Boží člověk Issa
Výběr z haiku Kobajaši Issy


Recenze:
1.. vyd. 2006, ISBN 80-86685-27-6, brož., il. japonskými dřevořezy, 206 str.

doporučená cena: 248 Kč
naše cena
: 198
ušetříte: 50
SLEVA: 20 %
Obsah stránky:
Anotace | Obsah knihy | Úvodem | Předmluva | ukázky | Helena Honcoopová: Issa v ilustracích | MiniKnížka (ukázky)

Helena Honcoopová: Issa v ilustracích

Jméno geniálního japonského malíře Hokusaie zná na světě každý vzdělaný člověk, ale málokdo zná jméno Keisai. Takový pseudonym si zvolil originální malíř, jehož drobné přírodní motivy provázejí knihu překladů básníka Issy. Issa (1763-1827) a Keisai (1764-1824) byli vrstevníci, žili na čas ve stejném městě – v Edu - a oba se zabývali poesií haikai – Issa ji psal a Keisai ilustroval. A to kongeniálně. Ve zkratkovém stylu rjakugašiki - který byl jeho vynálezem již před rokem 1800 a který teprve později adoptoval Hokusai do své známé malířské encyklopedie Hokusai manga, jež vycházela mezi lety 1814-1849. Hokusai vstoupil do dějin - Keisai je neznámý. Ale ve své výtvarné invenci se Hokusaiovi přinejmenším vyrovná. Dokonce ho předčí  množstvím nejrůznějších malířských stylů, kterými se vyjadřoval, než našel sám sebe.

Keisai začal svou kariéru v sedmnácti letech jako malíř školy Kitao, jež patřila do sféry plebejských „obrazů prchavého světa“ - ukijoe. Na počátku své dráhy maloval pod pseudonymem Kitao Masajoši ve stylu Kitao Šigemasy, který byl jeho mentorem. V 80. a 90. letech 18. století ilustroval na dvě stě knížek typu kibjóši, tzv. žlutých sešitů. To byly levné dvacetistránkové profánní knížečky s napínavými příběhy a romanety z nevěstinců, vázané v žlutých deskách. Krátké poučné příběhy sloužily jako příručky správné etikety při návštěvě luxusních domů v Jošiwaře. Byly bohatě ilustrované figurálními obrázky zasazenými mezi hustě a nepravidelně psaným textem s mnoha ukázkami mondénní konverzace mezi kurtizánami a jejich klienty. A byly značně nemravné, podobně jako jejich ilustrace, blízké erotickým tiskům šunga.

Vedle černobílých ilustrací (produkovaných pro obživu) maloval Masajoši - spolu se svým spolužákem  Kitao Masanobuem - také náročnější barvené portréty krásných kurtizán z Jošiwary, jež se tiskly složitou technikou tehdy oblíbených brokátových tisků nišikie. Sličné kurtizány 80. a 90. let, které portrétovali největší mistři krásek Kijonaga a Utamaro (a podle jejich vzoru také Masajoši, Masanobu, Čóki, Eiši, Šunčó a další malíři), jsou dodnes považovány za vrcholné projevy zlatého věku ukijoe. Elegantní, štíhlé a vysoké krásky s aristokraticky rozpuštěnými vlasy či umně spletenými účesy plnými jehlic, oblečené v bohatých, barvami hýřících kimonech, se podobaly vznešeným manželkám velmožů a staly se věčnými symboly ženské ladnosti. Masajošiho krásky ale vznikaly pod diktátem módy. Podobně jako ve figurálních ilustracích žlutých sešitů se v nich ortodoxně držel dobového stylu a nebylo v nich mnoho původního.

Další Masajošiho ilustrace patřily knihám poezie kjóka, jejichž obliba vrcholila v posledních dvou desetiletích 18. století. „Bláznivé básně“ protagonistů éry Tenmei, kteří měli fantaskní jména jako Akera Kankó, Ota Nanpó, Yado no Mešimori či Yomo Utagaki Magao, vycházely v knihách s klasicky uměřenými ilustracemi, na kterých byly stejné náměty jako ve vznešené malbě: ptáci, květiny, krajiny a postavy současníků na výletech a při zábavě. Ilustrovali je především Utamaro, Tórin, Šunman, Šunčó, Sekien a okrajově opět Masajoši. V reformě éry Kansei (1792), kterou inicioval šógunův rádce Matsudaira Sadanobu, byly v rámci umravnění měšťanské společnosti přísně zakázány nejen žluté sešity, ale i erotické tisky a všechny výtvory prchavého světa začaly podléhat úřední cenzuře.

Snad i proto se Kitao Masajoši kolem tohoto data proměnil v malíře přírodních námětů ve stylu nové školy z Kjóta, již založil Marujama Ókjo. Ten byl po letech prvním malířem, který se vůbec zabýval skicováním podle živých modelů a své studie ptáků a zvěře dělal ex vivo. Naturalismus školy Marujama se pak stal módou i v ve východním městě Edu. A na konci 18. století se náhle v díle profánního ilustrátora Masajošiho objevují velmi živoucí a realistické studie figur, ptáků, ba i krajin a slavných míst, jako například výjevy v Brokátu z metropole (Ehon mijako nišiki,1787), inspirované reálnými místy v císařském městě Kjóto, a vzápětí Zrcadlo východní metropole (Ehon Azuma kagami, asi 1787), kde v té době žil. Vzápětí vrhl svůj talent na exotické motivy okopírované ze zakázaných  holandských knih, které v té době tajně prováželi do Japonska tzv. „holandští učenci“ rangakuša. V roce 1789 Masajoši vydal Obrazy ptáků přivezených lodí (Kaihaku raikin zui), naturalistické a minuciózně provedené obrazy exotických ptáků v klecích i bez klece – některé také s jejich čínskými pány v cizokrajných jupkách a s mandarínskými copy. V roce 1794 vydal praktickou příručku Zrcadlo všech řemesel (Šošoku ekagami), ve které zpodobil nejrůznější rukodělná povolání obyčejných lidí.     

