Chan-šan
Básně z Ledové hory

ukázky

Závidíte mi slasti hor
toulky a moji svobodu?

Od slunka do slunka už štvát se nebudu
s klidnou myslí žádnou práci nehledám.

Svitek staré sútry rozvinu
vyšplhám nahoru ke skalnímu zámečku.

Dívám se do propastí hlubokých tisíc sáhů
k řadám oblak oči pozvedám.

Studený měsíc, kvílení mrazivého větru
je mi jak jeřábu, který táhne sám.

Od doby co odešel jsem do ústraní na Chan-šan
živím se pouze divokými plody
o nic se nestarám a klidný život mám
na tomto světě všechno běží předurčenou cestou
jak řeka uplynou v něm stovky let
náš čas - křesadla je jiskrou
klidně se snažte měnit svět
já sedím v tichém usebrání na útesu

Ach ano, bydlím na hoře Chan-šan
roky už dávno nepočítám
se svým určením jsem se v lese skryl
své dny nahlížením podstaty jsem naplnil
na tomto útesu živou duši nepřivítám
bílá oblaka mne stále obklopují
namísto lůžka měkkou trávu mám
místo pokrývky se nebem přikrývám
s hlavou příjemně opřenou o kámen
s proměnami všehomíra odplývám

Moudří mužové -- vy jste mě zavrhli
já blázen -- zavrhuji vás.

Nechci být ani blázen, ani mudrc
proto je lepší neslyšet váš hlas.

Za soumraku zpívám jasnému měsíci
za rozbřesku tančím s bílými oblaky.

Jak bych mohl ústa a údy udržet v klidu
dokud mi vlasy úplně nezbělí?

Mnohý současník hledá stezku oblak
stezka oblak -- temná a bez návěstí.

Ostré štíty, strmé a nepřístupné
do vzdálených strží světlo nepropustí.

Vpředu i vzadu nefritové skály
od západu k východu táhnou bílá oblaka.

Ptáte se, kde stezku oblak najdete?
Stezka oblak -- vede v prázdnotě.

Dnes jsem seděl pod skalním převisem
dokud se konečně všechna mlha nezvedla.

Jedna přímá cesta, jiskřivý chlad potoka
osm tisíc stop, vrcholky barvy žadeitu.

V mírném ranním světle bílá oblaka
v noci mihotavý odlesk jasného měsíce.

Nyní jsem čistý, bez poskvrny
jaká starost by mohla zahalit mou mysl?

Nad Chan-šanem jen bílá oblaka
tichý a vzdálený prachu světa
k sezení otep slámy v horské chatě mám
jedinou lampou je světlé kolo měsíce
tábořím ve skalách vedle zeleného rybníka
jen tygry a jeleny tu potkávám
kdo touží po slastech života ve skrytosti
jednou provždy ať opustí svět zdánlivosti

Žiji pln radosti s každodenní cestou
v jeskyni s hustou klenbou úponků
mé bujné srdce od světa se oprostilo
stalo se navždy souputníkem bílých oblaků
žádná stezka už se světem mne nespojuje
jsem bez záměrů -- navždy svobodný
sedím sám v noci na skalní plošině
a úplněk si nad Chan-šanem pluje

Má mysl je jak Měsíc na podzim
čistě se zrcadlí ve smaragdovém rybníce -
Ach ne, nijak to nelze znázornit
marně hledám způsob, jak to vyjádřit.