Joan Borysenko
Cesta ženy k Bohu

Ženská moudrost: intuice propojená v síť

      Můj muž je schopen přesně říci, ve které fázi menstruačního cyklu se právě nacházím. Pozná to podle mých nálad, snů a toho, čím se nejvíce zabývám. Věci, o kterých jsem se celý měsíc nezmínila, protože jsem na ně téměř nemyslela, narůstají v posledních dvou týdnech cyklu z malých problémů do mohutných krizí. Tak se nás naše intuice snaží upozornit na důležité věci a my to podobně jako i jiné projevy ženské moudrosti nebereme příliš vážně a raději si říkáme: Tím se nezabývej, to je jen premenstruační syndrom. Vezmi si prášek a bude ti líp. K duchovnu by však měly neodmyslitelně patřit i činy. Jestliže vám vaše intuice ukazuje problémová místa a ponouká vás k tomu, abyste něco podnikly, můžete ji považovat za hlas Ducha. Hlas, který dlí ve vašem nitru a volá vás, abyste pracovaly na lepší budoucnosti.

      Když se ženské zrání překlene přes léta plodnosti do menopauzy, intuice narůstá. Dr. Christiane Northrup to nazývá přechodem z MP, tedy měnícího se proudu vědění dva týdny vědění a dva týdny nevědění k PP, tedy přímému proudu vědění po menopauze. Přičítá tento proces neurohormonům FSH, což je folikulární stimulační hormon, a LH, což je luteinizující hormon, jež se začínají vyplavovat v době před menopauzou a kontrolují hladinu estrogenu a progesteronu během jednotlivých částí menopauzy. Po přechodu ustává sekrece estrogenu a progesteronu, avšak vyměšování FSH a LH nekončí. Tradiční lékařské myšlení připisuje sekreci těchto neurohormonů statečnému, leč marnému pokusu organismu vybudit vaječníky k vypuzení ještě několika posledních vajíček. Příroda však takto neplýtvá. Souhlasím s domněnkou, že tyto neurohormony, vyměšované podobně jako jiné hormony hypofýzou, patří k takzvaným neurotransmiterům. Znamenalo by to, že by mohly být součástí jakési vnitřní informační sítě a že jejich zvýšená sekrece má souvislost s nárůstem intuice. Vždyť moudrost a poznání se starým ženám přičítá už odpradávna.

      Mé matce bylo čtyřicet, když jsem se narodila, a v době mého dospívání byla v přechodu. Bývala obdařena citlivou intuicí, a protože v době, kdy žila, pro to ještě neexistovalo žádné pojmenování, říkala si neurochirurgička nebo čarodějka. Před stanovením diagnózy poznamenala vždy: Poslouchej, co ti řeknu. A svou řeč pokaždé ukončila jako opravdová vědma: Tak tohle říkám. Ve středověku by ji byli nejspíš upálili na hranici. Tytéž intuitivní síly, které dokážou určit diagnózu, mohou být také účinné ve sféře léčby. V době před moderním lékařstvím byly porodní báby bylinkářkami, jež měly za sebou mnohem víc vyléčených pacientů než lékaři (mužského pohlaví), kteří pouštěním žilou, přikládáním baněk a pijavic zavinili smrt neuvěřitelného množství lidí. Přestože dnešní moderní medicína dělá doslova zázraky, poněkud zastiňuje důležité intuitivní znalosti, které byly běžné pro dobré léčitele v minulosti a v takzvaných primitivnějších kulturách, kde vládla pravá mozková hemisféra.

      Které rostliny by mohly v konkrétním případě pomoci? U některých původních amerických kultur si léčitelé o rostlině vhodné pro léčbu toho či onoho pacienta nechávají zdát sen. Nepostupují racionálně a podle indicií, jež by určitou rostlinu určily jako nejlepší. Nechávají rostliny mluvit, snaží se jich využít v kontextu, ve kterém může bylinkářství nejlépe dosáhnout rovnováhy a celistvosti. Levá mozková polovina považuje tento druh vědění za iracionální a za potencionálně nebezpečný. Uráží ji schopnost něco vědět bez přispění logického procesu. Nicméně vědecké objevy jsou často založeny na náhodném zásahu intuice či pravé hemisféry, jenž je později rozpitván a popsán levou mozkovou hemisférou, jež si za posléze připisuje zásluhy. Německý vědec Kekulé objevil po mnoha dohadech kruhovou strukturu benzenového jádra poté, co měl sen o hadu s ocasem v tlamě.

      Žena má během menopauzy nejenom vzrůstající počet potencionálně rozčilujících vidění, ale také chuť pojmenovat je slovy. V důsledku relativně vyšší hladiny testosteronu, způsobené úbytkem estrogenu, jsou ženy středního věku otevřenější a mluví nahlas o tom, co je trápí. Snaží se usilovně ochraňovat život ve všech jeho formách, být medvědicí-ochránkyní. Což může být často nepopulární, zvlášť vymyká-li se to zvyklostem ve společnosti nebo na pracovišti. Bývají za to nezřídka kritizovány a ostrakizovány. V minulosti mohla otevřeně vyslovená pravda vést i k upálení.