A teprve v roce 1795 po všech těchto výpravách různými malířskými směry Masajoši nalezl svůj vlastní styl, který se stal hitem a který později začali napodobovat všichni další malíři škol ukijoe. Stal se autorem patentu na tzv. „metodu malířské zkratky“ rjakugašiki. V této metodě dosáhl zjednodušení malířského motivu na minimální počet tahů, které zároveň motiv přesně vystihovaly a symbolicky vyjadřovaly jeho podstatu. Pomocí několika čar pak byl schopný vykouzlit tvary veškerenstva a v rychlé následnosti namaloval dva díly figur (Džimbucu rjakugašiki,1795,1799), ptáky a zvířata (Čódžú rjakugašiki,1797), krajiny (Sansui rjakugašiki,1800), varia (Gengaen,1808), květiny a rostliny (Sóka rjakugašiki, 1813), ryby a mušle (Gjokai rjakugašiki, 1802 a znovu 1813). V těchto knihách s drobnými motivy, vrženými extaticky na papír, dosáhl Masajoši malířského ekvivalentu stručné a lehké poezie haikai.

V té době také často ilustroval poezii haikai, ke které se hodil styl malířů literátské školy bundžinga, takže jeho antologie Po jednom haiku (Hitori hokku, 1808) přináší zjednodušené malířské motivy bez kontur, jež patřily k tradici klasického tušového malířství. Ve figurálních ilustracích Příručky Sta básní (Tenarai hjakunin isšu, 1815) dosáhl Masajoši absolutní prostoty výrazu v linii, barvě i kompozici. A tak drobné sedící figurky básníků, načrtnuté často navíc zezadu, spočívají na dně či v koutě téměř prázdné stránky a nabízejí úžasný bílý prostor nad nimi k básnivému letu.

Již tehdy si malíř Masajoši zvolil nový pseudonym Keisai. Pod ním pak v roce 1815 začal u nagojského vydavatele Eirakuja vydávat sérii pěti dílů Keisaiových skic (Keisai soga, 1815-1842), kterou dlouho po autorově smrti dovršili tři další malíři, kteří jej obdivovali a hlásili se k němu jako ke svému vzoru. Byli to literáti Baitei Kakei, Raian Genki a malíř ukijoe Keisai Eisen, který namaloval dva poslední díly v letech 1839 a 1842 a který si záměrně zvolil stejné jméno jako mistr zkratky Keisai Masajoši (ovšem z použitím jiného znaku).

Díky Keisaiovu vynálezu obrazových zkratek se rozmohla móda obrazových alb manga (doslova „obrázků desetitisíce věcí“), které po Keisaiově vzoru začal u téhož nakladatele Eirakuja jednu po druhé vydávat věhlasný malíř Hokusai. Mezi lety 1814-1819 vyšlo prvních deset dílů encyklopedie veškerenstva, další tři díly vyšla do Hokusaiovy smrti v roce 1849 a poslední dva jsou snůškou posmrtně nalezených skic. Patnáctidílná encyklopedie Hokusai manga hýřící nekonečnou fantazií a malířskou bravurou při bezprostředním zachycení krajin, rostlin, kamenů, lidí i ryb, brouků a nejrůznějších věcí pak dosáhla fantastického úspěchu a začala se vydávat v mnoha reedicích. Na úspěchu manga se přiživili a obdobná alba vydávali i jiní malíři z Hokusaiovy školy. Manga proslula nejen v Japonsku, ale i na celém světě, sotva se dosud izolované ostrovy v 50. letech 19. století začaly otevírat pod nátlakem amerických parolodí a děl.

Jako ilustrace Issových básní jsme nezvolili slavné Hokusai manga, ale neznámé ilustrace „veškerenstva“ z  pětidílné knihy Keisaiových skic. Kromě mistrné zkratky je na nich pozoruhodné také to, jak podivuhodně jejich svět konvenuje se světem Issovým - vynikajícím údernou stručností, jemným humorem, láskyplným vztahem k nemluvícím tvorům (zvířatům, ptákům, hmyzu) a lehkým smutkem. Pozoruhodná je i technika provedení zvaná á la poupée, kdy se jemné pastelové barvy mísí rovnou na štočku a rozmývají se s splývají, takže výsledný efekt je v každém otisku naprosto originální. Tato technika je ve světě dokonalého japonského dřevořezu, kde se běžně užívalo soutisku více než deseti štočků k dosažení hluboké brokátové barevnosti, unikátní – je stejně jednoduchá a vzdušná jako básně haikai. A tak v této malé knížce překladů dochází k synkrezi díla dvou současníků - Issy a Keisaie, kteří se v reálném životě zřejmě nikdy nesetkali, ale patřili k sobě jako slunce ke dni.