Dalajlama: Dobré srdce<br> <span class='sub-title'>Buddhistický pohled na Ježíšovo učení</span>

Dalajlama
Dobré srdce
Buddhistický pohled na Ježíšovo učení

1.. vyd. 2006, ISBN 80-86685-61-6, Váz., 218 str.

doporučená cena: 288 Kč
naše cena
: 245
ušetříte: 43

SLEVA: 15 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | obsah | o autorovi | Kap. 2. Miluj své nepřátele (Matouš 5:3848) | Kap. 3. Kázání na hoře: Blahoslavenství (Matouš: 5:1-10)

Kap. 2. Miluj své nepřátele (Matouš 5:3848)

     Ráno dorazil Jeho Svatost dalajlama přesně na čas a ujal se svého úkolu komentovat citát z evangelia podle Matouše několika stručnými úvodními poznámkami. V průběhu semináře dalajlama opakovaně zdůrazňoval, že jeho cílem není udělat z křesťanů v hledišti buddhisty, ale pouze nabídnout pohled buddhistického mnicha na pasáže z evangelií.

     


     Protože tento dialog zorganizovalo Světové společenství pro křesťanskou meditaci a většina lidí, kteří zde sedí v publiku, jsou praktikující křesťané, hluboce odevzdaní své praxi a víře, bude to, co zde řeknu, určeno především jim. Zároveň bych tu rád osvětlil ty buddhistické techniky či metody, jež může praktikující křesťan využít, aniž by se vážněji ponořil do buddhistické filosofie. Některými z těchto hlubších, metafyzických rozdílností mezi oběma tradicemi se můžeme později zabývat v panelové diskusi.

     Můj hlavní cíl je následující: jak mohu pomoci či posloužit křesťanskému praktikujícímu? To poslední, co bych si přál, je zasít sémě pochyby či skepticismu do jeho duše. Jak jsem se zmínil již dřív, jsem naprosto přesvědčen, že mnohočetnost náboženských tradic dneška je hodnotná a důležitá. Podle mých vlastních zkušeností, všechny hlavní náboženské tradice světa hovoří společným jazykem a mají stejné poselství, na jehož základě můžeme budovat upřímné porozumění.

     Obecně vzato, dávám přednost tomu, když lidé vyznávají náboženství své kultury a své vlasti. Jistě, jednotlivci mají nezpochybnitelné právo toto změnit, pokud zjistí, že jiná víra účelněji a vhodněji odpovídá jejich duchovním potřebám. Ovšem, obecně vzato, je lepší zakoušet hodnotu své vlastní náboženské tradice. Nabídnu vám příklad toho, jaké těžkosti mohou vyvstat, když se člověk rozhodně svou víru změnit. V 60. letech 20. století zemřel otec jedné tibetské rodiny a jeho žena mě později přišla navštívit. Řekla mi, že co se tohoto života týče, je křesťanka, ale pokud jde o život příští, jedinou možnou alternativou je pro ni buddhismus. To je hodně komplikované! Pokud jste jednou křesťanem, je lepší se duchovně zdokonalovat v rámci své víry a být poctivým, dobrým křesťanem. Jste-li buddhistou, buďte poctivým buddhistou. Ne něčím napůl takovým a napůl onakým! To vyvolá ve vaší mysli pouze zmatek.

     Než začnu komentovat vybraný text, rád bych se zmínil o meditaci. Tibetský termín pro meditaci je gom, což znamená vytvořit si trvalé sepětí s určitou metodou nebo s určitým objektem. Proces nabývání sepětí je tu klíčem, protože průvodním jevem posilování či rozvoje mysli je růst sepětí s vybraným objektem. Z toho vyplývá skutečnost, že pouze prostřednictvím trvalého užívání meditačních technik a tréninku mysli se člověk může dopracovat vnitřní transformace či niterné ukázněnosti mysli. V tibetské tradici jsou, obecně řečeno, dva typy meditace. První užívá jistý stupeň analýzy a logického myšlení a říká se mu kontemplativní či analytická meditace. Druhý je víc pohroužený do nitra a více pracuje s koncentrací. Ten nazýváme jednobodovou či zacílenou meditací. Vezměme si příklad meditace o lásce a soucítění v křesťanském kontextu. V analytickém aspektu této meditace postupujeme podle specifických vodítek, jako je třeba následující: to, že člověk pravdivě miluje Boha, musí prokázat skutkem upřímné lásky k ostatním lidským bytostem, láskou k bližnímu. Můžeme se také zaměřit na život a příklad Ježíše Krista, na to, jak žil svůj život, jak pracoval ve prospěch ostatních vnímajících bytostí, a také na to, jak jeho činy dokládaly soucítící způsob života. Takovýto druh myšlenkového postupu je analytickým aspektem meditace o soucítění. Stejným způsobem lze meditovat i o snášenlivosti a toleranci.