      Po celá léta mne nepřestávají překvapovat citově zbarvené ženské příběhy o upálení na hranici. Některým ženám se o něm zdá, jiným se vrací jako nutkavá myšlenka nebo jako náhlé záblesky v situacích, kdy se snaží prosadit spravedlnost a dobro celku. Otevřenost dělá většině mladších žen často potíže, je jim zatěžko se vyjádřit, přestože vědí, že mají pravdu. A téměř všechny máme málem fobii z hněvu. Mnohé z nás udělají téměř cokoli, jen aby předešly tomu, aby se na ně okolí zlobilo.

      Běžné psychologické vysvětlení strachu z hněvu a neschopnosti vyjádřit svou pravdu je, že raději lidi těšíme, než abychom riskovali nesouhlas a případnou opuštěnost. Nicméně se domnívám, že tu hraje roli něco silnějšího a nadčasového. Jsem samozřejmě otevřena možnosti minulých životů i tomu, že některé ženy byly v minulosti opravdu upáleny jako čarodějnice. Nemusí to ale být vzpomínka na minulé životy možná se jen dotýkáme morfického pole dávných vzpomínek, veškerého pronásledování žen v minulosti. Intuitivní ženská síla je pro muže strašákem už od pradávna, zvláště ohrožuje-li zavedený sociální, ekonomický, vědecký či církevní dobový pořádek. Což může být jedním z důvodů, proč byla ženská intuice a spiritualita kruhu a s ní související schopnost uzdravovat a léčit zaháněna do podzemí, ignorována či zesměšňována.

      Zažila jsem jednou tenhle dávný strach z ženských léčebných schopností, když jsem řídila kliniku mysli a těla v jedné z harvardských fakultních nemocnic. Stála jsem tenkrát v čekárně onkologické ambulance, když z ordinace vyšla s rozzářenou tváří Martha, postgraduální studentka fyziky původem z Číny a frekventantka jednoho z mých programů. Zhoubné nádory, jež tvrdošíjně odolávaly veškeré předchozí léčbě, se najednou začaly rozpouštět jako rampouchy na slunci. Doktor jen nevěřícně kroutil hlavou. My ne. Ale ani jedna z nás mu neprozradila, čemu jsme ten náhlý zvrat připisovaly.

      Martha se ke mně přišla naučit meditovat, aby se uklidnila a posílila obranyschopnost těla. Už nějaký čas se bezvýsledně podrobovala chemoterapii, a tak se v pětadvaceti začala připravovat na smrt. Na jedno z našich setkání přišla velmi deprimovaná. Nějaká bylinkářka z bostonské čínské čtvrti ji vzala za ruku, pohlédla jí do očí a řekla, že se na ni zlobí její předkové. Poté, co Marthina rodina odešla z rodné vesnice do města, nikdo nevykonával rituály na uctění předků. Stařena jí vysvětlila, že dokud se tyto rituály neobnoví, její léčba bude marná. Zeptala jsem se, zda její rodina je vůbec schopna ještě takové rituály provádět. Odpověděla, že snad ano, ale že to může trvat několik měsíců, a do té doby už bude nejspíš na onom světě.

      Věříš v živoucí přítomnost svých předků, v jejich schopnost ovlivňovat tento svět? zeptala jsem se jí tehdy.

      Povzdechla a podívala se mi do očí. Samozřejmě věřím. Je to má kultura.

      I přestože jsi vědkyně? pokračovala jsem. Martha mi udělala stručnou přednášku o kvantové fyzice. Vysvětlila mi zběžně Bellův teorém i to, jak si částice kdysi spojené navzájem odpovídají napříč časem i prostorem. Když si osolíme jídlo a chlorid sodný se rozloží na molekulu sodíku a molekulu chloru, tyto molekuly na sebe navzájem reagují. Naprosto nevadí, skončí-li sodík kdesi v New Yorku. Je schopen přizpůsobit svůj spin chloru, přestože ona molekula dlí právě třeba kdesi v Čechách. Teoreticky je každý atom ve vesmíru součástí obrovské sítě, v jejímž rámci dochází k neustálé komunikaci. Od Bellova teorému to pro ni byl tedy jen malý skok ke stálé přítomnosti jejích předků a schopnosti historie měnit přítomnost.

      No dobrá. Jestliže vědomí tvých předků není vázáno na nějaké místo, není vázáno v čase ani prostoru, proč bychom je nemohli oslovit teď hned a vysvětlit jim tvůj zdravotní stav? Připustila, že mám asi pravdu. V té chvíli, kdy jsme pojaly stejný záměr, jakoby energie v místnosti zhoustla.

