Anne Cheng
Dějiny čínského myšlení

o autorce

      Anne Cheng je známá francouzská sinoložka. Narodila r. 1955 čínským rodičům v Paříži. Po studiu na Ecole normale supérieure (vysoká škola pro vzdělávání středoškolských profesorů) získala doktorát z čínštiny a pracuje jako výzkumná pracovnice v  Národním centru vědeckého výzkumu a specializuje se na intelektuální historii Číny. Je profesorkou v Mezinárodním institutu orientálních jazyků a civilizací a také vede přednášky na Ecole des hautes études en sciences sociales (Vysoké škole sociálních věd). Je členkou redakčních rad časopisů Čínská studia a Asie. Její významné publikace jsou: Rozpravy Konfuciovy (Entretiens de Confucius), Studie o konfucianismu doby Chan (Etude sur le confucianisme Han), Dějiny čínského myšlení (Histoire de la pensée chinoise), za něž dostala francouzskou cenu Dagnan-Bouveret.

      Nic srovnatelného neexistuje. Dokonce ani anglická čtenářská obec, která doposud byla v porovnání s námi velmi zvýhodněna, dnes nemá k dispozici žádnou podobnou knihu. Tato kniha je zároveň vědecká i přístupná a je plodem obrovské síly, jasným a inteligentním uvedením do myšlenkového světa, jenž nám je stále ještě velmi vzdálený. Orientace myšlení tohoto vzdáleného světa, jehož existence byla pro nás do 16. století zahalena tajemstvím, se staví do cesty všem našim filosofickým, náboženským, estetickým i morálním tradicím... Není divu, že jen ztěžka přijímáme to, co nemůžeme zahrnout do svých konceptů, a máme sklon odmítat veškerou hodnotu takovýchto věcí. Tato potíž přiblížit se tématu nicméně přitahuje zájem k historii čínského myšlení, to znamená k jeho rozličným formám, které na sebe bralo během staletí a jejichž dějiny, neustále se utvářející, jsou nekonečně bohatší a komplexnější, než si dokážeme představit. Je to proto, že stejně jako dějiny naší vlastní filosofie jsou vzájemným působením nerozlučně spjaty s historií společenských způsobů jednání a politických forem. (Jacques Gernet, Le Monde, 06/02/1998)

      Arthur Schopenhauer kdysi předvídal, že východní moudrost začne znovu postupně pronikat do Evropy a vyvolá zde zásadní změnu myšlení. Jeho předpověď se splnila jen zčásti a nadto způsobem, který mohl jen sotva tušit. Stalo se tak ve chvíli, kdy einsteinovská fyzika a po ní kvantová kosmologie radikálně proměnily náš obraz universa. Ukázalo se, že pojmy a představy, které po staletí utvářela evropská filozofie ne zcela odpovídají tomuto novému chápání světa. Změna paradigmatu obrátila pozornost k čínským myslitelům, kteří viděli realitu obdobně procesuálním způsobem, to jest jako pohyb nepřetržitého toku a změny a protiklady nazírali jen jako mezní póly jediného celku, takže stav absolutní neměnnosti byl pro ně nepředstavitelný. Princip cesty, tao, je stejně racionální jako princip zdůvodňujícího rozumu, logos, ale racionalita čínského myšlení je jiná než naše. Právě to je ale výzva: vést rozhovor s myšlením, které je stejné jako naše, může být užitečné, ale právě tak i nudné; snaha o navázání dialogu s odlišnou kulturou je naproti tomu intelektuální dobrodružství, protože nás může přivést k tomu, že si sami sobě začneme klást jiné otázky.

      K takovému dobrodružství je ale nezbytným předpokladem důkladná znalost. Kniha Dějiny čínského myšlení, která je zpracována důkladně a přehledně a která čínskou filozofii zasazuje do širších kulturních a historických souvislostí, takovému požadavku plně vyhovuje, protože podává podrobný výklad všech hlavních škol a směrů, dovoluje sledovat kontinuitu i spory, ale především před zrakem udiveného evropského čtenáře rozvíjí panoráma myšlení, jehož dějiny jsou stejně bohaté jako dějiny západní filozofie a zahrnují vývoj, trvající několik tisíc let. (Miroslav Petříček, Jr.)