     Tyto úvahy vám umožní si vypěstovat hluboké přesvědčení o důležitosti snášenlivosti a tolerance. Jakmile se dopracujete do určitého bodu, kdy začnete být absolutně přesvědčeni o vzácnosti a nezbytnosti soucítění a tolerance, zažijete přítomnost jakési nové kvality, pocit transformace zevnitř. V tom okamžiku byste měli ponořit svou mysl jednobodově do tohoto svého přesvědčení, aniž byste se pouštěli do jakékoli další analýzy. Vaše mysl by měla setrvávat jednobodově v rovnováze; jedná se o aspekt meditace, spočívající v pohroužení se do soucítění či v zacílení na něj. Takto je možno užít oba typy meditace v rámci jednoho a téhož cvičení.

     Jak je možné, že jsme s to pomocí takovéhoto meditačního cvičení nejen rozvíjet, ale dokonce i prohlubovat své soucítění? Je tomu tak proto, že soucítění je takovým druhem emoce, jenž je nadán potenciálem pro rozvoj. Obecně vzato, existují dva druhy emocí. Ty první jsou instinktivní a nezakládají se na myšlení. Ty druhé takové jako soucítění nebo tolerance jsou mnohem méně instinktivní, a namísto toho do značné míry vyvěrají z myšlení a zkušenosti. Když jasně vidíte různé logické základy pro jejich rozvoj a rozvinete u sebe přesvědčení o jejich prospěšnosti, budou tyto emoce prohloubeny. To, čeho jsme tu svědky, je propojení intelektu a srdce. Soucítění představuje emoci neboli srdce a užití analytické meditace představuje intelekt. Takže když dosáhnete meditativního stavu, v němž dochází k prohloubení soucítění, jste svědkem zvláštního splynutí intelektu a srdce.

     Když budete zkoumat podstatu těchto meditativních stavů, zjistíte navíc, že v nich lze nalézt různé elementy. Můžete se například ponořit do procesu analytického přemýšlení o tom, že jsme všichni dílem jediného Stvořitele, a že jsme tudíž všichni bratry a sestrami. V takovémto případě zaměřujete svou mysl na specifický objekt. To znamená, že se vaše analytická subjektivita zaměřuje na myšlenku či koncept, jenž je předmětem vaší analýzy. Jakmile ovšem jednou dosáhnete stavu jednobodovosti - jakmile zažijete vnitřní transformaci, soucítění ve svém nitru nebude už nadále existovat meditující mysl a objekt meditace. Namísto toho vznikne mysl ve formě soucítění.

     Tak to bylo několik předběžných poznámek na téma meditace. A teď vám něco přečtu z evangelia:

     Slýchali jste, že bylo řečeno: Oko za oko, zub za zub. Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej. (Matouš 5:3842)

     Praktikování tolerance a snášenlivosti, jež se hájí v těchto řádcích, je takřka totožné s praxí tolerance a snášenlivosti tak, jak je vyzdvihována v buddhismu obecně. Obzvláště to pak platí v buddhismu mahájánovém, v kontextu s ideály bódhisattvovství, jež jedince, jemuž někdo ubližuje, nabádají, aby odpovídal nenásilným a soucítícím způsobem. Popravdě řečeno, asi by bylo možno citované věty vpravit do buddhistického textu, aniž by někdo rozpoznal, že pochází z tradičního křesťanského textu.

     Slýchali jste, že bylo řečeno: Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují. Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i celníci? A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i celníci? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebesích. (Matouš 5:4348)

     Tato pasáž mi připomíná část mahájánového buddhistického textu, známého jako Souhrn nauky, v němž se Šántidéva táže: Pokud neprocvičujete soucítění vůči svému nepříteli, na kom jiném byste je chtěli vyzkoušet? Co z toho vyplývá? Dokonce i zvířata projevují lásku, soucítění a empatii vůči svým milovaným. Jestliže o sobě prohlašujeme, že jsme adepty duchovnosti a duchovní cesty, měli bychom na tom být lépe než zvířata.

