Terence McKenna: Pokrm bohů<br> <span class='sub-title'>Hledání původního stromu poznání</span>

Terence McKenna
Pokrm bohů
Hledání původního stromu poznání

1. vyd. 1999, ISBN 80-85905-67-0, Váz., ilustr., 400 str.

doporučená cena: 298 Kč
naše cena
: 209
ušetříte: 89

SLEVA: 30 %
ROZEBRÁNO
Obsah stránky:
Anotace | o knize | Úvod: Manifest nového postoje k drogám | pasáže z kapitol | Doslov J. Horáčka

Doslov J. Horáčka

      Terence McKenna se narodil v roce 1946. Během svého pobytu na Kalifornské univerzitě v Berkeley se zaměřil na studium ekologie, ochrany přírodních zdrojů a šamanismu. Po studiu cestoval po tropických oblastech Asie a Jižní Ameriky a dále se specializoval na šamanismus a na nový obor etnomedicínu. Výzkumu šamanismu a farmakologie spirituální transformace zasvětil pětadvacet let života.

      Spolu se svým bratrem Dennisem napsal dvě knihy, které měly zásadní dopad na vnímání a zacházení s  psychedelickými rostlinami: The Invisible Landscape (Neviditelná krajina, 1975, český překlad připravuje Volvox Globator) a Psilocybin: The Magic Mushroom Growers' Guide (Psilocybin: průvodce pěstitele magických hub). V knize Food of the Gods (Pokrm bohů, 1992, česky 1999) nabízí alternativní pohled na vývoj člověka a kultury. Předpokládá výrazný dopad psychotropních rostlin na formování psychiky v průběhu evoluce stejně jako na rozvoj a charakter sociálních vztahů a kultury. Kniha The Archaic Revival (Návrat archaismu, 1991, česky 1998) je souborem provokujících esejů věnovaných nejrůznějším tématům, která jsou spojena motivem setkání s Jiným. Kniha Trialogues at the Edge of the West (Trialogy na hranici západu) je záznamem diskusí mezi Terence McKennou a matematikem Ralphem Abrahamem a britským biologem Rupertem Sheldrakem. Zatím poslední kniha Terence McKenny True Hallucination (Pravdivé halucinace, 1994, česky 1999) je vyprávěním o duchovní cestě do pralesů kolumbijské Amazonie.

      Terence McKenna dnes žije na Havaji a mimo vlastního výzkumu a psaní knih se zabývá hudbou, kulturou a přednášením. V proslulých workshopech se věnuje výuce technik šamanismu. V posledních letech se také aktivně podílí na tvorbě webových stránek, multimedií a fraktálové dynamiky.

      Hlavním tématem knihy Pokrm bohů je analýza role psychedelik v psychologickém zrání každého člověka. Posun v mysli, ke kterému dochází po kontaktu s psychedelikem, vede ke změně pohledu na svět, mění postavení jedince v kontextu sociálních vztahů a v konečném důsledku vede ke společenským změnám. Tyto mechanismy analyzuje Terence McKenna nejen v době minulé, ale rovněž anticipuje jejich vliv na další vývoj a budoucnost lidstva. Roli halucinogenních rostlin vnímá od úrovně neurobiologické přes individuálně psychologickou, společenskou až k vlivu na vývoj celého druhu. Teorie T. McKenny jsou vždy podloženy poctivým bádáním a výzkumem.

      Terence McKenna si v kontextu působení psychedelik plně uvědomuje otázku vztahu naší mysli k okolní realitě. V souladu s pojetím moderní lingvistiky předpokládá důležitý vliv jazyka na realitu: "Šamanské zkušenosti nás utvrzují v názoru, že svět je ve skutečnosti určitým způsobem vytvořen z jazyka" (kap. 1). Je-li realita doopravdy produktem jazyka (nebo obecněji řečeno formy našeho myšlení), je jasné, že ovlivněním psychiky, například psilocybinem, dojde k ovlivnění světa. Příběh, vyprávění, pohádka jsou právě těmi funkcemi jazyka, které oživují svět. T. McKenna se sice připojuje k světotvornému aspektu jazyka a mysli, to však neznamená, že by reálnost světa popíral.

