Sujiva: Základy meditace vhledu v praxi<br> <span class='sub-title'>Pragmatický přístup k vipassaně</span>

Sujiva
Základy meditace vhledu v praxi
Pragmatický přístup k vipassaně

1. vyd. 2006, ISBN 80-86685-16-0, váz., 326 str.

doporučená cena: 398 Kč
naše cena
: 338
ušetříte: 60

SLEVA: 15 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o autorovi | obsah | kapitola 1.: Meditace bdělé pozornosti a vhledu (satipatthána-vipassaná) | kapitola 2.: Základní přípravné instrukce

kapitola 2.: Základní přípravné instrukce

      Základním cílem buddhistické meditace je vyčištění mysli (prostřednictvím její kontroly) od všech negativních tendencí, jako jsou žádostivost, zlost a klam. Budou-li všechny negativní sklony odstraněny, mysl se osvobodí od utrpení.

      Tento cíl je velmi vznešený, neboť jeho podstatou je naprosté vymýcení utrpení. Jako takový se proces jeho dosažení neodehrává v rámci jednoho života, nýbrž překlenuje mnoho a mnoho nespočetných životů.

      

      MEDITACE KLIDU A VHLEDU

      Obecně vzato, existují dva typy meditace meditace klidu a meditace vhledu. Ať už praktikujete kteroukoli z nich, nejdůležitějším faktorem duševního rozvoje je bdělá pozornost.

      Podstata meditace klidu spočívá v koncentraci klidné a pokojné mysli. Zahrnuje uvědomělé a kontrolované setrvávání mysli u určitého předmětu, nepřipouští její těkání. Mysl je naprosto klidná, podobna nehybnému plamenu svíce, jež neplápolá a nechvěje se. Právě toto je jádro meditace klidu - mysl se stává velice pokojnou a silnou, neboť dochází ke koncentraci na ryzí duševní stavy.

      Meditace vhledu je však odlišná. Nespočívá v pouhém udržování pokojné mysli - zahrnuje též pronikavé pozorování. Toto pronikavé pozorování není spojeno ani s myšlením, ani s jakoukoli konceptualizací, umožňuje mysli poznat pravou podstatu věcí takových, jaké doopravdy jsou. Poznáváme tak povahu svých duševních a tělesných procesů, povahu sebe sama i povahu světa. V důsledku prozření pravé podstaty existence se již mysl nenachází v rozporu s přirozeností, je s ní v souladu, poznává pravou povahu všech jevů. V důsledku toho je pak mysl vyčištěna. Během procesu pronikání k pravé podstatě mysl překračuje vše nejprve konceptuální skutečnost, posléze skutečnost podmíněnou a nakonec spočine v absolutní skutečnosti, stavu, jenž je nepodmíněný. Právě tuto zkušenost mysl zakouší po dlouhodobém praktikování.

      Na samotném začátku je však zapotřebí rozpoznat pravou podstatu bdělé pozornosti, kterou musíme rozvíjet po celou dobu svého života.

      Je to totiž přítomnost bdělé pozornosti, co činí rozdíl mezi opravdovým a klamným štěstím. A také je to něco, co může činit rozdíl mezi životem a smrtí.

      

      OPRAVDOVÉ ŠTĚSTÍ A KLAMNÉ ŠTĚSTÍ

      Máme-li klidnou mysl, je to opravdové štěstí. Klamné štěstí je, když naši mysl ovládnou chtivost a vzrušení, a mysl se proto nalézá v rozjitřeném stavu. To může být otázkou života a smrti, neboť ve stavu chybějící pozornosti nás může potkat nehoda. Bdělá pozornost také může činit rozdíl mezi nebem a peklem, protože v Buddhově učení jsou plody kammy výsledkem dobrých nebo špatných skutků. Tyto plody kammy nás mohou přivést do nebe, na Zemi, případně do pekla. A nakonec, bdělá pozornost činí rozdíl mezi nibbánou a sa.msárou věčným štěstím a věčným utrpením. Na praktikování bdělé pozornosti proto velice záleží, bez ohledu na to, jak žijeme, kde žijeme a kdo jsme.