     Tyto citáty z evangelia mi připomínají také úvahy z jiného Šántidévova mahájánového textu, nazvaného Uvedení na cestu k probuzení, v němž prohlašuje, že je velmi důležité rozvíjet správný postoj vůči svému nepříteli. Pokud jste s to pěstovat správný přístup, vaši nepřátelé jsou vaši nejlepší duchovní učitelé, protože jejich přítomnost vám nabízí možnost prohlubovat a rozvíjet toleranci, snášenlivost a porozumění. Rozvíjením tolerance a snášenlivosti zvyšujete svou schopnost soucítění a prostřednictvím toho schopnost altruismu. Takže dokonce i pro cvičení na vaší vlastní duchovní cestě je přítomnost nepřítele klíčovou záležitostí. Analogie, že slunce nečiní rozdílu a svítí na všechny zachycená v evangeliu, je velmi důležitá. Slunce svítí pro všechny a nečiní rozdílu. To je nádherná metafora pro soucítění. Můžete v ní vycítit jeho nedělitelnost a všezahrnující podstatu.

     Když čtu tyto pasáže, cítím, že evangelium klade primární důraz na praktikování tolerance a pocitů nestranného přístupu vůči všem stvořením. Aby byl člověk schopen rozvíjet svou schopnost tolerance vůči všem bytostem, je podle mého názoru důležitou prvotní podmínkou být schopen nezaujatosti vůči všemu. Pokud vám někdo říká, že byste neměli být agresivní vůči svému nepříteli nebo že byste jej měli milovat, samotný tento výrok vás nepřiměje ke změně. Je úplně přirozené, že cítíme nepřátelství vůči tomu, kdo nám ubližuje, takže potřebujeme účinné techniky k tomu, abychom byli schopni přejít od těchto vrozených předsudků ke stavu větší nezaujatosti.

     Existují specifické techniky pro rozvíjení nestrannosti vůči všem cítícím bytostem. Například v buddhistickém kontextu lze odkázat ke konceptu reinkarnace jako nástroji praxe dosahování nestrannosti. Pokud hovoříme o pěstování nezaujatosti v kontextu křesťanské praxe, mohli bychom se možná obrátit k představě stvoření a toho, že všichni tvorové jsou si rovni, protože jsou dílem stejného Boha. Na základě této víry si člověk může budovat stejný přístup ke všem. Těsně před naším dnešním ranním setkáním jsem měl krátkou diskusi s otcem Laurencem. Uvedl, že v křesťanské teologii existuje představa, že všechny lidské bytosti jsou stvořeny k obrazu Božímu všichni sdílíme společnou božskou podstatu. To mi připadá velmi podobné ideji buddhovské podstaty v buddhismu. Tato víra, že všechny lidské bytosti mají totožnou božskou podstatu, je pro nás velmi silnou základnou, mocným důvodem věřit, že všichni máme možnost rozvíjet upřímný nerozlišující vztah ke všem bytostem.

     Neměli bychom ale nerozlišující vztah vnímat jako konečný cíl našeho snažení. Stejně tak bychom neměli mít pocit, že směřujeme do stavu totální apatie, v němž pozbudeme veškerých pocitů či proměnlivých emocí, jak vůči našim nepřátelům, tak vůči našim milovaným a blízkým. To není to, oč usilujeme. Jde nám především o vytvoření pevného základu, o to, mít jakési čisté pole, do nějž můžeme zasazovat jiné myšlenky. Nerozlišující vztah je takovouto neměnnou základnou, kterou musíme napřed vybudovat. Na tomto základě můžeme potom rozjímat o záslužnosti tolerance, snášenlivosti, lásky a soucítění vůči všem. Můžeme také přemítat o nevýhodnosti a záporném působení sebestředného myšlení, prchavých emocí vůči přátelům a nepřátelům i o negativním dopadu předsudků vůči jiným bytostem.

     Klíčovou záležitostí je, do jaké se vám podaří zvládnout základní úroveň tohoto nerozlišujícího vztahu. Je důležité soustředit se na negativní dopad zloby a nenávisti, které jsou zásadními překážkami v rozvinutí naší osobní schopnosti soucítění a tolerance. Můžete také přemítat o prospěšnosti a hodnotě rozvíjení tolerance a snášenlivosti. To je v křesťanském kontextu možné i bez jakékoli víry v reinkarnaci. Pokud například rozjímáte o kladných důsledcích tolerance a snášenlivosti, můžete tak činit podle následujícího vodítka: Bůh vás stvořil jako samostatné jedince a dal vám svobodu chovat se způsobem, který je v souladu s přáním Stvořitele chovat se eticky, morálně, žít život eticky ukázněného a odpovědného jedince. Vnímáním a praktikováním tolerance a snášenlivosti vůči ostatním bytostem naplňujete toto přání: děláte radost svému Stvořiteli. To je svým způsobem nejlepší dar, nejlepší obětina, kterou můžete božskému Stvořiteli nabídnout.