      Ze zásuvky ve stole jsem vyndala svíčku a vonnou tyčinku, které jsem tam měla připraveny pro podobné příležitosti. Naaranžovaly jsme je spolu s květinou v květináči v improvizovaný oltář. Odsunuly jsme židle a před oltář jsme položily můj malý orientální kobereček. Poklekly jsme, zavřely oči a ponořily se do meditace. Potom jsem se s velkou slušností a úctou zeptala, zda se k nám její předkové připojí. Vysvětlila jsem jim její problém a zeptala se, zda by přijali její modlitby už nyní, ještě před formálním vesnickým rituálem, aby se její tělo mohlo uzdravit. Martha k nim promluvila po mně, modlila se rodným dialektem, který se naučila od rodičů. Zpěvavý rytmus jejích slov vytvořil most do minulosti a najednou nás zalila vlna emocí. Začaly jsme se kývat a třást. Vyhrkly nám slzy. Navrhly jsme předkům, aby nás kdykoli navštívili, a Martha s nimi zůstala v denním styku.

      Během týdne začala reagovat na chemoterapii. Levý mozek má stále tendenci přisuzovat to placebo efektu. Martha pevně věří ve své předky a v modlitebním rituálu jsme je oslovily společně. To její víra proměnila její tělo. Jsem si tím jistá. Ale jsem také otevřena výkladu, že rovněž ona stará Číňanka s kýmsi vzdáleným mluvila, tak jako my dvě. Snad ona bylinkářka opravdu viděla či slyšela duchy. My ne, ale i přesto jsme se modlily a jednaly s vírou a úctou. Tím, že jsme se duchovně spojily, prošly jsme onou branou mezi lineárním a věčným časem, které Řekové nazývali kronos a kairos. K uzdravení došlo v čase kairos, tam, kde je vše možné, kde energie ještě nezkolabovala do částic anebo vln. Co se vytvoří tam, projeví se tady.

      Někteří z mých racionálně uvažujících kolegů by mě za onu prosbu, jež jsem s Martou vymyslela a uskutečnila, nazvali bláznem. Přičítali by její uzdravení, následující po našem rituálu, pouhé náhodě. Jak my vědci rádi poznamenáváme, jedna vlaštovka jaro nedělá. Ale případy podobné Marthinu, případy, ve kterých je intuice původcem diagnózy i uzdravení, sleduji už přes třicet let. Někdy bylo uzdravení čistě fyzického rázu. Jindy to bylo citové a duchovní uzdravení. Vždy k němu došlo na základě působení vztahu. Božská přítomnost při něm vstoupila otevřenými dveřmi do srdce.

      Několik týdnů po našem rituálu s předky jsem před onkologickou ambulancí stála znovu. Marthin lékař, který byl otevřeně nepřátelský vůči mému přístupu k medicíně, se objevil s úsměvem na tváři. Poplácal mě po rameně. Jako zázrakem jsem byla přijata za členku klubu. Než jsem se z toho šoku stačila vzpamatovat, představil mi jednu pacientku a řekl jí, že by se měla zapsat do naší skupiny nemocných s rakovinou. Nemám žádné ponětí o tom, co tam dělají, vysvětlil, ale všem se tam velice líbí. Vrací se odtud pokojní. Léčba jakoby šla lépe. Asi to bude nejspíš nějaké čarování, mrknul na mne, ale zdá se, že pomáhá.

      Důležitou součástí našeho duchovního zrání je naučit se věřit vlastním schopnostem vidět a cítit hluboko a za rámec obvyklých zkušeností. V letech, kdy mi bylo nejhůře, kdy jsem procházela těžkým údobím před přechodem, jsem měla vyostřenou intuici. Mystické zážitky a velké sny jen pršely. Přivykla jsem jim. Když utichly a ustaly i zkušenosti se Světlem, žila jsem v domnění, že je to tím, že jsem udělala nějakou chybu. Snad jsem nebyla dost důkladná, poctivá ve svých duchovních cvičeních. A byly to zase ony dotěrné čelní laloky, které se mě pokoušely dostat zpět na žebřík, abych vše dělala zase správně.

      Proces mého duchovního zrání je teď mnohem jemnější. Má méně ohňostrojů a více dlouhého sálavého tepla. Světlo se mi už neukazuje, ale svítí z mého srdce druhým. Jeho moudrost se spolehlivě projeví při hovorech, přednáškách, při psaní i chvílích spočinutí. Možná, že díky tomuto postupnému procesu jsem ve svém středním věku začala tolik vyhledávat ženskou společnost. Ty z nás, které už prošly oním očišťujícím procesem, který nás zbavil lítosti a rozmrzelosti, ty, jež odpustily bohům svého dětství a smířily se se životem, tvoří nečekaně moudrou, početnou, tolerantní a veselou skupinu. Je dobré, že jsme na té cestě společně.