      Pokoušíme se rozvinout bdělou pozornost. Je proto nezbytné mít jasnou představu o tom, jaká je její povaha.

      

      POVAHA BDĚLÉ POZORNOSTI

      Bdělá pozornost má mnoho složek. První z nich je průzračnost mysli. Jasná a čistá mysl je prosta chtivosti, zloby, těžkopádnosti a klamu. Když člověk lační a dychtí, cítí zlobu nebo nenávist, podléhá klamu a těžkopádnosti, jeho mysl nemůže být jasná. Je-li někdo pod vlivem alkoholu, řekli byste, že je jeho mysl jasná? Jeho mysl je zmatená. To jediné, co takový člověk chce, je pít více, aby alkohol přehlušil jeho smutek. A když je člověk vzteklý, ztrácí svou náladu, je smutný či deprimovaný myslíte, že je jeho mysl jasná? Nikoli, jeho mysl není jasná, nýbrž těžká, temná, rozjitřená a otupělá. Bdělá pozornost je však stav, v němž jste bdělí, vaše mysl je čirá a ničím nerozrušená toto se nazývá průzračností mysli, podobající se čisté vodě, jasnému nebi.

      Dalším aspektem povahy bdělé pozornosti je stabilita, klid a mír. Srovnejme protiklady: když je něčí mysl naplněna zlostí, je rozjitřená, neklidná, nestabilní. Připomíná bublání vroucí vody. Stejně tak nemůže být mysl klidná a pevná, obsahuje-li v sobě žádostivost. V těchto případech je mysl zmatená a otupělá.

      Klidná, pokojná a pevná mysl naopak připomíná stav, v němž se nacházíte po ukončení zdařilé meditace či po probuzení z dobrého spánku je bezstarostná, jako když se jen tak procházíte po pláži nebo sedíte doma a čtete dobrou knížku. Vaše mysl je pokojná a ustálená, byť ne do té míry, jaké lze dosáhnout v meditaci. Nacházíte-li se v klidném, pevném a pokojném stavu, nerušeně v něm setrváte, i když jste například vystaveni neustálému osočování. I v takovém případě je stav bdělé pozornosti stavem mírným, šťastným a bez tlaků.

      Povaze této pozornosti je vlastní, že když je průzračnosti mysli, stability, klidu a míru dosaženo, může do hry vstoupit třetí prvek. Tímto prvkem je čilost mysli. Mysl se stává citlivou, a to v dobrém slova smyslu - nikoli přecitlivělou. Přecitlivělí jsme, když nám někdo řekne něco nepříjemného, a nás to rozruší. Být citlivý v dobrém smyslu znamená být klidný, pevný, bystrý, avšak velice vnímavý k tomu, co se děje, vědět to přesně, naprosto jasně a do nejmenších detailů. Noste prosím ve své mysli tento aspekt bdělé pozornosti. Jste-li ve stavu bdělé pozornosti, rozjímejte o tom, jaký tento stav je. Když jsme schopni rozpoznat v naší mysli aspekt čilosti, můžeme bezpečně říci, že jsme bdělí.

      Existuje ještě další typ bdělé pozornosti s vlastnostmi podobnými tomu, co obsahuje meditace vhledu. Velice se podobá světlu - je to uvědomění zkoncentrované v nás samých, vědomí našich tělesných a duševních procesů. Hlavní účel meditace vhledu je vidět to, co se nachází uvnitř, objevit podstatu nás samých. Všechna znečištění jako chtivost, zlost, klam, všechno utrpení je přítomno právě proto, že nerozumíme své vlastní podstatě.

      S bdělou pozorností při meditaci vhledu jsou spojeny jisté zvláštní vlastnosti.

      Za prvé, je to nepřemýšlení. Nepřemýšlíme, prostě jen pozorujeme. To neznamená, že během sezení vůbec nemyslíme přemýšlíme vlastně neustále, myšlení se však stává předmětem pozornosti. Během meditace samotné ovšem  myšlení neprobíhá, zůstává stranou a mysl s koncentrovaným vědomím pouze pozoruje.

