přichází jen realizací dharmy, a zůstávají lapeni v připoutanosti, averzích a výtvorech své vlastní mysli. Zapleteni do pavučiny sebeklamu klopýtají z utrpení do utrpení.

     Dnešní doba je označována jako doba úpadku nebo také jako doba degenerace, protože přetrvávají jen zbytky kvalit a kladných rysů velkého zlatého věku vzdálené minulosti. Dnešní lidé se obracejí zády k Buddhovu učení a je jen velmi málo těch, kteří skutečně žijí podle dharmy. Každý touží po štěstí, ale převažující postoje a životní styl naší doby vedou jen ke stále většímu utrpení.

     Intenzita utrpení v nižších říších existence je tak velká, že si to stěží dovedeme představit. V pekelné říši bytosti trpí v mučivém žáru a mrazu, v říši hladových duchů nenasytitelným hladem a neuhasitelnou žízní, zvířata jsou ve své slepé tuposti zotročována, využívána a neustále žijí ve strachu. I když nedokážeme plně pochopit, co zažívají bytosti v těchto říších, neměli bychom alespoň uvažovat o utrpení, které způsobujeme my sami svými vlastními činy v současném životě?

     Jak říkali velcí učitelé Kadampy: Nejlepší učení ze všech je to, které vrhne světlo na naše skryté nedostatky. Nejprve si musíme uvědomit, že samsára je samé utrpení. Potom, rozpoznávajíce své vlastní chyby, můžeme hledat příčinu. Kořenem utrpení je nevědomost a kořenem nevědomosti je falešná víra v já . Jak řekl slavný filosof Čandrakírti:

     Nejprve myslíme já a lpíme na sobě.
     Pak myslíme moje a lpíme na hmotném světě.
     Kroužíme bezmocně jako lopatky mlýnského kola.
     Skláním se před soucitem, který vzplanul pro všechny bytosti.

     Připoutáni ke svému tělu, své mysli a svému jménu snažíme se odstrčit vše nepříjemné a uchopit vše žádoucí. To je základní proces ulpívání na našem já neboli egu, skutečný kořen utrpení.

     První část textu nás vede k zamyšlení nad chováním lidí v této úpadkové době a pomáhá nám jasněji porozumět samsáře a probudit hlubší soucit. To nám dává silnou motivaci osvobodit se od všech navyklých tendencí v našem chování a od nevědomosti, která živí utrpení. Přesto, ať je motivace jakkoli silná, sama o sobě nestačí. Potřebujeme vědět, jak se ze samsáry skutečně osvobodit jinými slovy, jak praktikovat dharmu.

     Druhá část vysvětluje, jak se dharma, protijed na všechny sebeklamy samsáry, uvádí do praxe. Osvětluje mahájánový náhled, meditaci a jednání, které tvoří jádro Buddhova učení. Jejich praktikováním se naše zatemnění a karmické následky našich minulých činů vyčistí a odhalí se v nás vrozené kvality svobody a osvícení. V tomto textu je učení vykládáno ve specifickém kontextu meditace na Čenreziga, buddhu soucitu.

     Nejprve je bezpodmínečně nutné zaujmout správný náhled. Zaujmout takový náhled znamená nabýt úplnou jistotu o absolutní pravdě, která tkví v tom, že svět jevů, který ačkoli se zjevně projevuje a funguje, je ve skutečnosti, ve své konečné podstatě, zcela prázdný. Náhled, který vidí všechny jevy, jak se manifestují, ačkoli jsou prázdné, je semenem, ze kterého vyroste dokonalý plod osvícení. Prvním krokem k zaujetí tohoto náhledu je správné pochopení učení. Potom náhled uplatňujeme stále znovu a znovu, aby se stal naší vnitřní zkušeností. To je meditace. Následné neustálé udržování tohoto náhledu za všech okolností je jednání. Neustálou kombinací náhledu, meditace a jednání pak plně dozraje plod naší praxe dharmy. Jak praví rčení: Když se mléko pečlivě stluče, dostaneme máslo.

     Jaké plody praxe dharmy přináší? Mírnost a sebekázeň jsou příznaky porozumění, osvobození od negativních emocí je znakem meditace. Tyto a všechny ostatní duchovní kvality osvobození zakoření v našem bytí a budou se přirozeně a bez úsilí projevovat v našem jednání. Zaujetí náhledu je jako rozpoznání kvality a užitečnosti určitého nástroje. Meditace je jako hledání takového nástroje, jeho získání a učení se s ním zacházet. Jednání je jeho trvalé obratné používání. Plod odpovídá dokončené práci nebo hotovému dílu, které díky němu vzniklo.

     Třetí část textu ukazuje, jak se výsledky praxe projevují v každodenním životě, který je osvobozen od zaujetí světskými záležitostmi, a v souladu s učením. Když se rozhodným způsobem obrátíme k samsáře zády, překročíme klamný dojem, že samsára může přinést štěstí, a ponoříme se do praktikování dharmy, přirozeně se dostaví narůstající pocit svobody: věci, které způsobují utrpení, nás totiž už jednoduše nebudou přitahovat. Osvobození může být dosaženo pouze odvrácením mysli od světských cílů a rozvinutím pravého odhodlání být svobodný.