      Z neurofyziologického hlediska se realita skládá z nekonečného množství jednotlivostí, které se mohou stát součástí naší vědomé zkušenosti. Pouze a výhradně na naší mysli záleží, co si z reality vybere (ohodnotí jako významné) a co "vpustí" do vnitřního prostoru reflexe. Struktura, která je zodpovědná za hodnocení informací z hlediska jejich předpokládané potřebnosti pro jedince, se jmenuje talamus. Určité části talamu slouží jako filtr nebo síto pro vstupující informace. Výběr informací, které talamus propustí jako důležité, je mimořádně komplikovaná aktivní činnost mozku. Talamus na této funkci spolupracuje s řadou dalších částí mozku. Mozková kůra čelních laloků je nejdůležitější oblastí, která reguluje informační funkci talamu. Kůra čelního laloku je vývojově nejmladší a nejvýše organizovanou strukturou lidského mozku. Podílí se na řízení řady dalších, vývojově a funkčně starších oblastí mozku (např. talamu). Rovněž je zodpovědná za tvorbu jazyka. Je s podivem, že právě tato oblast mozku po podání psychedelik výrazně mění svou aktivitu. Můžeme ji proto považovat za jednu z cílových oblastí pro účinek tryptaminů. Jejich podání změní funkci dorsolaterální oblasti čelního laloku, což vede k ovlivnění struktury jazyka a myšlení. Myšlenky nás napadají v nových souvislostech, zasazujeme je do neobvyklých kontextů, slova se mohou vizualizovat a být také vizuálně zpracovávány. Vidím pak svou myšlenku jako geometrický obrazec neobvyklé krásy, který se mění podle toho, jak se má myšlenka pohybuje psychickým prostorem, po chvilce začínám již vnímat jen měnící se geometrii, abych si vzápětí vzpomněl, že se jedná o mou myšlenku a podivil se tomu, jak se změnila a za jak pozoruhodných podmínek k tomu došlo. Psychedelická zkušenost je ze své podstaty singulární, je nepředpověditelná, může dojít k čemukoliv, vždy se však jedná o změnu pohledu na svět a sebe sama. Ovlivněním struktury jazyka a myšlení tedy měním i strukturu světa.

      Zkusme být konkrétní a podívejme se na to, které procesy se podílejí na změně světa po podání psychedelika. Za prvé změna aktivity čelního laloku mozku po podání psychedelika ovlivní funkci talamu. Mění se tak množství informací, které talamus propouští, a rovněž se ovlivní kritéria, podle kterých jsou informace hodnoceny jako důležité. Výsledkem je posun vnímání reality i sebe sama, k hodnocení dochází na základě nových aspektů (jednotlivin) skutečnosti. Mohu být zaplaven obrovským množstvím informací a fyzicky až do morku kostí (doslova) zakoušet složitost světa. Mohu být udiven až fascinován tvary, odstíny nebo vůněmi věcí běžné denní potřeby. Jedná se věci, které důvěrně znám, ale jsem zvyklý je vnímat v kontextu jejich použití, nikoliv jako hru neskutečně jemných křivek, nuancí barev a pocitů. Nebo se naopak mohu soustředit pouze na jednu věc (redukce množství informací, které vstupují do mé mysli talamem). Dojde k naprosté koncentraci, kdy věc velmi pomalu a detailně studuji, mohu ji mentálně otáčet a prohlížet pod zornými úhly nejrozmanitějších kontextů. To je však pouze jedna polovina modelu, který vysvětluje fungování tryptaminů.

      Informace, které nově prostoupí přes talamus, jsou dále zpracovány v čelní kůře mozku. Zpracování informací v této oblasti je založeno na fungování mentálních map (schémat) reprezentace světa. Mentální mapy reprezentace jsou skutečně jakési "mapy", tzn. obrazy světa v neuronálním kódu. Vznikají na základě individuální nebo druhové zkušenosti. Mapy reprezentace světa jsou zčásti vrozené. Potom odpovídají paměti celého druhu. Zahrnují především instinkty, logickou formu pro řeč a možná také mentální vzorce, které C. G. Jung nazýval archetypy kolektivního nevědomí. Mapy světa, které získáváme během individuálního života, vznikají v důsledku zapojení nepředstavitelně komplikované sítě neuronů v mozku (tzv. neuronální síť). Základní pravidla zpracování informací v neuronálních sítích a vznik map světa byly formulovány teprve v posledních letech. Mapa reprezentace se vytváří při současném výskytu dvou a více informací. Např. slyší-li malé dítě slovo mléko a současně dostane napít lahodné bílé tekutiny, spojí si v neuronální sítí akustický fenomén (zvuk slova "mléko") s vizuální, čichovou a chuťovou charakteristikou této tekutiny. Tak dojde k vytvoření a zapojení jednoduché neuronální sítě.

      Pro komplex informací, které vstupují do  čelního laloku, je na základě porovnání nalezena nejvhodnější mapa reprezentace. Mapa je následně aktivována, tedy spuštěna podobně jako počítačový program. Tak dostane organismus příkaz ve smyslu sledu kroků (vzorec), které musí udělat, aby reagoval adekvátně na určitou situaci. Sled kroků je již obsažen ve schématu mentální mapy a jeho rychlé spuštění představuje hlavní výhodu takto organizované neuronální činnosti. Výsledkem procesu přiřazení mentální mapy konkrétní situaci je zaktivování mapy s následným cíleným adekvátním chováním organismu. V případě člověka se může jednat také o spuštění sekvence myšlenek. Myšlení se vyvinulo z vývojově starších motorických (pohybových) příkazů. Člověk je díky své schopnosti sebeuvědomění schopen reflektovat některé vnitřní pochody (příkazy), což tvoří základ myšlení. Dochází k pochopení situace a současně je zvolena cesta cíleného chování (nebo myšlení). Mapa se během zaktivování navíc dolaďuje na základě současně zpracovávané situace.