      Za druhé, mysl je soustředěna v přítomnosti nebo na přítomné události. Nesoustředíme se ani minulost, ani na budoucnost. Udržujeme mysl v takzvané přítomnosti , sledujeme, co se děje s naším meditačním předmětem. Naše bdělá pozornost je tak přesně zaměřena.

      Nyní ve stručnosti zopakuji vlastnosti bdělé pozornosti:

      - mysl je jasná, bez chtivosti, zlosti a klamu; měla by být prosta zmatení a rozjitření

      - mysl je pevná, klidná, nerušená a pokojná

      - po dosažení výše zmíněných kvalit mysli je důležité usilovat o zbystření a zcitlivění našeho uvědomění. Když je uvědomění bystré a senzitivní, zaměříme ho přímo na svůj meditační předmět. Jsme-li schopni opakovaně zaměřovat naše uvědomění na předmět meditace a neustále sledovat, co probíhá v přítomném okamžiku, dochází k procesu vývoje vhledu.

      A jak tedy procházíme tímto světem, když jsme bdělí? Pohybujeme se v něm šťastně, klidně a zdatně. Bdělá pozornost, kterou se zde snažíme rozvinout, však není obrácena jenom ke konání na tomto světě. Naším záměrem je dosáhnout mnohem víc, jakkoli naše snažení ve výsledku vnese žádoucí schopnosti i do běžného života.

      

      MEDITAČNÍ SEZENÍ

      Největší prospěch získáváme během samotné meditace, když jsou veškeré naše síly a úmysly napnuty k rozpoznání toho, co se děje v nás, v rámci naší mysli a našich tělesných pochodů. V průběhu sezení je náš život zredukován na minimum činností. Jsou vlastně jen tři: meditace v chůzi, meditace vsedě a ostatní denní aktivity. Ať už je to kterákoli, účel zůstává vždy stejný:

      - udržet mysl v přítomném okamžiku;
      - udržet jasnou a klidnou bdělou pozornost v přítomném okamžiku;
      - sledovat, co se děje s naším meditačním předmětem.
      Předmětem meditace v chůzi je proces chůze jako takový. Předmětem meditace vsedě je zvedání a klesání břišní stěny. V případě ostatních denních aktivit se musíme zaměřovat na to, co právě děláme.

      

      PROCES CHŮZE

      Obecně můžeme vyčlenit tři typy chůze:
      - svižná chůze;
      - klidná chůze;
      - pomalá chůze.

      Svižná chůze

      Svižná chůze je rychlejší než naše obvyklá chůze. Může se skoro podobat běhu. Když praktikujeme svižnou chůzi, upíráme pozornost ke krokům. Abychom udrželi mysl soustředěnou, můžeme si v duchu říkat pravá, levá, pravá, levá nebo kráčení, kráčení Obvykle se chůze praktikuje na rovném úseku, který není příliš dlouhý - na konci cestičky se vždy obrátíme.

      Během déletrvajících sezení plní svižná chůze účel cvičení, a to vzhledem k dlouhým hodinám sezení. Můžeme takto kráčet, když se cítíme ospalí. Po pěti či deseti minutách svěží chůze je možno zpomalit do klidné chůze.

      Klidná chůze Během krátkých sezení probíhá většina chůze v mírném tempu. Nejprve si musíte uvědomit postoj, v němž se nacházíte před počátkem chůze. Pozice vstoje je velmi dobrým zakotvením , které nasměruje bdělou pozornost k nohám. Stůjte, zhluboka dýchejte a uvolňujte se. Uvolnění se je jedním z prvních kroků při probouzení pozornosti. Když jste napjatí, nemůžete být bdělí. Jakmile však poznáte, že je vaše tělo uvolněné, vyčistěte svou mysl od všech myšlenek. Stačí ji jednoduše udržovat klidnou, jasnou a uvolněnou.

