Jak se prodavač papíru stal buddhou<br> <span class='sub-title'>Korejské buddhistické legendy</span>

Jak se prodavač papíru stal buddhou
Korejské buddhistické legendy

1. vyd. 2006, ISBN 80-86685-50-0, váz., fotografie, 226 str.

doporučená cena: 228 Kč
naše cena
: 160
ušetříte: 68
SLEVA: 30 %
Obsah stránky:
Anotace | Obsah knihy | 10. Marné snění mnicha Čosina | 20. Jak se Nohil Puduk a Taltal Pakpak stali buddhy | 24. Jak šíp zasáhl bódhisattvu Kšitigarbhu | 48. Kim Hjon a tygřice

24. Jak šíp zasáhl bódhisattvu Kšitigarbhu

(...)   Na svahu posvátné hory Pogesan rostla kdysi planá hrušeň. Jednou koncem léta se strom pod bohatou úrodou ovoce jen prohýbal. Přiletěla vrána a začala s chutí klovat do hrušek. Poskakovala od jedné hrušky k další a další, ještě oblejší, ještě sladší. A jak se tak mlsná vrána vrtěla v koruně stromu, jedna z hrušek spadla dolů a rovnou na hlavu zmije, která ležela svinutá do klubíčka přímo pod stromem.

      Zmije nevěděla, co se děje. V očích se jí zablýskalo, napřímila se a podívala vzhůru. Není to tam na stromě vrána? Ano, a bezohledně se láduje hruškami! Zmije se rozhněvala. Vychrlila ze sebe jed. Jed pronikl vráně do peří a pomalu se šířil jejím tělem. Vráně ubývalo sil, až nakonec spadla ze stromu. Zmije na ni vyjela: Roztřásla jsi strom a hruškou mne praštila do hlavy. Zasloužíš si smrt.

      Vrána hlesla z posledních sil: Ta hruška spadla sama od sebe, já ji nechtěla shodit. Prosím vás, odpusťte mi.

      Ale zmije neznala slitování a kousla vránu do krku. Vrána neměla sílu bojovat, umínila si však, že se musí zmiji, která ji krutě připravila o život, pomstít v budoucnosti. Tak umřela, srdce plné touhy po pomstě. Po chvíli umřela i vysílená zmije.

      A tak začal osudový zápas vrány a zmije. Zmije se narodila znovu jako kanec a vrána se stala bažantí slepicí. Jednoho dne si kanec všiml bažantí slepice, když kladla vejce do hnízda na skále. Seznal, že se dívá na svého nepřítele vránu, a rozběhl se k ní. Ty mizero, to sis myslela, že tě nepoznám, když se staneš bažantí slepicí? ryčel celý vzteklý, kopl do kamene a ten se kutálel dolů do bažantího hnízda. Bažantí slepice zasažená kamenem umřela, srdce plné zášti.

      Zrovna v té chvíli se tam objevil lovec z nedaleké vesnice. Pozoroval zvířata a chtěl rozdivočelého kance zahnat, ale nepovedlo se mu to. A tak sebral ze země mrtvou bažantí slepici, odnesl ji domů a upekl si ji s ženou k večeři.

      Lovcova manželka otěhotněla, a když nastal její čas, porodila zdravého synka. Chlapec rychle rostl, od otce se naučil lovu a stal se z něj zdatný lovec I Sun-sok. Avšak bažantí slepice nikdy nelovil, pronásledoval jenom kance. Divný to byl lovec.

      Jednoho dne I Sun-sok spatřil v lese obrovského kance zlatavého odstínu a vystřelil na něj. Šíp se zvířeti zabodl do levého ramene. Krvácející kanec se rozběhl k hoře Hwanhuibong. Lovec běžel za ním, jak nejrychleji dovedl, ale v údolí potoka mu najednou kanec zmizel z dohledu. Šel po krvavých stopách, až došel k jezírku. Zadíval se na jeho hladinu a co nevidí ve vodě spočívá socha bódhisattvy Čidžanga a z Čidžangova levého ramene trčí šíp! Lovce jala pokora. Sepjal ruce a sklonil hlavu. V té chvíli uslyšel mírný jemný měkký hlas, který pravil:

      Zlá příčina plodí zlé následky. Zlé následky vedou ke zlým příčinám. Pouze soucit a odpuštění zruší zlou karmu.

      Lovec hlasu naslouchal a v jeho mysli se odvíjel příběh pošetilého zápasu vrány a zmije. A pochopil, že bódhisattva Čidžang se musel vtělit do zlatavého kance, aby mu pomocí zázraku ukázal, jak zlo zastavit.

      Lovci se rozjasnila mysl. Spolu s bratrem Sun-dukem se stal mnichem, z kamenů v lese vybudoval terasu a pohroužil se do meditace. Vedl k nenásilí více než tři sta dalších lovců a nakonec pronikl do tajemství koloběhu životů. Potom vybudoval poustevnu Sokteam (Poustevna na kamenné terase) a na její oltář umístil sochu Čidžanga. Psal se rok 720.