     V buddhismu existuje koncept, jemuž se říká obětování duchovní praxe: ze všech obětí, které můžete přinést tomu, koho uctíváte jako jsou hmotné obětiny, zpěv oslavných písní či jiné dary je tou nejhodnotnější žít v souladu s principy této bytosti. V křesťanském kontextu to znamená, že pokud žijete eticky ukázněným životem, založeným na toleranci a snášenlivosti, přinášíte svým způsobem nádherný dar svému Stvořiteli. To je v jistém smyslu účinnější, než mít jako svou hlavní praxi jen modlitbu. Pokud se modlíte a nežijete v souladu s touto modlitbou, není to nijak zvlášť přínosná záležitost.

     Milarepa, jeden z velkých jóginů tibetského buddhismu, prohlásil v jedné ze svých duchovně prožitých písní: Co se obětování hmotných věcí týče, jsem chudák; nemám co nabídnout. Čeho ale mohu nabídnout nadbytek, to je dar mé duchovní praxe. Obecně vzato, můžeme sledovat, že osoba, jež je nadána velkou měrou snášenlivosti a tolerance, vykazuje ve svém životě jistý stupeň míruplnosti a zklidnění. Takový člověk není jen šťastný a emocionálně stabilnější, ale zdá se být i tělesně zdravější a úspěšně se vyhýbá nemocem. Takový člověk je nadán silnou vůlí, netrpí nechutenstvím, může spát s čistým svědomím. Toto vše jsou blahodárné důsledky tolerance a snášenlivosti, které můžeme sledovat v našem běžném denním životě.

     Jsem hluboce přesvědčen o tom, že lidská povaha má ve svém základu tendenci spíše k soucítění a láskyplnosti. Základní lidská povaha je něžná, nikoli agresivní nebo násilnická. To jde ruku v ruce s prohlášením otce Laurence, že všechny lidské bytosti mají stejnou božskou podstatu. K tomu bych dodal, že když zkoumáme vztah mezi myslí neboli vědomím a tělem, vidíme, že pozitivní a konstruktivní postoje, emoce a stavy mysli jako soucítění, tolerance a schopnost odpouštět, jsou silně propojeny s tělesným zdravím a duševní pohodou. Mají blahodárný vliv na tělo, zatímco negativní a destruktivní postoje a emoce zloba, nenávist, nevyrovnané stavy mysli tělesné zdraví ničí. Rád bych tu zdůraznil, že tato souvztažnost ukazuje, že naše základní lidská povaha má blíže k blahodárným postojům a emocím.

     Poté, co jste se věnovali rozjímání o prospěšnosti tolerance a snášenlivosti a dospěli jste k přesvědčení, že je potřeba je ve svém nitru rozvíjet a prohlubovat, je čas věnovat se různým typům a úrovním těchto dvou přístupů. Například v buddhistických textech jsou popsány tři typy tolerance a snášenlivosti. Prvním z nich je stav rezolutní lhostejnosti člověk je schopen snášet bolest a utrpení a nenechat se jimi zdolat. To je první úroveň. Ve druhém případě je dotyčný nejen s to takové utrpení snášet, ale popřípadě je připraven a dokonce i ochoten vzít na sebe těžkosti, bolest, a utrpení, jež jsou součástí duchovní cesty. To zahrnuje záměrné přijetí těžkostí ve jménu vyššího cíle. Třetí typ snášenlivosti a tolerance vyvěrá z pevného přesvědčení o povaze reality. V kontextu křesťanské duchovní praxe se tento druh snášenlivosti zakládá na pevné víře v mystérium stvoření. Ačkoli se v buddhistických textech vyskytují rozdíly mezi těmito třemi druhy tolerance, lze je aplikovat i v křesťanském kontextu. Toto platí zvláště o druhém typu tolerance a snášenlivosti záměrném braní na sebe těžkostí a bolesti, které provázejí duchovní cestu což si ukážeme v následující pasáži: Kázání na hoře z Matoušova evangelia.

Hodnocení knihy
kniha zatím nebyla hodnocena

ohodnoťte knihu  

Další naše knížky