      Během meditace v chůzi je váš zrak sklopen, dolů se však nedíváte. Když jste uvolnění, víčka jsou zpola zavřená. Jen když se doopravdy chcete na něco podívat, zaměřte pohled přímo před sebe. Jinak udržujte oči stále sklopené.

      Přestože jsou oči sklopeny, nedívají se na to, co je na zemi. Uvědomění se soustřeďuje na chodidla, nezaměřuje se na nic jiného. Přenesete-li uvědomění z hlavy ke svým chodidlům, povšimněte si toho, že vaše tělo je pevné a vzpřímené. V duchu si můžete říkat stání, stání a uvědomovat si přitom celé tělo. Musíte si být ovšem jistí, že vaše uvědomění je skutečné, takové, jak bylo popsáno výše jasné, pevné, klidné, velice bystré a citlivé k vjemu stání těla. Pak přeneste uvědomění ke svým chodidlům. Uvědomění je jako světlo svítící přímo na jeden bod. Soustřeďte svou mysl tak, aby byla velice klidná a citlivá, jasná a pohotová následně zaměřte uvědomění správným směrem, tj. na chodidla. Chodidlo stojící na zemi vám poskytuje celou řadu vjemů; můžete pociťovat například vjem tíhy, nerovnosti povrchu, horka, chladu, případně samotného čistého uvědomění. Když poznáte, že je možné cítit celou řadu vjemů, budete tyto vjemy přirozeně brát za danou skutečnost. Musíte na ně zaměřit svou pozornost. Všechny vjemy jsou pouhou počáteční zkušeností, další myšlenkové pochody (úvahy o tom, kdo jste, co jste, co se děje kolem vás) teprve následují.

      Když si uvědomíme přítomnost vjemů, rozjímáme o nich a mysl z nich nadále vychází, staví na jejich základě. Proto lze říci, že vjemy jsou prvotní formou zkušenosti a existence, počátek, po němž posléze vyvstávají všechny složité věci.

      Jakmile si budete dobře vědomi vjemů, vykročte. Střídejte pravou a levou nohu a opakujte v duchu pravá noha, levá noha, pravá noha, levá noha , což vám napomůže udržet mysl u předmětu. Kdybyste to nedělali, začali byste přemýšlet. Ruce jsou obvykle založeny před tělem, případně za zády. Chodidla byste neměli zdvíhat příliš vysoko, jinak nebude chůze pevná. Ze stejného důvodu by vzdálenost mezi našima nohama neměla být zbytečně velká. Rytmus chůze má být mírný, až pomalý. Délka kroku by měla být proti normální chůzi poloviční.

      Když zpomalíte ještě více, zaznamenejte, jak noha jakoby klouže paralelně se zemí. Nemusíte vědomě zdvíhat nohy vysoko. Pata se zvedne sama, jakmile se tělo posune kupředu. Není proto třeba snažit se zvedat paty co nejvíce, postačí jen trochu.

      Poté posuňte nohu vpřed a spusťte ji dolů. Došlápnutí by mělo být plynulé a vyrovnané jako u přirozené, pomalé chůze. Neustále musíte být bdělí, pevní, mírní a velice pohotoví, musíte se soustředit přesně na to, co se děje při každém jednotlivém kroku. Zdá se to být velice snadné, avšak mysl je skutečně neovladatelná nezůstává zaměřena na chodidlo dlouhou dobu, vzdaluje se a počínají ji plnit myšlenky. Může též naopak otupět, v obou případech je ale bdělá pozornost pryč.

      Myšlení během meditace v chůzi

      Existují dva druhy myšlení :

      1) Zjistíme, že přemýšlíme. Jakmile to vezmeme na vědomí, myšlení zmizí, a v tom případě nemusíme chůzi přerušovat.
      2) Zjistíme, že přemýšlíme, ale nejsme schopni myšlení zastavit. V takovém případě proto musíme udělat přestávku v chůzi a v duchu si říci myšlení, myšlení . Když si uvědomíme, že přemýšlíme, myšlení zmizí. Jakmile opět dosáhneme uvědomění, můžeme opět zaměřit mysl na chodidla a začít znovu chodit.