      V okamžiku setkání se zcela novou situací, která nemá obdobu v nějaké již předzpracované mentální mapě, si novou mapu musíme teprve vytvořit. Tvorba nové mentální mapy je ve srovnání s rychlým zaktivováním již přítomného schématu časově náročná.

      Řízení chování a myšlení na základě schémat (map) vede k zefektivnění neuronální činnosti, při relativně malé energetické zátěži mohu zpracovávat nepředstavitelné množství informací. Toto zpracování probíhá navíc paralelně. Informace, které tvoří určitou situaci, porovnávám všechny současně (paralelně) se zapojením mentálních map. Situace, která je takto zpracovávána celá najednou, je v psychologii označována jako tvar nebo Gestalt. Komplexně analyzovaná situace spustí rovněž komplexní sled příkazů. Vysoká efektivita fungování nervového systému zvyšuje naši šanci přežít a je základem evolučního úspěchu lidského druhu.

      Pomyslnou daní za vysoce efektivní činnost nervového systému je jeho relativní rigidita. Stále máme tendenci řešit situace jako známé, tedy dosazovat je do již existujících mentálních schémat. Schopnost kreativity - tvorby nového - je vyhrazena především pro situace, které působí jako zcela nové.

      Většina psychedelik je svojí molekulární stavbou velmi podobná serotoninu, jednomu z neuropřenašečů v mozku. Neuropřenašeče zprostředkují komunikaci mezi nervovými buňkami v mozku a podílejí se tak na zpracování informací v neuronální síti. Díky své chemické podobnosti se serotoninem reagují psychedelika s vazebnými místy pro serotonin. Těmto vazebným místům na buněčné membráně říkáme receptory. Ovlivněním aktivity serotoninových receptorů dochází ke změně přiřazení významů informacím, které se dostanou do matice neuronální sítě. Ovlivní se tak význam věcí. Vnímaná realita je potom nabitá hlubokými významy, dochází k jakémusi "osmyslnění" skutečnosti. Vše se stává významným a důležitým, dostávám se pod povrch Jsoucího. Prožívám pocit kontaktu s pravým Bytím, které je normálně skryto za rovinou zdání. Změněná nabídka informací (talamus) a posun v přiřazování významům vede k hodnocení skutečnosti jako nové, setkávám se s Jiným. Již preformované mapy reprezentace světa se najednou k vyrovnání se s Jiným vůbec nehodí. Nenacházím slova k popisu toho, co se děje, jsem ohromen novostí a Jinakostí. Nastavení neuronální činnosti se zapojuje do modu kreativity a začínám si vytvářet nové mapy reprezentace pro novou realitu. Kreativita myšlení je rovněž potencována zvýšenou plasticitou (schopností přestavby) neuronální sítě. Jiný svět musím prostě uchopit Jinak. Motiv jakéhosi přesahu vlastní psychické činnosti po požití psychedelika považuje Terence McKenna za natolik významný, že mu přikládá i evoluční význam.

      Náš model účinku psychedelik tedy můžeme shrnout takto: z reality si vybírám jiné informace (talamus), přiřazuji jim jiné významy a vytvářím nové, alternativní mapy reprezentace reality. Psychedelická zkušenost tak rozšiřuje můj prostor duševní svobody, svobody toho, jak rozumět světu, svobody toho, co vůbec považovat za svět. Střet dominanční společnosti s psychedelickou zkušeností je logickým střetem mezi psychickou svobodou jedince a snahou instituce (společnosti, státu) o zachování stávajícího stavu s rozložením sil moci.

      Neurobiologie nás přivádí k lepšímu porozumění fungování psychedelik. Terence McKenna nám ojedinělým způsobem přibližuje roli rostlinných halucinogenů v historii člověka. Otevřenou otázkou však i nadále zůstává problém ontologické podstaty onoho Jiného světa psychedelické zkušenosti. Může se skutečně jednat jen o hříčku neuropřenašečů, která pouze rozšiřuje rejstřík toho, co mohu vnímat a myslet. Svět psychedelické zkušenosti však rovněž může být světem osvobozených neuronálních schémat, která byla v naší evoluci zapomenuta. Jako by naše původní archaická mysl odrážela realitu pravdivěji, jinak řečeno, lépe s ní izomerizovala. Psychedelika by nás potom přiváděla blíže Pravdě. Psychedelika nám však také mohou zprostředkovat kontakt s úplně jinými rovinami reality, s jinými plány vesmírných zákonitostí; někdo hovoří o kontaktu s božstvím. Definitivní odpověď nám nepřináší ani neurobiologie, ani Terence McKenna. Poznání toho, o co v konečném důsledku při zkušenosti tohoto světa jde, je složitým procesem, kterým procházíme každý sám.

      Jiří Horáček