      Po celou dobu, kterou věnujete chůzi, se myšlení může objevit mnohokrát a vy se budete muset mnohokrát zastavit.

      Další věc, která může vyvstat, je nuda. Při chůzi se můžete začít dívat kolem sebe. Jakmile se přistihnete, že pozorujete okolí, opakujte v duchu vidění, vidění . Když zjistíte, že stále neděláte to, co byste měli, zastavte se, vraťte se k označování stání, stání , a poté začněte nanovo.

      Když mysl není bdělá, je to jako kdybychom se např. převrhli na motocyklu nebo spadli ze surfařského prkna do vody musíme pokaždé znovu nastolit rovnováhu. Tento aspekt je možno nazvat chůzí v příboji , přičemž jako vlny vystupují všechny jevy okolo nás.

      Jakmile ucítíte, že bdělou pozornost ztrácíte, měli byste se zastavit, nalézt rovnováhu a začít od začátku.

      Občas ale může být mysl velmi roztěkaná - můžete přemýšlet dál a dál, navzdory tomu, že jste se zastavili a v duchu opakovali myšlení, myšlení . V tom případě je třeba uchýlit se k rychlé chůzi, opakovat pravá, levá, pravá, levá a udržovat plynulý krok.

      Pozorování během meditace v chůzi Jakmile proniknete do techniky chůze a přestanete přemýšlet, mysl začne sledovat určitý rytmus. Sledování rytmu kroků napomáhá při sledování procesů. Je to obdoba toho, když zachytíte rytmus při tanci. Shledáte li, že mysl nenásilně sleduje chůzi v rytmu jednotlivých kroků, a nebudete-li tento rytmus narušovat, uvědomění a koncentrace začnou sílit. V této fázi lze sledovat tři procesy:

      1) Probuzení uvědomění uvolníme se a vyčistíme svoji mysl, abychom byli bdělí k tomu, co se děje v každém jednotlivém okamžiku. Pokud přemýšlíme, mysl je ztěžklá či zbloudilá, znamená to, že nejsme bdělí, a tak potřebujeme opět posílit svoje uvědomění a získat stabilitu.
      2) Když je naše bdělá pozornost probuzena, sledujeme předmět, k němuž se obrací naše uvědomění sledujeme chůzi pravá, levá, pravá, levá . Mám-li užít přirovnání, pak daleko více než zaměřování pevného terče se to podobá střelbě na pohybující se cíl. Je to jako videokamera sledující pohyb.
      3) Jakmile jsme schopni sledovat předmět po určitou dobu, dostáváme se k třetí fázi meditace, jež je vlastní součástí meditace vhledu pozorování. Když neumíme řádně sledovat předmět, nemůžeme ani dobře pozorovat.

      Během této fáze meditace musíte pozorování chůze provádět mnohem pomaleji. Sledujte jednotlivé vjemy; když zvedáte končetinu, objevuje se pocit tažné síly. To, jak bude tento pocit vnímán, záleží na jasnosti a ostrosti vašeho zaměření na probíhající proces.

      Jaký vjem pociťujete v okamžiku, kdy se noha začíná zvedat? Uvedu příklad: co cítíte, když zvedáte tašku? Svaly se napnou, a vy vnímáme napětí při zvedání. Jestliže taška není příliš těžká, nepociťujete napětí, nýbrž pouze samotný pohyb zvedání.

      Nevybíráte si, jakou zkušenost prožijete pouze nasměrujete svou mysl k předmětu a necháte ji, aby prožitky zaznamenávala sama.

      Když zvedáte nohu, říkejte v duchu zvedání, zvedání a pozorujte vjem zvedání.

      Když ji posunujete kupředu, říkejte v duchu nesení, nesení a zaznamenávejte vjem nesení. Tento vjem se podobá tlačení nákupního vozíku v supermarketu. Jaký je? Po jídle se samozřejmě může zdát poněkud ztěžklý, ale je-li vaše mysl lehká, pak i vnímání pohybu je rychlejší a vy cítíte pouze vjem nesení.

      A když kladete nohu na zem, říkejte v duchu kladení, kladení a zaznamenejte vjem došlápnutí. Je to něco, jako když tašku opět položíte. Co přitom cítíte? Je to pocit jakéhosi uvolnění. Když se noha dotkne podlahy, můžete opět vnímat počitky na chodidlech.

      Sledujeme každý jednotlivý krok. Sledujeme určitý úsek nebo celé skupiny procesů vjemů, tak jak je vnímáme od lýtek až po chodidla. Právě zde poznáváme, co se skutečně děje předtím, než se do hry zapojí konceptualizace. Tímto pozorováním vnímáme realitu odehrávající se v nás samých.

      

      MEDITACE VSEDĚ

      Po meditaci v chůzi přistupte k meditaci vsedě. Stejně jako u meditace v chůzi se nejprve musíte uvolnit, proto zhluboka dýchejte. Uvolnění se je jednou z klíčových podmínek pro vzbuzení bdělé pozornosti. Poté, co jste se uvolnili a pročistili svou mysl, nasměrujte uvědomění k břišní stěně. Když vdechujete a vydechujete, břišní stěna se pohybuje. Pohyb ven (či též pohyb nahoru) nazýváme zvedání . Pohyb dovnitř (dolů) nazýváme klesání . Začátečníci nemusí tento vjem dobře zaznamenávat, doporučuje se jim proto položit si na břicho ruku, eventuálně na něm složit obě dvě ruce.

      Abyste pohyb břišní stěny lépe vnímali, několikrát se zhluboka nadechněte. Když se břicho zvedá, v duchu si říkejte zvedání , když klesá, říkejte klesání . Pokud vaší myslí probíhají myšlenky, je ospalá nebo otupělá, vjemy zvedání a klesání vůbec nepocítíte. Jestliže tyto počitky nejsou přítomny, znamená to zpravidla jedno: nejste bdělí. Je to úplně stejné, jako v případě meditace v chůzi nejprve je třeba být bdělý, teprve poté je možné přesně sledovat předmět.

      Jakmile jste již schopni bdělým způsobem sledovat zvedání a klesání břišní stěny, vaše koncentrace zesílí. Když je koncentrace dostatečně silná a vy jste schopni pečlivě sledovat každé jednotlivé zvednutí a klesnutí od začátku do konce, můžete začít tyto vjemy pozorovat. Pozorování těchto počitků je jako pozorování vln. Pohyby zvedání a klesání jsou podmíněné. Přibližte se k těmto pohybům ještě více, sledujte je ještě přesněji. Podobá se to tomu, jako kdybyste přistoupili blíže k vlnám. Pozorujte zvedání břišní stěny kousek po kousku až k momentu jejího zastavení, pak zase okamžik po okamžiku pozorujte to, jak břišní stěna stejným způsobem klesá.

      Pochopitelně pro vás nemusí být příliš snadné sledovat předmět a dlouhodobě u něj setrvávat. Vzhledem k tomu, že vaše bdělá pozornost nemusí být stabilní (jelikož dosud není pevně ukotvena), po určité chvíli se může rozpadnout. Přižene se vlna myšlenek a spláchne vás. Jakmile si to uvědomíte: Já jsem myslel! Mysl se mi zatoulala! , měli byste si hned označit myšlení, myšlení , uvědomění, uvědomění . Když opět ustavíte jasné a citlivé uvědomění, myšlenky zmizí. Pokud se myšlenek zachytíte a ony nebudou brát konce, s největší pravděpodobností strávíte myšlením celou dobu sezení. Když však myšlenky zmizí, opětovně upevněte bdělou pozornost a sledujte zvedání a klesání meditačního předmětu.

      Další možností je, že místo myšlení usnete a nebudete vůbec vnímat, co se děje. V okamžiku, kdy procitnete, uvědomíte si to: Cítím se ospalý, ospalý probuď se, probuď se! A tak otevřete oči, proberte se a začněte znovu od začátku.

      V počátcích se vám to, že budete přemýšlet nebo usnete, stane nesčetněkrát. Musíte pokaždé vyburcovat své uvědomění a nasměrovat je zpět ke zvedání a klesání ihned poté, co zjistíte, že jste přemýšleli nebo usnuli. S většími praktickými zkušenostmi však budete schopni být bdělí a sledovat a pozorovat vlny mnohem přesněji a důkladněji.

      Rozptýlení během meditace vsedě

      I během meditace vsedě však neustále probíhají různé události, a tak mohou nastat komplikace. Během sezení na vás číhá řada rozptylujících věcí. Jednou z nich je bolest. Pokuste se nenechat vyrušit drobnými bolestmi tuhle a támhle, neustále setrvávejte u zaznamenávání zvedání a klesání . Občas však může bolest velmi zesílit, zejména nejste-li zvyklí sedět dlouhou dobu na podlaze se zkříženýma nohama. Může vás třeba začít svědit ranka po komářím kousnutí. Jestliže je bolest opravdu intenzivní, opusťte předmět zvedání a klesání a hlavním předmětem sloužícím k probuzení vašeho uvědomění pak učiňte bolest nebo svědění. Princip zůstává stále stejný ujistěte se, že vaše mysl je jasná, pevná bystrá a bdělá, a pak pozorujte bolest. Je to vaše bdělá pozornost, co je nasměrováno k bolesti a pozoruje ji. Sledujete a pociťujete, jak se bolest chová - jakého je druhu, jak přichází a zase odchází aniž jste jí nějak zasaženi. Pokud pozorujete bolest dostatečně dlouhou dobu, může zmizet, a vy se pak můžete vrátit k předmětu zvedání a klesání . Když však bolest stále nemizí a vy ji již nejste schopni dále snášet, s vědomou myslí změňte svou pozici. S bdělou pozorností si protáhněte nohy a poté je opět umístěte do zkřížené polohy. Mysl se zklidní, a tak ji bude možné nasměrovat zpět k předmětu zvedání a klesání .

      Ve stručnosti: je třeba se ujistit, že se v mysli nenacházejí myšlenky a že není ospalá. Jestliže tomu tak je, musíte opětovně soustředit své uvědomění a přivést mysl zpět k meditačnímu předmětu. Pokud cítíte vjemy zvedání a klesání , setrvejte u nich. Když je bolest mnohem jasnější a silnější, pozorujte ji, dokud se nestane nesnesitelnou nebo dokud nezmizí. Pak se znovu vraťte k zaznamenávání zvedání a klesání . Nejdůležitější věcí je udržení čistého uvědomění a bdělé pozornosti právě přítomného pocitu nebo vjemu.

      Někdy však není zvedání a klesání břišní stěny rozeznatelné. Ne vždy je přítomné a nemá po celou dobu stejnou kvalitu. Mění se - někdy je pomalé, někdy rychlé, někdy dlouhé a někdy krátké, někdy je jakoby rozevláté a někdy napjaté. Podobá se vlnám, jež nikdy nejsou úplně stejné; někdy jsou vysoké a jindy nízké, někdy bouřlivé a jindy klidné. Je lhostejné, jaký vjem k vám přichází pokuste se ho prostě sledovat a poznat ho takový, jaký doopravdy je. To je nácvik bdělé pozornosti.

      Metoda sezení a dotyku

      Když není zvedání a klesání dobře rozeznatelné, obraťte se k sezení a dotyku . Uvědomujte si dotyk zadku s polštářkem nebo podlahou, všímejte si počitků v těchto místech. Při jejich sledování v duchu říkejte dotyk, dotyk . Je možné, že nejprve nebudete cítit nic. Pokud se však opravdu soustředíte a dostatečně dlouho udržíte mysl v místě dotyku, počitky začnou přicházet v řadě či ve vlnách a stanou se předmětem vaší kontemplace. V počátcích nebudete muset sezení a dotyk používat příliš často, protože vjemy zvedání a klesání budou po většinu času přítomné. Jestliže však zvedání a klesání nezaznamenáváte, zaměřte se na vjem dotyku a střídejte jej s vjemem sezení (jenž se projevuje např. napětím v páteři). Pozorujte tyto vjemy a v duchu opakujte dotyk, dotyk, sezení, sezení, dotyk, dotyk . Obvykle nemusíte sledovat sezení a dotyk příliš dlouho. Pokud počitky zvedání a klesání na chvíli přestanou, uchylte se k dotyku ; posléze se opět vraťte ke zvedání a klesání . Jestliže však tyto vjemy nejsou přítomné delší dobu, všímejte si mnohem více počitků dotyku na zadnici a nohách ( dotyk ) spolu s napětím v páteři ( sezení ). Později se opět vraťte ke zvedání a klesání .

      Proč byste však tohle vše měli dělat? Důvodem je udržení kontinuity bdělé pozornosti, klidu a jasného uvědomění, jež jsou pro vás tolik prospěšné. Obvykle je člověk uvědomělý jen krátce postrádá schopnost udržení soustavného uvědomění a jeho pozornost není hluboká. Není schopen získat vnitřní trvající mír a hluboké porozumění v sobě samém. Když se však naučíte udržovat kontinuitu jasného uvědomění, pak i porozumění ve vás samých bude trvat déle a bude mnohem hlubší. A když vydržíte, hluboké porozumění se stane poznáním vhledu, jenž může očistit vaši mysl a přinést vám uspokojivé štěstí.

      

      JINÉ DENNÍ AKTIVITY

      Jestliže jste již pochopili způsob, jak praktikovat meditaci v chůzi a vsedě, můžete využít metodu jiných denních aktivit, které zabírají podstatnou část vašeho života, jako je například použití toalety apod. Musíte vědomě sledovat a pozorovat všechny činnosti, které probíhají od okamžiku, kdy jste začali vykonávat potřebu, až do úplného konce tohoto procesu. Uvědomělost musíte praktikovat i v případech, kdy jíte či pijete. Když tedy kupříkladu pijete vodu: s jasným uvědoměním ji pozorujte, dívejte se na sklenici, všímejte si pohybů svých rukou, sledujte, jak ruce přikládají sklenici k ústům, jak vodu pijete, jak protéká vaším hrdlem, vnímejte její chlad, vnímejte prožitky vjemů a toho, jak přicházejí a odcházejí.

      Vedle těchto denních aktivit se také pokuste zachytit záměrynebo impulsy. Mezi každou činností sezením a chůzí, chůzí a stáním atd., se objevují různé záměry či impulsy. Například po delším, řekněme půlhodinovém, sezení můžete chtít vstát, už nebudete mít chuť dál sedět. Mysl vám bude říkat: Už se mi nechce déle sedět. Chci vstát. Taková myšlenka přichází jako nutkání, jako úmysl; někdy přichází po úvaze. Když k něčemu takovému dojde, musíte si to uvědomit. Vedle úmyslu vstát se mohou objevit i další úmysl postavit se a chodit, úmysl sednout si a podobně. Protože tyto záměry jsou pevnou součástí našich duševních a tělesných procesů, musíte je pečlivě zaznamenávat, chcete-li si udržet soustavnou bdělou pozornost.

      Když si budete všechny tyto věci přesně uvědomovat, mysl bude velmi pokojná, klidná a naplněná štěstím. S postupným dosahováním pokroku pochopíte, že to vše jsou přirozené jevy. V pozdějším stadiu praktikování, když dosáhnete soustavné bdělé pozornosti, bude mysl skutečně schopna čistého soustředění tím správným směrem, bude se nořit a splývat s každým předmětem, který přichází a odchází. Tímto způsobem budete moci poznat pravou povahu věcí, realitu, jíž je vlastní nestálost, utrpení a nepřítomnost trvalé podstaty.